S MVDr. Romanou Babákovou o minerálních doplňcích

20. 2. 2023 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: Renáta Kolářová, Martina Skrejvalová, archiv
Arabští plnokrevníci jsou ušlechtilé perly, doktorka Babáková svou nádhernou temperamentní klisnu i vystavuje.
Arabští plnokrevníci jsou ušlechtilé perly, doktorka Babáková svou nádhernou temperamentní klisnu i vystavuje.

MVDr. Romanu Babákovou asi netřeba představovat. Znáte ji díky vývoji doplňků koňské výživy Habibi, kterému se věnuje již 13 let. V posledních letech se ale pohled na krmení koní rapidně mění ruku v ruce s nárůstem různých metabolických onemocnění.

Co myslíte, paní doktorko, jde skutečně o nárůst, nebo jen lepší diagnostické metody a větší všímavost majitelů?

Je pravda, že jsme se posunuli v oblasti péče o nemocné koně někam zcela jinam, než tomu bylo dříve. Jedním z důvodů, proč řešíme nemocných koní daleko více, je fakt, že se staráme o staré a nemocné koně mnohem déle. Hlavní příčinu vidím v přesunu koní více do rodiny – domů. Koně už nejsou jen na práci nebo na sport, ale stali se z nich v mnoha případech členové rodiny. Staráme se o ně, i když už nemají „využití“ a umožňujeme jim zestárnout. Domnívám se, že dříve se takoví koně prostě nechali odejít za duhový most. Spolu s chutí chovatelů starat se o nemocné a starší koně došlo i k rozvoji možností, jak to chovatelům umožnit – speciální krmení (např. senné granule pro koně bez zubů, doplňky pro koně s onemocněními), dále se rozvinuly možnosti diagnostiky těchto většinou „civilizačních“ a stařeckých koňských onemocnění, rozšířila se dostupnost léčiv (např. pro koně s Cushingem), dostupnost profesionálního ošetření například zubů, běžní jsou nyní i koňští chiropraktici, speciální vybavení, solária, solné komory, deky a tak dále. Velký boom je také v možnostech zlepšování kvality ustájení koní doma, což výrazně zvyšuje komfort jak koní, tak jejich lidí. Věřím, že k tomu hodně přispívá i šíření osvěty na internetu, kde lidé sdílejí své zkušenosti a kde se velmi rychle šíří informace o nových možnostech, jak koním pomáhat. Má to i své zapeklitosti – stejně, jak se rychle šíří kvalitní informace, tak se mohou šířit i dezinformace – no v podstatě jako asi ve všech odvětvích našeho současného života. Ne vždy je lehké se pak v problematice vyznat.

Léčbu po internetu asi veterináři nevidí úplně rádi, stejně jako zaručené rady ohledně výživy…

Všechno má svá pro i proti. Je dobré konzultovat vždy zdravotní stav koně ještě s odborníkem/odborníky, kteří konkrétně vašeho koně opravdu znají, ve které máte důvěru a kteří ve svém oboru mají širší rozhled. Poradu s lidmi z oboru, kteří znají konkrétního koně a konkrétní situaci v dané oblasti, bych určitě upřednostnila před anonymními doporučeními z virtuálního světa. Nicméně jako rozšiřování obzorů je internet moc fajn a věřím, že i to naše obzory v péči o nemocné a staré koně posouvá dál.

Osobně jsem za péči o staré a nemocné koně – pokud se podaří skloubit dobrá kvalita života koně i udržitelnost takové péče pro chovatele. Situace s nemocnými a starými koňmi je vždy velmi individuální. Někdy je potřeba udělat i to těžší rozhodnutí, ale je fajn, že se dnešní možnosti pro udržení pohody takových koní i jejich lidí posouvají dál.

Minerální doplňky – organika x anorganika?

Před pár lety se začalo více mluvit o organických minerálech. Je to logický vývoj a pokrok. Anorganické minerály se vyskytují v horninách a v půdě. Rostliny je během růstu zabudovávají do svého těla a vytváří tak organické vazby. Je to forma, ve které se ke koni minerály dostávají z rostlinné stravy přirozeně. Jde zejména o stopové prvky (např. zinek, měď, železo, mangan, selen, …). Koně tak přijímají stopové prvky v těchto organických formách přirozeně během pastvy nebo konzumací sena a jiných rostlinných krmiv. Organická forma je tedy pro koně přirozeným zdrojem těchto živin. Snaha zajistit koním přirozenější zdroje než tradiční anorganické tak dává smysl. Komerčně vyrobenými organickými minerály se snažíme napodobit přírodu a tedy i formu, v jaké koně minerály v přírodě přijímají nejvíce. Umí s minerály v těchto vazbách dobře pracovat, využívat je a umí si i poradit s jejich případnými, v přírodě běžnými, nadbytky. Obecně se uvádí, že tyto organicky vázané stopové prvky mají lepší biovyužitelnost než anorganické. Díky své vazbě do organické sloučeniny jsou stopové prvky také lépe chráněné před nežádoucími interakcemi s ostatními živinami při průchodu kyselým prostředím trávicího traktu. V současnosti již umíme tyto organické vazby vyrobit (tedy napodobit vazbu prvku rostlinou nebo třeba kvasinkou) a můžeme je tedy koním předkládat tak, jak je to pro ně přirozené. Velkou výhodou vyšší biodostupnosti je i to, že u kvalitních stabilních organických zdrojů stopových prvků s dobrou biodostupností můžeme krmit i menší hladiny těchto prvků, což je pro koně šetrnější a pro životní prostředí také.

