Rozhovor s Tanjou Romanazzi, propagátorkou venkovního ustájení v Německu

19. 12. 2020 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: archív Tanji Romanazzi a autorky

Dr. Tanju Romanazzi velice uznávají němečtí chovatelé pro její přínos a osvětu v oblasti venkovního ustájení. Mnoho prosperujících venko-chovů v Německu začínalo inspirováno právě areálem volného ustájení paní Tanji u Drážďan – „Gut Heinrichshof“, jejími knihami a poradenstvím, které poskytuje. Kdybych ji poznala dříve, ušetřila bych si ve své cestě za vychytávkami funkčního venkovního areálu nespočet hodin.

Nejprve si ale upřesníme pojmy: koně žijící trvale venku má veřejnost zafixované jako pastevně chované. Stále dokola slýchám: „Jo ty neboxuješ? Takže máš koně na pastevku!“. Jenže já nemám koně „na pastevku“, já pasu přídělově. Přesto mám koně stabilně venku. Vnímáte ten rozdíl? Venku totiž neznamená nutně na trávě…

Mít koně venku 24/7 nerovná se nutně mít koně pastevně držené!

Proč vlastně rozlišovat venkovní a pastevní chov?

Protože je to rozdíl! Venkovní koně mohou žít celoročně na pastvinách, ale také celoročně na seně v základních výbězích nebo v systému Paddock Paradise. Také mohou mít všechny zmíněné druhy ustájení prokombinované: pastviny na příděl, základní výběh se zpevněnými povrchy + přístřešky nonstop obývaný koňmi a navrch k tomu ještě navazující treky /uličky/ s různorodým povrchem (hodně kamenitých úseků pro stimulaci kopyt), navyšující porci pohybu v období, kdy jsou pastviny nepřístupné.

Venkovní ustájení je poměrně nový model chovu koní, propojující výhody komfortního zázemí se svobodou soustavného pohybu. Jde o podstatně propracovanější systém, než je prostý chov koní na pastvinách. Koně mají stálý přístup do zpevněných funkčních prostor s krmným, napájecím, lehacím + úkryty vybaveným zázemím – to vše bez bláta! Čistě přírodní pastevní plochy mohou navazovat (dají se dle potřeby otevřít a zavřít), ale také nemusí. Tento model totiž myslí i na koně, kteří se ze zdravotních důvodů pást nemohou vůbec, nebo pouze po určitou část dne. Je to geniální řešení pro naprosto každého koně – stačí uzpůsobit na individuální míru dotyčného…

I majitelé jen menšího zázemí u stájí, kteří své svěřence na výběhy nebo pastviny odvádí třeba i několik kilometrů, nemusí na noc koně nutně zavírat – mohou jim poskytnout malý, dobře pořešený prostor, ve kterém mají jak ležiště, tak krmné stanice a přesto neztrácí noční pohyb a společnost stáda.

Zde je koním ponechána možnost pohybu uvnitř volné stáje x venku na nádvoří statku i v noční hodiny. Přestože má tento soukromý chov Carolin Freimann hlavní pastviny od dvora vzdálené, koním byla ponechána možnost nočního popocházení vybudováním pískového výběhu přímo na nádvoří. I takovýto systém spadá do venkovního držení koní, i když ne 24/7 pastevně.

V poměru k rozlohám využitelných pro venkovní chov je v naší republice koní příliš na to, aby každý mohl žít na dostatečně velkých pastevních plochách. Nehledě k faktu, že mnoho majitelů si ani nepřeje mít své koně nonstop na trávě. Ve velké většině jsou koně ustájeni v areálech, které neumožňují celosezónní pastvu v kvalitním, pro koně vhodném travním porostu – ke konci pastevní sezóny již potkáváme v českých ohradách spíše hliněné pokálené holoplochy než zelený kompaktní drn. Přitom nejen pro koně, ale i pro ostatní přírodu je důležité, aby byly co největší prostory stálezelené a nabízely potravu i životní útočiště s přirozenými úkryty rozmanitým živočišným druhům. Je potřeba myslet i na nejmenší půdní obyvatele, na hmyz, na drobné živočichy, kteří na hliněných holých plochách, neustále dusaných, nenalézají žádné možnosti pro život. Zničit ráz celých přírodních lokalit nadměrnou koncentrací kopytníků je nepřípustné. Přesto jsou oblasti, především v okolí velkých měst, kde jsou počty koní v těžkém nadbytku v poměru k hektarům. Jinými slovy: ubytovaní čtyřnozí strávníci vysoce převyšují nabídku travních rozloh. A vytváří pod sebou hliněnou poušť.

