Příběh zabijáka Dankena, koně zrozeného pro koridu

3. 1. 2021 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: archív Kláry Polívkové

Majitelům nebezpečných koní je nejčastěji pokládána otázka „PROČ?“. Proč ho máte, proč, propána, když je tolik dobráckých, hodných koní, riskujete zdraví s koněm-zabijákem? A přesně na tohle téma jsem si povídala s Klárou Polívkovou, majitelkou třináctiletého španělského valacha Dankena. Přiznám se, že já osobně touze mít doma megaproblémové zvíře příliš nerozumím, jsem tedy paní Kláře velmi vděčná za ochotu na mé všetečné a občas až hodně osobní otázky odpovídat. Děkuju!

Danken je natolik nebezpečný, že nemůže mezi koně, v minulosti za snahu umístit ho do stáda zaplatilo několik koní životem. Pokud k němu do ohrady vleze pes nebo kočka, jsou ve vážném nebezpečí života. Danken totiž menší zvířata bez pardonů zabíjí…

Kláro, jak jste k tak ostrému koni přišla?

Ono to celé začalo už před léty. Tehdy se mi zalíbili španělští koně, především ti, kteří vykazovali určitou agresivitu a hlavně výrazný temperament. Jednoho dne jsem narazila na inzerát na prodej hřebce PRE pro velmi zkušené chovatele – právě kvůli jeho chování. Kůň po úrazu téměř neviděl na jedno oko, na pohled to byl ale velmi živý, nádherný kůň. Tehdy jsem ho nemohla koupit kvůli rodinné situaci. O půl roku později byl tento kůň opět na prodej, znovu jsem ho chtěla koupit, ale zase to nevyšlo. Během dalších měsíců se situace u mne výrazně změnila, koupila jsem barák s pozemkem, plně jsem se osamostatnila a hlavně i rodina se smířila s tím, že „jednou“ bude u baráku i ten kůň. Předpoklad byl, že to bude někdy časem.

Jenže o pár měsíců později mi volal kamarád a bývalý trenér, že je na prodej hnědý vykastrovaný španěl, ale nějak o tom, že je již valach, neví, takže dost hřebčí – a prý je to tak trochu zabiják. Takže ideální kůň pro mě :-) – a za velmi příznivou cenu.

Spojila jsem se s majitelkou a zjistila, že se jedná o koně, na kterého jsem se již v minulosti byla dívat a u kterého mi již dvakrát koupě nevyšla. V tu chvíli bylo jasné, že „patříme k sobě“. Jen tedy kůň byl tak zvláštně bez jiskry a relativně klidný, na jeho povahu, co jsem ho poznala předtím, tak až moc klidný… – to se vysvětlilo později deficitem minerálních a dalších látek.

Takže jeho agresivita se projevila naplno až u vás?

Ne tak úplně. Zpětně jsem dohledala jeho příběh, protože mne zajímalo, co si zažil.

Narodil se ve Španělsku, kde žil ve stádu, nejdřív s matkou, pak s ostatními hříbaty po odstavu. Jenže už tehdy – po odstavu, si začali všímat, že se drží od koní a místo, aby se snažil začlenit, útočí na ně. Když mu byly dva roky, měl už na svém kontě několik zraněných koní – a vzhledem k jeho síle a stoupajícímu počtu útoků jej museli stáhnout z pastvin. Šel do výcviku, kde se učil práci s dobytkem. V té době měl být v pohodě, tedy podle názoru prvního majitele a chovatele Josého. Ten ovšem zastává názor, že hodného koně zvládne každý, ale jen dobrý jezdec zvládne „divokého“, takže jeho „v pohodě“ beru s rezervou, má všechny koně tak trochu magory. Spolu vydrželi do šesti let. V té době Danken pracoval s dobytkem a byl aktivně cvičen pro koridu, které se i účastnil.

Zvrat pro Dankena nastal po jednom pádu – v aréně měli uklouznout/zakopnout a oba (kůň i jezdec) upadli. José zůstal ležet na zemi, zatímco Danken vstal a rozběhl se z arény koridorem ven tak, jak byl naučen. V koridoru se ale otočil a vrátil se k Josému, na kterého mezitím zaútočil býk (tuto část mám z vyprávění od Josého – zbytek jsem viděla i na videu). Danken se ke svému jezdci vrátil a zaútočil na zuřícího býka. Proběhl boj. Býk nakonec utekl se zraněním, než se tak stalo, nabral ale Dankena na rohy a odhodil na hrazení. José investoval do jeho záchrany: měl poranění břicha a hlavně hlavy – krvácel v oblasti za pravým okem. Bohužel po zaléčení se ukázalo, že má poruchu prostorové orientace. Z tohoto důvodu už nebyl pro práci dále vhodný.

