Přiježďování v terénu: Přechody a práce na dvou stopách

9. 5. 2011 Dominika Švehlová Autor fotek: Dominika Švehlová, Petr Švehla

Příroda nabízí mnoho možností k přiježďování koní, jak jsme se již dozvěděli v prvním díle našeho tématu měsíce. Dnes pokročíme dál a řekneme si, kde, jak a proč procvičovat přechody a práci na dvou stopách.

Přechodů není nikdy dost

Projíždění přechodů, tedy změn jednotlivých chodů nebo změn tempa v rámci jednoho chodu (prodlužování a zkracování) je nedílnou součástí přiježďování koně. Jednak zlepšují jeho poslušnost, koordinaci vašich pomůcek i pohybů vašeho těla s pohybem koně, ale představují také důležitou gymnastiku. Zatímco ohýbání klene „luk" jeho páteře do stran, přechody ho klenou předozadně: nechají páteř vyklenout se nahoru při zkracování/zpomalování a zase se oploštit a protáhnout při prodlužování/zrychlování.

Nejdříve, tedy na začátku hodiny nebo třeba první týdny a měsíce přiježďování mladého koně, slouží přechody k vzájemnému „naladění" koně a jezdce na pomůcky a upevnění poslušnosti. Po koni nechceme určité držení těla ani stálé přilnutí, ani přechody „na zádi" či korektní prodloužení a zkrácení kroků. Zato velmi přísně dbáme na okamžitou reakci koně na pobízející i zadržující pomůcku. Necháme ho udělat pouze pár kroků požadovaným tempem a provedeme další přechod. Pokud kůň na pobídku nezareaguje hned, pomožte si zřetelným švihnutím bičíku za holeň, pro okamžité zastavení používejte zpočátku pouze pomůcku lehce zvednutýma rukama bez tisknutí holení, sedem a naučeným hlasovým signálem. Promyšlené použití bičíku a striktní oddělení pomůcek holeněmi pro zrychlení a otěžemi pro zpomalení obvykle probudí i toho nejlínějšího koně. Ostatně projíždění častých přechodů je výborným zahájením práce pro ty koně, kteří potřebují oživit. Až poté, co si s koněm rozumíte a přechody provádíte okamžitě na jemné pomůcky, můžete pilovat přechody s koněm v korektním držení těla, lehkým předkem a aktivní zádí.

Přechody obecně zlepšují prostupnost koně, rovnováhu, kmih i shromáždění a samozřejmě také jeho koordinaci, pozornost a poslušnost.

na tvrdé a kamenité cestě nelze přechody procvičovat ani s okovaným koněm

Jako první a nejjednodušší budou přechody mezi krokem a zastavením, popřípadě mezi krokem a klusem. Přidat lze i couvání a zabudovat ho do posloupnosti krok-klus-krok-zastavit-zacouvat-vyklusat a později i klus-zastavit-zacouvat-vyklusat. Ostatně časté, lehké a okamžité přechody mezi klusem a couváním jsou výchozím cvikem pro korektní a energickou piafu.

Pokud je kůň ovladatelný v těchto přechodech a samotném klusu, lze do přechodů začlenit i nacválání. Pamatujte, že korektní nacválání je z drezurního hlediska mnohem důležitější, než dlouhé cválání! Nacválat můžete z klusu nebo kroku, co vám přijde jednodušší, zpočátku se však ze cvalu vracejte nejdříve do klusu a až pak do kroku či zastavení, protože kůň ještě nemá dostatečnou koordinaci a potřebnou sílu zádě, aby ze cvalu přešel do kroku či rovnou zastavil.

Pokud je kůň dostatečně prostupný v těchto přechodech, můžete procvičovat i změny tempa v jednotlivých chodech, čili chod zkracovat a prodlužovat. Začněte v klusu, to bývá nejjednodušší pro koně i pro vás, pak můžete zkusit změny tempa i ve cvalu. Krok bývá na tyto změny nejcitlivější a lze ho snadno zkazit, pokud budete koně při prodlužování příliš silně pobízet holeněmi a při zkracování zase brát zpátky otěžemi.

Tak, jako jízdárenské figury zpřesňují ohýbání a narovnávání koně, přesnější přechody získáte tím, že si budete počítat kroky. 10 kroků krok, 10 kroků klus a podobně. Nezapomeňte, že pokud máte dodržet stanovený počet kroků v daném chodu, musíte začít připravovat koně na přechod už o jeden až dva kroky dopředu.

Kde nejlépe procvičovat přechody?