Snad jedinou nevýhodou organických stopových prvků je díky náročnější výrobě jejich vyšší cena oproti levným anorganickým stopovým prvkům. Ale pokud bychom počítali návratnost a započetli fakt, že stopového prvku v kvalitní organické vazbě mohu podat méně díky zmiňované vyšší biodostupnosti, pak finanční rozdíl není zase až tak podstatný. Vedou se tedy diskuze o tom, zda je využití dražších organických zdrojů opodstatněné vzhledem k ceně. Zákazník samozřejmě na cenu tlačí a tak tedy jsou na trhu dostupné stále různé formy, a to je určitě v pořádku – zákazník má na výběr. Já to osobně vidím tak, že anorganické stopové prvky jsou lepší než žádné, ale pokud si mám vybrat pro své koně a pro koně našich zákazníků, tak upřednostním šetrnější a lépe využitelnou organickou formu i za tu vyšší cenu. Na trhu je více druhů organických vazeb. V recepturách Habibi používáme pouze organické stopové prvky ve velmi kvalitních a stabilních vazbách na aminokyseliny a peptidy u Alltech Bioplexů a v případě selenu používáme Alltech Sel-Plex, kde jde o vazbu v těle kvasinek, které umí selen zabudovat do organické formy.

325149871-2103804326483816-282652617076556671-n.jpg

Rozmohl se požadavek na vypuštění některých prvků z minerálních premixů a naopak na cílené zadotování jiných – selen je v ČR brán plošně jako nedostatkový. Jak se na problematiku nekomplexních minerálních přípravků a na dotaci selenu díváte Vy?

Selen u nás v potravním řetězci obecně chybí a přitom je to nepostradatelný prvek pro ochranu tkání před volnými radikály. Jeho nedostatek tak může mít mnoho různých projevů, od pouhé snížené výkonnosti, přes horší imunitu až po závažné pohybové potíže, zatuhávání, poruchu sacího reflexu u novorozených hříbat a další potíže. Někteří koně mohou být i dlouho deficitní, aniž by se u nich nedostatek projevil, a situace se u nich pak bohužel zbytečně dlouho prohlubuje. Proto je selen určitě důležitou součástí každé „minerálky“. U selenu dělám výjimku ohledně krevního vyšetření a v případě podezření na nedostatek doporučuji jeho vyšetření krevním rozborem udělat. Mírný deficit selenu nemusí být ale ani z krve zcela zřejmý, nicméně i hodnoty kolem spodní hranice doporučeného rozmezí ledacos napoví. Při doplnění selenu se spoléhám na organickou formu Alltech Sel-plex, která se vyrábí vazbou v těle kvasinek. Selen je tak vázán ve formě, kterou umí organismus dobře zpracovat a využít – má lepší biovyužitelnost a je šetrnější pro organismus než anorganická forma. Co se týče dávky, tak nám u této organické formy, kterou používáme, stačí držet se základních obecných norem při tom běžném doplnění. Pokud je ale kůň na začátku selen dificitní, pak situaci řeším přidáním selenu na 1–2 měsíce nad rámec základní běžné denní potřeby, dokud se hladina selenu v organismu „nesrovná“. Poté už nám koně dobře fungují i jen na základní dávce selenu v kompletní minerálce, tedy v Habibi Organice nebo v Organika Balanceru.

Obecně příkrm komplexních vitamínových-minerálních směsí, tedy „minerálek“, považuji za nejlepší prevenci rozvoje potíží spojených s deficity, ale i s riziky předávkování. Koním neumožňujeme migrovat desítky kilometrů, omezujeme jejich prostor a nemají tak svobodu hledat si pestrou potravu. K tomu se přidává fakt, že mnohdy půdu využíváme více, než jí vracíme, a některých živin v ní tedy nemusí být dostatek ani pro rostliny a následně pak mohou chybět v krmivech. I když je krmivo kvalitně vyrobené, nezaručuje to tedy dostatek všech vitamínů a minerálů. Přesto po našich koních žádáme výkony a co víc – šlechtíme je k podání výkonů špičkových. Přidání komplexní „minerálky“ do kyblíčku v rozumných doporučených poměrech vidím jako nejelegantnější způsob, jak zajistit pro koně tyto potřebné živiny a současně je nepřekrmit. Je to rozhodně lepší, než čekat, zda se mi u koně neprojeví deficit a řešit až následné potíže. Jednak příznaky mohou být značně nespecifické a je tak složité rozpoznat příčinu potíží a odhalit konkrétní deficit (tedy nedostatek určité živiny), obzvlášť když koně umí tyto deficity dlouho snášet bez výrazných klinických příznaků. Může se tak stát, že to prostě jen dlouhodobě není ono a chovatel pak kupuje chvíli něco na kopyta, nebo na imunitu, na srst atd., takže kombinuje různé doplňky, což není ideální – jednak se takovými kombinacemi nemusí trefit do toho, co opravdu koni chybí, a také se může stát, že nedomyšlenými kombinacemi několika doplňků najednou může některých živin dát naopak příliš. Podávání každodenní dávky vybalancované „minerálky“ v přiměřené míře je tedy nejšetrnější a nejefektivnější způsob, jak vitamíny a minerály koni zajistit. Současně nám to umožňuje dodržet vhodné poměry tak, abychom omezili nežádoucí efekt kompetice mezi jednotlivými prvky. Omezení nežádoucí kompetice při průchodu střevním prostředím se také dá dosáhnout právě i použitím kvalitních organických stopových prvků.

