Zdravé, nejedovaté ovocné větve i listí ze zahrad se odjakživa zužitkovávaly na dvorku jako okus pro všechna domácí zvířata. Zbytky se dávaly do hnoje (tedy následně do dalšího produkčního koloběhu), okousanými suchými větvemi se roztápělo. (Pěkné silné dřevo se zvířatům nedávalo, využilo se samozřejmě přednostně na výrobu nábytku, na rukojeti a násady k nářadí, na stavbu plotů,...)

I dnes mnoho lidí vozí koním na výběhy větve a klestí. Vidět, jak si zvířata s větvemi hrají, okusují je, přenášejí sem tam, využívají je k drbání na těch částech těla, kde klasická drbadla neposlouží (mezinoží, spodní strana břicha), je jistě potěcha pro oko chovatele. Možná si v těchto klidných, pozorování stáda vyčleněných chvilkách uvědomíte ještě jednu věc: totiž že se vaši koně v zimě a v bahnitá podzimní období, kdy nemohou do velkých prostor, docela nudí. Což bohužel vede k ochotě sežvýkat na menší prostoře zimního výběhu i to, co by za normálních okolností nepozřeli. Nezapomínejme, že může bohužel zaúřadovat i snížená rozlišovací schopnost některých jedinců, kteří nedisponují potřebně rozvinutými instinkty k rozlišení netoxické vegetace (i na to jsme podrobněji koukli v minulém díle). Koně bez dobře posíleného citu pro selekci vhodných druhů rostlin (a pro míru příjmu) příroda vcelku nemilosrdně odstraní z cesty a ponechá, v zájmu co nejkvalitnějších budoucích generací, pouze zdravá, schopná a rychle se učící zvířata.

My ale většinou nechceme celkem drastickou cestou úhynů v důsledku kolik a otrav vyselektovat z chovu tyto méně „přírodní“ jedince, že? Potom je tedy lépe, pokud při předkládání větví na okus zafungujeme primárně coby kontrolka my – majitelé. Sice se navzájem v diskuzích na koňoserverech rádi chlácholíme tím, že koníčci „nejsou blbí“ a moc dobře ví, které rostliny jsou bezpečné a které ne, ale bohužel se na tuto tradovanou koňo-moudrost opravdu nedá spoléhat natolik, aby se rizika v době zimní nudy, při nedostatku sena nebo konkrétních prvků a látek v minerálně disbalančním organismu dala zcela vyloučit. Jak se již mnozí nešťastní majitelé při fatálních otravách svých koní přesvědčili...

Pravidla předkládání větví k okusu:

* na výběhy koním nosíme pouze ty větve, které bezpečně určíme jako vhodné

* vyhodnotíme-li druh jako vhodný, vždy ještě prohlédneme listí, nenese-li stopy plísní a houbových chorob – takové si do domácích prostor úmyslně nepřinášíme!

* začínáme vždy malým množství větví (např. jabloní a hrušní, nebo lísky, břízy a vrby), větší mozaiku druhů a objemové množství navyšujeme teprve, až se ujistíme, že koně přijímají kůru a dřevo v rozumném množství – tedy že neprostojí nad okusem všechen čas

* větvemi nenahrazujeme seno, pouze jimi do krmné dávky dodáváme nutnou hrubou vlákninu a cenné biolátky + zaháníme nudu zvířat

* okousané větve odstraňujeme a nahrazujeme novými v případě volně ložených, aby stále zůstávalo na paddocích dost místa i k rychlejšímu vypohybování se koní (nezahltíme postupně větvemi všechen prostor)

* v případě stavby tzv. Benjesh plotu z větví staré okousané dřevo neodstraňujeme, ale ponecháváme v konstrukci plotu, nové větve tedy logicky vrstvíme na staré

* nikdy nepoužíváme větve stromů, které byly ošetřeny postřikem – každá aplikace má jasně dané ochranné lhůty, které je lépe překročit a prodloužit, než dřevo takto ošetřené dřeviny použijeme u zvířat na okus (pokud dokážeme sehnat větve nestříkané, vždy je samozřejmě upřednostníme)

* NIKDY neděláme z koní POPELNICE! → tedy nezbavujeme se nahnilých a naplesnivělých plodů, nemocných větví a listí po úklidu zahrady nasypáním mezi koně → poučte i sousedy

UPOZORNĚNÍ: informace o prospěšných účincích dřevin nelze převádět do praxe coby rady k náhradě objemného krmiva. Seno či pastva je základ krmné dávky každého koně a nelze je nahrazovat listím, větvičkami ani dřevní hmotou. To vše slouží pouze jako zpestření a rozšíření jídelníčku, nikoli finanční úspora! Cokoli v malém množství prospěšného může v množství nadměrném působit v zažívání koní problémy.

Pojďme se nyní podívat na prospěšné stromy vyskytující se v českých zahradách i ve volné krajině, ať víme, po kterých větvích k okusu se máme vlastně poohlížet.

Jabloně a hrušně

Začneme vlastními zahradami – zde se nemusíme vůbec obávat jabloní a hrušní. Jejich kůra a dřevo, mladé pupeny a květy, listí i plody koním dodávají prospěšné a cenné bioaktivní látky, které, dodržíme-li pravidla předkládání okusových větví, budou koním jen a jen k užitku. Všechny druhy jabloní a hrušní jsou pro koně bezpečné komplet celé – tedy větve s kůrou, s listím i s plody. U plodů je nutné pohlídat množství, pokud nejsou koně zvyklí a nemají denní přístup pod stromy v pastvinách, musíme na výbězích rozkrmovat tímto ovocem postupně (což samozřejmě neplatí jen o jablkách a hruškách, platnost doporučení je obecná u rozkrmování jakéhokoli ovoce).

