Pět tipů, jak se neztratit

6. 1. 2021 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

Být začátečník - a je asi jedno v čem - nikdy není med. Být začínající jezdec je ale sousto často ještě trpčí. Internet nám cpe pod nos takový objem videí, fotek a textů, že je téměř nemožné se v tomto hlubokém a bezedném moři informací nadobro neztratit... Dnes tedy pár tipů, za kterými majáky se opravdu vyplatí plout! :)

Oslnivé vzory – multimilionoví koně a úspěchy slavných jezdců – na nás dnes a denně útočí ze všech stran. A my se proto zákonitě ocitáme pod tlakem. I my chceme vyniknout, uspět, napodobit těžko napodobitelné... Pod tíhou všech vnějších virtuálních vlivů snadno nabydeme dojmu, že tolik, kolik toho vidíme, toho také máme dělat, že máme přidat, že alespoň něco z toho všeho musíme alespoň vyzkoušet. Cítíme potřebu zvítězit, nezmizet v prachu věků, zapsat se a neselhat. Proto je jezdectví dnes snad ještě větší výzvou, než jakou bylo kdy dřív... Kdo si ale může být jist, že informace, které k němu míří, vhodně kvantifikoval? Že si vybral ty správné vzory, správně vyvozuje, že je schopen účinné selekce? Oddělit zrno od plev je bez dostatku zkušeností vážně náročné. A učitelé jízdy, často přespříliš vyhranění, zaměstnaní či málo otevření, nám ne vždy v orientaci a nalezení směru pomohou. Bývá to tedy nezřídka jen a jen na nás...

Začátečník mezi mlýnskými kameny světového jezdeckého víru

Každý den můžeme ve svých mobilech vidět desítky záznamů z velkých cen, každý den můžeme číst teorii z pera jiných autorů, než jsme četli včera, každou chvíli se ocitneme v područí jiného trenéra. Materiálů, z nichž lze čerpat, je až nadbytek. Nebýt povrchním a eklektickým konzumentem je proto úkol těžký – je to výzva nad výzvy. Jenomže o tom jezdectví vážně není. Povrchnost a eklektičnost jsou naši nepřátelé, tlačit na pilu a řezat tam sem nemůže beztrestně ani mistr tesař. V jednoduchosti je pravá krása. Jenomže jak z tuny balastu vybrat to cenné a opravdu důležité? 

Začínající jezdci, právě proto, že mají v hlavách tolik předobrazů, názorů a teorií, snadno ztrácí jasný výhled ze sedla. Přečetli a zhlédli toho tolik, že nevědí, kde začít, koho napodobit, od čeho se odrazit, netuší, kudy a jak bezbolestně šplhat do korun výcvikových stromů, a proto bezprizorně stojí anebo s nimi chodí ruku v ruce nadutost, pocit, že i oni vše od A do Z už dávno umí, že na tom všem vlastně nic moc není. A obojí je samozřejmě špatný výsledek. Dnes tedy pár tipů, jak a od čeho se ohleduplně a bezpečně odrazit, jak se hned za vraty neztratit!

Tip číslo 1

V řadě první se většina z nás musí smířit s tím, že celou hru budeme hrát právě s těmi kartami, které jsme na začátku toho všeho dostali. Jen zlomek z nás má tolik financí a takové možnosti, aby si žádoucí efekt mohl kompletně celý koupit. Obvykle si tedy opravdu musíme vystačit s tím, co právě teď a tady máme k dispozici. Pokud ještě koně nemáte, ale jeho koupi zvažujete, neberte tedy na lehkou váhu výběr vhodného koně – kůň a vy byste měli tvořit harmonický pár. Nepreferujte estetiku – barvu či pohlaví, ale jen to, co má pro vás skutečný význam – stupeň vzdělání, věk a potenciál koně musí odpovídat úrovni vašeho vzdělání a vámi nastaveným cílům – jen a jen to by mělo formovat představy a určovat požadavky. Koně si nekupujte srdcem, je možné, že byste za pár měsíců mohli být zklamaní. „Sednout si“ musíte, ale to se – narozdíl od výše zmiňovaných atributů – může časem změnit. Je to jako s láskou na první pohled. Vyjít to může, ale vážně nemusí...

