Proč ve cvalu pospíchá?

Pokud kůň ve cvalu pospíchá, je nutné vysledovat příčinu. Ne vždy je ale i pokročilý jezdec schopen rozeznat, zda má toto chování svůj původ ve fyzické nedostatečnosti koně, nedostatečnosti jezdce nebo bolesti, která souvisí se stavem pohybového aparátu, nevhodně padnoucí výstrojí nebo třeba stavem zubů.

Příčin pospíchání ve cvalu je opravdu celá řada a často k nim patří:

1. Špatně padnoucí sedlo – jedna z nejběžnějších příčin bolesti zad koní, tedy i projevů diskomfortu, včetně neochoty koně ke shromáždění. Přestože se o pasování sedla vede v každé stáji hodně diskusí, je právě sedlo často primární příčina bolestivosti měkkých tkání zad i všech celkových pohybových dysbalancí. Padnoucím sedlem se musíte zabývat průběžně, co vyhovovalo vloni, nemusí letos. Kůň v tréninkové zátěži se vyvíjí a mění. Zkontrolujte nejen šířku komory (komora musí být dostatečně široká, aby sedlo netlačilo ze stran kohoutku do oblasti trapézového svalu), ale i úhel kostry (úhel kostry musí odpovídat úhlu lopatky), délku sedla (sedlo by nemělo přesáhnout poslední hrudní obratel) a sedlové polštáře, které by svým tvarem měly odpovídat aktuálnímu stavu koňských zad.
2. Nevhodný nebo příliš dotažený podbřišník nebo tlaky/otlaky v podsedlové oblasti (nevhodná, znečištěná podložka pod sedlo nebo špatné nasedlání koně) mohou být rovněž příčinnou potíží. Sedlo umístěné příliš blízko kohoutku omezuje pohyb lopatky, sedlo naopak umístěné příliš daleko zase přetěžuje oblast bederní páteře – senzitivnější koně následně v důsledku toho mohou vyhazovat, kozlovat či se bránit určitému typu práce pod sedlem. Zbystřete i při projevech averze při sedlání, které na první pohled se cvalem žádnou souvislost nemají. Konfliktní chování koně při sedlání a dotahování podbřišníku je nespecifickým klinickým příznakem, proto byste ho neměli ignorovat, ale raději konzultovat s veterinárním lékařem. Příčinou totiž nemusí být rozmařilé manýry koně, ale syndrom gastroduodenální ulcerace – neboli žaludeční vředy. Z tohoto důvodu by jako příčina nevhodného chování při sedlání měly být vždy nejprve vyloučeny žaludeční vředy a gastroskopie by u této kategorie koní měla být prováděna i po vymizení klinických příznaků.
3. Problémy s kopyty – nevhodné, čerstvé podkování, přílišný trim, otlaky, hniloby, zášlap, nášlap, to vše může ovlivnit ochotu koně v práci a čistotu jeho chodů.
4. Problémy s udidlem nebo zuby – existuje celá řada typů udidel, která fungují na různých principech, přičemž působení udidla není dáno jen jeho konstrukcí, ale ovlivňuje ho také tloušťka udidla, jeho šířka a jeho umístění v hubě koně.

Tento stručný výčet potenciálních příčin není ani zdaleka kompletní, a proto vždy, když při pohybu koně pod sedlem zaznamenáte pospíchání a s ním související odpor nebo napětí, konzultujte situaci se zkušeným cvičitelem, případně s veterinárním lékařem či chiropraktikem. Pozor, o fyzioterapii ale nikdy neuvažujte primárně, kůň by vždy měl být nejprve vyšetřen veterinářem, aby byly vyloučeny případné kontraindikace pro fyzioterapii. 

Proč začít konzultací se zkušeným cvičitelem?

Zkušený cvičitel vám poskytne základní zpětnou vazbu – zkontroluje, jestli je kůň dobře nauzděn a nasedlán, zda jsou sedlo a udidlo vhodné. Zkontroluje také váš sed. Právě vy totiž můžete být, přestože se snažíte jezdit korektně a svého koně milujete, hlavní příčinou problému.

