Určitě ano. Chlorid sodný (NaCl) neboli sůl kamenná je minerál, skládající se z kationtů sodíku (cca 60 %) a aniontů chlóru (cca 40%). Je jednou z nejdůležitějších látek pro životní aktivitu a hladké fungování organismu – tato chemická sloučenina sodíku a chlóru zajišťuje viskozitu krve, svalovou dráždivost a propustnost buněčných membrán, reguluje výši krevního tlaku, tvorbu žaludečních šťáv a obecně stálou úroveň vnitřního prostředí.

Stará se mmj. o vyváženost tělních tekutin po stránce pH. Tedy aby se hodnoty krve na stupnici „kyselost – zásaditost“ držely pěkně v optimálním (a velmi úzkém!) rozmezí 7,36 – 7,44. Proč je důležitá natolik přesná regulace? Jakékoli zvednutí či snížení pH mimo optimální rozmezí se pojí se změnami v aktivitě enzymů, s narušením bílkovin, s poruchami transportu kyslíku a jinými závažnými disfunkcemi.

Organismus koní však sodík i chlór pravidelně ztrácí. Ať už odpadovým hospodařením, slinami, potem při zátěži. Chuť na slané se dostaví, když organismus ztratí více sodíku, například po náročné pohybové aktivitě. Denní doplňování soli dle chuti koní by mělo být proto samozřejmostí ve všech chovech, jedno jak velkých či malých. Pokud nám koně nadměrně olizují stěny přístřešků, ostatní členy stáda nebo požírají písek a hlínu, vždy zbystřeme a jako jednu z prvotních příčin zvažujme možnost nedostatečného příjmu soli. Nedostatek se projevuje též horším příjmem potravy, svalovou slabostí s vyšší potivostí, snížením výkonnosti. Srst je horší kvality, hrubší a zježená. Naopak na nadměrný příjem (například u malých hříbat, majících neomezený přístup k solným lizům) nás upozorní průjem.

Obecně je nutné vědět, že nadbytek soli je toxický a v krajních případech může končit až úhynem zvířete. Záchovná dávka se uvádí 5 g soli na 100 kg tělesné hmotnosti koně.

Železné pravidlo: po doplnění soli musí mít koně možnost napití! Tedy pokud je na výbězích stabilně k dispozici sůl, musí mít koně zajištěn přístup k vodě.

Orientační tabulka potřeby soli

typ zátěže/práce	ztráty potem v g	potřeba soli na den v g
odpočinek v teplotním optimu	0	30
malá zátěž	5	50
těžká práce v zimě	10	105
těžká práce v horku	15	150
vytrvalostní akce	25	220

Který liz? Minerální, nebo čistou sůl?

Veterináři raději vidí čistě solné lizy. Kombinace s přidanými minerály se ukazují být jako problematické, existuje zde nebezpečí, že příliš velké množství přísad koni neumožní správně odhadnout vhodnou dávku soli. Výzkumný tým profesorky Dr. Annette Zeyner, specializující se na výživu zvířat na Martin Luther University Halle-Wittenberg, ve své studii prokázal, že i malá množství soli, přidávaná do krmiva navíc, představují pro koně možná zdravotní rizika.

Výzkumný tým dospěl k závěru, na rozdíl od mnoha doporučení, že i když se koně potí, není dobré přidávat k lizům ještě i dávkovaně sůl v krmivu a v krmných doplňcích. Práce tvrdí, že sůl, která se přidává do krmiva, může v krátkodobém i dlouhodobém horizontu ohrozit zdravotní stav zvířat. Výsledky jejich studie, publikované v mezinárodním odborném časopise PLOS ONE (recenzovaný vědecký časopis vydávaný veřejnou knihovnou věd), zní: „Přestože je přístup k soli pro koně velmi důležitý, ztráty pocením se často přeceňují. Nadměrný příjem soli může způsobit dlouhodobé poškození koní.“

Prof. Zeyner: Chlór (Cl) je absorbován v organismu koně rychleji než sodík (Na), takže tato okyselující složka soli převažuje. Acidobazická rovnováha je tím pádem narušena, což může vést k acidóze: pH krve klesá. S množstvím 50 gramů soli navíc již nemohl metabolismus testovaných koní správně fungovat. Koně, kterým bylo podáno 100 gramů soli, byli jasně překyseleni. Přídavek sypké soli do krmiva by měl být v rukou odborníka, majitelům doporučujeme spolehnout se na lizy a bez konzultace s odborným výživářem aktivně nepřisypávat další sůl do krmení navíc.

