Otužování – cesta ke zdraví lidí i koní

23. 10. 2020 Iveta Jebáčková-Lažanská Autor fotek: Pixabay, F. Tesař, R. Šimková, archív autorky

Sychravé podzimní dny i nevlídné zimní období trávíme zhusta v přetopených místnostech, kde nostalgicky vzpomínáme na sluníčko, které nás umí i s koňmi vylákat do přírody. Mlhy, vítr a mrholení tuto schopnost postrádají, disponují ovšem uměním zcela opačným: zahnat nás ke krbu a vymýšlet si tisíc a jeden důvod, proč nevystrčit nos. A pokud osobně obstaráváme své koně, snadno si najdeme výmluvu, proč jsme k ježdění v nepřívětivé dny indisponovaní: už jsme si přece pobyt v zimě a dešti odbyli – nakrmili a poklidili jsme. Jsme už vymrzlí a mokří až až! Takže samozřejmě hurá domů, do tepla! Nebo ne?

Lidské tělo je pro zimu, ač se nám to možná nezdá, velmi dobře vybavené. Jen jsme na toto přirozené a zdravé přizpůsobování se proměnlivosti počasí kvůli vytápění, klimatizaci a samozřejmé dostupnosti komfortního oblečení rezignovali. Oč snadnější je namačkat na ovladači příjemnou teplotu a mít ji zcela konstantní přes celý den! Zapomněli jsme, že schopnost naučit se být se zimou kamarád je umění prospěšné nejen naší peněžence, ale i našemu zdraví – a v konečném důsledku i ekologii.

Vytápět domy a kanceláře na menší teplotu, méně se oblékat a trávit více času venku (navíc s koňmi!) je skvělá cesta ke zdraví všech zúčastněných. Otužování má podle lékařů prokazatelně pozitivní vliv na snížení nemocnosti akutními respiračními chorobami. Navíc díky zvýšené produkci adrenalinu vyrábí skvělou náladu! Můžeme tedy směle tvrdit, že zlepšuje kvalitu života. Lidem – i koním.

Termogeneze – proces tvorby tepla u savců.

Termoregulace – schopnost organismu udržovat tělesnou teplotou v relativně stabilním rozmezí.


Pro koně není ledová voda žádná překážka, i v zimě brodí potoky a řeky bez újmy na zdraví.

Koně a chlad

Pokud je lidské tělo dobře uzpůsobené chladnějšímu stylu života, poměrně snadno adaptabilní na chlad, mnohonásobně více to platí o koních!

Koně jsou pro život v chladných částech roku přírodou velice dobře vybaveni. Jakmile se začne zkracovat světelná perioda dne, termoreceptory vyhodnotí tuto informaci jako povel k produkci hormonů zodpovědných za růst zimní srsti. Tento postupně se prodlužující a zahušťující kožíšek má nové chlupy delší a také tlustší než srst letní. Zhoustne i podsada – chlupů je v ní oproti létu více.

Jak bude ten který rok srst důkladná, určuje vícero faktorů: krom zkracujícího se dne vnímají receptory koní i chlad – pokud je podzim hodně chladný, roste koním důkladnější kožich. Naopak v případě dekování nebo pobytu ve stáji se růst srsti přizpůsobuje vyšším teplotám a zimní srst vytvoří méně důkladný štít proti chladu.

Chladová termogeneze je proces tvorby tepla vystavením se chladným teplotám.

Aklimatizace – adaptace?

Aklimatizace (na teplo, na chlad, na vysokohorské prostředí, na pobyt ve vodě) je vlastně odpovědí organismu na stresové podněty z vnějšího prostředí. V našem případě (bavíme se o otužování, tedy o chladu) dochází postupně k větší toleranci zimy. Pokud nejsme například Eskymáci, kteří se na drsné ledové podmínky skutečně aklimatizovali celým způsobem života mnoha generací, doporučuje se u nás Evropanů z mírného pásma hovořit spíše o adaptaci (habituaci) na chlad.

Adaptace je proces momentálního (dočasného) přizpůsobení se vnějším podmínkám a dalším faktorům, panujícím v dané lokalitě. Během života se vlivem nevyužívání poměrně rychle vytrácí.

*

Aklimatizace na chlad coby trvalá adaptace organismu je dědičně zakódovaná, ustavuje se až po dlouhém pobytu populace ve stresových podmínkách – hovoří se až o 500 generacích.