Potřeba koně po nacválání pospíchat je totiž často způsobena chybami jezdce, jako jsou:

• Nekorektní sed – nesprávná pozice jezdce v sedle (stolicový sed, vidlicový sed, předklon, záklon a vyklánění ze sedla či borcení se bocích)
• Nedostatečná rovnováha – jezdec se při nacválání ocitá výrazně před/za pohybem koně
• Napětí jezdce – nedostatek uvolnění, především střední části těla, blokuje pohyb koně
• Nejasné, špatně načasované nebo příliš intenzivní pomůcky
• Neklidná ruka jezdce a její nevhodné působení

Nekorektní pozice v sedle nebo neschopnost působit pomůckami přesně a efektivně nejsou vždy způsobeny jen nedostatkem času a píle věnované základnímu výcviku. Může tomu tak být i proto, že v běžném životě ovládají držení vašeho těla nevhodné, ale obvykle dobře ukotvené, postulární návyky.

Mezi nejběžnější příčiny chybného v držení těla, které významně ovlivňují sed, patří hyperkyfóza, skolióza a hyperlordóza, deformace různých částí zad. Je třeba si uvědomit, že všechny chybné postulární návyky způsobují svalovou nerovnováhu a ovlivňují funkce celého pohybového aparátu. To se zákonitě promítá i do ježdění. Pokud celý den hrbíte záda a předkláníte hlavu, je samozřejmě náročné vydržet v průběhu jezdecké lekce sedět na koni rovně a vzpřímeně. Pokud se v rámci lekce aktivně snažíte zachovat korektní držení těla, rychle se unavíte. Únava je na opačném konci spektra než tolik potřebné uvolnění. Kůň, který je s vámi na jedné dynamické vlně, bude na nedostatek vašeho uvolnění reagovat. Kmih a aktivita zmizí a kůň brzy bude stejně tuhý jako jste po chvíli ježdění i vy. Co s tím ale dělat? Je to jednoduché. Uvědomění si problému je základem efektivní změny. Vnímejte tedy své tělo a své postulární návyky. I mimo sedlo se aktivně zabývejte korektním držením těla, věnujte pozornost tomu, jak stojíte či jak sedíte v autě nebo u počítače. Požádejte přátele, aby vás na chyby v držení těla upozornili vždy, když je zaznamenají. Jistě, může to být nepříjemné, ale taková pomoc je skutečně účinná. Snaha ale stačit nemusí a pokud máte pocit, že máte s držením těla dlouhodobě problémy, navštivte fyzioterapeuta. Existují účinné protahovací a posilovací cviky, které s odstraněním postulárních zlozvyků pomohou. Pokud vás tedy trenér opakovaně upozorňuje na konkrétní chyby v sedu a vám se věci nedaří změnit, zvažte proto, zda není čas obrátit se na odborníka. 

Další běžnou příčinou, proč kůň ve cvalu pospíchá, je nevhodně působící a neklidná ruka. Váš sed může být dobrý, bezchybná ruka je ovšem vzácný jev a nikdy k ní nikdo nepřijde jen tak.

Zkušení školní koně, kteří jsou ježděni začínajícími jezdci, se naučí mnohé z jejich chyb tolerovat až ignorovat. Nízká reaktivita na nedostatečnou kvalitu sedu a pomůcek se ale netýká koní mladých, senzitivních nebo zkušených, na kterých začátečníci běžně nejezdí.

Pěkný, dobře kadencovaný shromážděný cval

Aby kůň mohl předvést shromážděný cval, musí být dostatečně fyzicky silný na to, aby se dokázal nést, podsadit a pod jezdcem vyklenout hřbet. Nemusí to být oříšek jen pro koně mladé a nezkušené, ale i pro koně starší, kteří neprošli kvalitním systematickým výcvikem a nenaučili se pracovat v rovnováze a správném držení těla. Nebuďte tedy překvapeni, pokud se váš kůň ve shromážděném cvalu pohybovat nedokáže i když je starší a zkušený a vy si jste si jistí, že váš sed je velmi dobrý, pomůcky jasné a přesné a ruka korektní.

