Zpevňování výběhů – zátěžové koberce

28. 11. 2020 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: archív autorky s přispěním přátel

Jakmile nastane podzim a přijdou ta pravá nevysychající, hluboká bláta, koňáci se začnou zajímat o možnosti zpevňování povrchů kolem nejfrekventovanějších míst, jako jsou krmelce a okolí vstupů do ohrad a přístřešků.

Nikdo nechceme, aby koně až do jara stáli zapadlí v bažinách tvořených trusem, močí a rozšlapaným bahnem, které se v mrazech mění na kost zmrzlé, hluboké krátery s ostrými okraji. Přes takový povrch zvířata klopýtají jen s krajní nechutí a omezují tudíž pohyb jen na nejnutnější minimum. Jenže chovatel znalý koňských potřeb má přece své svěřence na výbězích právě proto, aby jim umožnil pohybu maximum… Jak tedy vytvořit bezpečný povrch, který nebude pohyb koní brzdit a omezovat?

Nejste-li momentálně při penězích, nebo vás tlačí čas, zkuste na dobu nejnutnější použít koberce.

Ptáte se, co je to za nápad? Jak může někdo místo do obýváku strkat koberce pod nohy koní? Inu – může. A možná byste se divili, jak hojně!

Řeč totiž není o obyčejných kobercích, ale o zátěžových.

Ovšem zajímat se o zpevnění v době, kdy jsou již bahna na světě, bývá v případě koberců, dokonce i těch vysokozátěžových, dost pozdě. Kladou se totiž na povrch srovnaný a suchý, mají-li posloužit na maximum svých možností.

- Pokládka rovnou na hlínu, bez stržení horní vrstvy zeminy a bez podsypu zpevňovacím materiálem (prosté položení na místo určení) se provádí zásadně a zcela nezbytně za sucha. Tedy dřív, než se do roviny zdusaný výběh naruší podzimními dešti a pohybem těžkých zvířat.

- Pokládka na povrch s podsypem (ne přímo na hlínu) se dá provádět i ve vlhku, v podstatě do doby, dokud je terén sjízdný technikou, kterou budete k práci používat – utopit bagr v bahně fakt nechcete!

Pokud hodláte strhávat horní vrstvu zeminy a použít pod koberce zásypový materiál (cihlový recyklát, štěrk, písek, lomový prach, …), nemusíte na sucho klást takový důraz.

Jediná situace, kdy je rozumná vrstva bláta výhodou, je tzv. sycení půd (štěrkem, oblázky, drcenými střešními taškami, …). Využívá se hlavně tam, kde potřebujeme zvednout finální povrch výš, než je dosud. Do změklé hlíny se štěrk zašlape lépe, než do zcela betonově suché. Navíc se při dusání vzlínajícím bahýnkem spojí a vzájemně ukotví jednotlivé fragmenty. Musíte ale počítat s podstatně větší spotřebou zásypového materiálu k docílení suchého povrchu. 

→ Takto končí koberce uložené přímo na hlínu v době, kdy je již výběh bahnitý.

O sycení půd kamenivem jsme psali již loni, doporučuji se na článek podívat, při budování kobercových ploch se budou obsažené informace hodit. (Když se paddock upraví III – štěrk, kámen, oblázky)

Éra „kobercování“ výběhů přepadla Českou republiku poměrně nedávno – v době, kdy lidé přestali akceptovat bláto u koní coby nevyhnutelnost. A nebojte se, i zahraničí se veze na vlně pokládky umělých trávníků a zátěžáků, tam se začalo ještě dřív než u nás. Koberce totiž získávají lidé za odvoz, tedy v podstatě zdarma. A co je zdarma, to se šíří jako požár.

Je ale krom nesporné výhody „za odvoz“ zvýhodněno kobercování i jinak?

Samozřejmě ANO.

Varianta pokládky „přímo na hlínu“ totiž spadá do kategorie dočasných úprav terénu, za které vás nikdo nebude pokutovat – vykobercovaná plocha se dá relativně snadno odstranit, takže i na pronajatých pozemcích proti těmto úpravám majitelé nebrojí a nájemcům je povolují.

Koberce a moč

Nejčastější dotaz ohledně koberců pod koňmi zní: „Nečůrají na ně? A nezačne to časem příšerně smrdět?“

Moč (a dešťová voda) prosakuje koberci v různé míře – od rychlosti blesku u umělých trávníků až po úplnou nepropustnost u koberců se spodní pogumovanou stranou.