U člověka lze teplotní rozdíl mezi kůží a okolím snížit až 6násobně (v kůži rukou až 100násobně!!), návyk musí být ovšem postupný, jinak s sebou nese riziko podchlazení a omrzlin. Nemusíme se ovšem složitě předělávat na lovkyni perel, která vydrží až 6 hodin denně v ledové vodě, ani na Aborigince, kteří dokážou polonazí snášet rozdíly mezi denní a noční teplotou až 60 °C a spí spokojeně bez přikrývky v každonočním stavu lehkého podchlazení, kdy si třesem vyrábí teplo, aniž by se probudili. Naši adaptaci na chlad můžeme provádět podstatně komfortněji a méně drsně.

A můžeme si k tomu přizvat také své koně, protože z benefitů venkovního pobytu v chladu při brodění a časem možná i koupání se ve studené vodě netěží jen organismus lidský…

Důležitou součástí adaptace na chlad je strategie chování aneb životní styl: tedy způsob oblékání, bydlení i stravování.

Je rozdíl, žije-li kůň v relativně teplé stáji, nebo stabilně venku. Venkovního parťáka nemusíte otužovat tak opatrně a postupně, jako sebe. Venkovní koně díky soustavné celoroční adaptaci na proměnlivost počasí dokážou reagovat na chlad podstatně pružněji než my lidé. Jen jim musíme dát šanci být opravdu koňmi venkovními.

Ale někdy ani aklimatizovaní obyvatelé polárních oblastí již nežijí skutečně v chladu – a jejich obranné reakce vůči němu se proto nerozvíjí. Uvádí se, že až při (minimálně!) 4 hodinách pobytu denně v zimě venku nebo v nevytápěných budovách se začíná po čase projevovat efekt změny citlivosti prstů končetin: prsty nám přestávají promrzat. Zmenší se totiž pokles jejich kožní teploty – organismus dokáže zajistit zvýšené prokrvování okrajových oblastí těla. Jak to?

Normální je, že v chladu dochází k tzv. vazokonstrikci (zmenšení průtoku krve v podpovrchových cévách vlivem jejich zúžení), čímž organismus efektivně omezuje tepelné ztráty. Ochlazení rukou a nohou je však nepříjemné, snižuje pracovní pohotovost a koncentraci, zvyšuje se riziko vzniku omrzlin. Přesto rybáři na širém moři dokážou mít své hbité ruce dlouhodobě ponořeny ve vodě tak ledové, že by v ní nám netrénovaným smrtelníkům ztuhly během několika minut. Mají nejen snížený práh pocitu chladu, ale i zvýšené prokrvení končetin. Tolerance k prochládání rukou je totiž získaná vlastnost, nejde o vrozenou rasovou charakteristiku. Schopnost pracovat rukama v chladu je stejná u Eskymáků, arktických Indiánů, norských Laponců i evropských rybářů. Má se za to, že dochází k redistribuci krve – do rukou se její přítok zvyšuje, do ostatních tkání snižuje, takže celková cirkulace zůstává nezvýšena.

U koní je chladu a sněhu uzpůsobena každá končetina už ze své podstaty – na buněčné úrovni. Buňky jsou uzpůsobeny k menšímu prokrvování se, takže jim neublíží ani pobyt koně v ledové vodě.

Jak se změnit na severského rybáře

Člověk zhýčkaný civilizací reaguje na chlad okamžitou zvýšenou produkcí tepla. Aboriginci centrální Austrálie nebo kočovné laponské kmeny jsou však bez problémů schopni spát pod širým nebem, přičemž jejich teplota poklesne a ve spánku se začnou mírně třást (aniž by se vzbudili) v situaci, kdy my bychom rozhodně spát nemohli a zuby i celé tělo by nám zimou drnčelo jako o závod. U domorodců jde o získanou reakci, tedy adaptaci na chlad. Má samozřejmě i svá rizika – staří podvyživení jedinci mohou ve spánku prochládat nadměrně, aniž by je tento diskomfort probudil, a přivodit si tak zdravotní potíže.

Otužovat se musíme, samozřejmě, postupně. K severskému rybáři je nutné se propracovat, nezměníme se v něj lusknutím prstů. Aby efekt otužování přinášel kýžené ovoce – tedy posílil imunitu a časem snížil práh citlivosti k chladu, je třeba tělo na zimu přivykat, aniž by nastal třas. Snižte si doma teplotu, spěte při pootevřeném okně, pobývejte často na čerstvém vzduchu i za mrazivého počasí. Plicní lékař MUDr. Martin Trefný radí méně teple se oblékat, hodně doma větrat, provozovat venkovní aktivity a časem přidat i denní plavání ve studené vodě – stačí 4 až 5 minut. Vysvětluje, že ve chvíli, kdy se člověk ponoří do studené vody, vyplaví se mu do krve bílé krvinky a lépe se prokrví sliznice dýchacích cest. Tím se posiluje odolnost proti nachlazení.

