Tváře současné drezury: Alie Schoenberg

19. 8. 2010 The Horse Magazine

V dnešním díle nebudu představovat jezdce ani trenéra, ale přesto se jedná o důležitou osobnost v drezurním světě. Seznamte se s nejlepším tvůrcem kürové hudby na světě – Aliem Schoenbergem. A přečtěte si několik jeho doporučení.

Ilustrační foto SchoenbergAlie Schoenberg - kürový kouzelník

Neexistuje člověk, který by lépe rozuměl sestavování küru, než Alie Schoenberg. Jeho 'küroví návrháři' jsou využíváni mnoha drezurními hvězdami a on sám sestavil nejznámější kür ze všech - Ankyin Song Sung Blue. Alie nedávno navštívil Austrálii a udělal si čas i na tento exkluzivní rozhovor pro The Horse Magazine...

Jak jste se vlastně k sestavování kürů dostal?
„Sám jsem jezdil a studoval hudbu. Když jsem opustil školu, mí rodiče rozhodli, že bych měl dělat něco 'seriózního' takže jsem se na osmadvacet let stal úředníkem státní správy v německé vládě. Pak následovala operace srdce a vážné problémy se zády. Opustil jsem vládní služby a měl spoustu času. Tak jsem se k tomu vrátil..."

Kdo byl první jezdec, pro kterého jste sestavoval kür?
„První byl Bert Rutten, Grand Prix jezdec z Holandska. Žije nedaleko mě a řekl 'Alie, jsi hudebník, víš, jak se zachází s koňmi, nepomohl bys mi?' A tak jsem začal. Můj první kür pro Světový pohár vznikl v roce 1986 pro Anky van Grunsven, tehdy měla prvního koně Prisca. Pak jsem pomáhal jezdcům jako Gyulla Dallos a Aktion, Sven Rothenberger. Pracoval jsem se Svenem a Bo na finále Světového poháru v Hollywoodu a pak s Weydenem v Atlantě."

Asi nejznámějším vašim kürem je Song Sung Blue, můžete přiblížit, jak vznikal?
„To bylo docela jednoduché. Dělal jsem jiný kür pro Anky a Cocktaila, moc hezký španělský kousek. Myslel jsem, že pojede s Coctailem kür na Světových jezdeckých hrách v Haagu. Ale najednou změnili plány a řekli, že musí vzít Bonfirea. Bonfire nikdy nebyl kůň do küru, protože v něm byl vždycky moc našponovaný, takže jsem byl hodně překvapený."

„Bonfireův pohyb a výraz byl úplně jiný než Coctailův. Jen pár dnů předtím jsem dostal nějakou novou hudbu, včetně symfonií Neila Diamonda. Když jsem slyšel Song Sung Blue, dam, dam, du, říkal jsem si, že to by mohlo Bonfireovi moc dobře sedět, protože ten je opravdu dobrý v piafě a pasáži. Je velmi rytmický a pravidelný, ale také jsem Anky varoval - je to i nebezpečné, pokud nejste přesně v rytmu, nevypadá to dobře. Ale pokud se chcete stát mistrem světa, musíte podstoupit nějaká rizika!"

„Stále jsme se vraceli k tématu Song Sung Blue, začali jsme s pasáží a piafou, pak něco jiného, zpět k pasáži/piafě, zpět k tématu. Stále jsme se k tomu vraceli, protože když to šlo dobře, tahle část opravdu vyvolávala mrazení v zádech..."

Co přijde první? Najdete téma, pak vypracujete choreografii pro předvedení určitých pohybů koně a kolem toho upravíte hudbu?
„Někdy je to tak, někdy jinak. Někdy hudba nabízí určité pohyby a nápady. Když se hudba zvýrazní, je to dobrá příležitost pro prodloužený klus nebo cval. S Bonfirem jsme to kombinovali. Anky a Sjeff měli nějaké nápady, já jsem měl nějaké hudební nápady. Bylo to hodně práce, setkávali jsme se velmi často. Kousek jsem přidal, kousek přidali oni a to je cesta k úspěchu."

„Kür musí být trénován velmi často. Když jdete do divadla, vidíte herce, kteří pracují velmi tvrdě, aby předvedli dobrý výkon. Jezdci pracují na pasáži, piafě, pohybech koně do Grand Prix, samozřejmě, to musí, to je základ - ale když dojde na kür, jen pustí muziku, projedou to jednou nebo dvakrát a řeknou, že to stačí."

„To ale není dobrá cesta. Při küru byste měl znát každý metr choreografie. Když se dostanete trochu před nebo za hudbu a přitom znáte vzor i hudbu velmi dobře, máte šanci to spravit, zkrátit roh nebo ho víc projet. Měli byste znát vzor a hudbu moc, moc, moc dobře, abyste byli schopni si s ní hrát."