Nejlépe je provádět je podél optické „stěny", tedy podél cest i na cestách, podél hrazení či na okraji luk.

Výborné je provádět přechody při střídání pohybu rovně vpřed a vyjíždění na malé kruhy, a to nejlépe na okraji louky, který je zřetelně viditelný:

  • jednodušší varianta: malý kruh v kroku s krásně ohnutým koněm > návrat na stěnu přesně v místě, kdy jste ji opustili (používat orientační body, například keře, kameny či trsy trávy) > ihned po narovnání koně „na stěně" aktivně vyklusat > přechod do kroku > ohnout koně > malý kruh > atd.
  • pokročilejší varianta: malý kruh ve shromážděném ruchu (klus, cval, výjimečně krok) s korektním ohnutím (popřípadě se stranovým chodem, například dovnitř plec na malém kruhu) > po návratu „na stěnu" koně narovnat > vyšlápnout středním tempem a koně nechat se výrazněji vytáhnout > zkrátit/shromáždit > připravit na ohnutí > vyjet na malý kruh > atd.

střídání malých kruhů a ježdění rovně "po stěně"

Výborně tak zlepšíte poddajnost koně, jeho kmih ze zádě i nosnou sílu zadních končetin.

Později je dobré procvičovat přechody i na volném prostranství, a to buď na rovné linii nebo na kruhu či vlnovce. Nemusím říkat, že toto už vyžaduje od obou aktérů dobrou rovnováhu, koordinaci pomůcek a orientaci v prostoru.

Důležité je také volit si pro přechody vhodný povrch: pružný, rovný a neklouzavý, aby kůň mohl používat své tělo uvolněně a nebál se, že mu někde „ujede noha", zabolí ho tvrdý kamínek v kopytě, nebo že ho z tvrdého povrchu budou brnět všechny klouby.

Práce na dvou stopách

Stranové pohyby, také zvané laterální pohyby či práce na dvou stopách, jsou cviky, které se jezdí v různých chodech (krok, klus, cval) a na různých liniích (rovně, na kruhu/oblouku, na čtverci) a jsou charakterizované dvěma znaky:

  • kůň je více nebo méně ohnutý proti směru pohybu nebo do směru pohybu
  • kůň nejde rovně, ale i více či méně do strany (různě šikmo vpřed) a jeho končetiny se kříží.
  • Tyto cviky - přestože mnoho jezdců je nejenže nepoužívá, ale ani nezná - jsou nedílnou součásti dobrého přiježdění a progymnastikování koně, bez nich se nezlepší uvolněnost ani pohyblivost koně a ani jeho ovladatelnost. Pokud chcete vyrobit z plastelíny kuličku, která bude dobře a lehce pohyblivá do všech stran, nemůžete ji koulet pouze dopředu a dozadu, ale i doprava a doleva a do všech šikmých směrů.

    Co tedy zlepšují stranové pohyby? Ovladatelnost, koordinaci pohybů a rovnováhu koně, koordinaci pomůcek jezdce a jejich vzájemné porozumění, dále protahují svaly končetin, plece a zádě koně, zlepšují rozsah pohybu jeho horních kloubů do stran, čímž přispívají k celkovému uvolnění koně, v korektním provedení také posilují záď koně a učí ho se shromažďovat.

    Jaké stranové chody známe

    Jsou dvě možnosti, jak půjde kůň dopředu a do strany, čili „na dvou stopách" = přední kopyta dělají jednu dvojčáru, zadní druhou kousek vedle:

  • Kůň je ohnutý proti směru pohybu, takže nejde „za nosem", ale jde „po pleci" - tento pohyb je pro koně přirozený a je základem jakékoli cílené práce na dvou stopách. Pokud je takto ohnutý „dovnitř", takže má plec více do jízdárny, říkáme tomu dovnitř plec, pokud je ohnutý „ven", je to kontra-dovnitř plec. V této pozici můžeme ale měnit i to, jak moc bude kůň ohnutý a jak moc došikma půjde. Pokud jede skoro rovně a je jen trošinku ohnutý, takže předek je trochu více nalevo nebo napravo od zádě a kůň jde skoro rovně bez křížení nohou, mluvíme o cviku dopředu plec - je to takový „předcvik" dovnitř plece. Může taky být ohnutý málo, ale jít výrazně šikměji, takže bude křížit přední i zadní nohy - tomu se pak často říká ustupování na holeň. Někdy je žádoucí, aby kůň uhnul zádí ven; to sice nemá žádný specifický název, ale lze to zařadit k „ustupování na holeň" a nejčastěji se tento cvik používá na kruhu pro protažení a rozhýbání zádě.
  • Kůň je ohnutý do směru pohybu a jde tedy „za nosem" - tomuto pohybu se kůň musí naučit. Sem patří například dovnitř záď neboli travers, kdy kůň jde předkem rovně a díky tomu, že je ohnutý, záď mu „uhýbá" do jízdárny a kříží se především zadní nohy. Podobný je renvers, s tím rozdílem, že záď takto uhne ven z jízdárny. Pokud pak jde kůň v tomto ohnutí šikmo vpřed a kříží přední i zadní nohy, mluvíme o polovičním překroku neboli traverzále.
  • Základními předstupni práce na dvou stopách jsou pak obraty okolo předku a okolo zádě - a to buď naprosto negymnasticky bez žádoucího ohnutí a křížení nohou za účelem naučit koně na pomůcky, nebo z gymnastického důvodu s koněm řádně ohnutým proti i do směru pohybu a křížícím výrazně končetiny za zachování tendence pohybu vpřed.