Studená sprcha nebo zamrzlý rybník?

Díky adaptaci na chlad je naše (i koňské) tělo schopno spalovat podstatně větší množství tuku, aktivně snižovat zánětlivé pochody v organismu, mnohonásobně zrychlit regeneraci a vybudovat si zvýšenou kardiovaskulární odolnost. U koní žijících venku se adaptace na chlad získává přirozeným procesem střídání ročních období a rozdíly mezi denními a nočními teplotami. My lidé, hýčkaní výdobytky civilizace a teplem domovů, si musíme pomoci jinak. Například studenou vodou. A není nutné začínat opravdu ledovou. K té se propracovává postupně. Pro začátek se doporučuje sprchování vodou chladnou tak, jak ještě bez zatnutých zubů dobře zvládneme. Jakmile časem postupně dojdeme k ledovému proudu, začneme zvyšovat výdrž: zpočátku postačí pár sekund, postupně dobu navyšujeme na cca 4 minuty. Někdo to časem dotáhne až na zamrzlý rybník, jiný zůstane u ledové sprchy. Po určitém čase ale těží z benefitů otužování i „pouzí“ sprchaři – tělo není tak zchoulostivělé jako na začátku.

Studie

Základem otužování studenou vodou je vystavení těla na krátkou dobu a opakovaně přirozenému stresu z nízkých teplot. Mnoho otužilců začínalo studenou sprchou, jiní nevěří, že pro dosažení opravdového účinku sprchování stačí – tvrdí, že je nutné se do studené vody skutečně ponořit. A co na to výzkumy?

Ve studiích, které porovnávají ty, kteří pravidelně v zimě plavou, a ty, kteří nejsou na studenou vodu zvyklí, plavci vykazují schopnost zvládnout mnohem větší rozdíl mezi teplotou těla a okolním prostředím. Vědci došli k závěru, že zimní plavci vykazují metabolické, hypotermické a izolační adaptace na chlad. (studie zde)

Podle studie provedené v Academic Medical Centre v Amsterdamu každodenní sprchování studenou vodou snižuje nemocnost o téměř 30 %. Podle vědců stačí, když se každé ráno na 90 sekund postavíte pod studenou sprchu, která má působit jako stimulátor imunitního systému. Zrychlí se vám totiž srdeční tep, stoupne krevní tlak – tělo po studené sprše zareaguje podobně jako po sprintu.

Podle studie publikované v Medical Hypotheses r. 2008 sprchování studenou vodou výrazně zvedá náladu. Stimulace receptorů chladu v pokožce totiž vede ke zvýšení hladiny noradrenalinu, jehož nízká hladina je spojována s depresí.

Další výzkum (z května 2017) uvádí, že vůbec nejlepších výsledků dosáhnete střídáním horké a studené vody. Doporučení zní: 20 minut sprchování teplou vodu, následně 1 minutu ledovou, zakončit 3 až 4 minutami teplou. Odborníci střídání horké a studené sprchy doporučují mimo jiné jako vynikající prostředek k uklidnění namožených svalů po intenzivním tréninku. Střídání horké a studené vody pomáhá vyplavit kyselinu mléčnou a urychluje svalovou regeneraci.

Tvrzení, že sprchování studenou vodou (nebo střídání teplé se studenou) je výbornou prevencí před stárnutím pokožky a tvorbou vrásek, se ale odborníkům příliš nepozdává – dosud žádný seriózní výzkum toto nepotvrdil.

Každopádně jedno je jisté – přínos terapie studenou vodou závisí vždy na stupni adaptace organismu v čase. Neboli postupně a pravidelně!

Spánek u otevřeného okna

Dosavadní studie prokázaly, že lidé trpící nespavostí mají přehřátý střed těla. Řešením je snížení teploty v ložnicích.

Vědci z univerzity v Leidenu (Nizozemí) došli k závěru, že vytápění místností na příliš vysoké teploty je jedním z faktorů vedoucích ke zpomalení metabolismu a tedy k většímu riziku nadváhy až obezity. Ideální teplota v ložnici by se měla pohybovat v rozmezí 12–18 °C. Chlad totiž aktivuje hnědý tuk, který dokáže spalovat tuk bílý (čímž vytváří tělesné teplo).

Bílý tuk a hnědý tuk – oč jde?

  • - Bílý tuk má za úkol uchovávat kalorickou energii z potravy. Tuto „spižírnu“ dovolí přirozené naprogramování organismu vyplenit jedině v časech nouze.
  • - Hnědý tuk (nachází se v oblasti pod lopatkou a kolem velkých cév) umí bílý tuk měnit na energii, „prožírá se spižírnou“.

