Dlouhé hřívy – požehnání, nebo prokletí?

Mnozí z nás, kteří máme koně celoročně venku, bědujeme nad stavem hřív a kštic našich miláčků. S láskou pěstovanou vlající okrasu ne a ne udržet dost hustou a dlouhou… Se zkrácením vypomůže tu kolega ze stáda, tu drbadlo na výběhu nebo strom na pastvině. Někteří experti si s délkou poradí během jediného oteplení, jiní si oškubou svůj dlouhý závoj postupně, jak rok pomalu ubíhá, jedno, jestli mrzne nebo je horko na padnutí. Dá se s tím vůbec něco dělat?

Existuje recept na pobyt koní venku mezi stromy, o které se tak rádi drbou, na pastvinách s keři, do kterých se hříva masochisticky nadšeně zamotává, aniž by to skončilo plešatým koníčkem? Dá se udržet dlouhá neoškubaná hříva na výbězích s drbadly? Pokud byste si mohli sáhnout do hřív zdivočelých koní žijících v křovinatých biotopech s četnými lesy, zjistili byste, že žíně těchto koní mají zvláštní hrubost a hustotu. Díky tomu zvládají neustálý kontakt s podrostem, křovím a větvemi stromů snadněji. I když pokud se dobře zadíváte na koně například v Milovicích, uvidíte, že i mnozí z nich mají hřívy značně vydrbané a proškubané. Výrazných ztrát na délce a objemu se prostě pobytem v zarostlém křoví úplně vyvarovat nedá…

A což teprve šlechtěná plemena koní, s hřívami jemnými jako hedvábí a ocasy řídkými, to vše již coby plemenným znakem! Ti se po pár podrbáních nebo po jediném dobrodružném prodrání hustým křovím mohou změnit v plešaté oškubance. Leckdy s tunami bodláčí zapleteným do hřív a ocasů tak dokonale, že bez nůžek si méně trpěliví majitelé neporadí.

Je tedy osudem venkovně chovaného koně nulová hříva a kštice? Nebo můžeme udělat něco pro údržbu a podporu okrasy svého kamaráda? Můžeme.

Ale rovnou předesílám, že je to dřina! Která nebude stát za vynaloženou námahu, pokud nejste takový fanda do vlajících závojů, že jim podřídíte management svého koně.

Zapomeňte na křoví!

Rovnou zapomeňte, chcete-li dlouhatánské žíně vypěstovat a také zachovat, na husté křoví a les coby součást pastviny! Přirozené biotopy venkovního chovu jsou často hodně zarostlé, alespoň v určitých úsecích rozlehlých pastevních areálů – a většina majitelů „obyčejných“ koní to tak má ráda. Ovšem hřívy už tolik ne. Takže dobře sledujte, nepatří-li právě váš Dlouhohřívák k drbačům, kteří se rozkošnicky navalují na větve a do křoví, aby si důkladně předůkladně drbali (drali?) kořen ocasu, hřeben hřívy, kštici.

Máte-li koně muchaře, tedy přecitlivělého na hmyz, máte jisté, že k nadměrnému drbání využije s obrovskou vervou naprosto cokoli. Takový určitě nemůže dostat větvené stromy s drsnou kůrou neomezeně k dispozici, nechcete-li o ocasy a hřívy přijít.

Věřím, že máte pečlivě odčerveno, srst koní zkontrolovanou na parazity a že pot v horké dny po ježdění pravidelně smýváte. I tak se vám ale někteří koně budou drbat s větší chutí, než jiní. Ať už to právě ti vaši dělají z jakýchkoli příčin, jedno je jisté – ať nutí takového labužníka k drbání dlouhá chvíle, prostá radost z masáže kožíšku, nebo opravdu skryté začervení nebo třeba všenky, neměl by se takový jedinec, je-li vaší prioritou zdravá hříva, pohybovat na příliš zarostlém pozemku. Bude se jistojistě drbat všemi částmi těla, vždyť má o co! A je to vlastně naprosto v pořádku – kůň v bujném porostu je maximálně spokojený. To jen vy, při pohledu na cáry vytrhaných žíní a plešatou kštici, pláčete…