Jabloň domácí (Malus domestica)

Plody

Studie ukazují, že jablka přínosně mění složení střevní mikroflóry. I koně mohou z rozumného množství plodů zařazených do jídelníčku profitovat (řeč je o zdravých zvířatech – koně na dietě doporučené veterinářem se samozřejmě krmí dle pokynů ošetřujícího lékaře). Jablka patří mezi nejbohatší zdroje pektinů (látek mimo jiné brzdících růst škodlivých mikroorganismů ve střevě – vážou toxické látky), také díky kyselině citrónové a jablečné mají alkalizující účinek na organismus.

Listí a kůra

Jsou bohaté na prospěšné fenolické sloučeniny, hlavně flavonoidy. Převládající složkou je floridzin, který chrání organismus před poškozením UV zářením (stimuluje produkci melaninu), posiluje buněčné stěny, účinně snižuje hyperglykémii (zvyšuje vylučování cukru močí, blokuje zpětnou resorpci glukózy a snižuje koncentraci glukózy v krvi). Floridzin se ve střevech přeměňuje na floretin, který je absorbován střevní stěnou do organismu, kde působí jako silný antioxidant s kardioprotektivním účinkem. Má též antimikrobní účinnost proti Staphylococcus aureus, Listeria moncytogenes, Salmonella typhimurium. Nalézá se nejen v kůře a v listech, ale i v plodech, ovšem tam již ve výrazně menším množství (které je ale i tak pro organismus cenné). Byl nalezen i v kůře hrušně (v plodech ne). Listí jabloní má z celého stromu nejvýraznější účinky na snižování hladin krevního cukru.

Pupeny

V pupenech byla zjištěna zvýšená koncentrace všech fenolických látek v porovnání s listím a kůrou, a to velice významně. Bohužel jsou pupeny dostupné jen v malém množství po malou část roku, na rozdíl od listí, jehož masu můžeme pro účely zpestření krmné dávky využívat po velkou část sezóny.

Květy

Jabloňové květy posilují vyčerpaný organismus (tonizují) a jsou tudíž skvělé při rekonvalescenci. Posilují játra a ledviny. (I my lidé můžeme každoročně podstoupit týdenní posilující kůru: natrhané květy zalijeme vroucí vodou a necháme 15 minut vylouhovat, než scedíme. Čaj popíjíme pomalu po douškách během dne.)

Hrušeň obecná (Pyrus communis)

Plody

Hrušky nadýmají více než jablka. Je to způsobeno vyšší koncentrací nestravitelné vlákniny ligninu (jablka mají také mnoho vlákniny, ale na rozdíl od hrušek převažuje ta stravitelná). Benefity pro činnost střev má samozřejmě i nestravitelný lignin, ale nesmí se překročit osobní hranice tolerance jednotlivce, která je u každého koně jiná. Proto někteří mohou hrušky požírat bez problémů přímo pod stromem, jiní trpí plynatostí již po pár podaných plodech. (Samozřejmě roli hraje i stupeň zralosti hrušky a odrůda – některé druhy mají hladiny ligninu podstatně vyšší než jiné.)

Hrušky, které mají i ve zcela zralé dužnině drobné tvrdé částečky, tzv. kamenné buňky – sklereidy (shluk tlustostěnných buněk, v nichž je obsaženo mnoho celulózy a hlavně nestravitelného ligninu), podáváme koním jen opatrně a sledujeme, kolik plodů bez potíží zvládají.

Nadýmají především některé starší odrůdy, ve kterých se sklereidy vyskytovaly natolik hojně, že plody lidem nechutnaly a končily tedy často u zvířat ve žlabech, kde si následně vysloužily pověst nebezpečného ovoce. I přesto, že moderní odrůdy hrušní jsou již se stravitelností úplně jinde, budeme s hruškami raději opatrnější na počet plodů na koně než u jablek.

Ale teď již pozitiva: Hrušky podporují fungování ledvin. Prokazatelně dokážou neutralizovat a částečně i vyloučit těžké kovy z těla. Obsahují velké množství kyseliny listové, důležité pro krvetvorbu a růst. Obsahují draslík, fosfor, měď, sodík, vápník a zinek. Díky vysokému obsahu draslíku hrušky zpevňují cévy a doporučují se i při poruchách srdeční činnosti a při vysokém krevním tlaku (jejich úžasná schopnost snižovat krevní tlak je dobře známa již od středověku). Těsně pod slupkou hrušek se ukrývá velké množství vitamínu B, určitě je koním neloupejte! Jsou také dobrým zdrojem vitamínu C. Zralé a měkké hrušky bez sklereidů jsou lehce stravitelné, mají mírný adstringentní (stahující) účinek a působí proti hnilobným procesům ve střevech. Občas možná slyšíte, že „hrušky dělají dobrou náladu“ – je to díky vysokému obsahu kyseliny listové (vit. B9), která se podílí na tvorbě serotoninu, tedy vlastně na příjemných pocitech. Studie prokázaly, že při nedostatku kyseliny listové zabírají na pacienty hůře antidepresiva.

