Dnešní bonbónek vyhrabal Filip Tesař z ruského archívu a je jen pro silné povahy. Připravte se na autentické popisy pamětníků, jak byli tarpani loveni a kroceni jako divá zvěř... neměli to s námi koně v minulosti vůbec jednoduché a myslím, že je nejvyšší čas jim splatit trpělivost, kterou s námi mají.

Náš seriál o tarpanech spěje do finiše. Minulý díl jsme skončili otázkou, zda je vůbec možné odlišit divokou a zdivočelou populaci koní. Filip Tesař nyní pokračuje v rozplétání tohoto klubka a oklikou se opět dostává k úvodní otázce, co je to vlastně „pravý“ tarpan.

Ptáme-li se, zda byli ti divocí koně, které v našem článku označujeme na základě novodobého úzu coby tarpany, opravdu divocí, nakousli jsme tím poslední kyselé jablko. A kyselé je tedy pořádně.

Po všech odhadech a dohadech konečně máme něco, co by mělo být jasně patrné zblízka i zdálky a mohlo by případně sloužit jako jasný rozpoznávací znak. Zbarvení. Ovšem nebyli by to tarpani, kdyby i u zbarvení nečíhala nějaká zrada. Takže začneme u myši domácí. Víte, jakou má vlastně barvu obyčejná "šedá" myška?

Už jsme toho o nich tolik napsali, ale pořád vlastně nevíme, jak tarpani vlastně vypadali. Jako koně Převalského? Jako exmoorští ponyové? Byli malí, nebo velcí? S hřívou stojatou nebo povislou? Pojďme prozkoumat prameny a - možná - se pustit i na půdu spekulací.

V předchozích dílech jsme si povídali o konkrétních jedincích, kteří byli svými pozorovateli (případně opisovateli) označováni jako „tarpani“. Nyní je na čase se podívat, co je vlastně označováno samotným názvem „tarpan“. Byl tak nazýván prostě divoký (případně i zdivočelý) kůň, nebo se jednalo o svébytný typ, charakterizovaný konkrétními znaky?

Dnes se v našem vyprávění o tarpanech podíváme na známá i méně známá svědectví o pozorování tarpanů ve volnosti. Zjistíme, že stále není příliš o co se opřít, protože vůbec není jisté, kde je ještě řeč o tarpanech a kde už o koních Převalského.

Jak bylo řečeno, Simon Gottlieb Gmelin i Peter Simon Pallas, kteří sepsali první odborné popisy tarpanů, tarpany – či údajné tarpany – viděli naživo. K tomu navrch, podobně jako další jejich kolegové, mapující souběžně s nimi gigantický východ ruské říše, čerpali z informací jiných, blíže neupřesněných osob.

„Tarpani – s tím, že nevíme přesně, čemu se říkalo tarpani (toto slovo může, ale nemusí znamenat „divoký kůň“), byli divocí koně, jen není jisté, zda nebyli pouze zdivočelí. Dále byli šedé barvy, ale možná také ne. Skutečně to byli předkové domestikovaných koní, ovšem není to jisté.“ Tolik Rádio Jerevan. Co tedy SKUTEČNĚ víme o těchto tajemných koních?