Předávkování při krmení komplexní minerálky, dodržíme-li doporučené dávkování, se tedy chovatel bát nemusí ani v případě, že krmí seno perfektní kvality?

Pokud podáváme vyváženou „minerálku“ každý den v dávkách kolem denní potřeby, tak riziko předávkování není žádným strašákem. V přírodě kůň také nemá vše zcela přesně na desetinná čísla. Vždy pracuje s tím co má, pokud to má, a s mírnými, v přírodě běžnými nadbytky, umí pracovat. Nicméně pokud něco chybí, tak to tam prostě není a z dlouhodobého hlediska se ten deficit začne pak někde projevovat. Předávkování hrozí zejména v případech, kdy chovatel kombinuje různé cílené přípravky s vyššími dávkami určitých vitamínů nebo minerálů bez rozmyslu a hlavně najednou. Nějakou časově omezenou dobu to sice nemusí být problém, ale z dlouhodobého hlediska už to může být zátěž, a to zvláště pokud jde o anorganické zdroje stopových prvků.

V různých životních obdobích se samozřejmě může kůň dostat do situace, kdy je nějak přetížen, oslaben, nemocen… každý kůň je jiný, jinak geneticky založený a jinak zvládá zátěž nebo konkrétní podmínky chovu a stres (tím mohou být i změny ve stádě). Koním v těžších životních situacích je možné na časově omezenou dobu přilepšit nějakým cíleným doplňkem nad rámec základní „minerálky“. Zde však i záleží na tom, jak mají svou produktovou řadu nastavenou různí výrobci. Doplňky Habibi máme nastaveny tak, že k základní minerálce Organika nebo Organika Balanceru je možné přidat po časově omezenou dobu různé speciální směsi Habibi podle daných potíží (například na trávení, rozpásání, na klouby, při dušnosti, při nedostatku selenu atd.). Jsou postaveny tak, aby jejich kombinace se základní minerálkou byla v pořádku. Některé ze směsí je možno podávat k základní „minerálce“ dokonce i dlouhodobě. Navíc chovatelům s případným nastavením poradíme.

Vidím kolem sebe hodně velkou orientaci na odběry krve a následné ladění minerálky na míru – je to osvícená cesta?

Krevní rozbory v koňské praxi považuji za jeden z nástrojů veterinárních lékařů. Dále také ve vztahu k posouzení živin v krmné dávce jsou nástrojem vědeckých pracovníků v řízených kontrolovaných pokusech, kdy se vyhodnocují vstupy, výstupy a ostatní vlivy na vyhodnocení krevních rozborů se souvztažností ke krmné dávce.

Rozbor krve je ve veterinární praxi jedním z mnoha ukazatelů, které veterinář momentálně vyhodnocuje v danou chvíli v konkrétní situaci a při konkrétních klinických projevech koně s konkrétní známou anamnézou. Výsledky krevních rozborů nelze brát samostatně jako směrodatné a je potřeba vzít v potaz fakt, že mohou být v danou chvíli ovlivněny mnoha různými faktory, onemocněními, léky, dobou po nakrmení, zátěží, anamnézou, prostředím, … a za pár hodin mohou být hodnoty jiné. Berme je tedy jako nástroj veterináře, který je schopen je vyhodnotit se všemi potřebnými souvztažnostmi, případně i s opakovanými rozbory. Může to být pak i orientační informace pro výživáře při sestavování krmné dávky. Zkušený výživář ví, že musí brát ohled i na anamnézu koně a že stejně jako veterinář musí posoudit i všechny další souvztažnosti, které mohou tyto hodnoty ovlivnit. Výživář pak může používat i další rozbory – například rozbor sena, nicméně zde je potřeba vyhodnotit, zda má rozborování sena smysl pro konkrétního chovatele. Pokud je každý balík z jiných podmínek, pak výsledky rozboru jednoho balíku nebudou pravděpodobně pro nastavení stálejší krmné dávky příliš relevantní a finanční náročnost s rozborováním každého nového zdroje by byla nejspíše neúměrná efektu. Ale to jsou opět ony širší souvislosti, které zkušený výživář dokáže vyhodnotit a přístup k rozborům bude tedy potřeba posoudit individuálně.

Nastavení individuální celkové krmné dávky na míru konkrétnímu koni zahrnující píci, příkrm jádra, doplňků a managementu krmení s pomocí výživáře je určitě jednou z dalších skvělých vymožeností současných služeb v koňské praxi, zvláště, pokud výživář spolupracuje s veterinářem a vezme tak v potaz i zdravotní stav koně. Co se týče sestavení minerálů a vitamínů, to může být situace buďto velmi složitá, a nebo velmi jednoduchá :-). Nevidím ale důvod, proč hledat složitosti, když nám dnešní doba nabízí takový výběr komerčních vitamínově-minerálních směsí. Každý si tedy může vybrat ze široké nabídky doplněk, který ho osloví nejvíce.

324477815-496616375929653-15387206208909457-n.jpg

Co minerální doplněk sestavený na míru konkrétního chovu koní?