Vyčištěním pastvin a odhrazením stromů získáte prostor, který bude životnosti koňských hřív podstatně přátelštější. A tak vlastníci plemen, která se na chovatelských výstavách prezentují v nadstandardní délce a kvalitě žíní, běhají celou sezónu s křoviňákem a vysekávají každé podezřelé houští, ze kterého by se mohl vyklubat šípek, lopuch a jiné bodláčí. Platí daň za krásu – a to doslova. Pravidelně šampónují hřívy i ocasy, ale zase ne moc často! Koně nesmí svědit ani zanedbaná hříva, ani příliš často mytá. Takže opět hledání rovnováhy, aby péče nebylo moc ani málo­…

Ti chovatelé, kteří se mohou již bez uzardění nazývat odborníky na krásná pěstěná hára koní, mají vlastní postupy a finty, kterak hřívy a ocasy svých výstavních pokladů udržet v kondici. A věřte, že nikdy mezi tajné ingredience nepatří pobyt na zarostlé pastvině…

Drbadla

U drbadel dávejte bedlivý pozor na jejich hrany, šrouby a veškeré výstupky, za které by se mohly zachytávat (a tedy i urvat) dlouhé žíně. Většinu zachycených žíní má na svědomí nikoli kartáč, ale některý šroub nebo mezírka mezi rukojetí a násadou kartáčů, do které se při drbání pravidelně zachytávají někdy bohužel i celé pramínky kštice a hřívy.

Pro Dlouhohříváky jsou nejlepší jednoduchá drbadla – například dřevěný trám zapuštěný v zemi. I takové drbadlo ale musíte pravidelně kontrolovat, záleží-li vám na délce a hustotě koňských závojů. Kontrolujte nejen vizuálně, ale i pravidelným pohmatem, obzvláště dřevěné části, zda někde nečouhají třísky. Pokud koně dřevo okusují a zároveň se o ně drbou, s téměř stoprocentní jistotou vám takové drbadlo žíně trhá. Ať už v množství malém, nebo větším…

← Drbadlům zahoblujte všechny ostré části a vyplňte každou škvíru například tmelem, aby vám nechytala prameny žíní.

Ochrana dekami a zaplétáním

Pokud koně máte v hodně zarostlých prostorách a nemáte možnost změnit je v uhlazenější plochy (za zachovanou pestrost krajiny vám poděkuje příroda, ale nikoli hřívy), zkuste alespoň mechanickou ochranu koně – nejrůznější deky s krkem plus krytkou na ocas a zaplétání (raději do francouzského copu kopírujícího hřeben krku, než do volně visících copánků, které při zachycení o větev může kůň doslova urvat – a škody je potom víc, přijde-li o celý cop, než kdyby zapletený nebyl a odnesla to jen hrst žíní).

A jak majitelé Dlouhohříváků odpovídají na dotaz, zda pomohou ochranné oblečky – letní deky s krkem a různé návleky na ocas? Podle většiny ne moc. Někdo si je sice chválí, převážně však říkají, že při větším drbání trpí žíně příliš i pod ochranným návlekem.

Podpora růstu zevnitř

Kvalitní výživa samozřejmě dopomůže danému jedinci využít své růstové kapacity, které dostal do vínku, naplno. Ale pokud máte achálka s pár jemňounkými žíněmi na krku, begana s hustým závojem až k zemi z něj prostě neuděláte, i kdyby vám na sestavení krmné dávky pracovalo deset výživářů sponzorovaných Akademií věd.