Po tomto zranění měl José snahu zařadit hřebce (tenkrát ještě nebyl vykastrován) do chovu, problém byl, že Španělé nepřipouští z ruky tak, jak je tomu u nás, ale hřebec žije volně v ohradě s kobylami. Danken bohužel na své kobyly útočil. Jednu dokonce zabil, další vážně zranil.

Jelikož má José zvířata skutečně na práci, kdy v sedlech svých koní tráví až 12 hodin denně, neměl už volné ruce na koně, který není způsobilý pracovat a není využitelný ani v chovu. Španělé z velké většiny pro koně prostorné výběhy nemají, Danken by tak život strávil v boxu s malým paddockem. Jelikož byl v tu dobu skvělý v drezuře, prodal ho José jedné slečně do ČR s doporučením, že má jít do úplné samoty.

To je napínavé jako detektivka! Pokračujte, prosím, jak to bylo s Dankenem dál?

V ČR ho první majitelka bohužel pustila mezi koně s tím, že přeci nemůže být sám – někdy v té době měl být i kastrován. Z informací, co jsem sehnala, to tehdy zaplatil životem nějaký poník. Ale z té doby mám vypátraného jen málo… Spíše se mi ozvalo pár lidí, kteří ho pamatovali v různých stájích, tehdy během 3 let vystřídal nejméně 4 majitele + minimálně 2x byl u někoho v nájmu. Stáje střídal také každou chvíli, jelikož si s ním nikde nevěděli rady. Postupně byl agresivnější a agresivnější i vůči lidem – až se dopracoval do stavu, kdy byl trvale zavřen v boxu a pouze ho přeháněli pomocí tyčí a pásek přes uličku do protějšího boxu. Veškeré ošetřování mělo probíhat za použití sedativ.

Po nějaké době se dostal k paní, od které jsem ho koupila já. U té se postupně dopracoval do samoty, což mu hodně prospělo. Začal se výrazně klidnit. Bohužel na tom své udělal i fakt, že byl sice krmen, ale na jeho potřeby nedostatečně – měl dost sena, vypadal hezky, ale dle krví nebyla v pořádku minerální rovnováha.

To bylo první, co jsem po přivezení Dankena domů řešila – rozbory krve a podle nich nastavení krmné dávky.

Takže po srovnání minerální disbalance ožil, ale agresivita se nezměnila?

Po srovnání všeho potřebného a poté, co se rozkoukal, se změnil zpět na toho koně, kterého jsem předtím tolik chtěla koupit. Je sice ostřejší, nemá rád, když mu lezu na jeho území do ohrady, na druhou stranu mi na zapískání cvalem a s řehtáním přibíhá, je mazlivý, těší se ven, kde je aktivní. Když mě občas vysadí (většinou nechtěně), tak se ke mně ihned vrací a čeká. Nemá rád, když na mě někdo zvýší hlas, chrání si mě.

V této fázi už si asi většina čtenářů pokládá otázku, jak zkušený jste koňák, když jste si na takové zvíře troufla?

Od zhruba 8 let se u koní pohybuji, převážně u soukromníků. Od 12 let jsem získávala nějaké ty zkušenosti u dostiháků, především v jejich ošetřování a až později i v ježdění.

Takže rutinovaný jezdec nejste?

Do jezdeckého klubu jako takového jsem chodila 2x a vždy jsem vydržela jen pár měsíců. Nebavilo mě střídání koní a mám tak trochu (trochu víc :D) problém s autoritami, takže jsem měla problém poslouchat instruktory… Chodívala jsem tak převážně k soukromníkům, tudíž jsem dlouho byla samouk. Později jsem měla možnost učit se jezdit od dvou lidí pracujících s dostihovými koňmi, z toho jednoho dodnes vnímám jako trenéra, byť se vídáme už jen minimálně, ale ten respekt k němu, díky tomu, co mne naučil, mám stále.

Pokračujte prosím, jak to bylo s Dankenem v úplných počátcích dál?