Platí tedy – jestliže chcete postoupit na vyšší úroveň, musíte mít nejen kvalitní a funkční sed, ale i koně, který už má dostatek fyzické síly, aby vůbec mohl ve shromáždění plynule a dynamicky cválat. Kvalitního cvalu a jeho shromáždění lze ovšem dosáhnout pouze systematickým a pravidelným tréninkem. Žádné manuální techniky práce s otěží a ani pomocné otěže shromážděný cval nezajistí. Shromážděný cval je důsledkem adekvátního a korektního výcviku a je proto velmi důležité, abyste o něj nežádali příliš brzo. Zde ale pozor, shromažďování musí být chápáno jako rozvíjení schopnosti koně nést stále víc hmotnosti těla na zadních končetinách a nikoliv jako zkrácení kroku/cvalového skoku, které je důsledkem působení ruky jezdce.

Otěž v tomto procesu nikdy nesmí mít úlohu brzdy (nebo napůl zatažené brzdy). Kratší a vyšší cvalový skok není výsledkem manipulace jezdce, ale změn, které jsou důsledkem fyzického a psychického rozvoje koně. Tento rozvoj probíhá díky systematickému a různorodému tréninku a ježdění cviků, které ke shromáždění vedou. Silové zkracování cvalového skoku prostřednictvím otěže a intenzity sedu má za následek ztuhnutí a ztrátu kmihu nebo i neochotu přijímat pomůcku v reakci na pociťovaný diskomfort. Což rozhodně není to, co rozhodčí chtějí vidět. Nikdy se proto nepokoušejte „nacpat“ koně do shromáždění silnějším působením otěže, sedu a holeně. Tak shromážděný cvalový skok nevzniká, ale zaniká. Jen postupný rozvoj posuvné síly a rovnováhy vede ke shromáždění, fyzická síla jezdce s ním nikterak nesouvisí. Kůň musí moci, musí rozumět a musí chtít!

Jak tedy zpomalit?

Jak už bylo řečeno – pokud kůň po prvních cvalových skocích zrychlí a víc a víc pospíchá, musíte se nejprve pokusit najít primární příčinu problému. V rámci spolupráce s kvalifikovaným cvičitelem vyhodnoťte aktuální situaci. Ověřte si, jaká je mechanika pohybu koně ve volnosti a jaká je pod sedlem. Vidíte rozdíl? Pokud kůň pod sedlem není uvolněný, nepruží ve hřbetě a neochotně či nedostatečně akceptuje jezdcovy pomůcky je nezbytné se vrátit k základům a zjistit, co je toho důvodem. Co se děje špatně? Kde vzniká odpor, kde se hromadí chyby? Může to být trochu detektivní práce, obvykle ale lze příčinu vysledovat, a tak i určit, co je spouštěčem.

V rámci vyhodnocování sledujte:

Sed jezdce. Používá jezdec pomůcky odpovídajícím způsobem? Není působení pomůcek příliš silné/nekorektní/konfliktní? Je jezdec schopen jít s pohybem koně? Je v rovnováze?

Reakce koně na pomůcky jezdce. Snažte se vyhodnotit, jak ochotně kůň pomůcky akceptuje. Je vůči nim vlažný? Ignoruje je? Brání se jim? Přijímá bez problémů udidlo? Objevuje se neklidná huba, házení hlavou, snížení/zvedání krku, plazení jazyka, cvakání zuby? Často příčinou neklidu a napětí jsou protichůdné pomůcky jezdce (ruce drží, sed pobízí, holeně cestují kam nemají…), což obvykle souvisí i s jejich nevhodným načasováním. Čím méně je signál/situace pro koně srozumitelný, tím víc diskomfortu přináší a tím aktivněji se kůň signálům jezdce vyhýbá – jde za otěž anebo proti ní. V této souvislosti je dobré zmínit, že přílišné omezování hlavy/huby může – především při přechodech do vyššího ruchu nebo později třeba v přeskocích – působit na koně klaustrofobicky a být proto primární příčinou ztráty uvolnění, a proto i pospíchání.

Mechaniku pohybu koně v kroku a klusu. Pohybuje se kůň v nižších chodech pod jezdcem pravidelně a uvolněně? Neztrácí na delších rovných liniích, v přechodech, obratech kmih? Má i v těchto chodech někdy/často/vždy tendenci v určitých cvicích nebo situacích zrychlovat? Jsou v těchto chodech kroky někdy výraznější, než je jezdci pohodlné?