Osobně se domnívám, že v koňské praxi to moc smysl nedává. Předpokládám, že tento směr byl pravděpodobně převzat z výživy dojnic, kde se v jednu chvíli vyhodnocují krevní rozbory z výběru stovek zvířat ve stejnou chvíli na stejné a poměrně jasně definované krmné dávce a ke všemu jde o směsnou krmnou dávku tzv. TMR, která by měla být i po celý den víceméně stejná, neměnná. Z technologického hlediska je i reálnější pro dané stádo skotu vyrobit směs vitamínů a minerálů na míru, vyrábí se totiž pro desítky až stovky zvířat na jedno míchání. Stroje, které jsou schopné homogenně zamíchat vitamíny a minerály, jsou schvalované a kontrolované úřady a musí mít nějakou minimální náplň. Na jedno míchání se tak běžně musí vyrobit stovky kilogramů „minerálky“. Představte si, že si pro jednoho koně necháte vyrobit „minerálku na míru“ ve stovkách kilogramů – ta by mu tedy nejspíš vydržela na celý život, ale trvanlivost je vždy omezená, takže byste tuto směs na míru ani nestihli zkrmit na rozdíl právě od onoho stáda krav o stovkách kusů. Také kdybyste tuto směs krmili delší dobu, už byste pravděpodobně měli pro koně nejspíš časem i jiné seno, jinak starou a úživnou pastvu a nastala by spousta jiných změn – jiná zátěž, jiný zdravotní stav, jiné ustájení, jiné využití koně nebo například zranění koně a podobně. Museli byste sehnat další chovatele, kteří by vám se zkrmením pomohli, ale to už by pak pro ně zase nebyla ta kýžená minerálka na míru. Do chovů krav navíc jezdí pravidelně a často jejich výživáři vyhodnocovat průběžně zdravotní stav, produkční a reprodukční ukazatele. Dojnice jsou geneticky tlačeny k maximální produkci a právě proto jsou to v podstatě vrcholové sportovkyně velmi náchylné na jakoukoli změnu nebo chybu ve výživě. Proto se tak přísně výživa dojnic hlídá. Je u nich snaha mít co nejstabilnější krmnou dávku. Ta se dá ale lépe vyhodnotit na rozdíl od koně, který má každou chvilku jiné seno z jiného balíku, z jiné louky nebo dokonce z jiné oblasti od jiného dodavatele. Minerálka na míru pro jednoho konkrétního koně je tedy pro běžného chovatele spíše nereálná představa a hlavně zbytečně komplikovaná.

Přesto nemusíme panikařit a ani si komplikovat život složitostmi – současná široká nabídka komerčních vitamínově minerálních směsí umožňuje koni nastavit minerální a vitamínovou výživu velmi blízko ideální potřebě. Při tvorbě receptur máme možnost opřít se o sofistikované doporučené živinové normy, které byly stanoveny týmy odborníků na základě mnoha studií a s posouzením všech souvztažností. Chovatel tak nemusí řešit žádné složitosti a přidáním komplexního vitamínově minerálního doplňku tak elegantně zajistí svému koni každodenní potřebu vitamínů a minerálů.

Vyřazení železa z vitamino-minerálních premixů – ano, nebo ne?

Současná tendence vyřadit železo zcela z „minerálky“ je pravděpodobně postavena na faktu, že železa je obvykle v krmivech dostatek, někdy je to ale jen zdánlivé. Pokud je ho v rostlinné stravě i více, pro koně to není takový problém – má mechanismy, díky kterým se umí s běžnými nadbytky zejména z krmiv rostlinného původu velmi dobře vypořádat. V případě vyšších hladin železa je utlumeno jeho vstřebávání a v případě nižších hladin je schopnost vstřebání ve střevech naopak posílena. Setkáváme se s varováním, že větší hladiny železa v krmné dávce snižují využitelnost zinku. Tento efekt ale dokážeme omezit a to právě díky organickým stopovým prvkům. Dalším možným způsobem, jak omezit rizika kompetice, je například ponížení železa a navýšení zinku v minerální směsi. Ale s tím vším výrobci minerálek počítají. V Habibi směsích to řešíme oběma způsoby – železo máme poníženo a zinek oproti železu povýšen (obě živiny však nepřekračují denní doporučené normy) a také používáme výhradně organické zdroje stopových prvků, protože díky vazbě v organické sloučenině při průchodu střevním prostředím nejsou tak reaktivní a tedy náchylné ke kompetici. Dalším faktem je, že využitelnost železa z krmiva je podle norem NRC 15% nebo i méně. Nelze tedy brát ani zdánlivě vyšší obsah železa v krmivech paušálně jako problematický, a to právě i vzhledem k jeho nízké využitelnosti. Větší opatrnost při podávání doplňků se zdroji železa, zejména anorganickými, je potřeba věnovat u novorozených hříbat (pozor na nadměrný příjem minerálních lizů zvědavými hříbaty). Samozřejmě problém s vysokým železem z krmné dávky by mohl nastat i u dospělých koní při nevhodných kombinacích více doplňků dohromady, zvláště pokud by zdroj železa byl anorganický a vysoký. Ale tomu se právě podáváním komplexní minerální směsi s rozumnými poměry a dávkami stopových prvků dokážeme vyhnout.

Takže ani vysoká hladina železa v napájecí vodě nás nemusí děsit?