Co můžete udělat poměrně bezpečně vy sami? Zaměřte se na kvalitní složky krmné dávky a na ingredience podporující růst rohoviny. Dobrá silná kopyta jdou totiž ruku v ruce s kvalitou žíní. Ale pozor! Jen v mezích genetiky – pokud jedinec do vínku dostal krátkou hřívu i kštici a místo ocasu pár chlupů, podporou kopyt sice dosáhnete i poskočení délky a celkově lepšího růstu žíní, ale o pokrok, který by z vás udělal majitele pohádkového Dlouhohříváka, bohužel nepůjde. A ještě jedno pozor: pokud vašemu koni rostou rychle kopyta, ale hříva až tak ne, přípravky na růst žíní vám v prvé řadě podpoří opět rohovinu kopyt. Takže budete mít možná o něco delší a hustší hřívu a ocas, ale také budete častěji volat kováře…

Krev sající hmyz vypouští do rány sliny zabraňující srážení krve. Tyto látky vyvolávají v kůži alergické reakce a otoky. Způsobují svědění, na která koně reagují masivním drbáním.

Svědění nee!!!

Zabezpečit Dlouhohříváka postřikem proti hmyzu v míře nutné, tedy takové, aby se nezačal drbat, je úkolem každého, kdo o pracně pěstěnou hřívu, kštici a ocas nechce přijít. Jak jednou začne kolotoč svědění-drbání, je velmi těžké přerušit ho. Svědící kůže (stačí po štípnutí hmyzem) nutí podrbat se – koně se tedy podrbou. Mají-li dostatek zábavy, prostoru a pastvy, a jde-li o zdravé jedince, nebudou drbání přehánět (i tak ale mohou hřívu proškubat, někdy stačí opravdu chvilička). Zdravá kůže nezpůsobuje po štípanci peklo, jaké znají alergici. Ale pokud poštípaný kůň stojí na prostoru malém, nezajímavém, bez trávy, nudí se a možnosti drbáníčka má všude okolo sebe (hrany přístřešku, krmelce, drbadlo, větev a kmen stromu, ráhna ohrady, …), bude si štípance drbat podstatně více, než jak by činil se stádem při hledání nejchutnějších trsů trav na rozlehlé pastvině, nebo na treku bohatém na podněty. Drbaná místa posléze utrpí mikropoškození, která při vyhojování svědí nanovo. Koně se tedy drbou dál a dál, znovu a znovu. A mikropoškozeníček přibývá. Až už nejsou mikro… Rozdíl mezi muchařem a zdravým koněm poštípaným od hmyzu určitě není v tom, že by si onen zdravý borec štípance vůbec nedrbal. Do kolotoče nadměrného svědění se bohužel může dostat i zdravý kůň, pozor na to!

Co tedy v létě, v sezóně hmyzu, pomůže?

  • Pachové odpuzovače – kombinujte formu postřiků na srst koní s výsadbou aromatických rostlin „smrdících“ hmyzu. Čím blíž odpočinkových míst, tím lépe.
  • Vzdušné přístřešky neatraktivní pro hmyz díky cirkulaci vzduchu.
  • Péče o pastviny. Sečení a odklízení nedopasků znečištěných trusem značně ubírá z líhnišť savého hmyzu.
  • Zajímavé životní prostředí bez přílišné nudy, kamarádi vhodní k pohodovým sociálním interakcím, obecně dostatek pohybu.
  • Čistota prostředí – hlavně v létě je denní odklízení trusu a mokré podestýlky zásadní. Ranní a večerní sběr bobků z míst, kde se koně v horkých dnech drží nejvíce (většinou stinná zákoutí a přístřešky), znamená velký rozdíl oproti sběru „až je čas“ – tedy o víkendu, nebo taky nikdy­… Koně postávající v hromadách vlastního trusu budou vždy obtěžováni hmyzem více, než koně odpočívající na čistých vzdušných plochách.
  • A hlavně – nemilosrdně odstraňovat lopuchy! Proč? Protože jsou to maminky kudlibabek! :)

Na závěr shrnu rady a postřehy majitelů Dlouhohříváků aneb jak na krásné „háro“ vašeho koně:

Genetika je základ. Nemá-li kůň délku hřívy danou, máte to víceméně marné!