V hnědém tuku dochází k produkci tepla (k chemické termogenezi), čímž se organismus prohřívá. Novorozenci se zahřejí právě díky hnědému tuku – dokáže u nich totiž produkci tepla zvednout až na dvojnásobek. S hnědým tukem se všichni rodíme, u novorozenců je dokonce pro termolegulaci nezbytný. Bohužel jeho zásoby s věkem klesají.

Tkáň hnědého tuku obsahuje specifický protein UCP1, díky kterému umí produkovat teplo. Ten je v těle aktivován působením hormonů štítné žlázy, příjmem mastných kyselin ve stravě a chladem.

Otužováním aktivujeme hnědý tuk, který začne sloužit jako zdroj tepla i u dospělých. Bonusem je umenšení zásob tuku bílého.

Na umenšení zásob bílého tuku u koní dávejte pozor – tlouštíkům prospěje, koním hubeným nikoli!

Naučit se správně zacházet se zimou není tak složité, jak by se mohlo zdát.

Koně naši pomoc potřebují jen při opravdu skokovém, prudkém ochlazení – a to pouze v případech, kdy opravdu vykazují teplotní diskomfort a nemají venku vybudované takové zázemí (přístřešky, závětrné kouty, větrolamy), které by jim pomohlo místo nás. Horší je to s lidmi. My jsme v přístřešcích, pěkně v závětří a za větrolamy schovaní velmi důkladně a de facto pořád – bohužel!

Jak tedy pomoci sami sobě? Jak podpořit tvorbu hnědého tuku?

Ledová koupel, snížení teplot v místnostech, méně vrstev oblečení, co nejvíce pobytu v přírodě – to vše, postupujeme-li po malých krůčcích, spouští bezpečné procesy, které vedou ke zpětnému zahřátí těla a tedy k jeho otužování. Zároveň posilují oběhový systém, zvyšují produkci inzulínu a pozitivně ladí nastavení naší mysli.

Aktivace hnědého tuku s dopadem na náš metabolismus začíná nabíhat již po cca 10 dnech otužování. Postupně se jeho zásoby doplňují a začínají pálit tuk bílý s maximální účinností – zdroj tepla si tak organismus otužilců vlastně „znovuvyrobí“.

Pozor u onemocnění štítné žlázy!

- zvýšená funkce štítné žlázy snižuje toleranci k teplu

- nedostatečná činnost štítné žlázy způsobuje vyšší citlivost k chladu

Žijme chladněji!

Všichni koňáci chápou, že přehnaným hýčkáním svých koní zadělávají na zdravotní problémy jim a na časový i finanční pres sobě. Mít koně co nejvíce (ideálně nonstop) venku, neutěsnit každou škvírku stáje, dopřát zvířatům maximum pohybu nejen pod sedlem, ale i ve chvílích zbylých, krmit přiměřeně kondici… – naprosté základy, že? Proč se tedy těmi samými pravidly zdráháme řídit, když jde o osobní komfort nás samých?

Chladová adaptace u člověka vede nejen k rozšíření zóny přežití, ale i k výraznému zocelení imunitního systému, dokonce se podílí na ochraně před volnými radikály a na snížení tělesné hmotnosti!

Pokud jednorázově náhle prochladneme, obranné štíty poleví v nasazení a do těla nám pronikne první kolem letící fujtajbl – onemocníme. Ale systematickým ochlazováním, které kontrolovaně (a informovaně) cíleně provozujeme, dosáhneme pravého opaku: imunitní systém vybudíme k netušeným výkonům. Podpora krevního oběhu, látkové výměny a detoxikace jednoznačně působí proti patogenům. Výzkumy na myších dokonce naznačily, že by ochlazování mohlo pomoci v boji s některými typy rakoviny.

Tak směle do toho! Na koních, vedle koní i doma. Ať hýříte zdravím i super kondicí – vy i vaši čtyřnozí parťáci… otužilcům zdar!! 

 

Literatura a zajímavé odkazy:

Podobné články
Koně v lehké zátěži by měli být schopni optimálně prospívat na krmné dávce složené z objemového krmiva

Vyjížďka s nervózním, hypersenzitivním a výbušným koněm může být velká zábava pro kaskadéra, běžný jezdec ji ale neocení. Jízda na koni, který je…

Trávicí systém koní je evolučně přizpůsoben efektivnímu trávení a fermentování vlákniny, protože koně pocházejí ze stepí, kde kvalita pastvin a…