Co se týče v poslední době tolik zmiňovaných obav z vysokých hladin anorganického železa ve vodě, pak ani ty nevidím jako opodstatněné. Norma železa pro pitnou vodu je 0,2 mg železa na litr vody. Při 0,3 mg železa na litr vody je hladina železa už brána jako vyšší a to proto, že má rezavý zákal, který si při senzorickém posouzení sedá na dno. Voda však ani s touto vyšší hladinou železa nepředstavuje zdravotní riziko (ani u koní, ani u lidí). Pokud tedy počítám, že běžný kůň vážící kolem 500 kg vypije průměrně za běžných podmínek 20–30 l vody denně, pak s vodou o případné vyšší hladině železa 0,3 mg na litr přijme 6–9 mg železa z vody za den. Pokud víme, že kůň umí využít železo max. z 15 %, pak využije z této vody 0,9–1,35 mg železa, přičemž normy NRC uvádí denní potřebu železa pro koně o váze 500 kg v závislosti na zátěži 400–500 mg železa na den. Některé skupiny koní i více. Neumím si tedy představit, jak by musela vypadat voda, která by mohla být příčinou nadměrného příjmu železa.

Pokud máme tedy mít komplexní minerálně vitamínový doplněk zahrnující koně různých věkových kategorií a výkonností z různých oblastí a s různými krmnými dávkami, koně boxované i koně na pastvě, pak věřím, že tam železo určitě patří. Máme tak jistotu, že doplněk zajistí i potřeby skupin koní, které mají vyšší potřebu železa – mladí rostoucí koně, březí a kojící klisny, koně ve vysoké zátěži, případně i koně krmené senem/pící s nižší živinovou hodnotou a koně bez přístupu na pastvu. Koně se umí dobře vypořádat i s vyšší dávkou železa z potravy. Mají mechanismy, kterými příjem umí regulovat, zvláště pak jde-li o zdroje z píce a jiné rostlinné stravy, jsou to organické zdroje železa a ty tedy ani nepodléhají tak výrazné kompetici s ostatními prvky při průchodu střevním prostředím jako zdroje anorganické. Nežádoucí efekty vzájemných interakcí mezi stopovými prvky tak můžeme velmi účinně omezovat právě použitím organických zdrojů.

324423788-463081512699538-666930866452651337-n.jpg

Jak vlastně vzniká receptura na jednotlivé doplňky koňské výživy, prochází proces tvorby nového doplňku odborným schválením, nebo jde čistě o administrativní proces? Může si vlastní minerálku / výživový doplněk na míru nechat namíchat kdokoli, třeba přímo chovatel?

Pokud tomu člověk chce věnovat mnoho času, pokud má jistotu, že správně vyhodnotil všechny souvztažnosti, na jejichž základě recepturu sestavuje, že bude pro koně bezpečná, pokud má představu o zdrojích surovin dostatečně kvalitních a pokud chce shánět odbyt pro stovky kilogramů výsledné směsi v termínu do exspirace, pokud má prostory pro bezpečné skladování a chce si prošlapat schvalovací řízení s kontrolními orgány, pak to asi může absolvovat. Ale je to samostatný vesmír. Je to tak časově, finančně, legislativně a organizačně náročné, že pro běžného chovatele mi to moc smysl nedává, zvláště pokud je nyní na trhu tak široká nabídka komplexních i speciálních cílených doplňků a krmiv, že si opravdu každý může vybrat. Je to práce na plný úvazek nebo spíše na několik úvazků. :-) A k tomu ty nervy, aby to nakonec ještě koním chutnalo! :-) To jsou desítky hodin práce, které by běžný člověk mohl místo toho trávit se svým koněm.

Co se týče legislativního schvalování výsledného produktu, pak nic takového jako výstupní kontrola receptury u krmiv neprobíhá, ale je zapotřebí vždy použít suroviny schválené pro použití pro daný druh zvířat a je potřeba dodržet jejich správné označení na etiketách a umožnit tak zpětnou dohledatelnost až k jejich zdroji. Výrobu jako takovou mohou provádět jen provozy k tomu schválené příslušnými úřady a je schvalovaný a kontrolovaný i provoz, který pouze rozvažuje již vyrobenou směs z velkého balení. Dále i pouhé uvádění hotových krmiv do oběhu (prodej) mohou pouze subjekty k tomu oprávněné a kontrolované příslušnými úřady. Takové kontroly pak podrobně prověřují správnost údajů na etiketách, provázanost s výrobcem, dohledatelnost jednotlivých surovin, dodržení postupů při výrobě a mnoho dalšího. Legislativní zátěž je tu bohužel velká a kontroly do provozů chodí, ale i to nás výrobce posouvá dál a umožňuje to držet nějaký standard.

Jak vznikají receptury Habibi?

Receptura vzniká nejdřív v mé hlavě. :-) A dlouho… hodně dlouho si o ní nejdříve dumám :-) a procházím různé studie a znovu dumám, hledám vhodné kvalitní zdroje jednotlivých živin, vyhodnocuji si je, prověřuji a samozřejmě i zkouším u našich koní. Samozřejmě musím používat pouze zdroje schválené pro výživu zvířat. Recepturu řeším i s premixovou firmou, která směs fyzicky vyrobí – ne vždy je možné vše, co si vymyslím, opravdu i technologicky vyrobit, a tak ladíme složení tak, aby vznikl kvalitní finální produkt s příjemnou strukturou, vůní a chutí. Někdy se nezadaří vyrobit hned napoprvé pěknou směs, a tak je potřeba recepturu upravovat tak, aby například nehrudkovala nebo příliš neprášila a byla kromě skvělého složení i pěkná. :-) Ne vždy se napoprvé povede, tak se nám i stalo, že velmi drahá směs, která měla být sypká, ztuhla na kámen a byla neprodejná. Složení sice bylo skvělé, ale struktura špatná. Vývoj receptur je tak velkým a ne zrovna levným „dobrodružstvím“. :)

