Koňské novinky: Etovýzkum - klkání, stres a každodenní pohyb

24. 10. 2010 The Horse

Tři žhavá témata v drobnohledu světových vědců: Souvisí nějak klkání s kolikami? Jakým stresem reagují koně na závody a jiné jezdecké akce? Kolik toho denně ujdou divocí a domácí koně a jaké pastviny jsou z tohoto hlediska nejvhodnější?

THlogo

Klkání a koliky

Autor původního textu: Stacey Oke, DVM, MSc
18. října 2010, článek č. 17115

Vědci zjistili pojítko (viz také http://www.thehorse.com/ViewArticle.aspx?ID=4932) mezi klkáním a kolikami, ale přesný „příčinný" vztah ještě objeven nebyl.

Kolika je důležitým a závažným zdravotním problémem koní. Může se jednat o mírné až těžké případy a příliš často končí smrtí. Znalost toho, co predisponuje koně ke kolice, je důležitou součástí prevence další epizody. Vědci už dříve informovali o spojitosti mezi klkáním a dvěma typy kolik v roce 2002 a znovu v roce 2008.

Pro lepší pochopení souvislosti provedla Rachel Malamed, DVM a její kolegové retrospektivní studii koní léčených na koliky na kalifornské univerzitní klinice mezi lednem 2006 a prosincem 2008. Majitelům těchto koní zaslali dotazník ohledně chování koní včetně případného stereotypního chování.

Klíčovými nálezy byly:
- pozitivní spojitost klkání a koliky existovala, ale nebyla spojená s určitou kategorií koliky nebo její závažností
- žádné jiné stereotypní chování nebylo spojeno s kolikami
- věk byl spojen s kolikami
- koně „nervózního temperamentu" netrpěli kolikami více.

(článek o klkání najdete také na stránce http://www.thehorse.com/ViewArticle.aspx?ID=10705)

„Tyto nálezy předpokládají, že klkání zvyšuje riziko onemocnění kolikou, ale nelze předvídat závažnost a typ koliky," říká Malamed.

Vědci dodávají, že výsledky neříkají, že by klkání způsobovalo koliky.

„Příčinný vztah mezi klkáním a kolikami se ještě musí zjistit, aby lidé mohli vymyslet účinné strategie léčby tohoto chování, zlepšit welfare koní a snížit riziko koliky," uvádí Malamed.

Studie „Retrospective evaluation of crib-biting and windsucking behaviours and owner-perceived behavioural traits as risk factors for colic in horses," je publikovaná v Equine Veterinary Journal. Abstrakt je k dispozici online.

Jak závody a jiné jezdecké akce ovlivní míru stresu koní

Autor původního textu: Christa Lesté-Lasserre
5. října 2010, článek č. 17061

Podle nového výzkumu rakouských, německých a francouzských vědců koně sice během různých akcí a závodů trpí zvýšeným stresem, ten je však relativně mírný a může mít dokonce pozitivní vliv.

Měřením hladiny kortizolu u dospělých koní ve slinách před a po různých akcích vědci zjistili, že stres se výrazně zvýší během akce, ale pak rychle opadává, tak uvedl autor studie Christine Aurich, DVM, PhD, profesorka Graf Lehndorff institutu a veterinární univerzity ve Vídni. Měření hladiny kortizolu - zvaného také „stresový hormon" - bylo v posledních letech uznáno jako přesná metoda měření stresu.

Jezdecké akce zahrnuté ve studii byly předvedení při prodeji, představení klasického jezdectví se cviky nad zemí, pokročilá klasická drezura, standardní drezura a parkur. Vzorky slin se odebíraly hodinu a půl hodiny před akcí a ihned po akci, pak za 5, 15, 30, 60, 90 a 120 minut. Kortizol se vrátil do svých „klidových" hodnot asi za minutu po jakékoli akci kromě závodů. Po závodech byla jeho hladina výrazně nižší, ale ne na původní úrovni, a to i dvě hodiny po závodech.

Ve všech případech byly hladiny nižší, než hladiny kortizolu u mladých koní, kteří začínali výcvik pod sedlem, u přepravovaných koní a zvláště u koní podstupujících operaci kolik a kastraci.

„Tato reakce na stres se musí považovat za fyziologickou a umožňuje koni srovnat se se situací, s níž je konfrontován," říká Aurich.

Zvýšené hladiny kortizolu během akcí byly nižší u starších a zkušenějších koní. „Náš výzkum ukázal, že i když jsou ve stresu, zvykli si na tyto akce a jejich stresová reakce se časem snížila."