Listí

Prospívá při zánětlivých potížích močových cest a ledvin – viz níž, kde si vysvětlíme proč. Také zmírňuje revmatické bolesti kloubů. Mladé listí pomáhá rozpouštět močové a žlučníkové kameny. Staré léčitelství využívalo čaj z hruškového listí i proti horečkám.

Kůra a dřevo

Kůra stromu obsahuje ve významném množství glykosid arbutin, přírodní antibiotikum, které má fytoncidní efekt (brání růstu mikroorganismů). Konzumací rostlin obsahujících arbutin vzniká v moči látka hydrochinon působící antibakteriálně – znemožňuje bakteriím uchytit se na sliznici močových cest. Kůra hrušní taktéž posiluje žaludek a má snižovat vysoký krevní tlak. Hrušňové dřevo koně v přírodě vyhledávají údajně i v případě otrav a problémů se žaludkem.

Jedovaté kyanidy v jadřincích plodů jablek a hrušek

Stopy kyanidů (resp. látky amygdalin, která se po rozkousnutí jadérka uvolňuje a přeměňuje na kyanid) v jablečných i hruškových jadérkách byly opravdu laboratorně prokázány, není to žádná nepodložená fáma. Ale vzhledem k množství plodů, které koně na výbězích mají možnost konzumovat, se opravdu nemusíme bát negativních účinků. To by se hladoví koně museli pást v ovocném sadu bez trávy, aby spořádali tolik jablek a hrušek, že by zaúřadovala otrava. Mnohem nebezpečnější a dříve se o slovo hlásící jsou koliky vznikající v důsledku překotných fermentačních procesů ve střevech po nadměrném nárazovém konzumu (často bez výběru, kdy jsou pod stromy i plesnivé a shnilé kusy ovoce).

Informační centrum pro bezpečnost potravin: AMYGDALIN – nitril kyseliny b-genciobiosyl-D-mandlové

Je přítomný v hořkých mandlích a semenech meruněk, broskví, švestek, třešní a v malém množství i v semenech jablek, hrušek a kdoulí. Jeho rozkladem pomocí enzymů vznikají štěpné produkty, např. glukosid prunalin a poté benzaldehyd a silně toxický kyanovodík – HCN. Za účelem ochrany zdraví stanovují předpisy o aromatech  limitní hodnoty pro HCN v marcipánu, kompotech a lihovinách. Na druhé straně se účinky amygdalinu využívají k léčení – je součástí prostředků proti dráždivému kašli (např. Solutan) a prostředků užívaných při nevolnostech, je zkoušen jako prevence vzniku nádorů. Amygdalin je někdy nepřesně označovaný jako laetril nebo vitamin B17. Název vitamin B17 se používal vzhledem k některým příznivým účinkům na organismus, ale vitamin to není, protože nebyly zjištěny nepříznivé účinky způsobené nedostatkem této látky.

Třešně a višně

Je pravda, že taktéž třešně a višně, stejně jako jabloně a hrušně, obsahují laboratorně prokazatelné stopy kyanidů, přičemž nejméně je jich v plodech, potom v kůře, v listech a nejvíce v semenech (tedy v peckách). Ale chovatelské zkušenosti dokazují, že pro zvířata s přístupem k pastvě a k senu je množství, které si koně nakoušou z větví, listí a kůry, netoxické. Nikdy koním nedávejte větve obsypané nahnilými plody. Zralé třešně a višně mají vysokou koncentraci kyseliny jablečné (kolem 85–90 % z celkového obsahu kyselin), díky které se zvyšuje vstřebávání železa z krmné dávky.

Třešeň obecná (Prunus avium)

U třešně se pozastavím více, a to z důvodu velkého omylu, který se v minulosti na koňařské scéně bohužel stal. Díky chybným překladům anglického názvosloví do češtiny došlo k nedorozumění, které se jako červená nit táhne českými internetovými stránkami – a doplatila na to nevinná, prospěšná třešeň obecná. Ti z vás, kteří v minulosti zjišťovali případnou toxicitu dřevin na českých koňoportálech, už jistě narazili na tvrzení, že povadlé listy třešní uvolňují kyanovodík, který dokáže koně usmrtit během několika minut. Mám pro vás dobrou zprávu: není tomu tak!

Jde o jiný druh v rámci rodu Prunus – o střemchu pozdní /u nás nepůvodní druh/. Velmi často se s ní setkáte pod obchodním názvem „americká třešeň“. Používají se i další názvy jako „Black cherry, Cabinet cherry, Rum cherry, Whisky cherry“. Ani v jednom případě nejde o naši domácí třešeň obecnou. U nás narazíme na střemchu obecnou (Padus avium), rostoucí celkem hojně na celém území ČR. Botanická literatura doslovně uvádí: „Strom obsahuje kyanogenní glykosidy (amygdalin, prunasin) ve všech orgánech, kromě dužniny peckovic. Toxická dřevina!“

Veterinární kliniky apelují na ostražitost (nikoli odstraňování stromů!) při výskytu peckovin na výbězích – občas se vyskytnou perforace střeva poškozeného rozkousanými nebo ucpaného celými peckami. Byl evidován případ, kdy uhynul poník, delší dobu na zahradě požírající třešně. V trusu vždy míval i vyloučené nerozkousané pecky, takže majitelé zůstávali klidní. Nakonec se ale ke slovu přihlásila fatální kolika – při pitvě byl nalezen úsek střeva zneprůchodněný peckami (nerozkousanými). Těchto případů není mnoho, ovšem chovatelé by měli vědět, že se občas vyskytují.

