Praxe ukázala, že koně chodníky vyskládané z plastových desek, betonové dlažby, kamení nebo dřeva skutečně ochotně a velmi rádi využívají. Natolik spolehlivě, že se všude kolem tvoří mnohem méně hlubokého bláta. Čím to?

Koně nejsou zvířata močálů. Ač se rádi vyválí v kaluži či v mokrém blátě, žít v něm a brodit se jím mnoho měsíců v roce rozhodně netouží. A podle toho vybírají cestu, kterou se k napáječce, do přístřešku nebo k senu vydají.

Chodníky pro koně pokládají lidé například na pronajatých pozemcích, kde ke zpevňování velkých ploch nedostali od majitele parcely povolení.

Po chodnících s oblibou sahají i hodně přírodně založení koňáci, kteří chtějí mít pozemky co nejméně dotčené stavebními úpravami a trvalými zásahy do půdy (odmítají sytit zeminu kamením nebo dokonce různými recykláty).

Další, komu stačí pár chodníčků, jsou majitelé rozlehlých pastvin, kteří nemusí koně v mokrém období stahovat na základní výběhy, tudíž nepotřebují zpevňovat větší plochy, stačí jim upravit přechod mezi napajedlem a stanovištěm se senem.

V neposlední řadě se systém chodníků pro koně využívá tam, kde je třeba koně rozpohybovat – vytvořit jim na malých výbězích zpevněný okruh od sena k vodě a od vody pod přístřešek. Tedy nasimulovat treky, ovšem bez ohrazení lankami a sloupky – prostor bez spousty pásek a tyček vypadá opticky větší a otevřenější, koně se cítí méně sevření. I dojem pro lidské oko je ve výsledku příjemnější.

Že si to neumíte představit? Tak koukněte – jeden a ten samý výběh s chodníky a bez nich:

Výhody chodníků:

→ Pokud se koně pošťuchují, nehrozí pobourání hrazení, kůň prostě uhne druhému z cesty do bláta a v klidu se po projití nadřazeného koně vrátí zpět na chodník.

→ Chodníky můžeme snadno rozšiřovat, obměňovat, podsypávat – nezavazí nám v práci žádné vymezení hranic.

→ Celá plocha je snadno přístupná technice.

→ Chodníky pro koně jsou v blátivých výbězích opravdovým požehnáním. Je veliký rozdíl, když se zvířata musí mnohokrát za den přesouvat od sena k napáječkám v hlubokém bahně nebo po umrzlých dírách od kopyt – a jdou-li pohodlně po pevném.

→ Úplně stejný rozdíl vnímají samozřejmě i majitelé koní, jdou-li si pro svá zvířata do výběhu blátem, ve kterém ztrácí holínky, nebo po rovném nepropadávajícím se chodníčku.

→ Chodníky z volně ložených dřevěných prken mohou snadno sloužit pouze sezónně – jakmile na jaře výběh oschne, odstraňují se. (Prkno = tloušťka do 38 mm. Fošna = tloušťka nad 38 mm.)

→ Příjem napájecí vody se ukázal být vyšší ve výbězích, kde zvířata došla k vodě pohodlně. Rozdíl byl významný především při teplotách pod nulou, kdy zamrzl povrch ve velice nepříjemné oraniště. Obzvláště v prvních dnech, než se ostré hrany zmrazků koňskými kopyty ohladí, přes ně koně jen neochotně přechází.

Prevence zácpových kolik spočívá mmj. i v úpravě povrchu výběhů.

Mnoho ohrazených úzkých uliček působí stísněně, ale udrží i na maličké ploše zeleň. →

Nevýhody chodníků:

→ Při použití chodníků je jisté, že se na menších prostorách neudrží zelená tráva, poněvadž koně mohou všude. Samozřejmě tedy trávu vypasou a drn následně vyšlapou. Při stavbě klasických treků se vně cestiček zeleň udrží. Můžete sázet keře, vysévat květinové pásy. Koně se mimo ohrazený trek nedostanou a travnaté plochy nezničí.

→ Nevýhodou úzkých chodníků je jejich horší stabilita, kterou musíme dorovnat kvalitou materiálu, případně zbudovaného podloží.

 

Chodníky koně využívají instinktivně – přesuny v tzv. „vláčku“ jsou jim od přírody vlastní. Jakmile si stádo při putování zažije určitou trasu, můžeme sledovat vyšlapané úzké stezky, kterých se zvířata i na rozlehlých pláních drží.

Paddock Paradise (PP)

Systém ustájení Paddock Paradise má zajistit rovnoměrný, soustavný pohyb koní po většinu dne, přičemž se zvířata k pohybu nenutí mechanicky (např. systémem kolotočů pro koně, jak je známe ze sportovních stájí), ale motivují se na mnoha místech pozemku porůznu rozmístěným senem plus chytrým rozložením odpočinkových míst (pod střechami i v přírodním závětří), nabídkou válecích ploch (pískové, kůrové i slaměné), stanovišť s větvemi na okus (ať už rostlými lesíky nebo pohozenými nařezanými větvičkami) a strategicky rozmístěnými napájecími stanovišti.