Zápach záleží na stanovišti – pod širým nebem jsou propustné koberce cítit tak, jak je cítit podloží pod nimi: když na hlínu koně pravidelně močí, je dané místo časem cítit. Pokud je močení náhodné a nikoli koncentrované, cítit není.

Výrobce zátěžových koberců imitujících trávník doslova uvádí:

„V žádném případě nemusíte mít strach, že by se vám na umělém trávníku udělal rybníček. Samotný travní koberec je ušit tak, aby propouštěl vodu. Aby však této vlastnosti bylo docíleno, musíte tomu uzpůsobit i povrch, na kterém bude umělý trávník položen.“

← Na takovýto povrch se koberce pokládat určitě nedají.

 

Co funkčnost?

Na funkčnost se názory velmi, ale opravdu VELMI!, různí – a jsou, samozřejmě, odvislé jak od kvality zátěžových krytin, které seženete, tak od kvality pokládky a stavu terénu, na který pokládáte.

V tomto článku si můžete přečíst zkušenosti rodiny, která si pod své dva koně na malý paddock na zahradě koberce natáhla, pokládku vytunila o vlastní fígle a zlepšováky, přičemž i po létech zůstala kobercům věrná.

Ovšem jiné pokusy v jiných stájích nebývají vždy tak úspěšné. Proč?

Materiál

Těžké a nezničitelné umělé trávníky a vysokozátěžové koberce, ty jediné vhodné pod koně, dokážou svoji funkci plnit dlouho a dobře. Se zátěžáky nižší kvality a s obyčejnými nezátěžovými koberci je to však špatné… Nejen, že vaše požadavky neuspokojí, ale navíc je jejich použití i nebezpečné – obyčejné koberce se totiž rychle rozpadají a v uvolněných vláknech si koně již nejednou přivodili řezná zranění spěnek, protože uvízli v pevných, z tkané osnovy vytahaných dlouhých nití. Shrnutí a zašlapání obyčejných koberců do bláta (které u lehkých tkanin pod koňmi jistojistě hrozí) zase bývá příčinou pádů koní. A v neposlední řadě při silných vichrech, které koberce dokážou odhodit do elektrického ohradníku, se lámou tyčky a trhají vodiče, takže hrozí útěky koní + následné nehody způsobené volně pobíhajícími zvířaty.


Po vichřici – takto dopadli majitelé pouhý den po pracném natažení těžkého umělého trávníku, bohužel dosud nezajištěného kotvami.

Kotvy

Jako kotvy se k udržení koberců na místě používají plastové hmoždinky a kolíky. Obyčejné dlouhé hřebíky (s podložkou, aby hřeb neprošel kobercem skrz) nebo zabušená železná účka si chovatelé raději rozmýšlí, bojí se úrazů při náhodném povytažení/vytažení.

Několik bezpečnějších „vychytávek“ běžně dostupných v obchodech:

  • talířové hmoždinky
  • kotvicí kolíky

← Talířová hmoždinka                 Kotvicí kolík k upevnění netkané textílie →

 

Moje osobní zkušenost s pokládkou koberců (nikoli přímo na výběhy, ale na uvaziště) je následující:

I mezi vysokozátěžovými jsou rozdíly – některé fungují doslova na jedničku s hvězdičkou (nejdéle mám jedno místo „provizorně“ vykobercované 10 let, ovšem funkce tohoto koberce je natolik bezchybná, že nebyl důvod odstraňovat jej dodnes). Ale oproti tomu mám některé koberce, ač vysokozátěžové, s hrubou vadou – klouzavost. Jsou z pogumovaného materiálu s natolik nízkým, až neviditelným vlasem, že po létech postupně víc a víc kloužou. Opravdu hodně. Takže na tyto typy zátěžáků pozor! Řešením je překrýt je druhou vrstvou, neklouzavou. Trvanlivost totiž mají enormní i pod širým nebem. Jsou stále nezničitelné, do té míry, že by se kdykoli daly znovu vyzvednout a použít jinde – třeba pod plastové rohože do výběhů, jako dělicí vrstva, aby mezerami mezi jednotlivými deskami nevzlínalo bláto.

Na fotografii je klouzavý vysokozátěžák již překryt zátěžovým kobercem nižší kvality, který sice neklouže, ale nevydrží tolik – pokud kůň na úvazišti hrabe, povrch se narušuje, hrozí i díra.