Plody

V přírodním léčitelství se třešně cení pro pročišťující schopnosti – odvádějí toxiny z těla a čistí ledviny. Mají mírně projímavý účinek, takže pomáhají proti zácpě, snižují bolest a zánětlivost při artritidě (nikoli artróze – artritida je zánětlivé onemocnění, artróza degenerativní). Třešně mají vysoký podíl draslíku, vápníku, železa, obsahují také vyšší hladiny sodíku než ostatní ovoce. Černé třešně jsou významné vyššími obsahy fosforu. Bez nadsázky se dá říci, že třešně obsahují všechny podstatné živiny, ačkoli ne všechny ve větším množství. Z vitamínů především A, B, C a E. Kyselina salicylová je přírodní prekurzor acylpyrinu, který působí protizánětlivě a protirevmaticky. Přestože se ho v 1 kg třešní vyskytují jen 2 mg, je schopen i v takto malém množství vyvolat žádoucí účinky. Třešně se vyznačují jen malým množství sacharózy, navíc obsahují kyselinu listovu (folacin), která pozitivně působí na nervy – takže majitelé nervnějších koní, podávejte jako pamlsek vypeckované plody třešně! :-)

Třešně jsou částečně projímavé, neměly by se tudíž kombinovat s větším příjmem tekutin – hlavně ne s mlékem. Cukry v třešních s ním totiž rychle a dobře kvasí a potom je (jak se lidově říká) „nablito v alejích“... :-)

Větvičky a kůra

V lidovém léčitelství se odvar z třešňových (i višňových) větviček připravoval v zimních měsících coby „vitamínová bomba“. Kůra má protiprůjmové účinky, působí protizánětlivě.

Listí

Třešeň obecná (i višeň) má listí zcela vhodné k podávání koním – podle veterinární lékařky Tanji Romanazzi je dokonce velmi prospěšné. Odedávna se využívalo i v lidovém léčitelství (často i se stopkami) k přípravě očistných čajů. Obsahuje taniny, kyseliny (jablečnou, jantarovou, citronovou) a další organické sloučeniny s vysokou biologickou aktivitou.

Stopky

Stopkám třešní jsou v lidovém léčitelství připisovány zásluhy na čištění krve, mají regenerovat játra a nervový systém, ulevovat revmatickým bolestem, podporovat funkci lymfatického systému, odvodňovat, rozpouštět močové kameny, působit protizánětlivě. Jsou tišivé na suchý, dráždivý kašel (pro lidi ve formě čaje, koním necháváme stopky na větvích předkládaných na okus, ale samozřejmě při kašli je můžeme i jim spařit či povařit a podat do krmení ve formě čaje).

Květy

Květy třešní mají harmonizující účinky. Posilují organismus a tlumí bolestivé křeče.

Antokyany – skupina přírodních intenzivních barviv, které se nachází v některém ovoci, zelenině a květinách, kterým dodávají červenou, fialovou nebo modrou barvu. Barva je ovlivněna kyselostí/zásaditostí prostředí. Při nízkém pH je barvivo červené, při vysokém modré. V přírodě existuje okolo sta druhů sloučenin anthokyanů (např. v grepu, brusinkách, třešních, malinách, hroznovém vínu, švestkách). V kyselém prostředí je jejich stabilita dobrá, mimo něj jsou vysoce nestabilní. Nejsou známy žádné nežádoucí účinky antokyanů. Tvoří přirozenou součást potravy. Dodávají červenému vínu známé pozitivní terapeutické efekty, posilují stěny cév. Americký nutricionista Jonny Bowden v knize S pomocí přírody k dokonalému zdraví píše: „Třešně, stejně tak višně, představují jeden z nejbohatších zdrojů antokyanů. V jedné studii se ukázalo, že mají srovnatelné účinky s lékem Ibuprofenem. A to bez vedlejších účinků. Snižují riziko srdečního infarktu a mozkové příhody. Jako bonus snižují také riziko rakoviny tlustého střeva.“

Višeň obecná (Prunus cerasus)

Višně sice mají oproti třešním kyselejší a trpčí chuť, jsou ale významnými zahradními stromy vzhledem k obsahům prospěšných látek v plodech.

Plody

Plody obsahují velké množství vitaminu A a C. Také nesmírně zdraví prospěšné barvivo antokyan – čím tmavěji červené odrůdy, tím vyšší množství antokyanu (ten bojuje proti volným radikálům a mírní záněty). Višně jsou projímavé – takže koně trpící „suchým“ trusem počastujte vypeckovanými višněmi! Posilují imunitní systém, snižují krevní tlak, podporují krvetvorbu. Díky vysokému obsahu draslíku napomáhají zvýšenému vylučování vody a toxických látek z těla, což působí pozitivně při ledvinových potížích, při dně a samozřejmě se tohoto efektu ochotně využívá i při snižování tělesné váhy. Višně působí protizánětlivě, lidové léčitelství konzumaci plodů doporučuje i na bolesti páteře a artritidu. Višně prospívají také vysokými hladinami jódu, který je prospěšný při léčení poruch štítné žlázy. Odborná studie potvrdila, co lidoví léčitelé ví již dávno: totiž že višně dokážou výrazně snížit i cholesterol.

Větvičky a kůra

V lidovém léčitelství odvar z višňových větviček funguje coby adstringent – má stahující účinky.