Když jsem ho přivezla, nejdřív to byl pocit štěstí, že teď už je jen můj. Pamatuji si, jak mě ještě soused upozorňoval, že se po okolí toulá liška a jestli tomu koníčkovi nic neudělá…? Když mi po necelém týdnu Danken kousek té lišky přinesl (ocas a zadní tlapu) a poprvé mne vyhodil z ohrady, vystřídala radost myšlenka, co jsem si to dovezla a jestli na toho koně mám…

Po nastavení krmení + doplňků tak na první tři měsíce vše skončilo, ani kopyta se nemohla udělat – nedalo se k němu vlézt. Poprvé jsem na něm seděla až po půl roce.

Jak hodnotíte posun od těch počátků k současnému stavu?

Ten posun hodnotím skvěle! Dá se říct, že ani nestojím o to, aby z něj byl takový ten pohodář, na kterém by se dalo štípat dříví. Ráda bych ještě našla někoho, s kým by se dalo jezdit na společné vyjížďky, jinak jsem ale spokojená s tím, jak to je teď.

Myslíte, že by pro spolujezdce nebyl Danken nebezpečný v případě vašeho pádu?

No to je vlastně to, čím si nejsem jistá a proč zatím jezdíme sami. Ideální by bylo najít někoho, s kým bych mohla jet ven, ale držet si bezpečnou vzdálenost a pomalu ji zkracovat podle jeho chování. Když to tak vezmu, tak u známých psů a koček to fungovalo až tak, že je nakonec nechal být. Sice za tu dobu, co ho mám, bylo takových zvířat jen pět, ale i to je podle mne úspěch.

Říkala jste, že je silně teritoriální a zabíjí zvířata, která mu vlezou na jeho území. Předpokládám, že je tím myšleno domácí území… Co venku?

Ano, doma stále platí, že ze zvířat zabije všechna, co mu vlezou do ohrady. To se nezměnilo.

Venku ví, co znamená „nesmíš“, ale občas je problém, když narazíme na neukázněná zvířata – kočka, co mu vyběhla pod nohy, pes od paní, která si ho ani po mé žádosti nezavolala (s tím, že si pejsek chce jen hrát) atd.

Co se jim stalo?

Kočku stihnul chytit – vzal ji do huby shora přes záda za břicho a hrudník. Bohužel byla ihned, jak zavřel hubu, mrtvá. Problém byl, že mi to tělíčko už nechtěl dát a vydržel si ho nakonec nést až domů…

Obecně u střetu psů s Dankenem platí, že většinou přežijí – a já odcházím s děsně naštvaným koněm, že nesměl nic udělat. Jednou jsem to ale vzdala a povolila mu reagovat – tehdy pes nepřežil. Paní jsem upozorňovala na dálku, ať si psa zavolá. Odpověděla mi, že pejsek si chce jen hrát. Zastavila jsem, Danken dostal povel, že nesmí. Vzorně stál, i když dost naštvaný. Pes mu lítal pod nohama a vyloženě ho otravoval, na volání majitelky nijak nereagoval. To otravování psíka se stupňovalo a ve chvíli, kdy jsem slyšela, jak mu cvakly zuby na šlachovkách, začala jsem na paní už dost nepříjemně řvát, ať si psa odvolá, nebo jí ho ten kůň zabije. Paní mi odpověděla něco ve smyslu „abych se nepo…“ – no a tak, když pes cvakl znova (jak se později ukázalo, poškodil šlachovku – byla prasklá), zahodila jsem otěže a nechala to na Dankenovi…

Takže pes skutečně nepřežil? Nepopotahovala vás paní?

Chtěla to zkusit, ale bylo tam vícero svědků, takže skončila u poučení PČR ona – neměla mít psa na volno.

Jak tedy řešíte bezpečnost na vyjížďkách?

Tak zatím jezdím sama a snažím se držet si přiměřený odstup od ostatních, měla jsem i snahu, aby všichni v okolí věděli, co mám za koně, dost to pomáhá. No a pak především uzdění. Snažím se, aby fungoval na slovo, ale přesto jezdíme na pelhamu se dvěma páry otěží tak, že normálně používám ty zapnuté do kroužku, ale v případě nouze mám možnost použít i ostrou páku, na které vím, že ho v nouzi udržím, i když nebude chtít. Je to ale taková ta „nouzová brzda“ pouze.