Sůl se v přírodě vyskytuje v podobě nerostu halitu, známého též pod označením sůl kamenná. Ložiska halitu (kamenné soli) vznikala krystalizací mořské vody v izolovaných zálivech a vysychajících mořských mělčinách. Sůl je nejdůležitějším a zároveň nejlevnějším minerálním doplňkem.

Dospělý kůň potřebuje přibližně 3,5 gramu sodíku a 2 gramy chloridu denně. Obsah sodíku v pastevním porostu je velmi různý, ovšem extenzivně pasené plochy se potýkají obecně s jeho nedostatkem (stejně tak hořčíku a selenu). Na takovýchto lokalitách naopak bývá naměřen nadstandardně vysoký obsah draslíku. Rozhodující je vždy vzájemný poměr jednotlivých prvků, který ve výsledku ovlivňuje celkové minerální hospodaření organismu.

Část nutného příjmu je řešena přídavkem soli do komerčních krmných směsí, ovšem skutečná potřeba konkrétního zvířete je věc vysoce individuální, odvislá od věku, zdravotního stavu, momentální zátěže i dlouhodobého využití koně, samozřejmě má vliv i druh přijímané potravy. Proto je nejbezpečnějším a nejefektivnějším řešením právě solný liz. Kůň tak svoji potřebu řeší instinktivně dle aktuálních potřeb, nalíže si soli takové množství, aby byly pokryty jeho momentální kolísající potřeby. Chuť organismu na slané při nedostatku je prokázána.

Předpokladem pro fungování tohoto samoobslužného systému je použití kvalitních solných lizů – tedy takových, kde je garantován výrobcem vysoký obsah chloridu sodného. Ve stájích je většinou pro snadnou dostupnost koňmi umístěna ve speciálních držácích, nebo i přímo ve žlabech. Na pastvinách, pokud chceme kostku chránit před dešti a vzlínající vlhkostí od země, si majitelé často poradí nejrůznějšími domácími vychytávkami.

Ještě jednou prof. Annette Zeyner: Pot obsahuje velké množství sodíku, draslíku a chlóru. Draslík je obvykle dostatečně kompenzován z pastvy a sena, ztráty sodíku a chlóru vykryje v naprosté většině solný liz (pokud koni nabídneme více variant, aby nebyl odkázán jen na jedinou, která mu možná právě „nesedí“). Čím výraznější je po oschnutí potu bílý okraj v srsti (vypocená sůl), tím více minerálů kůň vypotil. Normální ztráty potu (mokré fleky pod sedlem, mokrý krk a plece, mokrá místa pod uzdečkou) odpovídají podle dr. Zeyner cca 37 gramům vypoceného sodíku. „Toto množství se obvykle dobře vyrovná solným lizem,“ vysvětluje profesorka.

Většina majitelů se snaží solné lizy ochránit před deštěm. Nezaměřujte se pouze na ochranu shora (stříšky), ale i ochranu od země. Kombinace různých druhů solných lizů a různých způsobů umístění zvyšuje pravděpodobnost, že si každý kůň najde přesně to, co mu vyhovuje.

                          

Domácí výroba držáků se stříškami je velmi populární a na mnoha pastvinách u domu najdete i několikero provedení vyznačujících se láskyplnou nápaditostí. Majitelé často hlásí rozdílné preference nejen co do druhu oblíbeného lizu, ale i jeho umístění. Někteří koně výrazně upřednostňují jeden systém uchycení a jedno stanoviště lizu nad jinými.

              

Velmi oblíbené jsou různě řešené pařezy či kmeny, do kterých je ručně nebo motorovou pilou vyřezán otvor pro postavení nebo zavěšení solného lizu.