Listí

Višňové listí použité v obkladech urychluje hojení, je bohaté na vlákninu a třísloviny, na vitamíny A, B, C, na kyselinu listovou, draslík, hořčík, vápník a železo. Pomáhá při chudokrevnosti a nadměrné plynatosti, v malých dávkách má blahodárný vliv na celý organismus, ve větších již škodí. Konzumováno koňmi i lidmi by mělo být opravdu jen v malých množstvích (na rozdíl od třešňového), obsahuje nejen vyšší hladiny amygdalinu, ale i toxické kumariny, jejichž působení se projevuje především snižováním srážlivosti krve (což může být pozitivní při nebezpečí vzniku trombóz, ale negativní při problémech s nedostatečnou srážlivostí). Proto bych byla na podávání višňového listí koním opatrná. Kumariny sice chutnají velmi hořce (chrání rostlinu mimo jiné právě před býložravci), takže nadměrný konzum je méně pravděpodobný, navíc koně (obecně býložravci) jsou k účinkům kumarinů přece jen tolerantnější než člověk, vzhledem k faktu, že se vyskytují v jejich běžné denní stravě, ale znáte to...

Informační centrum pro bezpečnost potravin: Kumariny jsou aromatické sloučeniny, které v rostlinách fungují jako ochranné látky proti hmyzu (částečně i proti hlodavcům, kteří ho metabolizují na 3,4-kumarin epoxid, který způsobuje vnitřní krvácení a smrt → používá se jako deratizační jed). Člověk na rozdíl od hlodavců kumarin metabolizuje na 7-hydroxykumarin, který není tak toxický. Kumariny jsou siličnaté látky, které mmj. hojně vznikají v trávě při sušení – uvolňují se při schnoucích procesech za doprovodu charakteristické „senné“ vůně pozvolna po dobu několika týdnů, kdy by již (po cca 6 týdnech až 2 měsících) měly být hladiny kumarinu v seně zcela jistě bezpečné ke zkrmování. Větší množství kumarinu obsahuje například komonice lékařská, tomka vonná, skořice čínská (kassia), levandule lékařská, jitrocel kopinatý, meduňka lékařská, heřmánek pravý, ...

Stopky

Stopky višní, podobně jako třešňové, účinkují proti kašli. Odhleňují. Konzumace višňových stopek doplňuje hladiny jódu v těle. Stopky nesou také látky neutralizující tuky (dámy bude zajímat čaj ze stopek proti celulitidě). Odvar stopek višní má silný močopudný a stavěcí účinek. Při potížích s močovými cestami tedy můžete podávat koním stopky (i ve formě čaje → hrst stopek přelijete vařící vodou a necháte 15 minut louhovat). Budete tak zároveň podporovat i činnost ledvin. Stopky obsahují slizy a další bioaktivní látky, které si i po usušení zachovávají léčivé vlastnosti. Mají i mírné stahující účinky, působí tedy i v boji proti průjmům – obsahují mnoho tříslovin (viz rámeček). Koním je můžete nabízet klidně i „jen tak“ na větvích při okusu.

Třísloviny jsou přírodní antibiotické látky – jejich antiseptické vlastnosti chrání svoje nositele před hmyzem, houbami a plísněmi. Podle autorů knihy Svět přírodních antibiotik bude zřejmě příčinou těchto vlastností reakce taninů s bílkovinami, způsobující svíravý účinek. Při něm vznikají sloučeniny, které vytvářejí ochranné povlaky, odolné proti určitým druhům enzymů. V postiženém místě se vytvoří antisepticky působící membrána, pod kterou může nerušeně probíhat regenerace poškozených tkání. Z toho důvodu se rostliny s vysokým obsahem tříslovin, například pískavice řecké seno, používají při onemocněních trávicího traktu. Nebo červené víno – čím trpčí, tím větší léčivé účinky. Třísloviny jsou zvířaty vyhledávány při otravách těžkými kovy, při průjmech, při bolestech zubů. Zvyšují propustnost a pružnost kapilár.

Informační centrum pro bezpečnost potravin: Třísloviny mají v trávicím ústrojí detoxikační účinky (jsou schopny vázat a odvádět z organismu škodlivé látky), působí proti bakteriím, virům i střevním parazitům, brzdí zánětlivé procesy v žaludku a ve střevech, podporují tvorbu žaludečních šťáv, ovlivňují krevní oběh, pomáhají proti nadměrnému pocení, působí proti průjmům a krvácení. Jsou zkoumány jejich účinky na sebedestrukci rakovinných buněk. Na druhé straně se však dieta s vysokým obsahem taninů může projevovat negativně, např. nižší využitelností bílkovin či minerálních látek.

Květy

Květy višní mají, stejně jako třešňové, posilující účinky. Také tlumí křečové bolesti.

Zajímavá studie u sportovců byla provedena na dvou skupinách vytrvalostních běžců. Jedni dostávali dvakrát denně višňový džus, druhá skupina placebo. Zjistilo se, že skupina, která pila višňový džus, měla po doběhnutí maratonu výrazně menší bolest ve svalech a mnohem nižší zánětlivé biomarkery, než skupina s placebem. „Višňaři“ rovněž rychleji regenerovali.

Švestka domácí (Prunus domestica)

Švestka je jednou z odrůd slivoně domácí. Mezi její blízké příbuzné patří slívy, ryngle, blumy, špendlíky, trnky a další mezi sebou nakřížené druhy.