Pokud už ale majitelem koně jste, přijměte fakt, že podstatné karty v ruce už vskutku máte. Každý Malý princ je za svou růži zodpovědný a střídat koně jako ponožky bychom, pokud opravdu chceme být jezdci a ne kořistníky, neměli. Jak my, tak i kůň máme určité fyzické a psychické dispozice a ty jsou dány z valné části genetikou. A proto jen s tím, co tady a teď máme, můžeme dnes a zítra pracovat.

Samozřejmě – nejde udělat z komára velblouda. Ale i s komárem můžete parádní muziku hrát! Nedívejte se tedy tolik kolem sebe, nespěchejte, nefrustrujte se těmi, kdo jsou „lepší“, kdo „už umí“, co už i vyhrávají, co mají krásnější a třeba i o fous či dva „lepší“ koně. Podívejte se raději sami na sebe jasným a bedlivým okem. Objektivně zhodnoťte „biologické vzorky“, kterými vy a váš kůň jste. :) Najděte své plusy a své mínusy. Nelitujte se, nebuďte sklíčení, nedoufejte v zázraky, nepřeceňujte se. Nechtějte, abyste vy anebo váš kůň byli někým jiným. Pokud budete otevřený a uvědomělý trenér, za pár let uspějete, i kdybyste byli jednonohým majitelem nestandardní třínohé muly! Ne. To není nadsázka. To je realita. Ani invalidní vozík nedokáže zastavit skutečné odhodlání. A i to, že je to pravda, si lze vygooglit! :)

Tip číslo 2

Mnohem důležitější než metoda anebo hromada teorie je vaše láska k jezdectví a k vašemu koni. Úspěch je totiž často přímo úměrný kvalitě vztahu, který mezi sebou kůň a jeho člověk mají. Jen harmonický vztah vede ke smysluplné a funkční spolupráci. A věřte či ne – koně tupě nevzdorují, nesnaží se bojkotovat naše požadavky, pokud k tomu nemají velmi dlouhý seznam velmi dobrých důvodů. Koně jsou laskaví a vstřícní, nikdy neříkají NE, pokud NE říkat nemusí. Platí tedy: bez lásky my všichni zmůžeme jen velmi velmi málo. Jestliže tedy máte raději svého koně, nežli svoji vizi, jste na cestě k dobrému výsledku – nic zásadního určitě nezkazíte. Jen ten, kdo uzná, že nejen my, ale i koně jsou citovými emociálními bytostmi, které s námi po tisíce let sdílí evoluční a historickou cestu, může být spravedlivý, a proto i hodný partnerství.

Vždy bychom měli přemýšlet o tom, co je náš cíl. Když se všemi svými asociacemi souvisejícími s jezdectvím pečlivě prohrabete, zjistíte, že to, co chcete především, je bezpečný a perfektně ovladatelný kůň. Nejen mašle totiž přináší žádoucí uspokojení. Docílit toho, abyste se na koni dobře cítili a váš kůň byl spokojený, je ale mnohem náročnější a dlouhodobější úkol, než zdolání soutěžního TT parkuru. Výcvik koně tedy musí probíhat ve dvou rovinách. První rovina spočívá ve snaze pomoci koni cítit se v naší společnosti bezpečněji, uvolněněji a sebevědoměji. Druhou je pak snaha naučit koně, aby se pohyboval tak, aby mohl optimálně využívat své tělo. Pokud se kůň cítí při práci dobře a je zdravý, vše vždy kráčí kupředu. Výcvik koně se musí podobat tvorbě hodnotného uměleckého výtvoru – potřebujeme tedy být precizní, citliví a také kreativní. Přičemž nic z toho nerozporuje naši snahu dostat svůj „výtvor“ na určitou sportovní úroveň. Musíte tedy mít dokořán otevřené nejen oči, ale i své srdce.