    Pro schéma korektních cviků na dvou stopách doporučuji pročíst pravidla drezurního sportu (str. 13).

    Kde a jak v terénu procvičovat práci na dvou stopách

    Jak jsem psala výš, základem práce na dvou stopách je zvládnutí obratu okolo předku a okolo zádě. Musíte totiž umět pohnout předkem i zádí koně nezávisle na sobě - samozřejmě jinak to nepůjde, než do strany. Předpokládám, že každý rozumný člověk tyto cviky koně naučí nejdříve na ruce a až pak pod sedlem. Vhodné je pracovat u „stěny" - nějaké optické hranice, například na okraji louky či cesty, popřípadě u plotu/ohrady. Můžete začít tak, že koně postavíte hlavou kolmo na „stěnu" a chcete po něm zpočátku jen poloviční obrat okolo předku. Pokud zvládnete tento poloviční obrat, koně postavte podélně s ohrazením, asi 1 metr od něho a pokuste se celý obrat o 180°. Nejdříve vás ohnutí koně příliš zajímat nemusí, později ho však už budete po koni vyžadovat.

    Obrat okolo zádě můžete nacvičovat podobným způsobem. Koně postavíte zádí kolmo na hrazení a působením vnější otěže a holeně do strany mu rozhýbete předek okolo zádě. Pro některé jezdce/koně je snadnější naučit se nejdříve obrat okolo zádě v kroku (krátce čelem vzad, vlastně poloviční či čtvrtinovou krokovou piruetu). Půjdete krokem podél „stěny", velmi dobře koně zasednete, zatížíte vnitřní sedací kost a působení vnější otěže a holeně otočíte jeho předek okolo zádě, jako byste chtěli udělat velmi, velmi malý čtvrtkruh. Pak pokračujete rovně kolmo od hrazení. Postupně tak můžete přecházet k nácviku polovičních piruet, a to ve všech chodech.

    Nejlépe na cestě můžete procvičovat další základní cvik práce na dvou stopách: ustupování na holeň. Minule jsme popisovali vlnovky ve stylu „šněrování cesty" pro procvičení obloučků, nyní však místo hadovitého ohýbání koně zkusíte cestu šněrovat tím, že necháte koně ustupovat od holeně šikmo dopředu. Jeďte po okraji silnice rovně > sestavte koně tak, aby měl lehce pootočenou hlavu k okraji silnice > přesuňte váhu na sedací kost do silnice > zvýrazněte pobídku holení blíže k okraji silnice, popřípadě přiložte stejnostrannou otěže a druhou otěž oddalte od krku > přimějete koně, aby mírně ukročil do silnice, nikoli pouze odbočil. Zpočátku stačí jen pár kroků, postupně dokážete v ustupování dojít až na druhý okraj silnice. Tam koně narovnáte, po pár krocích ho sestavíte na druhou ruku - ven ze silnice, a provedete ustupování zpět. Přitom se snažte, aby kůň ve cviku nezpomalil a nezkrátil kroky. Podobným způsobem můžete také jezdit „slalom" mezi stromy v aleji.

    šněrování cesty ustupováním na holeň

    Ustupování na holeň se dá procvičovat i při ježdění okolo stromů > vnitřní holení vytlačíte koni záď ven a necháte ho, aby se pohyboval „hlavou šikmo ke stromu" a zadní nohy křížil po vnější kružnici. Tento cvik je výborný pro oživení líného koně i pro rozhýbání zádě a zadních končetin koně.