A když někoho potkám, tak Dankena většinou vydávám za hřebce – venku je to snazší, než vysvětlovat, jaký je – a zároveň to budí určitý respekt i u nekoňáků. :-)

A jaká opatření a zabezpečení máte doma?

Koně mám na zahradě, v samotě. Má elektrický ohradník a ve vzdálenosti cca 1 m od něj ještě pletivový plot. Spodní část ohrady je ještě natažená ovčí sítí, která je také pod proudem. V přístřešku má udělanou přepážku tak, že krmení a voda se mu dává přes tuto bezpečnostní zábranu. Mám v domě nájemníky – ti podepisovali proškolení, jak se kolem koně chovat a jaká jsou rizika. Poté, co se po převozu ke mně ukázalo, jakou má Danken skutečně povahu, ihned jsem hlásila na obecní úřad i složkám IZS v okolí, jak se věci mají.

Co veterinární ošetření a péče o kopyta, najdete odvážlivce, kteří jsou ochotni se o Dankena postarat?

Naprosto bez problémů. Lidé, kteří tolerují moje „školení“ a zařídí se podle něj, nemají žádný problém. Veterinář ani kovář nesmí ke koni do výběhu, Danken musí ven (řešíme na příjezdové cestě, ale kovali jsme už i na návsi). Nesmí na něj ani na mě zvyšovat hlas, a to ani tak, aby to on jako zvýšení hlasu vyhodnotil (nerozlišuje, jestli na mě někdo volá nebo řve). Ve chvíli, kdy si kovářka sáhne po jeho noze, tak povel, aby ji dal, musím dát já. Při takovémto přístupu se ani nehne. Tedy dvakrát jsme museli řešit, že mu do výběhu během kování vběhla kočka a on ji viděl, takže jsme šli vyhnat kočku, ale jinak v pohodě.

Jak jste zajistila péči o Dankena v případě, že by se s vámi něco stalo?

Sloužím 24–48 hodin v tahu, takže při běžném režimu se o Dankena starají spolubydlící, které tu mám – dají mu seno, kýbl s krmením a vodu. To vše se dělá přes přepážku, tudíž k němu vůbec nechodí. Danken má přístup 24/7 do výběhu + přístřešek, takže fakt, že se dva dny neřeší hnůj, se dá zvládnout. Pokud by se mi něco stalo a byla nutná dlouhodobější péče, mám kamaráda, který ho dokáže vyvést z výběhu k úvazišti a je tak možné vyčistit výběh a udělat potřebné práce například na opravách ohrady. Je taktéž naučený, že se mimo výběh nechá vést i hasiči a v případě nouze mám domluvených několik dobrovolných hasičů, že by po dohodě s velitelem ve volnu přišli v uniformách na pomoc – takže by se od nich nechal vyvést (tehdy s ním již mohou manipulovat – dá jim nohy, nechá se vyčistit, ale nenechá se odvést dál než cca 10 m od ohrady nebo za vrata).

Jak často se Dankenovi věnujete, co s ním podnikáte?

Jsem s ním denně, když nesloužím – mám zhruba desetkrát v měsíci 24hodinové směny (někdy spojené tak, že mám dvě za sebou) + nějaké ty kratší. Takže když mám krátkou směnu, chodíme většinou na procházku, když mám volno, užíváme si vyjížďky dle jeho a trochu i mojí nálady: 2­– 5hodinové. Od jara do podzimu vždy, když to je možné, jdeme ráno a večer alespoň 30 minut popást se na ruce na trávu.

Jaký vztah k vám má?

Pokud mu nelezu do výběhu, tak skvělý – venku si mne hlídá, rád se mazlí, toleruje mi kde co, i když tedy oba jsme cholerici, takže některé naše debaty jsou zážitkem pro okolí. :-)

Jinak ale asi nejlepší ukázkou jeho vztahu ke mně je fakt, že když spadnu, čeká – nikdy mi neutekl! Jednou se mi stalo, že na nás vyběhl německý ovčák. Danken uskočil, což jsem neuseděla a spadla. Pes přiběhl ke mně, ale než jsem stihla cokoliv udělat, přilítnul i Danken a psa odkopal. Podle stop v poli udělal kůň kolečko o průměru cca 20–30 m, než se vrátil. Bohužel pes nejspíše nepřežil, podle množství krve na místě, ale nenašli jsme ho, tak to nevím jistě…

Jak by se choval, kdyby se vám něco stalo a bylo třeba záchranářů? Pustil by k vám vůbec pomoc? Nenapadl by někoho?