Pak je potřeba ještě dořešit texty a etikety. To je část, kterou se prokousávám složitěji a ne s takovou vášní jako při tvorbě receptury. :-) Texty na etiketách podléhají velmi přísným legislativním předpisům, jsme tak hodně svázaní v popisu produktu a v prohlášeních, k čemu je směs vhodná. Bohužel z legislativního hlediska, pokud budeme chtít zůstat hodně korektní, tak bychom nemohli o produktu napsat téměř nic. Ve jménu ochrany zákazníka bychom mu tak k účinkům směsí nemohli říci mnoho. Například – nemohu napsat, že se krmná směs používá jako „kůra“, protože to je od slova „kurativní“, tedy léčivý. A vzhledem k tomu, že legislativně jde o „krmivo“ nikoli o „lék“, který má jiné podmínky registrace a schvalují a kontrolují ho jiné orgány, tak nemohu u krmiva uvést, že se má krmit v „kůře“. No je to takový občas oříšek :-). Zákazník se tak toho od nás o směsi nemůže leckdy z legislativních důvodů dozvědět mnoho, o to více si vážíme jeho důvěry do nás vložené, když se rozhodne svého koně podpořit konkrétní naší směsí. Když ale toto vše zvládneme, konečně tu pak máme pár set kilogramů úžasné krásné nové směsi :-).

Ještě zvolit grafiku a vybrat úvodní fotku – musím přiznat, že v tom jsem velmi náročná a obdivuji kamarádku fotografku/grafičku, která má se mnou velkou trpělivost. Pak také nějaký čas trvá, než se o ní chovatelé dozvědí a než si ji zkusí a než ji doporučí svým stájovým kamarádům. Ale nakonec si zatím všechny naše směsi našly své spokojené uživatele nejen mezi koňskými kamarády, ale některé směsi máme i pro naše menší parťáky ve stáji – psy a kočky.

Máme stále hodně práce a to je dobře. Už dlouho mám v hlavě další receptury a těším se, až je budeme spolu s mým týmem a partnery ve výrobě tvořit. Je kolem toho hodně práce, spousty lidí a je potřeba vyšlapat si nelehkou cestičku vývoje receptur, volby vhodného obalu, etiket, tvorbě grafiky až k finálnímu „kyblíčku“, který ještě musí absolvovat pokud možno bezpečně výlet s nějakou přepravní firmou, než se dostane k chovateli do stáje. I to je tedy mnohdy velká výzva. :-)

Paní doktorko, co říkáte na cestu přírodního intuitivního doplňování jídelníčku samotnými koňmi, mají-li velké pestré pastviny? A kdy se dá vlastně s čistým svědomím říci, že mám pro koně pastvinu opravdu pestrou?

Nastavení vyrovnané krmné dávky považuji za zodpovědnost chovatele. Intuitivní doplňování jídelníčku samotnými koňmi osobně neberu jako spolehlivý způsob postavení vyrovnané krmné dávky. Pokud by to tak fungovalo, neměli bychom tolik koní s kolikami po překrmení pečivem, ovocem, nebyly by tu otravy z javorů… I koně mají své chutě, jako my a nejsou vždy postavené na tom, co kůň potřebuje nebo co je pro něj vždy jen dobré, ale častěji na tom, co mu šmakuje. Osobně koni ráda nabídnu možnost výběru různých chutí, vůní, okus větví, bylin atd., a je pravda, že takové zpestření jídelníčku může být pro koně výborným a vítaným přínosem, ale mělo by to vždy být až nad rámec vyrovnané krmné dávky. Ale když se mi kůň postaví k hromadě padaných jablek, tak ho tam nechat prostě nemohu jen proto, že bych si řekla, že on přece musí od přírody vědět, co dělá…

Stejné to je i s doplňky. Nemám moc v oblibě minerální lizy, protože některým koním chutnají příliš a hrozí, že přijmou pro jejich chuť příliš mnoho (například melasované lizy), někteří mohou přijímat liz třeba jen z nudy a některým prostě ten samý liz nechutná a ačkoli tito koně mohou být na stejné krmné dávce, jeden na liz půjde a druhý ne. V rámci jednoho stáda tak mohu mít vitamínově minerální status velmi rozdílný – od deficitních koní až po koně s nadměrným příjmem. Pokud chci mít jistotu, více mi dává smysl nasypat minerálku denně do kyblíčku v odměřené dávce.

