Kdo nemá dost slamnatého hnoje, nemusí zoufat. Nejrychlejší způsob přirozeného obohacení půdy o živiny během sezóny je totiž výsev tzv. zeleného hnojiva. Zemědělci ho využívají například po sklizni řepky, po které se pole uvolňuje na delší dobu, takže rychlý nárůst meziplodiny a její následné posečení a zaorání v době květu (nesmí dozrát a vysemenit!) zajistí vylepšení půdní struktury a obsahu živin před podzimní setbou, navíc zvýší mikrobiologickou aktivitu půdy včetně fytosanitárního účinku, použije-li se vhodná plodina. I osvícení zahrádkáři, jakmile mají uvolněný záhon, nečekají a osévají pohankou, svazenkou, měsíčkem či afrikány.

Svazenka vratičolistá má jednu nespornou přednost: není příbuzná s žádnou z našich kulturních rostlin. Neohrožuje tak následnou plodinu přenosem nemocí. Svazence při jejím rychlorůstu, toleranci suchých stanovišť a skvělém prokořeňování stačí cca dva měsíce na ploše, aby přinesla veškeré benefity zeleného hnojiva půdě. Navíc slouží jako potrava pro včelstva i pro motýly.

Svazenka vratičolistá výborně prokořeňuje a provzdušňuje půdu.

Obecně lze říci, že jako zelené hnojivo využíváme jednoleté rostliny s krátkým vegetačním obdobím, tedy ty, co během několika týdnů stíhají narůst a vykvést. Patří sem velmi využívaná svazenka a také pohanka, které svým medonosným květenstvím lákají včely, takže je necháváme kvést co nejdéle.

Pohanka roste i na velmi chudých a vápenitých půdách, kterým po zaorání snižuje kyselost. Při spásání koňmi pozor na obsah fagopyrinu – způsobuje přecitlivělost na světlo (fagopyrismus). /Z osobní zkušenosti mohu říct, že naši koně vzhledem k dostatku vhodnější pastvy a sena pohanku nespásají, není pro ně chuťově atraktivní. Ale je dobré být informován a znát možná rizika./

K zelenému hnojení se využívá i hořčice, řepka, slunečnice nebo i okrasný aksamitník (lidově známý jako afrikán, pro koně potravně nezajímavý, může způsobovat fotosenzitivitu) či léčivý měsíček (oba posledně jmenovaní zapraveni do záhonů coby zelené hnojivo čistí půdu od háďátek). S úspěchem lze k dodání organické hmoty využít i některé druhy zeleniny: například fazole, hrách, salát, špenát nebo také košťáloviny. Použít se dají i některé další z bobovitých – například štírovník, jetel, který díky kořenovým hlízkám obohacuje půdní profil dusíkem. Nejčastěji používaný coby zelené hnojení je jetel inkarnát, známý svými odpuzujícími účinky na housenky běláska zelného, které okusem a trusem páchají značné škody na zelí a květáku. Aby se ale kýžený účinek dostavil, musíme jetel na poli či v záhonu nechat minimálně čtyři měsíce, pár týdnů nám neposlouží. Vojtěška díky svým hlubokým kořenům (v roce výsevu 1,5 metru, v dalších letech 5 i více metrů) vynáší k povrchu živiny, takže má své pevné místo mezi zeleným hnojením jisté. Obohacuje půdy nejen o dusík, ale i o mnoho minerálních a stopových prvků. V kompostu se využívá její geniální schopnost aktivovat a urychlovat rozkladné procesy.

Dusík je jedním z nejdůležitějších prvků pro výživu rostlin. Při jeho nedostatku v půdách se zpomaluje růst a výrazně se snižuje výnos. Dusík pastevním plochám musíme bezpodmínečně dodávat, mají-li zvládat vysokou zátěž, kterou pro ně pohyb a pastva koní spolu s hlubokým okusem představují.

Jak to vlastně s obohacováním půdy dusíkem je?

Musí půda dostat rostlinnou přirozeně odumřelou nebo posečenou hmotu, aby dusík získala?

Nutně nemusí.

Zdrojem dusíku je pro půdu i kořenové vlášení rostlin. To neustále ve velkém odumírá (stačí malé vyschnutí) a zase při prvním zvýšení vlhkosti hojně přirůstá. Tento koloběh dodává půdám dostatek organické hmoty pro neprodukční porosty. Ovšem ve chvíli, kdy z plochy potřebujeme (resp. naši koně) intenzivně získávat potravu, nestačí již tento přirozený cyklus a musíme zasáhnout my, coby hospodáři. Musíme přihnojit. A jak již víme z předešlých dílů, prioritu by mělo dostat hnojení organickou hmotou.