To je jak kdy. Bohužel po tom zranění od býka má poruchu prostorové orientace, takže tu a tam někde spadneme – nejčastěji, když neodhadne, jak se vyhnout díře nebo kořenům a tak. Zažila jsem, že jsem volala na 112, když mi po pádu zůstala noha ve třmenu. Danken stál a vzorně čekal u mě, než přijeli hasiči. A dokonce s nimi i ukázkově spolupracoval! Na druhou stranu jindy, když jsem po pádu ležela na zemi, tak než jsem se vzpamatovala a vstala, běželi mi na pomoc chlapi z pole – a ty ke mně nepustil.

Neublížil jim? Nebo jak v jeho provedení vypadá „nepustil“?

Běhal kolem mě a „vyhrožoval“, že kousne – uši přitisknuté k hlavě, cvakal zubama a hrabal po nich předními, ale nikoho nezranil. Myslím, že se jen snažil strašit.

Nemáte na závěr ještě nějakou pěknou historku s Dankenem v hlavní roli?

K tomu mě napadá taková zajímavost, hezky ilustrující, jak dobře funguje pod sedlem dokonce i v krizové situaci (šlo o oheň, od kterého chtěl původně utéct, ale poslechl a vracel se k němu s hasičským autem na majákách v patách) – dokonce o nás na toto konto psal tehdy i Týdeník Policie:

„Stejně jako i v jiné dny vyrazila v úterý večer jezdkyně Klára na svém španělském valachovi Dankenovi na projížďku. Není to tak dlouho, kdy se jí kůň splašil před blikajícím policejním vozem, a tak se majitelka v posledních dnech a týdnech snažila, aby si Danken na majáky zvykl.

V úterý večer se jela projet poblíž Svojetína na Rakovnicku. Při projížďce lesem se kůň rozběhl a začal z lesa utíkat pryč, což se majitelce zdálo divné, a proto koně obrátila a jela místo v lese zkontrolovat. Objevila tam požár.

Okamžitě vytočila tísňovou linku a na místo přivolala hasiče. Vzhledem k tomu, že se přesné místo v lese složitě popisovalo, doběhla i s Dankenem k nejbližší cestě, kde počkala na přijíždějící hasiče.

Před hasičskými vozy pak Danken cválal přibližně kilometr, až je dovedl k místu požáru. Díky včasnému nahlášení se požár nestačil rozšířit. Hasiči tak jedním vodním „C“ proudem zlikvidovali požár na ploše přibližně 40×10 metrů. Na místě zasahovala se dvěma cisternovými vozy profesionální jednotka hasičů z Rakovníka.“

Také se mi stává, že když v okolí uteče kůň a policie dostane hlášku, v první řadě jedou ke mně… A pak mi pod okna přilítne policejní auto na majákách a já slyším, jak hlásí do vysílačky: „Je to dobrý, ten zlý je doma!“ :)

Co byste lidem při nápadu pořídit si takového koně poradila, resp. doporučila byste vůbec do tak specifického koně jít?

Člověk, který mě v minulosti u koní učil, mi řekl, že koně si mám vybírat stejně dobře, jako chlapa – není dobré pořídit koně jen proto, že se mi na první pohled líbí a pak řešit, že máme jiné zájmy a povahu. Pokud má někdo skutečně jasno v tom, že takového koně chce a ví, jak mu zajistit vhodné podmínky, tak ano, dá se to zvládnout. Celkově ale nedoporučuji. Je to hodně náročné psychicky.

Moc vám, Kláro, děkuji za rozhovor a přeji vám i Dankenovi bezproblémový společný život bez nehod a průšvihů. Vážím si ochoty veřejně se o soužití s takto složitým koněm podělit. Ať se daří!

Podobné články
Koně v lehké zátěži by měli být schopni optimálně prospívat na krmné dávce složené z objemového krmiva

Vyjížďka s nervózním, hypersenzitivním a výbušným koněm může být velká zábava pro kaskadéra, běžný jezdec ji ale neocení. Jízda na koni, který je…

Trávicí systém koní je evolučně přizpůsoben efektivnímu trávení a fermentování vlákniny, protože koně pocházejí ze stepí, kde kvalita pastvin a…