Jak a proč jezdit kavalety, zda je zvládne jezdit každý jezdec a kůň a zda je vhodné a bezpečné jezdit je s mladými, starými či drezurními koňmi. Odpovědi na tyto i další otázky vám přináší článek z časopisu Koně a hříbata. Všechny vás tedy zveme do krátkého vhledu do světa bidel a kavalet…

Kdo nemá halu nebo jízdárnu s velmi kvalitním povrchem, ještě si stále pořádně nezajezdí. Nebo ano? Pořádně zajezdit se dá totiž i v kroku. Následující sada tipů se bude tedy zabývat (opět) krokovou prací, kterou lze provádět na ruce i pod sedlem a která výrazně zlepší prostupnost, tedy poslušnost a obratnost koně a koordinaci a komunikaci obou aktérů. Zaměříme se totiž na přesnost!

Naštěstí není každý den tak ošklivo, že se nedá s koněm vyjít ven. Většinou si člověk najde i kousek volného místa, byť by to znamenalo omezit se pouze na krok. Ale i v kroku se dá udělat kus práce! Například zlepšit koordinaci koně, jeho uvědomování si vlastního těla – nebo třeba zvýšit mu odvahu a sebejistotu.

Jsou situace, kdy by člověk velmi rád s koněm něco dělal, ale není kde. Jízdárna pod vodou nebo zmrzlá na tankodrom, výběhy to samé, o hale si můžete nechat jen zdát a do lesa či na nejbližší louku nedojdete, protože jediná cesta je pokrytá souvislou vrstvou ledu (bahna, zmrzlého bahna, půlmetrového sněhu – doplň sám…).

Únor, přestože je nejkratší, patří k těm nejvíce nekonečným měsícům v roce. Zdobí ho neustálé šero, mráz a sníh po kolena, nebo naopak vlezlý chlad, mokro a bláto. S koňmi se toho moc nedá dělat, terén je nesjízdný, jízdárna kolikrát rozšlapaná či pod ledem, pracující majitelé ještě stále přicházejí do stájí za tmy. Kdo má k dispozici halu, může se vydat pouze na ni a koním pak už pobyt v obezděných prostorách doslova leze na mozek. Dá se vůbec s koňmi v tuto dobu řádně pracovat?

Někteří se už před týdnem stěhovali na halu, aby mohli i přes zimu jezdit na svých koních. Jiní odkládají svá čtyřnohá vozidla do garáží a čekají na jaro. Ale podzimem jezdecká sezóna nutně končit nemusí! Stačí aspoň trochu rozumné počasí a aspoň troška fantazie a znalostí a můžete udělat kus jezdecké práce i v lůně zimní přírody!

Drtivá většina sportovních jezdců má své koně celoročně ustájené v areálech disponujících výbornými podmínkami k tréninku za každého počasí. Většina z nás „obyčejnějších" se ale z důvodů finančních nebo kvůli jiným představám o komfortu koně spokojí se stájí po tréninkové stránce méně vybavenou, ale vlastnící např. prostorné travnaté výběhy. Koncem podzimu pak člověk logicky přemýšlí, jak vyřeší zimní přípravu...

V červencovém tématu měsíce jsme jezdili s dětmi, posazovali je poprvé na koňský hřbet, nechali na koni cvičit a dokonce je učili koně ovládat. Zmínili jsme se také o základech skákání. A protože právě k poslednímu článku se nevešlo všechno, nechali jsme do srpna "přeskočit" ještě jeden rozhovor o skokovém výcviku dětí a jejich přípravě na skutečný sport.

Chybí nám ještě něco v základním výcviku dětí na koni? Umí správně sedět, koně řídit a nebojí se na jeho hřbetě zacvičit. Přesto je dobré, aby dítko zvládlo ještě jednu dovednost, která se mu v jezdeckém životě hodí: skákat přes překážky. A první krůčky skokového výcviku jezdeckého potěru vám představíme teď a tady:

Téma měsíce skáče do své druhé poloviny. Rady a tipy, jak a kdy s dítětem na koni začínat, jak ho učit koně řídit, máme za sebou a dnešní článek budeme věnovat tomu, co se s ježděním dětí často spojuje: cvičení na koni a částečně i voltiži.

Dnes se od úplných začátků přesuneme ke starším dětem a k začátkům samostatného ovládání koně. Povídat budeme o tom, jak na lonži dítě připravit na samostatné fungování, a také o vodění, zatáčení a ohýbání.

Prázdniny jsou jednoznačně časem dětí a budeme to respektovat i zde na Equichannelu v tématu měsíce. Červenec proto bude patřit dětem, tedy hlavně dětem u koní. První článek tematické série bude pojednávat o tom, kdy a jak děti s koňmi seznamovat a o prvních jezdeckých zkušenostech.