Dá se i na těchto rozměrově nedostačujících koňských prostorách dosáhnout rozmanitosti ve skladbě bylin, trav a vyššího porostu? Můžeme na našich pastvinách pomoci krajině s biodiverzitou?

Ano. Základní výběhy zajistí travám dostatek ochrany v mokrá období. Dopřejí jim, díky možnosti stáhnout koně z pastvy, dostatečný odpočinek. Po odčervení nemusíme travní prostory kontaminovat k půdním organismům problematickými odčervovacími látkami, protože zavřít koně na základním výběhu unese i srdce odpůrců boxů.

Koně venku v Německu

Němci jsou o kus před námi. Začali dříve – a jedním z těch, kdo se v Německu o rozšíření kvalitních venkovních ustájení zasloužil, byla právě Tanja Romanazzi se svou osvětovou činností. Nejoblíbenější je její kniha Pferdehaltung und Permakultur (Chov koní a permakultura). V této knize jsou permakulturní principy aplikovány na chov koní. Autorka radí (nejen v této publikaci, vydala i jiné knihy s tematikou koní venku, také názorná videa), jak nejefektivněji využít prostor, jak uspořádat budovy, krmné stanice na seno, jaké rostliny volit k výsadbě kolem koní, předkládá celou škálu variací zpevňování nejfrekventovanějších míst, poradí se zádrží vody, skladováním hnoje až po chov koní spolu s jinými hospodářskými zvířaty. Cílem má být zelený areál plný života, který odpovídá přirozeným potřebám koní a zároveň je ekonomicky udržitelný a jeho provoz není nad síly majitelů a ošetřovatelů.

U dr. Tanji Romanazzi v německém Gut Heinrichshof, kde jsou travní plochy opečovávané a zpřístupňované jen na část dne. Přesto koně žijí stabilně venku.

Protože myšlenky Tanji velice ladí s mými a dokonce došla ke stejným závěrům, jako po létech venkochovu já, rozhodla jsem se ji oslovit s nabídkou rozhovoru. Tanju Romanazzi jsem již v Německu nezastihla, vypátrala jsem ji až v dalekém novém působišti na Tenerife, kam se s celou rodinou přestěhovala. Její německé venkovní ustájení, farmu Gut Heinrichshof, pronajala novému provozovateli. Ustájení však nadále zůstává ve vlastnictví paní Romanazzi, osobně ji už ale v Německu nepotkáte. Na Tenerife jsem se za ní sice nevypravila, ale položila jsem jí otázky alespoň na dálku.

Máte mnohaleté zkušenosti s konceptem venkovního ustájení – tzv. otevřených stájí, jak jim v Německu říkáte. Dlouhá léta jste provozovala mezinárodní poradenskou činnost, kdy jste pomáhala plánovat venkovní chovy koní zahraničních klientů, často ve zcela protichůdných klimatických podmínkách. Jaké jsou rozdíly při stavbě takových systémů v suchých a mokrých oblastech?

Ve vlhkých oblastech je největší výzvou přiměřené a cenově dostupné zpevnění půdy, aby koně nestáli ani nechodili v bahně. Z ekologických a ekonomických důvodů je pro mě důležité, aby bylo zpevněno jen tolik plochy, kolik je třeba k bezproblémovému fungování. Tedy hlavní treky plus oblasti kolem krmelců na seno, napáječek a přístřešků. V suchých oblastech je největší výzvou vytěžit ze stanoviště co nejvíce přirozené potravy pro koně. Trávy jim na pastvinách roste málo. Proto je důležité, aby voda, která spadne, byla co nejúčinněji zadržována a směrována na pastviny a k výsadbě. Snažím se vždy hledat takové stromy a keře, které se v dané lokalitě dokážou vyrovnat se suchými podmínkami plus místními specifiky (vítr, znečištění) a které zároveň poslouží i jako krmivo nebo zpestření krmné dávky pro koně.

Jaký je největší přínos venkovního ustájení? Je vhodné pro každého koně?