Informační centrum pro bezpečnost potravin: Švestky i sušené švestky jsou předmětem zájmu odborníků na zdravou výživu pro jejich vysoký podíl fytonutrientů – neochlorogenové a chlorogenové kyseliny, což jsou látky ze skupiny fenolů s antioxidační aktivitou, u kterých byla zjištěna schopnost neutralizovat nebezpečný kyslíkový radikál – anion superoxidu a chránit tuky před poškozením oxidací.

Plody

Významnými látkami v plodech jsou polyfenoly, které mají antioxidační účinky a chrání organismus před zhoubným působením volných radikálů. Je to především kvercetin (pomáhá předcházet rakovině spojené s působením estrogenů, zvláště nádorům prsu), izokvercetin, antokyany a leukoantokyany (na posledně jmenované jsou bohatší žlutě zbarvené plody, například blumy a špendlíky). Z vitaminů obsahují švestky hlavně vitamin E, C, B a také A. Jsou doslova pokladnicí minerálních látek – draslík, fosfor, hořčík, měď, vápník, zinek, železo. Najdeme v nich třísloviny, organické kyseliny (hlavně jablečnou), mnoho snadno stravitelných cukrů a rozpustnou i nerozpustnou vlákninu. Švestky pomáhají v boji s nadváhou, upravují totiž trávení glyceridů. Coby hodnotný zdroj antioxidantů snižují hladinu „zlého“ cholesterolu. Díky nízkému obsahu sodíku mohou být využívány při chorobách krevního oběhu. Čerstvé plody, hlavně slupky, obsahují spoustu biologicky aktivních látek ovlivňujících příznivě náš zdravotní stav. Podporují látkovou výměnu, zvyšují apetit. Vhodný poměr vápníku a fosforu působí blahodárně na posílení kostí. Léčitelství je využívá při bolestech kloubů, při dně, onemocnění ledvin, jater a krevního oběhu, pro ochranu cév a srdce. Švestky jsou velmi účinné při střevních problémech a při zácpě (nezralé působí opačně). Sušené účinnost ještě umocňují, při úlevě od zácpy jsou potom ještě efektivnější než psyllium! Přirozený projímavý účinek je dán vysokým obsahem rozpustné vlákniny a alkoholového cukru sorbitolu. Laxativní účinky ale nejsou žádoucí vždy, takže pokud oloupete slupku, kde je projímavých látek nejvíce, bude riziko zrychlených pohybů střev podstatně menší. Rutin obsažený v plodech zpevňuje vlásečnice a, dobrá zpráva!, – tepelným zpracováním se nepoškozuje (tedy i povidla jsou stejně bohatá na rutin jako čerstvé plody). Rutin a draslík odvádějí z organismu nadbytek soli. Ve švestkách najdeme i karoten a lutein i zeaxantin, tedy ochranné štíty očí. Vzhledem k poměrně velkému množství vitaminu C zvyšují švestky vstřebávání železa a posilují imunitu.

Několik „ALE!“ k prospěšnosti švestkových plodů:

Vzhledem k poměrně vysokému obsahu cukru nejsou plody vhodné pro IR rezistentní koně a pro koně na dietě. Větší množství čerstvých švestek dokáže koně pozlobit: kvůli vyšším obsahům nestravitelné celulózy a velké cukernatosti některých odrůd zůstávají švestky po nárazové konzumaci rády „ležet“ citlivým koním ve střevech, kde začnou kvasit.

Listy

V listech švestky se nacházejí jedovaté kumariny a amygdalin ve vyšších koncentracích, než v předchozích probíraných zahradních stromech (zvýšené hladiny amygdalinu jsou charakteristické pro komplet celý strom švestky, meruňky, broskve a mandloně – tedy čeleď mandloňovitých). V lidovém léčitelství se listy používají většinou jen zevně – doporučují se na revmatismus, čerstvé i sušené se přikládají na rány. Někdy se kloktá odvar – vykazuje příznivé působení na dutinu ústní a mandle.

Větve a pupeny a kůra

Vzhledem ke zvýšenému množství amygdalinu v celé rostlině (nejvíce v semenech a listech, ale i v pletivech kůry v době vegetace) větve na okus předkládáme pouze v zimě, kdy jsou hladiny ochranné látky – amygdalinu – ve stromu sníženy na nevegetační úroveň, kdy je již otrava nepravděpodobná. Také bychom měli vědět, že všechny části stromu obsahují v různých hladinách vysoce jedovatý kyanogenní glykosid prunasin, kterého se také týká sezónnost. Obsahy prunasinu se v jednotlivých letech a na jednotlivých stanovištích liší, takže ačkoli okus švestkové kůry a dřeva koňmi v malých množstvích nepůsobí většinou ani přes vegetační období potíže, občas se stane, že nalezneme zvíře (klidně jediné z celého stáda na jediné pastvině) s akutní otravou. Těchto případů sice kliniky evidují poměrně málo, ale vyskytují se – tedy by o nich chovatelé měli vědět a sami zvážit, jak přizpůsobí management koní na plochách s přístupem ke švestkovým stromům. (Krom rizika otravy prunasinem i amygdalinem platí i u švestek, stejně jako u všech peckovin, riziko mechanického poškození střev rozkousanými peckami + možnost zneprůchodnění střev celými peckami.)