Může se také stát, že koni určitý doplněk sice nemusí chutnat, ale to neznamená, že pro něj není dobrý. Hodně koní odmítá nové chutě a nové vůně, i když jde o velmi prospěšnou složku krmné dávky. Kůň se jako hříbě pase spolu s matkou a učí se rozeznávat, co matka jí a co ne. Vše nové neznámé proto přijímají často nedůvěřivě a tato vlastnost některým zůstává i do dospělosti. V současnosti, kdy hříbata oddělujeme od matek dříve a nebo když se nepasou třeba vůbec, je ale tato schopnost vyhodnocování potravy u mnohých už nevýrazná. Takže nelze to brát paušálně u všech. Ale tento fakt je dobrý brát v potaz při zařazování nových chutí a vůní do krmné dávky – pokud to kůň nechce, protože to nezná, dejme mu čas, aby si na novou chuť a vůni zvykl a přijal ji za svou. Pokud mu nová složka krmné dávky nechutná, zamíchejte mu ji do oblíbeného krmiva. Ty fígle, jak na novinku koně naučit, mohou být různé – například zařazovat do stávajícího krmiva v malých množstvích nebo umístění nového krmiva v dosahu koně (třeba do kyblíku v boxu), aby se s novou chutí a vůní setkával pravidelněji a zvykal si na ni. Také se dá použít „motivační kamarád“. Tedy kůň, který krmivo rád přijímá a žere to odmítači z kyblíku, to bývá hodně silná páka. :-) Někteří si zvyknou rychle, některým to trvá déle a potřebují více času.

A kdy mohu říci, že mám pro koně pastvinu pestrou? Záleží, zda mluvíme o podloží a tím i zdroji minerálů nebo o bylinném složení nebo kombinaci toho všeho? Velké pestré pastviny jsou v dnešní době boje o pozemky velkým luxusem. Kdo tu možnost má, pak je to skvělé, ovšem má to svá ale, která by měl chovatel znát a hlídat. Se změnou klimatu se u nás stále častěji uplatňují na pastvinách dieteticky nevhodné nebo dokonce jedovaté byliny – pastvina tak může být sice krásně pestrá, ale ne až tak dieteticky vhodná, což je potřeba hlídat. Pastvina s možností okusu stromů a keřů je také za určitých okolností moc fajn, ale ne v případě, že ty stromy jsou javory, akáty, duby, … Dále pastviny mohou být velké, druhově rozmanité, bez nevhodných bylin a stromů, ale podloží, na kterém jsou, nemusí zajišťovat dostatečný přísun živin, následkem čehož i kvalitní píce nemusí znamenat plnohodnotnou krmnou dávku.

Pokud bychom chtěli hodnotit živinové hodnoty pastviny, tak samozřejmě je možné provést rozbory živin v píci, ale nebrala bych to jako všeobecně využitelnou metodu – ať už využíváme louku jako pastvinu, nebo na seno, bude mít tato louka v různých místech různé podmínky – na kopci na slunci budou jiné podmínky a jiné zastoupení píce než ve stínu u lesa. Také úživnost pastviny se mění v průběhu roku. Bohužel často se setkávám se situací, kdy řešíme koně s potížemi, a majitel uvádí, že má velké pastviny a kůň je na pastvě neustále. Po podrobnějším rozhovoru zjistíme, že pastviny jsou sice ohromné, ale vypasené a koně nemají šanci přijmout potřebné množství píce. Tak je potřeba hledět i na úživnost pastviny v průběhu pastevní sezóny. Skvělé je založit pastvinu osivem vhodným přímo pro koně a vhodným pro danou oblast (sucho/vlhko). To, věřím, že se přiblíží ideálu vhodné píce pro koně a také se tak dosti omezí přístup k dieteticky nevhodným rostlinám (třezalka, starček, pryskyřník a mnoho dalších). Pastvina/seno z osiva vhodného pro koně je i vhodnější pro případné rozborování živin při sestavování krmné dávky. Z takové píce mi i dává smysl provádět rozbor sena při sestavování krmné dávky. Ne vždy máme možnost založit zcela novou pastvinu, například na pronajatých pastvinách, ale takový podsev směsí pro koně do stávajícího porostu může být také fajn řešením. Pro dobrou skladbu píce a kvalitní porost je zásadní i péče o pastvinu.

Souhlasíte s letními (pastevními) pauzami, kdy se minerálka zpět nasadí až po ukončené pastevní sezóně? A střídat produkty – ano nebo ne, držet se osvědčeného?

Obecně jsem za celoroční podávání vitamínově minerálního premixu. Pokud pauza v pastevním období, tak snad jen u koní bez zátěže, bez potíží a s dostatečně úživnou pastvou. Koně sice na dobré pastvě prosperují samozřejmě lépe než jen na sen, tak to navádí k vysazení doplňku vitamínů a minerálů, ale v létě většinou zase více koně zatěžujeme, více jezdíme, a tak jejich potřeba živin může být vyšší. Navíc, jak jsem psala výše, prostor mají omezený, nemohou migrovat na jiná stanoviště. Dále zhruba od srpna (záleží na lokalitě) začínají koně přesrsťovat na zimu a v tu dobu dávku premixu raději ještě navýším, abych jim pomohla toto období zvládnout, aby před zimou nešli zbytečně takzvaně „ze sebe“. Já osobně tedy raději dám vše potřebné každý den v malé odměrce do kyblíčku každému koni a vím, že pokud něco v seně nebo pastvě chybí, kůň si to z kyblíčku s premixem vitamínů a minerálů doplní. Co upravuji v závislosti na zátěži, stavu koně a ročním období, je dávka. To je myslím ideální kompromis – nevysazovat zcela premix vitamínů a minerálů, ale snížit dávku na doporučené minimum, pokud kůň je zdráv a nemá výraznou zátěž. Pak jsou ale také období, kdy dávku zvyšuji, a to je sezóna, kdy koně zatěžuji nebo právě v období před a při přelínání. To je totiž proces velmi náročný na potřebu vitamínů a minerálů.