Hlídejte parazity vnitřní i vnější (správně odčervovat)!

Výživa je nejdůležitější: krom vyvážené krmné dávky se poohlédněte po kvalitním vitamino-minerálním komplexu, nešetřete především u koní, kteří nemají délku a hustotu hřívy danou „od Boha“. Jako osvědčené „pro-růstové“ přídavky do KD koní chovatelé doporučují biotin, řasu Chlorellu, lněné semínko, pivovarské kvasnice, červenou řepu, přes léto bylinky zmírňující svědění (měsíček, heřmánek, pěťour, česnáček, echinacea, meduňka). Mnozí na odpuzení hmyzu v létě přidávají do krmení česnek. Jablečný ocet používejte zevně k omývání štípanců, na opláchnutí hřív a ocasů, ale i zevnitř do napájecí vody nebo do krmení (Jablečný ocet – uznávaný elixír zdraví pro koně i lidi).

Repelenty používat v hmyzí sezóně důsledně, k odpuzení hmyzu využít i výsadbu aromatických rostlin a pečlivější úklid.

Umývání ocasu a hřívy jednou za čas antiparazitárním šampónem + následné použití kondicionéru (hydratace, snadnější rozčesávání). S šampóny zacházet s citem – nešampónovat ani málo často, ani moc často.  

Opatrně při rozčesávání, přidržovat prameny a začínat odspodu, nikoli rovnou odshora od kořínků! Netahat!!

Platí pravidlo, že hřeben na hřívu a ocas má mít v ruce jen ten, kdo dlouhá hára vašich koní miluje – a podle toho se k nim chová.

Na přehledné pastviny hřívy zaplétat. Mnoho chovatelů plete klasiku – copánky, někteří chválí spíš francouzský cop. Většina radí neutahovat copánky příliš a jednou týdně hřívy přeplést. Na pastvinách s keři a stromy je naopak bezpečnější copy nedělat, aby nedošlo při zachycení k utržení celého zapleteného pramene – zkuste na Pinterestu najít tipy na splétání hřív do velmi přilehlých, horní linii krku kopírujících účesů, které se tak snadno nezachytí.

Návleky na ocas a hřívu se ve světě hodně používají, čeští chovatelé si je tolik neoblíbili.

A ještě varování: Rozmyslete si dobře, jestli vám pohádková hříva a ocas vašeho miláčka stojí za větší pracnost a také za případná rizika. Krom mnohokrát navýšené péče o dokonalého Dlouhohříváka vám mohou přibýt vrásky i z krádeží. Ano, čtete dobře, krádeže žíní vašich koní nejsou výmysl. Každý rok se celosvětově evidují stovky takovýchto případů.

Pokud byste chtěli koupit svazek koňských žíní v délce cca 700 mm a váze 500 g, zaplatíte v ČR více než 1 000 Kč. Výkupní ceny jsou jistěže nižší než prodejní, ale i tak mohou ocasy a hřívy našich koní zloděje lákat. Na internetu snadno dohledáte informaci, že za hranicemi se cena koňských žíní za kilogram (v roce 2015) pohybovala mezi cca 80 € za černá vlákna s délkou 50 cm a 500 € za bílá vlákna 100 cm dlouhá.