Tip číslo 3

V diádě člověk & kůň je člověk ten, kdo má komplexněji rozvinuté rozumové schopnosti. Musí tedy být tím, kdo bude komplexně přemýšlet, kdo bude v zásadních věcech udávat směr, kdo bude rozhodovat. Kůň není bájné mytické stvoření, které je obdařeno mnoha nadpřirozenými dary. Nemá schopnosti Alberta Einsteina. Nepřistupujte tedy k němu jako k sobě rovnému, nečekejte, že vám porozumí, když budete, byť sladce, promlouvat. Pokud vám to zní směšně, stačí se trochu porozhlédnout! Tolik majitelů nesmyslně přeceňuje rozumové schopnosti svých koní! Antropomorfizuje je i jejich chování. A vzteká se, když v tomto modulu nic moc nefunguje. Říkám tedy – milujte svého koně a zkuste pochopit, co být koněm představuje, jak se v kůži koně žije. Ano – kůň má schopnosti, a má jich velmi mnoho – ale jen málo z těchto schopností jsou jezdci a koni společných! Na to nikdy nezapomínejte. Učte se etologii, zvažujte reálné možnosti svých koní. Pokud to skutečně uděláte, zjistíte, že pochopit nás není nijak snadné. Právě tak těžko, jak my chápeme svět koní, chápou koně nesmírně komplikovaný svět náš. Není legrace nám vyhovět, plnit naše přání a my často nejsme ve svých vztazích ke koním spravedliví. Ani orientace v rámci našeho vlastního druhu není žádná sranda a což teprve výzva, jakou představuje komunikace rovnou napříč druhy! 

Představte si, že vás někdo pošimrá holení na vašem pravém boku. Co to znamená? Proč to ten druhý dělá? A když ten druhý šimrá o fous vedle, jde snad – propána! – o jiné sdělení? Každý den stavíme před koně otázky, na které je obtížné najít odpověď! Jen génius, který se ještě nenarodil, by nám ve většině situací bez chyb rozuměl! Zkuste si na jeden den v roce obléknout kůži svého koně... dost možná budete překvapení, jak komplikované je signálům z našeho světa rozumět. Snadno pak pochopíte, jak velký význam má důvěra v tomto tak náročném vztahu a budete ji proto aktivně hledat a ctít.

Od věci není sebereflexe. Položte si otázku: „Jaký vztah si chci se svým koněm vybudovat?“ Mnoho výcvikových metod podporuje diktátorskou formu vztahu založenou na myšlence, že musíme u našich koní dominovat a trvat na „respektu“, pokud chceme, aby se chovali tak, jak my “páni“ chceme. Není pochyb, že i v tomto modelu lze koně úspěšně vzdělávat. Věřte ale, že dobrého vztahu se svým koněm, a tak i úspěchu, lze dosáhnout i tak, že naší výcvikovou prioritou bude neustálá snaha o perfektní zajištění mentálních a fyzických potřeb svého koně. To ovšem nutně zahrnuje jak snahy o posílení jeho fyzické síly, tak i práci vedoucí k jeho psychické vyrovnanosti, pohody a tak i sebevědomí. Jen celý tento komplex umožní koni zůstat klidný a soustředěný i v náročných situacích. Pro budování fyzické zdatnosti koně je ale nutné správně nastartovat proces rozvoje rovnováhy a sebenesení, a proto jsou základy fyziologie a jezdecké teorie opravdu nezbytné.

Tip číslo 4

Je chvályhodné, že přemýšlíte o kondici svého koně, řešíte fyzioterapii, osteopatii, sestavujete tréninkový plán a na začátku hodiny uvolňujete a řádně krokujete. Nezapomínejte ale ani na svou vlastní kondici. Jen jezdec, který je v dobré fyzické kondici a který své tělo drží správně, může koni udávat vhodné a srozumitelné pomůcky. Ještě jednou se podívejte kolem sebe. Každý druhý se hrbí, má špatně nastavené vzorce svého vlastního pohybu. Je velmi pravděpodobné, že i vy, kteří sedíte v sedle, potřebujete fyzioterapii, tréninkový plán a na začátku lekce i dostatek vhodného uvolnění. Najděte si odborníka, který vám pomůže definovat a odstranit opomíjené slabiny. Kůň nemůže být rovný a uvolněný – a tak i spokojený, pokud právě takový není jeho jezdec!