Otevřená stáj umožňuje koním žít tak, jak jejich živočišný druh potřebuje – v pohybu a v interakci s ostatními členy stáda. Podle mého názoru je naší povinností umožnit, aby koně měli, krom pracovního využití lidmi, i svůj vlastní život. Pokud jsou zavřeni na malé ploše boxu po dobu 22 hodin, nemůže být o komplexním naplňování životních potřeb (tedy welfare - pozn. redakce) řeč. Z praxe vidím obrovské výhody pro dýchací systém (téměř žádný chronický kašel – pokud je kvalita sena přiměřeně dobrá), pro zažívací systém (bez kolik), pro celý pohybový aparát (kopyta, šlachy, vazy a klouby vyžadují pro udržení zdraví hodně rovnoměrně rozloženého pohybu – tedy bez nočních mnohahodinových pauz na boxu) a samozřejmě nesmím zapomenout na psychiku. Ve venkovních stájích nepotkáváme koně s poruchami chování (tzv. stereotypie, např. tkalcování). Koně jsou při dodržení určitých základních zásad mnohem vyrovnanější.

Každý kůň profituje z vhodně zvoleného venkovního ustájení, ale ne každá otevřená stáj, zejména ne každé stádo, jsou to pravé pro konkrétního koně. Zejména starší koně, kteří byli dříve chováni pouze v boxech, mívají často problémy s adaptací na větší nové stádo. Může být obtížné začlenit je a udržet spokojené a v kondici. Tehdy je lepší, pokud takový kůň dostane možnost žít raději v menším prostoru s přístřeškem a vhodným partnerem, než na sice velikých pastvinách, ale v nevhodně seskládané skupině. Vždy se musíte dívat na konkrétního koně, konkrétní stádo a konkrétní prostory – obecné pravdy mnohdy nefungují. Vytvořit vhodné podmínky lze, ale musíme být kreativní, ochotní vzdát se zaběhaných postupů, je-li třeba – a také bystří, abychom viděli nespokojenost ze strany koně dřív, než začne strádat.

Na co dávat pozor při stavbě a plánování otevřených stájí a venkovních prostor?

Je důležité, aby si všichni koně mohli v přístřešku lehnout. K tomu musí být dostatek místa, nejlépe asi 10 m² na velkého koně, a musíme zajistit alespoň 2 velké vchody a východy. Přístřešek je ještě lépe koňmi přijat, pokud je dlouhá čelní strana ponechána zcela otevřená. Koně jsou kořist a jako taková potřebují reagovat rychle – musí mít tedy možnost kdykoli z chráněného prostoru bezpečně uniknout.

Dále musíme zajistit dostatek krmných míst, nejlépe trochu oddělených, aby se koně na nižších příčkách stádové hierarchie k senu nejen dostali, ale mohli žrát uvolněně a bez neustálého odhánění od výše postavených jedinců.

Neměli bychom vytvářet žádné slepé uličky nebo příliš úzká místa. Hlavní treky a plochy by měly být zpevněny tak, aby koně neustále nestáli v bahně.

Velký důraz kladu i na ekologii. Celkový vzhled areálu musí být nakloněn přírodě – se spoustou stromů a keřů, to je pro mě důležité. Výsadbu můžete využít coby skvělou ochranu před povětrnostními vlivy, jako předěl ploch nebo clonu pro zajištění soukromí.

Krmení senem – velké téma. V minulých letech jsme měli v České republice dlouhé sucho, což bylo spojeno s vyššími cenami sena. Mnoho chovatelů se kvůli nevídaným cenám za balík ocitlo před nutností prodat koně, aby byli schopni zbytek uživit. Slyšeli jsme, že jste na tom v Německu byli velmi podobně – je podle vašeho názoru, jako ustajovatele, možné vyřešit situaci senem na příděl? Dá se systém neomezeného přístupu k senu změnit, aniž by majitelé reptali a koně byli hlady?

Ano, v Německu byly také velké problémy s cenami sena. V zásadě se domnívám, že neomezený přístup k senu je dobrý, ale pouze v případě, že koně netloustnou a nezůstávají bez pohybu postávat kolem krmelců. Z toho vždy postupně plynou zdravotní problémy (nemluvě o bídné ekonomice ustajovatele). Podle našeho pozorování kůň omezí z vlastní vůle příjem krmiva dřív, pokud je v seně nižší obsah cukrů. Je velmi užitečné mít dobré, ovšem na živiny chudé seno.