Provedení a kvalita přechodů z vyššího do nižšího ruchu. Padá kůň v přechodech na předek nebo je schopen zachovat přilnutí a docílit podsazení? Dokáže se nést? Zvedá/snižuje krk a hlavu? Jak v těchto cvicích reaguje na působení sedu a ruky?

Neefektivní řešení

Až příliš často je jezdcům dopředných koní doporučováno ostřejší uzdění, aby měli nad koněm lepší kontrolu. To ale obvykle funguje jen v krátkodobém horizontu, ostřejší uzdění neřeší příčinu. Kůň se díky němu obvykle o to víc brání kontaktu s otěží – „zalézá“ za otěž, zkracuje krk, přestává pracovat zády a snaží se všemožně vyhnout tlaku udidla a působení ruky jezdce. Brzy začne znovu pospíchat. Může se rozvinout i panická stresová reakce, kůň se úplně vypne a jde přes všechno. 

Ostřejší uzdění proto až na výjimky není funkční řešení. Kůň musí pochopit, oč je žádán, a to prostřednictvím korektního výcviku a korektních pomůcek. Sám od sebe své chování nezmění. V krátkodobém i dlouhodobém tréninkovém horizontu proto u tohoto typu koní zařazujte časté poloviční zádrže a každou vhodnou reakci koně odměňte skvěle načasovaným uvolněním tlaku. Trénujte přechody, obraty a cviky, které podporují schopnost shromáždění. Zkušený jezdec vhodným působením sedu (středem a horní polovinou těla) shromáždí/zpomalí koně i bez otěží. Shromáždění tedy není o fyzické síle jezdce nebo použité výstroji, ale o kvalitě uskutečněného výcviku.  

Pospíchání je prakticky vždy spojeno s fyzickým nebo psychickým diskomfortem. Jezdec, který tento problém řeší, si proto musí velmi dobře uvědomovat, co činí a jakým způsobem používá své tělo. Jeho reakce by neměly být přehnané, pro koně překvapivé a nikdy by neměly být zdrojem stresu či bolesti. Tlak na vzrušivé koně proto vždy aplikujte promyšleně, přiměřeně a nikdy nebuďte hrubí. Klid rodí klid. Na to opravdu nesmíte zapomínat. Pokud nejste klidní vy, nečekejte, že bude klidný kůň. Dobrým tipem jsou časté přestávky, v průběhu kterých mohou negativní emoce vychladnout. Platí tedy – udržte vždy nervy na uzdě a nikdy nepodléhejte emocionální síle okamžiku. Agilní, spěchající kůň může být pro ne příliš zkušeného jezdce skutečně oříšek. Už proto, že cval je sám o sobě dost rychlý na to, abyste stihli udělat vše přesně tak, jak máte. Nějaký čas strávený dalším pilováním dovedností na klidnějším koni se proto může velmi vyplatit. Nejde to? Zajistěte si lekce na jiném, zkušeném koni. Možná to není vaše preferované řešení, ale je maximálně efektivní a účinné.

Tipy?

Obecně platí, že kůň, který pospíchá by měl být ježděn na rovných liniích omezeně. To ale samozřejmě neznamená, že svého koně utočíte do padnutí, přestože brzy zjistíte, že mimo rovnou linii máte nad koněm vždy významně více kontroly.

V rámci svých lekcí věnujte mimořádnou pozornost cvikům jako jsou kruhy změnit, kruh zmenšit, osmička, vlnovka, obloukem změnit směr, od stěny ke stěně. Často jezděte přechody, jak mezi základními chody, tak i v rámci daného chodu (shromážděný klus, střední klus a znovu shromážděný klus). Zdokonalujete tak poloviční zádrž, která pro nikoho není jednoduchá. Správně provedené přechody posilují záď koně i zádové a břišní svaly, zlepšují rovnováhu, kmih i schopnost podsazení. Maximálně často zařazujte do lekcí cvik dovnitř plec, který mimo jiné zlepšuje prostupnost. Velmi prospěšná je každá práce na dvou stopách – jezděte ustupování na holeň a překroky. Cvik kruh zmenšit a ustupováním na holeň zvětšit by měl být váš velmi dobrý přítel!

Buďte v klidu, buďte jemní, buďte trpěliví…uvidíte, půjde to!