Nezanedbatelný význam má i vaše psychické zdraví. Jestliže jste frustrovaný, nespokojený a nevyrovnaný, jestliže si do stáje nosíte problémy z práce anebo ze studia, nemůžete podávat výkon, nemůžete s nikým navázat zdravý a smysluplný vztah. Kdo není uvolněný, není důvěryhodný – tuto informaci dokážou bravurně číst živočišné druhy napříč mezi sebou. Strnulost a napětí jsou nad slunce jasný signál. Nejen fyzická zdatnost, ale i emociální rovnováha jsou proto priorita!

Jezdec se tedy nemůže zabývat jen a jen svým koněm, musí se zabývat i svou duší a svým tělem! Psychologická příprava vždy úzce souvisí se všemi ostatními složkami v tréninku. Pokud se chcete dopracovat k vysoké výkonnosti, musíte zvládnout i vysokou psychickou zátěž, které je v jezdectví víc, než je nám milé. Nemusíme totiž řešit jen a jen svou vlastní únavu, svou nechuť či své problémy se stagnací ve výcviku, ale i fyzické a psychické problémy svých koní. Psychická odolnost je vážně velmi důležitá – jen díky ní lze totiž „prodat“ potenciál a prosadit se bez ohledu na důležitost situace anebo závodu. Platí totiž, že sportovní složky tréninku většinou využíváme do maxima, psychologická příprava je ale obvykle opomíjená anebo nesystematická. 

Tip číslo 5

V úplně každém existujícím světě panují určité zákonitosti a platí určitá pravidla. S porozuměním problematice vám může pomoci kvalifikovaný instruktor jezdectví. Pokud nechcete anebo nemůžete navázat dlouhodobou spolupráci s učitelem jízdy, jste v nezáviděníhodné situaci. Potýkat se s čímkoli, když nemáme dostatek zkušeností, je vždy nesnadné. Každý krok vpřed vás zákonitě bude stát více úsilí, než bude stát ty druhé. Pokud si ale dobře nastavíte cíle a plán práce, ani to není nemožné – v tuto chvíli se ale vracíme zpátky na začátek článku. Jezdec, který pracuje samostatně, bez vlivu učitele, často hledá rady tu tam a tu zas onde, což obvykle končí rotací v kruhu a eklektickými pokusy z kruhu vystoupit.

Jen málokdo z nás je natolik vyzrálý, aby dokázal sám sebe odpovídajícím způsobem kočírovat, byl schopen najít vhodnou metodu a držet se nastavených mantinelů. Bez učitele, alespoň „sem tam“ upravujícího naše tělo, postoje a vývoj, je to celé opravdu náročné a bez důkladné znalosti teorie se nelze obejít.

Výzvou ale může být i výběr vhodného učitele. Ne s každým si rozumíme, ne s každým souzníme. Pokud nemáme vedení, které akceptujeme a respektujeme, snadno se dostaneme do situace, kdy každý povel, který zazní z úst cvičitele, bez rozvahy vnitřně rozporujeme. Činíme tedy vše, co bylo řečeno, ale bez zápalu, bez úcty a bez důvěry. To ale samozřejmě je cesta do středu labyrintu a nikoli cesta z něho ven.

Řešením rozhodně není účast v lekcích tu, tam a tu zas onde, návštěva seminářů a soustředění bez vize konkrétního možného bonusu. Praktická rada zní – vyzkoušejte si, po pečlivém zvážení, několik instruktorů. V rámci hodin se pak bedlivě soustřeďte na to, zda rozumíte požadavkům a nacházíte v daných lekcích logiku, koncepci a přínos. Neměli bychom jen přijímat, důležité je naopak bystře a samostatně vnímat a ve chvíli, kdy nechápeme, klást bez uzardění a zábran otázky. Chce od vás instruktor něco jinak, než jste doposud byli zvyklí? Zeptejte se, žádejte vysvětlení a chtějte pochopit význam vyřčených slov.