Historie žíní coby materiálu

Koňské žíně se používaly napříč historií domestikace koně. Dle Wikipedie má být nejstarším dochovaným žíněným výrobkem textilie, na které byl v 9. století zakreslen plán kláštera ve švýcarském St. Gallenu. V polovině 18. století byly založeny v Evropě první tkalcovské dílny a v 19. století přišly do módy zejména tkaniny na nábytkové potahy, a tak došlo ke značnému rozmachu výroby. V roce 1950 byl údajně vynalezen spřádací stroj na koňské žíně. Ve 20. století byla část žíní nahrazena přízemi z mnohem levnějších umělých vláken, na konci tohoto období pocházela naprostá většina žíněných výrobků z Asie. V Evropě byly na začátku 21. století známé jen asi dvě tkalcovny, které se zabývaly zpracováním koňských žíní. Dnes se vyrábí i umělé koňské žíně jako viskózové nebo acetátové monofilní příze, které mohou v některých výrobcích nahradit několikanásobně dražší přírodní vlákna.

Výrobky z koňských žíní

Upravené koňské žíně nachází uplatnění jako textilní materiál při výrobě polstrovaných dražších kusů nábytku, v hudebním průmyslu (smyčce), při výrobě speciálních kartáčů a smetáků, historických tkanin, jako výplň dražších a kvalitnějších matrací, nejrůznějších lan, ozdobných šňůr a dekorací. Také při restaurování historického nábytku a historických kostýmů (výplň sak a plášťů). Najdeme i speciální tašky a kabelky z odolných tkanin vyrobených z koňských žíní. Též automobilový průmysl má pro tak odolný materiál, jakým žíně jsou, uplatnění – polstr sedadel a určité části exkluzivních interiérů v autech.

Výrobky z pravých koňských žíní nepořídíte právě za hubičku. Čím vyšší převaha koňských žíní ve směsi výplně například matrace, tím vyšší cena. Výrobci tvrdí, že materiál (žíně) je získáván z pročesávání koní, nikoli stříháním žíní ať už živých zvířat, nebo kadáverů v kafileriích. Jenže pravidelnou údržbou jednoho koně moc žíní nezískáte – max. pár gramů. Přičemž k výrobě jedné matrace je třeba žíní podstatně víc – několik desítek kilogramů.

Případy ostříhaných hřív i ocasů pod rouškou tmy na nestřežených pastvinách nejsou bohužel úplně ojedinělé. Můžeme se tedy divit, že mezi šokovanými majiteli, usilujícími o vysvětlení, kolují spekulace o zdrojích žíní ve výkupech…?

A proč že je po výrobcích z koňských žíní taková poptávka? Žíně drží tvar i při dlouhodobé mechanické zátěži. Díky své struktuře akumulují teplo a umožňují vzduchu cirkulovat – chovají se v podšívce saka nebo v matraci jako klimatizace. :) Skvěle odvádí pot, pohltivost vodních par žíněmi je mimořádná: dokážou pojmout vlhkost až do čtvrtiny vlastní hmotnosti a přitom zůstat suché. Navíc nastřádané vlhko odpařují zpět do prostředí, vlastně tak trochu dýchají… Díky této speciální vlastnosti se ve výrobcích plněných koňskými žíněmi nekondenzuje vlhkost, což snižuje výskyt plísní i roztočů.

Někteří výrobci matrací uvádí, že koňské žíně mají schopnost odklánět geopatogenní zóny, což má kladný vliv na kvalitu spánku.

Výhody použití žíní jako materiálu:

  • nízká váha
  • pružnost
  • odolnost proti opotřebení
  • dobrá tvarová paměť
  • vysoká trvanlivost
  • vynikající pohltivost vodních par
  • schopnost zpětného odpaření vlhkosti

Nevýhody:

  • vysoká cena

Zdroje:

  • Koňské žíně. In: Veneti [online]. Dostupné z: https://www.veneti.cz/konske-zine - Wikipedie
Podobné články

Náhlý přechod ze sena na jarní pastvu může vést ke kolikám nebo i vzniku laminitidy. Je možné se těmto závažným zdravotním problémům vyhnout? Opravdu…

Nejen pivovarské kvasnice, ale také droždí v kostce či sušené je dobré mít při ruce, pokud chováme koně. Proč? A co je vlastně droždí?