Mezi hlavní zástupce kyanogenních glykosidů, které se nacházejí v peckovém ovoci, patří amygdalin a prunasin. (SATORA a TUSZYŃSKI, 2008) Oba tyto glykosidy jsou odvozeny z aminokyseliny fenylalaninu. (CEJPEK A VELÍŠEK, 2008) Prekurzorem amygdalinu je prunasin, který se mimo pecek nachází také v dužnině nezralých plodů. (VELÍŠEK, 2002).

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Časopis Vesmír, Prof. RNDr. Oldřich Lapčík, Dr.:

V dostatečné koncentraci je kyanovodík jedem pro všechny aerobní organismy. Mnohé rostliny na to přišly a jsou schopny používat jej k ochraně před predátory. V rostlině bývá kyanovodík vázán na některý cukr, čímž ztrácí toxicitu (volný kyanovodík by škodil i rostlině samotné). Glykosidická vazba však snadno podléhá štěpení glykosidázami, ať už jde o enzymy uvolněné rostlinou při mechanickém poškození, nebo o enzymy poskytované mikroflórou v zažívacím traktu býložravců. Živočichové si pro detoxikaci kyanovodíku vyvinuli několik mechanismů, nejdůležitější je reakce se sírou katalyzovaná enzymy sulfurtransferázami. Zdrojem síry jsou aminokyseliny metionin a cystein. Předpokladem účinnosti této detoxifikační cesty je dostatečný přísun sirných aminokyselin v potravě. Býložravci se dokážou pást i na kyanogenních rostlinách, pokud je konzumují dostatečně pomalu. Ovce se přestanou pást po dosažení určité koncentrace kyanidu v krvi. Králíci, pokud mají možnost výběru, vyhledávají nekyanogenní druhy. Plži, pokud se pasou na kyanogenních rostlinách, používají strategii analogickou lidskému postupu úpravy jídla. Plž nejprve list nebo větvičku rostliny poškodí, ale nekonzumuje. Jde se pást až za čas, kdy už uvolněný kyanovodík odvětral. Některé rostliny nejsou kyanogenní celé, jiné nejsou kyanogenní po celou dobu vegetace. Listy obilovin jsou kyanogenní, zrno nikoli. Jádra peckovin jsou kyanogenní, dřeň není. Kyanogenní jsou listy papáji a manga – na rozdíl od ovoce. Konzumujeme však i kyanogenní části – bambusové výhonky, mandle, naklíčené boby. Často se kyanovodík z rostliny odstraní kuchyňskou úpravou. Pro jeho uvolnění z glykosidické vazby stačí glykosidázy přítomné v rostlině poškodit (uvolní se strouháním či drcením) – volný kyanovodík je velmi těkavý (odstraní se tepelnou úpravou, sušením nebo prostě odvětrá). Potenciální kulturní rostlina musela být výživná, snadno pěstovatelná a „dobrá k jídlu“. Je pravděpodobné, že naši předkové dávali některým rostlinám přednost, protože byly méně napadány živočichy a houbami než jiné. Chemickou podstatou přirozené obrany takto vybraných rostlin byla poté v mnoha případech kyanogeneze. (Phytochemistry 47, 155–162, 1998)

Meruňky a broskve

Všechny tyto rody (Armeniaca + Persica) ovocných dřevin obsahují v semenech relativně vysoký obsah kyanogenních glykosidů. Konzumace většího množství semen může přivodit otravu!

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vědecké stanovisko Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (European Food Safety Authority – EFSA) „Akutní zdravotní rizika spojená s přítomností kyanogenních glykosidů v syrových meruňkových jádrech a výrobků ze syrových meruňkových jader“:

Amygdalin je hlavním kyanogenním glykosidem, který se vyskytuje v meruňkových jádrech a degraduje se na kyanid žvýkáním nebo rozmělněním. Kyanid je látka s vysokou akutní toxicitou u lidí. Smrtelná dávka se uvádí v rozmezí 0,5 – 3,5 mg / kg tělesné hmotnosti (BW). Akutní referenční dávka (ARfD) 20 mikrogramů / kg tělesné hmotnosti byla odvozena z expozice 0,105 mg / kg tělesné hmotnosti spojené s netoxickou hladinou kyanidu v krvi 20 mikromol (µM) a aplikováním faktoru nejistoty 1,5, který zahrnuje toxikokinetické interindividuální rozdíly a faktoru nejistoty 3,16, který odpovídá toxikodynamickým interindividuálním rozdílům. Vzhledem k absenci údajů o spotřebě se vychází z údajů o nejvyšším příjmu 10 jader/den u běžné populace a 60 jader/den u pacientů s rakovinou. Expozice překročila ARfD 17–413krát u batolat a 3–71krát u dospělých. Odhad maximálního množství meruňkových jader, které mohou být konzumovány bez překročení ARfDm je 0,06 g u batolat a 0,37 g u dospělých.

Bylináři Jiří Janča a Josef Zentrich k tématu ve svých publikacích píší: Semena meruněk obsahují až 50 % oleje a glykosid amygdalin, ze kterého se v tenkém střevě uvolňuje kyanovodík. Proto varujeme před požíváním semen ve větším množství.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Meruňka obecná (Prunus armeniaca)

Meruňky a broskve (celkově peckoviny) jsou bohatší na sacharózu než jádrové ovoce.