Systém minerálních samoobslužných barů sází na přesvědčení, že koně poznají nejen nedostatek soli, ale i jiných jednotlivých minerálů, které si v nabídce najdou a dolížou. Podávány jsou ve formě bufetu například:

• červený jíl
• dolomit
• křemelina
• moučka z mořských řas
• nejrůznější byliny
• síra (většinou v podobě MSM)
• síran měďnatý
• sůl
• zelený jíl
• žlutý jíl

Myšlenka minerálního samoobslužného baru namísto použití vitamíno-minerálních doplňkových směsí zní mnoha přírodně smýšlejícím chovatelům lákavě, ale většina veterinárních lékařů se na ni nedívá právě nadšeně. Nejen z důvodu, že minerální bar používá materiály, které jsou dle lékařů potenciálně život ohrožující, ale také proto, že podle nich příliš opovážlivě spoléhá na koně samé a vkládá do nich důvěru, která je ne vždy opodstatněná.

Názor odůvodňují zhruba takto: velká většina koní je od narození držena na příliš malých a nepestrých plochách na to, aby mohla rozvíjet vrozené instinkty. Koně, kteří třeba i byli odchováni vhodným způsobem, mají sice matkou plus stádem zprostředkované zkušenosti a instinkty rozvíjené potřebným směrem, ale i u nich empirické hodnoty ovlivňuje dostupnost prostředí a jeho složení. A který z domácích koní má k dispozici nejen dostatečně rozmanitý terén k odchovu, ale i následný nový domov v druhově maximálně pestrých pastvinách potřebných rozloh, aby mohl tyto matkou a stádem předané zkušenosti dále tříbit a rozvíjet?

Ať už si přebereme myšlenku volně dostupné minerální stanice v rámci výběhů a pastvin jakkoli, vždy počítejme při rozhodování s tím, že využití jednotlivých složek minerálního baru je také ovlivněno individuálními chutěmi koní a může se tedy stát nejen to, že kůň bude nevšímavě chodit kolem, ale i druhý extrém – že se kůň nekontrolovaně vrhne na jeden pro něj chutný minerál a bude ho preferovat nadměrně, tedy v konečném důsledku škodlivě. Většina majitelů těchto stanic je spokojena a zatím nehlásí žádné komplikace, ale sem tam jsou již slyšet negativní zkušenosti u jednotlivých (nikoli všech) koní...

Samotná myšlenka minerálního baru je založena na tvrzení, že divocí koně přirozeně konzumují hlíny bohaté na minerály. Tato teorie je zatím ale doložena pouze izolovanými pozorováními. Navíc se nabízí otázka, kolik hlíny by museli koně pozřít, aby vykompenzovali deficity? Minerální látky a stopové prvky jsou v půdě nebo v horninách přítomny ve špatně využitelných chemických vazbách. Pro koně je vždy lepší volbou bylinné spektrum, v němž jsou potřebné prvky přítomny ve vazbách vysoce biologicky dostupných, navíc s přidanými fyto-benefity.

A jako další námitku proti systému minerálních barů je slyšet výtka, že časté deficitní prvky (jako selen, zinek, mangan a fosfor) bar vůbec neobsahuje. Přesto má minerální samoobslužný bar vzrůstající oblibu u chovatelů a za hranicemi naší republiky jej můžeme potkat čím dál častěji.

                                         

Na závěr vám popřeji, milí čtenáři, mnoho fantazie a zkušeností, abyste koním mohli zajistit co nejoptimálnější podmínky k životu právě v těch lokalitách a prostorách, které máte k dispozici. A pamatujte: na každou jednotlivou položku ze seznamu „důležité pro koně“ najdete několik názorů, protiřečících si tvrzení a celou škálu nejrůznějších zkušeností. Proto se vzdělávejte a naslouchejte svým koním, věnujte jejich pozorování mnoho času a učte se dávat jednotlivé projevy do správných souvislostí, ať už budete stavět na selském rozumu, nebo na studiích. I tak ale nakonec budete vy těmi jedinými, kteří rozhodnou, jak vaši koně budou žít, a kteří se možná jednoho dne budete svému koni za jeho život zodpovídat...