„A tohle dělá Ankyin kür tak mimořádný, trénovala to možná dvěstěkrát, zná každý tón hudby a každý palec obdélníku. Jednou mi řekla: 'Já už to nemůžu ani slyšet.' V téhle fázi, když si s tím hrajete, se můžete soustředit na ježdění - nemusíte jedním uchem poslouchat, co se hraje, je to pak něco, co vychází z jezdce a koně a přeskakuje do publika. A to pak vyvolává to mrazení v zádech."

Na své návštěvě v Austrálii nejproslulejší tvůrce kurů na světě shlédl i sobotní kury na CDI. Alie Schoenberg je velmi zdvořilý a kultivovaný muž, ale nedokázal skrýt svůj údiv nad nedostatky něčeho, co měl být podle ujištění zbrusu nové ozvučení v aréně Horseworld.
„Vždycky se snažím sedět na dlouhé stěně, kde mám lepší výhled a na straně, na které jsem seděl, bylo příšerné ozvučení. Nevím, co bylo za problém, ale pro platící publikum to není dobré..."

„Co není moc pěkné a viděli jsme to tu na CDI, je, když se hudba mění moc často. Měl by být patrný posun, nějaký vývoj v pohybech i v hudbě. Přilepování krátkých kousků k sobě není moc atraktivní. Je to totéž jako v tom technickém jezdeckém předvedení, neuděláte trochu tady, trochu tamhle, ale necháte se to celé vyvíjet. Než to začnete jezdit, musíte si to důkladně promyslet, vytvořit určitý vzor a snažit se načrtnout to, čemu říkáme rozpoznatelné linie. Jako dělání věcí zrcadlově, pokud něco uděláte na jednom místě, přejeďte na druhou stranu a udělejte to znovu. To je přitažlivé pro diváky i pro rozhodčí. Je moc, moc důležité, aby byl celý vzor dobře patrný - a pokud máte návaznost v pohybech, dostanete ji i do hudby."

Používáte hudbu tak, jak ji slyšíte na CDčku, nebo ji upravujete syntetizérem?
„Já osobně syntetickou hudbu nesnáším. Není tam žádná změna zabarvení, syntetická hudba je zpravidla studená a já nemám rád studenou hudbu. Napíšu, co chci a potom jdu do studia s hudebníky a zahrajeme to. Ale hned od začátku musíte najít hudbu, která sedí, od jedné části k další. Snažím se zachovávat stejné zabarvení hudby. Nemyslím si, že na mezinárodní úrovni byste vystačili s domácí výbavou - standard mezinárodní úrovně roste každým dnem."

Byly na tomto CDI nějaké věci, které se vám líbily?
"Ale ano, když poslední startující (Rachel Downs a Yardley Charisma) vjela do obdélníku a pozdravila, její hudba se mi líbila, byla opravdu příjemná, ale pak, když začala úlohu, to byla bomba! Přechody mezi jednotlivými částmi byly trochu drsné. Já se vždycky snažím komponovat tak, abych je zdůraznil. A co si myslím, že tomu chybělo, bylo, že kür by měl stoupat a klesat ve vlnách, a stoupat a klesat. Všichni jezdci se snažili hodně pracovat se zabarvením, ale neměli žádné fáze uvolnění, v nichž by se člověk mohl nadechnout a pak znovu vyrazit. I po technické stránce by kůň měl mít trochu oddech."
„U koně, co vyhrál, kdyby byly použity 'sladší' nástroje, jako třeba housle, byl by to úplně jiný obrázek. Je to mladá dáma, mohlo by tam být víc citu namísto toho BUM BUM.... té tvrdé, místy až velmi agresivní hudby. Ano, seděla pohybu koně, ne vždy, ale velmi často, třeba v pasáži, kde kůň vypadal velmi impozantně. Jistě, to se dá udělat, ale ne na celou úlohu. Musíš to použít jen na malý kousek a pak najít něco, co to zjemní. Přívětivost, textura, křivky..."

Na začátku finále Světového poháru si jedna jezdkyně chtěla přivést své vlastní hudebníky, aby ji doprovodili. Byl by to dobrý nápad?
„Na Světovém poháru ne, ale pro nějaké vystoupení. Oslovte přední jezdce, orchestr a v nějakém městě to uspořádejte, bude to fantastické... a peníze z představení věnujte na charitu."

Zbývá ještě nějaký kür, který by utkvěl v paměti víc než Song Sung Blue?
„Myslím, že ještě nějakou hudbu doma mám. Nechám si ji a počkám, jestli se objeví správný kůň..."

Anky van Grunsven - Bonfire a „Song Sung Blue": http://www.youtube.com/watch?v=O_9YHmkHBE4

Podobné články

Paul Belasik je jedním z nejvýraznějších a nejefektivnějších obhájců klasických principů a drezury „přátelské ke koni“. Je autorem sedmi knih…

Jessica von Bredow-Werndl je jednou z nejvýznamnějších německých drezurních jezdkyň současnosti. Zazářila už v kategorii juniorů a mladých jezdců,…