Pohanka coby zelené hnojení zaseté po sklizni ječmene.

Do země se s úspěchem, krom výše jmenovaných, zaorává i brukev, ozimá pšenice, žito, vikev, sója nebo třeba proso.

Dalším zdrojem dusíku mohou být, krom statkových nebo minerálních hnojiv, i rostliny rostoucí, dosud neodumřelé – konkrétně ty, co tzv. fixují atmosférický dusík. Jejich kořenový systém totiž vytváří hlízky naplněné symbiotickými bakteriemi. Rostlina tyto bakterie poctivě zásobuje energií (produkty své fotosyntézy), bakterie zase na oplátku zásobují okolní půdu i rostlinu samu blahodárným dusíkem. Schopnost některých rostlin biologicky vázat atmosférický dusík do svého kořenového systému a uvolňovat ho do půdy se nazývá diazotrofie. Studie prokázaly, že diazotrofie v půdách značně přispívá k akumulaci nejen dusíku, ale i uhlíku. (Tyto dva prvky jsou zásadní i při kompostování.)

Proto jsou nově založené pastviny na bývalých jetelových plochách zprvu tak výnosné.

Jelikož využití rostlin coby hnojiva napodobuje přírodní cykly, kdy se při rozkladu odumírajícího rostlinného porostu postupně uvolňují živiny nutné k výživě příští vegetace, je tento prastarý systém předurčen moudrostí matky přírody i k dalším výhodám. Například k velmi praktickému tlumení plevelů nebo k ochraně před přehříváním a erozí (díky zelenému hnojení nezůstává půda ani pár týdnů holá, tedy vystavená vysokým splachům a odnosu větrem).

Vždy přemýšlejte, po jaké plodině zelené hnojení vyséváte a jaká plodina bude v osevním plánu následovat. Stejné nároky a choroby jednostranně vyčerpávají půdu a výrazně zvyšují riziko přenosu chorob.

Zeleným hnojením obohacujeme plochy, které máme v úmyslu orat – například po sklizni obilovin nebo před založením nové pastviny. Nedá se aplikovat na pastviny využívané, které mají bez narušení drnu dál sloužit k pastevním účelům. Takovým plochám posloužíme coby nosičem organické hmoty logicky koňským trusem, kterého máme více než dost, ideálně ve formě kompostu, do kterého můžeme s úspěchem přidávat zelené hnojení a získat tak větší objem výsledného hnojiva.

Souhrn

Zelené hnojení obohatí půdu o živiny ve zcela přirozené, snadno rozložitelné a vysoce zužitkovatelné formě. Vytváří nepostradatelný (a nedostatkový!) humus, tím i vhodné podmínky pro půdní mikroorganismy. Dostává vyčerpanou půdu po pěstování stále stejných (podobných) plodin do lepší kondice. Některé rostliny pěstované za účelem zeleného hnojení půdu ozdravují a působí proti chorobám a také škůdcům.

Jde o ekologicky přívětivý způsob dotace živin na plochu.

Bylinné výluhy a zákvasy

Koncentrovaná výživa plodin je prostorem pro velký byznys, do kterého není nutné zapojovat se ve velkém. Sice je více než snadné nakoupit umělá hnojiva, rozhodit je po plochách a nestarat se o přípravu hnojivé výživy jinak než finančně. Trh nabízí speciální hnojiva, univerzální hnojiva, hnojiva vícesložková, jednodruhová, v podobě tekutého koncentrátu, granulovaná, ve formě postřiků i gelů. Vyberte si, milí zemědělci, zahrádkáři, koňáci, …

A je to vážně nezbytně nutné?

Což takto využít v prvé řadě to, co máme po ruce denně, neustále a v množství více než hojném? Vlastnoručně sebraný a uzrálý koňský hnůj a samozřejmě nenahraditelný kompost – účinkují totiž skvěle! Jenže jen pozvolně. Proto jejich blahodárné působení na půdu můžeme doplnit domácími tekutými výluhy a zákvasy z rostlin. Klidně z plevelů! Využívat se mají do cca července, ale jejich úplně „nejpravější“ čas je na jaře a začátkem léta. Abyste na další sezónu byli již vyzbrojeni základními informacemi, řekneme si o jíchách a výluzích něco málo již teď, v době těsně před závěrem letošního vegetačního období.