Některé hodnoty kortizolu mají vztah k fyzickému stresu při samotném fyzickém výkonu. Ale mnoho koní mělo zvýšené hladiny ještě před začátkem akce, když byli na ni připravováni ve stáji, a to „v očekávání ježdění a soutěžení... a to jistě není způsobené fyzickou zátěží," říká Aurich.

Tato studie je součástí mnohem většího výzkumného projektu zkoumajícího, jaké druhy stresu prodělávají koně jako následek lidských zásahů. Část tradičního výzkumného programu probíhá za spolupráce s Ecole Nationale d`Equitation v Saumuru.

Kolik toho denně nachodí divoce a pastevně žijící koně

Autor původního textu: Christa Lesté-Lasserre
15. června 2010, článek č. 16515

Díky zařízení GPS není v současné době problém sledovat pohyb divoce žijících koní. Právě toto sledování u divoce žijících i domácích koní provedli australští vědci na základě zaznamenávání signálů ze satelitu (viz tato stránka). Jejich studie ukazují, že následkem domestikace a ustájení koně omezují své každodenní chození, což může negativně ovlivnit i jejich pohodu.

Koním byli nasazeny obojky vybavené GPS a vážící 0,75 kg, ti je pak nosili 6,5 dní. Autorem posledních dvou studií tohoto výzkumu je Brian Hampson, postgraduální student veterinární školy University of Queensland. Divoce žijící koně byli na 15 minut imobilizováni použitím foukaček, aby jim bylo možné obojky nasadit a později i sundat. Koně byli sledováni každých pět sekund, což vědcům umožnilo sestavit detailní mapy a vypočítat přesné informace o jejich pohybech.

Výsledy ukázaly, že koně jsou dobří cestovatelé, divoce žijící ušli denně průměrně 17 km. Dostali se dokonce 8 km od napajedla - koně divoce žijící v poušti až 55 km. Tito koně byli často až 5 dní bez vody a pak putovali 12 hodin nepřetržitě ke svému napajedlu. Hampson připomíná, že pouštní koně se pravděpodobně geneticky adaptovali 140 let na podmínky sucha. Přesto i jiní divoce žijící koně v jejich studiích, žijící v oblastech s bohatší pastvou, byli jeden až tři dny bez vody.

Domácí koně na pastvině však průměrně ušli za den asi jen 6,5 km, a to bez ohledu na velikost či strukturu pastviny. I když byla velká 16 ha pastvina osazená poměrně málo koňmi, maximální denní vzdálenost, kterou ušli, byla 7,2 km. Ještě méně se pohybovali koně ustájení pobývající část dne ve výběhu. Ti ušli denně jen asi 1 km (volného pohybu).

„Domestikovaní koně se obecně hýbou velmi málo ve srovnání s koňmi v přírodě," říká Hampson. „Tento nedostatek pohybu může způsobovat a přispívat ke špatné kvalitě jejich kopyt a vážným systémovým nemocem."

A, jak říká: „Mnoho problémů lze u koní řešit tím, že se jim umožní nebo zajistí pohyb. Měli bychom se snažit, aby i domácí koně měli podobnou úroveň aktivity."

Právě s touto myšlenkou testovali Hampson a jeho kolegové pět různých typů pastvin, aby zjistili, zda podnítí koně k pohybu - myšlenka, kterou jistě mnozí majitelé uvítají. Pastevní systém ve stylu „dostihové dráhy", čili taková pastvina, která je ohrazená kolem a koni je znemožněno jít do jejího středu, nezpůsobila žádný rozdíl v pohybu a ve skutečnosti se spíš zdálo, že se koně hýbou ještě méně. Vzor labyrintu také trochu snížil průměrný pohyb koní a hrazení do spirály ho redukovalo ještě více. Ohrazení stromů za účelem zabránit koním pobyt ve stínu také vyvolalo jen malé změny v jejich pohybu.

Ve skutečnosti to vypadá tak, že nejvíce koně podnítila ke každodennímu pohybu obyčejná otevřená pastvina ohrazená čtyřmi stěnami plotu.

Podobné články

Vědci se pustili už i do zkoumání samotného výcviku koně. Květnatá slova a přirovnání, která jsme zvyklí v souvislosti s ježděním či obecně výcvikem…

Je pravda, že koně nejvíce žvýkají a sliní, když žerou seno? Nemůže se stát, že pastevní náhubek způsobí koním trávicí problémy, protože omezuje…