A střídání minerálek? To je asi spíše na volbě a pocitu každého chovatele. Opodstatnění zde žádné nevidím, pokud se jedná o komplexní směs a kůň mi na ní dobře funguje a je pro mne ekonomicky únosná, pak nevidím důvod střídat. Co by mi dávalo smysl, je například volit pro náročnější životní období (nemoc, vyšší zátěž, příprava na reprodukci, přelínání, …) komplexnější doplněk a v méně náročných obdobích přejít (třeba z ekonomických důvodů) na základní premix. V řadě Habibi máme také takovou možnost volby – pro komplexnější podporu máme Habibi Organika Balancer – vitamínově minerální premix s esenciálními aminokyselinami a dalšími tzv. „funkčními“ živinami (Nukleotidy, Omega 3 – DHA, EPA, ALA atd.) a pak máme základní vitamínově minerální premix – Habibi Organiku.

Krmím-li žlabové krmivo mineralizované výrobcem, ale v menších než doporučených dávkách…?

Problematika doplnění vitamínů a minerálů při využití komerčních krmných směsí (granule, müsli, mashe), které jsou obohacené vitamíny a minerály, je často přehlížená. Mnoho chovatelů žije v domnění, že když takovou směs podává, pak má kůň vše pokryto. To může, ale nemusí být pravda. Je potřeba sledovat doporučení výrobce k dávkování pro danou kategorii a zátěž koně. Ne každý kůň ale snese přídavek energie v doporučeném množství stejně. Pokud z nějakého důvodu nemohu dodržet doporučené dávkování u svého koně (například nepotřebuje tolik energie, protože je příliš dobře krmitelný nebo je nemocný nebo nemá zrovna tak velkou zátěž), pak při částečné nebo jen symbolické dávce příkrmu je možné, že nebude mít dostatečný přísun vitamínů a minerálů. Tento nepoměr je pak vhodné doplnit právě přidáním premixu vitamínů a minerálů.

Minerální a vitamínová výživa koně se může zdát složitá, ale není. A to i díky současným možnostem, kdy si pro svého koně můžete vybrat z opravdu široké nabídky komerčních krmiv na míru svému koni. Není tak nutné moc experimentovat. Pokud se chovateli přesto nedaří zorientovat se v tom, co vybrat pro svého koně, je možné konzultovat jej individuálně s výživářem, a to zvláště v případě problémových koní. Není potřeba ani minerálně vitamínovou výživu řešit složitě, to je úkol a zodpovědnost pro vědce a pro tvůrce receptur. Koně samotní ocení zejména kvalitní pastvu, seno nebo senáž a stabilní vybalancovaný příkrm. Nic složitého.

323541222-546990863979558-6228001663200215211-n.jpg

Je ještě něco, co byste našim čtenářům kladla na srdce?

Ještě bych se chtěla zamyslet nad kontroverzní otázkou – co je pro koně přirozené a kdy už je toho přirozena moc. Nic není jen černé nebo bílé. Příroda umí být krásná, ale i krutá. Stádo koní v prérii je zdánlivě krásná vize přirozeného koňského života a měli bychom jistě vycházet z toho, že kůň jako stádové celodenně se pasoucí zvíře má určité fyziologické potřeby, ale! Zcela přirozeně venku, bez přístřešku, bez dokrmování, bez léčby, bez péče se jistě kůň nedožije požehnaného věku, pokud nebude vyloženě silným jedincem a ještě s notnou dávkou štěstí. Mnoho koní příroda nemilosrdně „vytřídí“. Ale my tak zarytě přírodní být určitě nemusíme. Pokud mám koně jako kamaráda, jako parťáka a chci, aby mi vydržel spokojený do požehnaného věku i přes své případné nedokonalosti, pak to naštěstí na přírodě nechávat nemusím a využiji tedy všechny současné možnosti, jak kamaráda podpořit. Ať už je to ono doplňování vitamínů a minerálů, o kterém jsem dnes psala, nebo třeba dekování koní v zimě, když nejsou bez deky komfortní, nebo ošetření koně zubařem, chiropraktikem, okutí koně v zátěži atd. Pojďme jim udělat rozumný kompromis toho, co je pro ně příjemně přirozené a toho, co už třeba tak přírodní není, ale koni to prodlouží a zpříjemní dlouhý život s námi.

Koně, ať zdraví, či nemocní a staří, jsou úžasní v tom, že mají tu moc nás vytáhnout z toho našeho každodenního kolotoče a připomínají, že život není jen o tom našem frmolu, ale že je tu něco mezi nebem a zemí, nádech, výdech… žít a nechat žít, rozhlédnout se kolem sebe, radovat se z maličkostí. Stále mne nepřestávají udivovat, ohromovat, jsou mými celoživotními učiteli pokory a respektu. I proto musím konstatovat, že cest a názorů nejen na koňskou výživu je mnoho, někdy je těžké se v tom všem zorientovat. Ale na druhou stranu – máme vlastně v dnešní době velké štěstí: je tolik možností volby a výběru! A to je dobře. Každý si může najít „to své“. Tak všem přeji spokojené koně a krásné společné chvíle.

Podobné články

Projekt HABIBI PRO KONĚ je mi velkým posláním. Každý osobní životní projekt má i svůj příběh. Můj příběh začal již dávno, když jsem si domů na…

Pan hucul Artur je můj první kůň. Koně a obecně zvířata miluji odmalička, avšak dostávala jsem se k nim jako dítě pouze nárazově. Ta chvíle, kdy jsem…