• Dusík (N) – podporuje růst
• Fosfor (P) – podporuje fázi kvetení
• Draslík (K) – podporuje celkové zdraví a odolnost

Působení bylinných výluhů a zákvasů (jích)

Klasická trojkombinace NPK (dusík-fosfor-draslík) je pro komplexní výživu porostů a plodin málo. Potřebují dodat i vzácný zinek, molybden, bór nebo železo, stejně jako fytolátky podporující obranyschopnost vůči chorobám. Rostlinné výluhy nabízí to nejlepší v účinném a staletími ověřeném komplexu. Vhodným výběrem použitého rostlinného materiálu cílíme na složení výsledného hnojiva. Můžeme vytvořit silně dusíkaté (a tedy podporující růst), fosforečné podporující kvetení, nebo se zaměřit na bio-ochranu a pomocí výluhů bojovat proti škůdcům.

• Výluh – vzniká louhováním rostlinného materiálu (cca 2 dny, nepáchne), je slabší ve svých účincích
• Zákvas (jícha) – vzniká procesem kvašení rostlinného materiálu (cca 2 až 6 týdnů, podle použitých rostlin, páchne), je silný ve svých účincích

Při vodním kvašení dochází k rozkladu organického materiálu působením mikroorganismů. Kvašená zálivka je takový „předtrávený“ zázrak, ze kterého porost dokáže velmi snadno a účinně absorbovat živiny. Se zázraky ale zacházíme opatrně!

Příprava

• Do nádoby z plastu, dřeva nebo kameniny (kov se nedoporučuje pro rychlou korozi a následný vznik chemických reakcí znehodnocujících výslednou jíchu) vložíme vcelku či nasekané (čím jemněji, tím více urychlíme kvasné procesy) rostliny.
• Nádobu naplníme rostlinnou hmotou do půl až třičtvrtě (podle struktury materiálu – jemně nasekaných rostlin stačí méně než nenasekaných, které zaberou více prostoru), poté bylinný materiál zalijeme ideálně měkkou dešťovkou. Nezaléváme úplně do plna, aby při kvašení a míchání nepřetékalo. Zakrýt (vždy tak, aby pronikal vzduch!) můžeme a nemusíme (pokud používáme velké hluboké nádoby, přimlouvám se za zanoření silné větve, aby se neutopil hmyz ani jiní živočichové).
• Směs bude kvasit 2 až 5 týdnů, občas ji promícháme. (Na slunném stanovišti probíhají kvasicí procesy samozřejmě rychleji, ve stínu si počkáme déle).
• Jakmile obsah nádoby přestane pěnit, bublinkovat a krásně ztmavne, máme hotovo. Vylouhovaná rostlinná hmota, která nám rozložená klesla ke dnu, je stále skvělá do kompostu nebo jako mulč na záhony, určitě ji jen tak bez užitku nevyhodíme do popelnice! (Ale rostlinný odpadový materiál snad žádný zahrádkář na světě nevyhazuje do směsného odpadu, že ne?)

Kvašení samozřejmě provází zápach. Myslete na to a neděste se! Uložte nádobu na takové místo, kde nebude aroma obtěžovat vás ani sousedy. Někdo do výluhů přidává hašené vápno, aby pach zmírnil – já to nedělám. Používám bylinnou zálivku i na vápnostřežné (kyselomilné) rostliny, což použití vápna vylučuje. Dá se přidat i kamenná moučka nebo jíl, potřebujeme-li nutně charakteristické aroma omezit.

Aplikace

Hnojit rostlinnými výluhy či zákvasy se doporučuje po dešti nebo poté, co jsme vyschlý záhon částečně zalili. Já hnojím vždy navečer, nikdy během slunečného dne. Všechny rostlinné zákvasy alias jíchy jsou velmi silné, při nedostatečném ředění snadno uškodí, namísto zamýšlené pomoci. Ředění se odvíjí i od četnosti zálivky – chceme-li jíchu používat častěji, nebo jen jednou za delší čas:

• Při hnojení jedenkrát za měsíc ředíme zákvas-voda v poměru 1:10 (u pokojových rostlin nebo mladých sazeniček raději 1:20).
• Při hnojení jedenkrát za týden ředíme v poměru 1:50.

Hnojivou jíchou zaléváme pouze půdu, pokud ovšem chceme prolít rostlinu i s listy, používáme raději výluh. Trváme-li na zákvasu, ředíme podstatně více, než je výše doporučeno. Můžeme také sáhnout po jemněji působícím rostlinném materiálu, například po kostivalu.

Velkou výhodou rostlinných jích, na rozdíl od kvašených slepičinců, kobyláků nebo naředěné moči, je možnost zalévat i plodovou zeleninu v době zrání, jedlé keře v plodu či koňmi právě využívané pastviny bez obav z chuťové kontaminace.

Účinky bylin, které používáme na čaje pro naše vlastní zdraví, můžeme úplně stejně využít i pro zdraví a posilu pěstovaných plodin.