To vše propojíme tu zúženými, tu rozšířenými ohrazenými cestičkami (treky) do jednoho okruhu logicky vedoucího odněkud někam, bez slepých cest. Celek zpestříme terénními nerovnostmi v podobě kopečků a prohlubní (klidně naplněných vodou). Ve výsledku na malém prostoru nasimulujeme stádu, jsme-li šikovní, celou přírodní lokalitu, jen v pidi domácí verzi. I pro menší hliněné plácky je systém PP inspirativní, především svojí vizí zpestřovat život koní a co nejvíce je rozpohybovat.

→ Kdyby koně na této fotografii namísto klasického treku měli k dispozici pouze chodníky, tedy zpevněný povrch bez ohrazení, určitě by se nezdržovali jen na nich – navštěvovali by neomezeně pastviny. Jelikož jde o koně v léčebném trimu, chodí do travních ploch pouze na přesně vymezený dávkovaný čas. Zde je samozřejmě nutné stavět klasický trek zcela bezpodmínečně. Sem se chodník nehodí.

 

 

Ovšem i v rámci PP jde položit/vybudovat chodníky – pokud jsou koridory nezpevněné, je malý chodníček po kraji treku koňmi v blátivá období spolehlivě využit, jak hlásí areály, které nezpevňovaly celou šíři treků, ale pouze menší část po straně.

 

 

 

 

 

 

Domácí pozemek ve stylu maličkého paddock paradise. Majitelé si do budoucna přejí mít zelená prostranství osázená nejedovatými keři, květinami a bylinkami. Zde je tudíž také logičtější využít ohrazené treky, nikoli chodníky – aby byla výsadba chráněná.

 

Treky chrání zeleň. To chodníky neumí.

 

 

 

Rozdíl mezi treky a chodníky je především v absenci hrazení po stranách (u chodníků).

Kdo se obává přílišné jednotvárnosti povrchů, může chodníčky kombinovat z různých materiálů (cihly celé i drcené, štěrk, oblázky, beton, rastry, dřevní štěpka, pryžové dlaždice, …). Na každé stanoviště se hodí trochu jiný koncept úpravy chodníků a také každá peněženka snese jinou volbu materiálu.

Ať už zvolíte jakýkoli výrobek, zajímejte se o tato hlediska:

• vhodnost pro koně
• životnost
• dopad materiálu na danou lokalitu
• údržba
• dostupnost
• cena

Příklad: pokud vyhodnotíte štěrk jako to nejdostupnější, nejlevnější, navíc s dlouhou životností, vezměte ale v potaz i celkem nepříjemnou údržbu (pokud ho nechcete mít zanesený trusem, bude sběr kobyláků oproti například cihlovému chodníčku značně nepříjemný). Navíc vás možná odradí fakt, že až si vaše děti či vnuci (koňmi nepolíbení) jednou budou chtít z výběhu udělat zeleninovou zahrádku, štěrkové chodníky, natož rozsáhlejší plochy, proklejí. A s nimi i vás…

Mosolut

Pokud máte dostatek investic a nechcete si půdu ničit, je nejjednodušší využít plastové desky či rošty s vysokou nosností, které se dají pokládat přímo na hlínu. V sousedním Německu jsou nejoblíbenější desky Mosolut. I k nám se již začaly dovážet. Po ukončení chovu koní na daném místě je majitelé jednoduše naloží a odvezou na místo nové – hotovo! Netřeba složitě odbagrovávat nánosy štěrku a suti v zemi (nutnost podsypu při pokládce levnějších verzí zpevňovacích pochozích desek je, bohužel, odzkoušená). Výběh můžete okamžitě zorat a vysadit třeba brambory… :-)

Na jeden metr čtvereční potřebujete 4 desky Mosolut. Cena jedné je necelých 250 Kč. Tedy investice na metr čtvereční kolem 1000 Kč.

To.Si.Plast

Staré známé české rohože. Bezkonkurenčně nejlevnější na trhu.

- Varianta děrovaná: tu rovnou na hlínu, bohužel, nelze položit, jde-li nám o trvanlivost a kvalitu výsledku i po letech. Ideální se ukázalo být klasické štěrkové lože – tedy odbagrovat svrchní vrstvu zeminy, navozit štěrk ve dvou frakcích – dospod velkou, nahoru drobnější a na takto připravený základ teprve pokládat rohože. Na závěr perforované rohože přesypat jemným štěrkem nebo pískem. Díky nutnému podsypovému a zásypovému materiálu vás ani cena kolem 250 Kč na metr čtvereční (tedy za jednu rohož o velikosti 120 x 80 cm) nezachrání – ve výsledku s cenou štěrku, písku, dopravy a práce strojů budete také cca na tisícovce. Ne-li výš...

- Varianta plná: rovnou na hlínu pokládat jde. U nás na výbězích ji podsypáváme vrstvičkou písku, který se v případě rušení výběhů zaorá a ničemu v půdě neškodí, naopak zeminu provzdušní – a vesele fungujeme. Ovšem počítáme s tím, že na frekventovanějších úsecích chodníků musíme čas od času mírně zvlněná místa přizvednout a podsypat. Na místech maximálně frekventovaných (okolí krmelců a přístřešků) je ovšem dobré udělat solidní štěrkový podklad – a je jistota, že se nic vlnit nebude ani po letech.

Pokládku chodníků provádějte za sucha, dokud jsou plochy bez bláta.

 

Chodníček může procházet nejen rovinou, ale i uměle navezeným kopečkem.