    Na kruhu okolo stromu ještě zůstaneme: využijete ustupování na holeň ve cviku „kruh zvětšit". Vnitřní holení celého koně postupně vytlačíte na větší kruh, takže bude křížit přední i zadní končetiny. Pokročilejší jezdci mohou kruh zvětšit v korektní dovnitř pleci na kruhu a poté zase zmenšit polovičním překrokem.

    kruh zvětšit ustupováním na holeň okolo stromu

    Pojďme dál: cviky dopředu plec a dovnitř plec jsou výborné pro narovnání křivého koně a je dobré, aby je uměl skutečně každý. Zároveň je dopředu plec (tedy mírnější verze cviku dovnitř plec, kdy se přední končetiny koně ještě nekříží, kůň je rovný a jen je hlavou lehce sestaven dovnitř) výborným způsobem, jako koně naučit a dostat na vnější pomůcky. Pokud kůň na jednu ruku utíká zádí dovnitř, pomůže právě cvik dopředu nebo dovnitř plec, který vlastně přivede předek před záď a donutí zadní nohy skutečně poctivě šlapat zadníma pod tělo a nést svůj díl váhy.

    Při obou cvicích pomůže, když vnitřní ruku vyvedete trochu do strany, nesmíte za ni ale táhnout. Vnější ruka zůstane vedle kohoutku a koni nabízí pevnější přilnutí, vnitřní holeň na obřišníku se stará o pohyb vpřed a u dovnitř plece i o mírné ohnutí „v žebrech", a vnější lehce za, aby hlídala případné nechtěné uhnutí zádě ven. Vaše váha by měla být - především u dovnitř plece - lehce přesunutá na vnější sedací kost, tedy stále do směru pohybu koně. Díky tomu nebude mít kůň tendenci udělat místo dovnitř plece oblouček.

    Zpočátku stačí jen velmi mírné sestavení koně dovnitř, postupně budete stále více požadovat odklon dovnitř a ohnutí, tedy od okraje cesty, až dojdete k regulérní dovnitř pleci.

    nácvik dovnitř zádě na cestěProcvičujte oba cviky při ježdění po okrajích cest nebo rovnou po cestách, a to tak, že budete mít koně otočeného od okraje cesty nebo naopak, k okraji cesty. Vyzkoušejte sami, co vám a vašemu koni bude lépe vyhovovat.

    Na silnici lze také procvičovat dovnitř záď (= travers, záď směřuje do sinice, hlava ke kraji) a renvers, což je vlastně záď ven, kdy hlava naopak směřuje do silnice a záď ke kraji (kůň je ohnutý nosem do směru pohybu). K tomu už by měl kůň mít zvládnutou dovnitř plec a ustupování na holeň. V obou případech je třeba zpočátku výrazně zatížit vnitřní sedací kost, protože váha určuje směr pohybu. Vnější otěž ohraničuje míru ohnutí i odklonu koně od stopy, vnější holeň zároveň aktivuje záď koně k ukračování do strany. Vnitřní otěž se stará o oživení huby a sestavení hlavy dovnitř, vnitřní holeň o ohnutí koně a pohyb vpřed. Jejím upažením lze koni pomoct jít do určeného směru.

    Dejte pozor, abyste u stranových pohybů koně příliš nevytuhli tím, že ho budete neustále okopávat nebo dloubat patami ve snaze ho různě zkroutit a držet v určitém pohybu. Vaše holeně musí být jen lehkým signálem. Pohyb vpřed udržíte nejlépe tím, že tyto cviky budete procvičovat směrem k domovu.

    Výsledkem vašeho stranového snažení by měly být poloviční překroky, neboli traverzály. Opět v nich můžete „šněrovat silnici", a to tak, že jdete šikmo s koněm ohnutým do směru pohybu a přitom kříží přední i zadní končetiny. Předek by vždy měl být trochu blíže k cílovému okraji silnice, až skutečně koně na vyšší úrovni smí dělat traverzálu s tělem téměř rovnoběžným s okrajem silnice.

    Ostatně i na kruzích okolo stromů lze velmi dobře nacvičit i procvičit všechny stranové pohyby: dovnitř plec, kontra-dovnitř plec, travers i renvers.

    Příště si řekneme něco o tom, jak k přiježďování a gymnastice koně využít různé terénní nerovnosti.

    Podobné články

    Valach jménem Savigny při práci často ztuhne. Bolí ho hřbet, nebo je to v hlavě? S drezurní trenérkou Sabine Ellinger odhalíme jádro problému.

    Existuje spousta článků o tom, jak pracovat s mladými koňmi. A také spousta těch, které se zabývají vznešenějšími drezurními cíli a cviky. Jen…