Suroviny

• Kopřiva – pravý poklad a základ všech jích a výluhů! Prospívá nejen zelenině, ale i okrasným rostlinám nebo trávníkům. Obsahuje velké množství dusíku, tedy podporuje růst. Do zákvasu uvolňuje i křemík, draslík, železo, vápník, vitamíny B a C. Postřik odpuzuje mandelinku, mravence a mšice, plodomorku zelnou, květilku cibulovou, obaleče jablečného.
• Kostival – druhý šperk z pokladnice přírody! Je vhodný všude tam, kde potřebujeme dodat draslík. Nejen, že je velmi účinný, ale v účincích i mírný, při výrobě jen minimálně zapáchá. Obsahuje blahodárné slizovité látky, třísloviny, silice a alkaloidy, z prvků krom draslíku fosfor, vápník, regenerační alantoin, vitamíny A, C, B.
• Černý bez – můj oblíbenec! Neředěný silný zákvas dokáže odpudit hraboše a hryzce nalitím do děr.
• Pampeliška – podpora růstu, plození, zvýrazňuje chuť ovoce – jícha v malém ředění je výborná na zálivku ovocných stromů a keřů. Jako výluh chrání postřikem proti savému hmyzu, používá-li se pravidelně jako prevence.
• Bršlice kozí noha – všudypřítomný nezdolný plevel skvěle poslouží jako jícha – hnojí nejlépe košťálovou zeleninu. (Bohatá na síru, draslík a dusík.)
• Šťovík – další nezdolný plevel. Obzvláště „rádi“ máme my koňáci šťovík tupolistý. Výluh z kořenů můžeme zužitkovat proti padlí a strupovitosti.
• Jitrocel – podpora růstu a posílení pletiv
• Heřmánek – obecně podpora růstu, konkrétně ochrana výluhem (postřik) klíčících rostlinek před houbovými chorobami a plísněmi, zálivka mírně ředěnou jíchou pro zdravé kořeny. Ve všech jíchách (i kombinovaných z více rostlin) urychluje a ozdravuje kvasné procesy.
• Řebříček – posiluje a hlídá zdravý vývoj rostlin, prevence houbových chorob. (V kořenech mnoho draslíku!)
• Měsíček – proti háďátkům, drátovci, zrnokazu, mandelince, sviluškám
• Přeslička – k dotaci křemíku, zpevňuje pletiva, účinkuje proti padlí, strupovitosti a rzím.
• Vratič – obsahuje účinnou látku pyrethrum se silným insekticidním účinkem, využívá se tedy k odpuzování hmyzu z rostlin. Je účinný proti mandelince bramborové, molicím, mšicím, roztočům i proti padlí a rzím.
• Křen – výluh proti dřepčíkům, plísni okurkové a moniliové hnilobě jablek
• Pelyněk – proti parazitům a jako dotace draslíku
• Tabák – proti savému hmyzu
• Kapraď samec – postřik účinkuje proti savému i žravému hmyzu, silnější zákvas pomáhá odpuzovat plže a slimáky (bohatou zálivkou půdy v okolí) a neředěný se používá proti rzím, před zimou a v teplých zimních dnech i proti přezimujícím škůdcům.
• Lopuch – postřik výluhem je účinný proti housenkám na zelenině.
• Vrba – výluh z proutků obsahuje růstové fytohormony ze skupiny auxinů. Výluh podporuje zakořeňování, růst, odolnost a silný kořenový systém.
• Cibule – posiluje obranyschopnost rostlin, dá se použít zbytková nať a slupky, i celá nasekaná rostlina s plodem.
• Rajčatové listy – jícha coby zálivka posiluje a pomáhá odpuzovat slimáky.

Výživné hnojivo získáme v podstatě z jakýchkoli rostlin a trav – pozor dáváme pouze na zralá semena, většinu totiž ani zákvasy nezničí! Pokud je tedy cíleně nechceme přiset do hnojených ploch, odstraňujeme je hned při zakládání jích a výluhů.

Jednotlivé byliny můžeme také kombinovat. Například:

Posilující „Univerzál“ jícha

5 dílů přesličky, 2 díly kostivalu, po 1 dílu pampelišky, jitrocele, heřmánku a řebříčku. Jedenkrát za sezónu tímto Univerzálem zalijte zeleninu, ovocné keře a stromy, okrasné rostliny i trávníky /či malé pastvinky – dost materiálu pro hektary velkých pastvin asi vyrábět nebudete...:-)/.

 

Zdroje a doporučená literatura:

• Zdravá zahrada, Helena Vlašínová
• Kompost snadno a ekologicky, Pauline Pearsová
• Česká biozahrada, Radomil Hradil