Plody

Nesou mnoho alkalických minerálních solí, tudíž v těle působí zásaditě. Meruňky jsou nejcennější velmi vysokými hladinami provitamínu A – beta karotenu → zvyšují odolnost vůči infekcím, posilují zrak. Z vitamínů dál obsahují vit. skupiny B, vit. C, z minerálů hodně mědi, bór, draslík, fosfor, hořčík, křemík, vápník, železo. Také řadu cenných těkavých látek. Prokázaný je i vliv na činnost jater. Snižují cholesterol, zlepšují krevní obraz a podporují krvetvorbu. Podle bylinářů působí proti únavě a pomáhají při nespavosti. Zlepšují kvalitu pleti. Jsou projímavé. Kyselina listová snižuje riziko demence a Alzheimerovy choroby. Meruňky pozitivně ovlivňují sliznici plic – kuřáci, papejte meruňky! Pro svůj obsah mědi a kyseliny listové jsou prospěšné pro ženy v období těhotenství. Ze všech těchto obsahových benefitů si své vezmou i koně.

Listy

Lidové léčitelství je neužívá vnitřně /stejně jako listí dalších stromů z čeledi mandloňovitých (Amygdalaceae): meruňky, broskve, švestky, mandloně. Obsahují totiž vysoké hladiny amygdalinu. Pro obsah tříslovin se používají do sedacích koupelí proti bolestem způsobeným hemeroidy. Tinktura z listů se občas využívala jako odčervovací prostředek. U listů je třeba zmínit i obsah kyseliny fenylkarboxylové (benzoová) – je účinná v léčbě kožních infekcí a při hojení ran, na druhou stranu někteří jedinci na ni reagují podrážděním kůže a kopřivkou.

Květy

Obsah flavonoidů. Některé sušené čajové směsi používají jako atraktivní vzhledovou příměs meruňkových květů, jejich protizánětlivé vlastnosti jsou ale jen mírné. Výluh se v některých kulturách doporučoval ke zvýšení plodnosti žen.

Kůra

Kůra se používá jako adstringens (má stahující účinky – bohatá na taniny), ve směsi s kořenem se někdy doporučovala k léčbě otrav z jídla. Studie prokázaly, že kůra meruněk obsahuje látky s nootropním účinkem (sloužící k zotavení po úrazech mozku). Meruňkové pryskyřice, které strom někdy roní, snižují bolestivost a zánět, zvířata ho někdy okusují při bolestech žaludku (vředy například). Přesto se meruňková kůra a dřevo k okusu ve větším množství nehodí, osobně jsem na ně opatrná, i když zjara občas menší větev mezi koně hodím (staré větve mají koncentrace kyanoglykosidů již pokleslé na únosné koncentrace, vysoké jsou v mladých větvičkách, a v semenech plodů, samozřejmě).

Broskvoň obecná (Prunus persica)

 

Zralé plody jsou bohaté na cukry. Významný je obsah vitamínů A, B, C a A. Z minerálů draslík, vápník, železo, zinek, hořčík. Z karotenů a xantofyl. Dále obsahují kyselinu citronovou, listovou, jablečnou, nukleovou a fosforečnou. Plody se žlutou dužninou bývají na vitamíny nejbohatší. Zinek v broskvích napomáhá hojení ran, léčí různá onemocnění kůže (akné, ekzém, lupénka). V plodech broskve se nachází přirozená konzervační látka: kyselina citronová, ničící bakterie, kvasinky a plísně. Broskve jsou velmi účinné proti zácpě. Působí blahodárně na nervovou soustavu díky vysokému obsahu niacinu a hořčíku. Obsah kalorií v jedné broskvi, ač hodně sladké, je velmi nízký, proto se řadí i do dietních jídelníčků. Navíc vyvolávají pocit nasycení a redukují u obézních lidí kyselý odpad metabolismu. Jejich složení také napomáhá při selhávání ledvin. Vysoký obsah kyseliny listové předurčuje broskve coby přírodní doplněk v těhotenství. V lidovém léčitelství se používají broskve na kašel a proti astmatu.

List

Stejně jako švestka a meruňka (tedy čeleď mandloňovitých) obsahuje celý strom vyšší hladiny amygdalinu, který se kumuluje převážně v semenech a v listí – prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc., nefrolog a metabolog.

Květ

Uplatnění v broskvovém květovém čaji. Květy broskvoně jsou například v čínské kultuře velmi ceněné, protože starověcí Číňané věřili, že broskev může předat lidskému tělu větší životní sílu než ostatní stromy.

V příštím díle se podíváme na ostatní (neovocné) stromy u koní.

Zdroje:

• Bowden, Jonny. 150 nejzdravějších potravin na světě. Praha: Fortuna Libri, 2011.
• George D. Pamplona-Roger. Encyklopedie léčivých potravin. Praha: Advent-Orion, 2005.
• , Kindl; B., Wober. Biochemie rostlin. Academia, 1981.
• https://www.medicalnewstoday.com/articles/321882.php
• Janča, Jiří; Zentrich, Josef. Herbář léčivých rostlin 1. – 7. díl. Praha: Eminent, 1994.
• Korbelář, Jaroslav; Endris, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1985.
• Oberbeil, K., Lentzová, Ch. Ovoce a zelenina jako lék. Praha: Fortuna Libri, 2001.
• Teplan, Vladimír a kol. Praktická nefrologie. Praha: Grada Publishing, 2006.
• Větvička, Václav; Matoušová, Vlasta; Mašek, Jan. Stromy a keře. Aventinum, 2001.