Protože potřebuji vyzkoušet všechny typy zpevňovacích vychytávek, zatím tento prostor nechávám, jak je – chci znát finální trvanlivost. Pokud bych ale měla mít úvaziště frekventovanější, určitě bych volila překrýt provizorní vykobercování To.Si.-Plast plnými deskami, které se mi velmi osvědčily i mimo střechy, nebo pryžovými puzzle-dlaždicemi (tam je ale vyšší finanční náročnost). Zásahy trvalejšího charakteru na tomto místě provádět nechceme.

Vykobercované úvaziště několika vrstvami zátěžových koberců slouží již několikátý rok.

Koberce doporučuji jako dočasné řešení, nikoli trvalé.

 

Zkušenost paní Anety Kočovské:

Koně máme v pastevním režimu na dostatečně velké pastvině, přesto se nám v zimním období nevyhýbá bláto. Hlavně kolem přístřešku a balíku sena vzniká kluzký a smradlavý marast, žeroucí kopyta, holínky a duševní svěžest všech zúčastněných.
První sezóny jsme pokládali koberce všude tam, kam se dalo. Limitoval nás počet dostupných koberců, objížděli jsme sběrné dvory a občas nějaký větší ulovili.
Tento sběr nebyl příliš efektivní, jeden dva koberce velkou plochu nepokryjí a hned se zašlapou nebo zanesou blátem. Přesto i tohle řešení bylo krokem k většímu pohodlí, komfort šel nepatrně nahoru. :)


Loni jsme dostali tip na takřka neomezený odběr zátěžových koberců ve velkých rozměrech, tedy neváhali jsme a zajeli traktorovou vlečkou pro role.
Pokládání koberců předcházelo vyvážení bláta a starých, zašlapaných koberců těžkou technikou, navezli jsme hrubý štěrk ve vrstvě dvaceti centimetrů, zatáhli plochu štěrkem jemnějším a jali se pokládat koberce.
Koberce šly ve dvou vrstvách s dostatečnými překlady, nějaký měsíc bez problémů držely i bez připevnění.
Pouze v přístřešku byly přitlučeny hřeby ve výšce cca metru, tenhle přesah plnil funkci závětrnou i bezpečnostní. Kvůli situování přístřešku ve svahu zůstaly ve stěnách při zemi šikmé díry, kam se již nepodařilo napasovat prkení.
Z obav o zaseknutí nohy koně při válení jsme tyto škvíry zatáhli kobercem a hned se mohlo spát lehčeji (či přesunout katastrofický scénář o zmrzačení koně na jiný konec ohrady).
Časem začaly koberce pomalu cestovat, krmiště je v mírném svahu a koberce jsou zespodu pogumované, tedy jako živé. Vyřešily to roxory ohnuté do U a zatlučené do země. Koberce se přestaly posouvat a minulou zimu hodnotím jako nejpohodlnější ze všech předchozích.
Koberce se skvěle uklízí, stačí vidle na piliny či hrábě na listí. V zimě nekloužou, voda odteče místy, kde jsou na sebe koberce navrstvené, v případě prohlubně, kde se držela voda, stačí pogumovaný koberec propíchnout vidlemi a odtok je vyřešen.
Z estetického hlediska koberce nadšení nebudí, ale funkčnost se jim upřít nedá. Pro ty, kteří jsou v nájmu na pozemcích, kde se bude jednou stavět, je to ideální. Za štěrk nám nikdo hlavu neurve, a koberce jednou sesbíráme, odvezeme na sběrný dvůr či nové zimoviště.

Rada na závěr

Jak jsem již zmínila, názory na koberce pod koně se velmi různí. Mnohokrát jsem již slyšela: „Už nikdy více! … nakonec jsme to tahali ven z bahna bagrem – hnus!“ – ale na druhou stranu potkávám při rozhovorech s venkochovateli i nadšení a chválu po létech užívání: „Povedlo se nám to časem vytunit tak, že ani nemáme potřebu něco měnit, jen přidáváme vrstvy, koberců je ve sběrných dvorech za odvoz dost!“

Každopádně radím, než se pro koberce ve velkém rozhodnete, zajet se podívat k těm, kterým pod koňmi fungují. Poradí, upozorní na záludnosti, prozradí vychytávky – a především na vlastní nos ucítíte, jak koberce u koní „voní“ či nevoní…

Podobné články
Koně v lehké zátěži by měli být schopni optimálně prospívat na krmné dávce složené z objemového krmiva

Vyjížďka s nervózním, hypersenzitivním a výbušným koněm může být velká zábava pro kaskadéra, běžný jezdec ji ale neocení. Jízda na koni, který je…

Trávicí systém koní je evolučně přizpůsoben efektivnímu trávení a fermentování vlákniny, protože koně pocházejí ze stepí, kde kvalita pastvin a…