Příkladem může být lekce, v níž se řeší cvik ustupování na holeň. Tento cvik by měl mít své místo ve výcviku všech koní a všech jezdců, a to jakmile dvojice zvládne pravidelný pohyb vpřed na rovných liniích. Není přínosný pouze pro drezuristy. Stranová práce by měla mít své místo i v práci lesních bosonožců nebo třeba jezdců rodea. Správnou reakci koně na pomůcky holení zkrátka a dobře potřebujeme bez ohledu na disciplínu, které se věnujeme. Bystrá reakce koně na holeň je totiž ve své podstatě významnější než reakce koně na otěž. Cvik ustupování na holeň ale můžeme jezdit dvěma způsoby. Cvičitel může žádat, aby při ustupování na holeň byl kůň rovný, anebo může chtít, aby kůň byl přistaven proti směru pohybu. Oba požadavky jsou legitimní. Pokud ale jezdec prošel „rukama“ jen jedné školy a nebyl upozorněn na možnost druhé varianty, snadno se ocitne v rámci lekce v konfliktu. Takže jak? Mám přistavit koně proti směru pohybu, anebo mám chtít, aby byl můj kůň v ustupování na holeň zcela rovný? Co je tedy správné? Jediným správným řešením je přímý dotaz na cvičitele. Jezdec musí komunikovat, nesmí se bát dotázat, musí promluvit. Bez otázky nemusíte totiž nikdy najít uspokojivou odpověď.

Maják...

Někdy může být obtížné být otevřený sám sobě, natožpak k ostatním. Bez zábran hovořit o věcech, které nás děsí, nebo dokonce o tom, co od našich koní my sami opravdu chceme. Přesto ale platí: čím jasnější máme představy o svých cílech, tím snazší bude cesta k nim. Takže – být začátečníkem v sedle je rozhodně výzva nad výzvy. Nejen, že se musíte naučit ovládat sebe a své tělo, ale musíte pochopit i systém, kterým funguje svět diametrálně odlišných živých bytostí. Pro většinu z nás je orientace i v naší lidské společnosti mírně řečeno náročná. Snaha o navázání spolupráce s jiným živočišným druhem je proto logicky ještě vyšší level. Ano – to celé může být frustrující, ale být tomu tak rozhodně nemusí. Může to být úžasné obohacující dobrodružství. Může to být úleva od vypětí, které přináší intenzita a náročnost komunikace v rámci naší vlastní rodiny či společnosti. Možná i proto, že jsme sami sebou vzájemně tak moc unaveni, nachází tolik lidí úlevu ve společnosti bytostí čtyřnohých či jinak morfologicky odlišných.

Svět koček, koní, psů anebo i plazů je plný neznámých podnětů a vstup do něj může být pro nás tou nejlepší možnou relaxací, skutečnou úlevou od každodenních stresů a frustrací. Objevujte tedy s nadšením nový, nepoznaný svět všech našich čtyřnohých přátel! A nebojte se! Kůň nesupluje naše vztahy, ale obohacuje je a rozvíjí. Zapojíte-li tedy do práce nejen rozum, ale i cit, pak vás srdce labyrintem světa do ráje dovede. Společná evoluční cesta lidí a koní totiž nejen že umožnila koním lépe reagovat na příkazy lidí, ale i lidem lépe porozumět chování koní. Otevřete-li tedy své srdce, určitě vás dobře povede! 

A mimoto – jezdectví přece není jen o výkonnostním sportu! Vůbec se nebojte si přiznat, že jste bez ambicí. Radovat se a relaxovat můžeme všichni i bez titulů. Opravdovým vítězstvím je zdravý a spokojený kůň!

Podobné články
Autorka Anika Vogt a její ryzka Dshamilja si focení náramně užívaly. Drezurní klisnu s výkonností S nerušil ani dron

Trénink s kavaletami je super, ale jednoduché řady jsou za chvíli prostě nudné. S tím je teď konec, protože našich deset kombinací jsou všestrannými…

Když nemáte přesný směr, nemáte nic, říká trenér Richard Hinrichs a nabízí tipy, jak přesně vědět, kam chcete jet - ať už při běžné jízdárenské práci…