Jestliže je seno příliš výživné (obzvlášť, když je bohaté na cukr), musí být nutně sníženo množství, které koně přijmou. V prvním kroku můžeme zavést přestávky, kdy jsou krmelce prázdné na 2 až 4 hodiny jednou za den. Nestačí-li to, můžeme přidat ještě jednu dvou- až čtyřhodinovou pauzu. Když chytře plánujete otevřenou stáj, můžete přístup k oblasti s krmelci uzavřít a koně nechat odděleně v oblastech bez sena.

Pokud to stále ještě nestačí, musíte krmit malé, přesně odvážené dávky několikrát denně, což je bohužel časově velmi náročné. Řešením jsou automaticky se uzavírající krmelce s časovačem. Musíte ale vychytat časy tak, aby koně nebyli od sena uzavřením dvířek vyhnáni příliš rychle, stresovali by. Obecně je podle našich zkušeností lepší než mnoho malých porcí a mnoho přestávek nechávat koním delší žrací úseky a přestávek nastavit méně i za cenu jejich větší délky (3–4hodinové).

Je v Německu běžné mít koně po celý rok venku?

Existuje stále více otevřených stájí, kde mají koně volný přístup na treky nebo výběhy i v zimě. Nejvíce z řad soukromých chovatelů, ale pomalu se rozrůstá i nabídka v komerčních areálech.

Jak Němci hodnotí systém Paddock Paradise?

Bohužel většina sportovních jezdců stále dává přednost boxu, ale počet otevřených stájí v sektoru volného času roste. A zejména menší otevřené stáje se stále častěji realizují v systému Paddock Paradise (v Německu je zaveden termín Paddock Trail).

Mohu se zeptat, zda plánujete chov koní i na Tenerife? Pokud ano, bude to také otevřená stáj s neomezeným volným pohybem pro koně?

Jedním z důvodů přestěhování na Tenerife byla silná alergie mé dcery na srst koní. To je důvod, proč v současné době koně nemáme. Z dlouhodobého hlediska bych zde však chtěla otevřít domov pro koňské seniory (podle mého pozorování na ostrově něco takového chybí). A samozřejmě by to byla otevřená stáj s možností neomezeného pohybu koní.

Děkuji za rozhovor!

 

Tanja Romanazzi, *1970, vystudovala informatiku, fyziku, multimediální technologie.

V roce 2000 založila jezdeckou stáj poblíž Drážďan, kde nyní v systému venkovního ustájení žije cca 70 koní. Má více než 25leté zkušenosti s vlastními i cizími koňmi, jezdila vyšší drezury, zabývá se výcvikem hříbat a mladých koní.

Technické vzdělání si doplnila alternativním vzděláním na BTB (Bildungswerk für therapeutische Berufe – školicí středisko pro terapeutické profese), REIKI (stupeň III) + tři roky studia na German School for Radionics.

Je autorkou užitečných publikací pro všechny, kdo chtějí pro koně vybudovat funkční venkovní ustájení:

  • Das Matsch-Buch für Pferdehalter: Paddocks und Laufwege erfolgreich befestigen
  • Heufütterung im Offenstall
  • Offenstall-Variationen: Außergewöhnliches aus aller Welt
  • Baugenehmigungen für Pferdeställe: Hintergründe, Tipps und Vorgehensweisen
  • Vom Kopper zum normalen Pferd: So reduzieren Sie das Koppen
  • Pferdehaltung und Permakultur: Neue Ansätze für eine ökologische und wirtschaftliche Offenstallhaltung
  • Stallbetreiber & Einsteller: Anleitung für ein harmonisches Miteinander
  • Mauke - Was ist das? Was hilft?
  • Mein Pferd im Offenstall?
  • Der Aktivstall – Antworten aus der Praxis
Podobné články
Koně v lehké zátěži by měli být schopni optimálně prospívat na krmné dávce složené z objemového krmiva

Vyjížďka s nervózním, hypersenzitivním a výbušným koněm může být velká zábava pro kaskadéra, běžný jezdec ji ale neocení. Jízda na koni, který je…

Trávicí systém koní je evolučně přizpůsoben efektivnímu trávení a fermentování vlákniny, protože koně pocházejí ze stepí, kde kvalita pastvin a…