Rovně

Jednou z velmi důležitých informací, kterou je třeba vědět předtím, než začneme popisovat stranové pohyby, je to, že kůň není uzpůsoben k chození do strany po delší dobu. Kůň je stvořen pro pohyb vpřed. To neznamená, že se nedokáže pohybovat do strany nebo se neumí otočit, ale jde o to, že přirozený způsob jeho cestování je jít tím směrem, jak je uspořádáno jeho tělo. Proč?

Protože všechny klouby předních končetin koně jsou pohyblivé pouze v podélném směru. To stejné platí pro klouby zadních končetin od hlezna dolů. Vyzkoušejte si to, až budete koni zvedat nohy při čištění kopyt. Tyto klouby jsou jako panty od dveří, hýbou se pouze v jednom směru. Tvar kloubů dovolí pouze hladké klouzání po povrchu chrupavek v tomto směru. Nesmírně silné vazy a povázky toto ještě umocňují, stabilizují klouby, takže ty se nemohou hýbat do stran, a to ani náhodně.

Ale stejně tak všichni vidíme během našeho každodenního ježdění, že kůň se může pohybovat do strany. Jak je to možné?

Přední končetiny mohou vykonat určitý pohyb do strany v lopatkách a v jejich spojení s hrudníkem. Pamatujte si, že zde není žádný kloub, pouze svaly a vazy a ty dovolí nohám odklonit se od jejich normálního uspořádání tím, že umožní lopatkám rotovat nebo klesat/zvedat se vzhledem k hrudníku.

Svaly, které tento pohyb provádějí, jsou původně určené k jiným věcem, takže nejsou zpočátku trénované ani dostatečně fit, aby vykonávaly stranové pohyby.

Zadní končetiny jsou trochu vhodnější pro pohyby do strany směrem ke střední linii těla nebo přes ni. Je to proto, že jejich kyčelní kloub má kulovitý tvar, který je do jisté míry pohyblivý do všech stran. Říkám do jisté míry, protože rozsah pohybu v předozadním směru je v tomto kloubu výrazně větší než do strany.

Toto se neděje pouze kvůli tvaru kloubu, ale kvůli přítomné mase svalů a jejich úponům i směrům, kterými se stahují/kam se nenatáhnou. Kůň nikdy nedrží svou zadní končetinu zvednutou horizontálně do strany, nemůže totiž natáhnout určité svaly natolik, aby mu to umožnily. U koní, kteří jsou pravidelně protahováni profesionály, se tato schopnost výrazně zlepší ve srovnání s jedinci, kteří takto protahováni nejsou. Důvodem je odpor svalového napětí (tonusu) okolních svalů. Ale ani protažený kůň nedokáže takto unožit svoji končetinu sám, aktivně; musí to za něho udělat fyzioterapeut.

Pokud má kůň začít aktivně pohybovat končetinami do strany, křížit je přes střední linii těla (ukročit končetinou pod břicho/před hrudník) a pak jimi došlápnout a podepřít tělo v této neobvyklé pozici, vyžaduje to po něm zkušenost a opatrné posilování netrénovaných svalů. Ukročení končetinami dozadu a ven od těla, aby bylo možné stranový pohyb dokončit, také vyžaduje posilování a procvičování. Stranové pohyby, zvláště prováděné s jezdcem na hřbetě, by se měly zpočátku procvičovat jen na několik kroků a ne ve strmém úhlu, aby si tělo koně zvyklo na tento požadavek.

Dovnitř plec

Dovnitř plec je komplexní pohyb, jehož účelem je procvičovat koně komplexním způsobem. Začnu tím, že vysvětlím, jak se provádí, a pak přejdu na vyložení jejího účelu.

Uvedu dovnitř plec podél stěny, řekněme podél dlouhé stěny na pravou ruku. Předek koně se vyvede dovnitř, takže tělo koně je ohnuté dovnitř, jako byste chtěli zahájit malý kruh.

Míra odklonu od přímého směru ve skutečnosti závisí na tom, čeho chcete tímto cvikem dosáhnout a jak dobře se umí kůň ohnout a došlapovat pod své tělo bez ztráty rytmu. Může se jednat o takový odklon, kde se předek posune dovnitř pouze o šířku 1 kopyta, takže jeho vnější přední kopyto půjde po stopě mezi zadními kopyty. Díky tomu bude vnitřní přední kopyto pouze o trochu více vevnitř, než vnitřní zadní kopyto. Tomuto cviku se říká dopředu plec.

V německé jezdecké škole, kde je vše tak bohorovné, že cokoli jiné označují za nekorektní, často uslyšíte, že vnitřní zadní kopyto se má pohybovat perfektně s vnějším předním kopytem. Jsou ve stejné stopě, zatímco vnější zadní kopyto kráčí po své vlastní stopě a vnitřní přední kopyto také. Tento druh dovnitř plece jsem zde schematicky znázornila; nikoli proto, že bych to považovala za jediné korektní provedení dovnitř plece (což nepovažuji), ale proto, že je to dobrá střední dovnitř plec, s níž lze začít u koně, který už byl s tímto cvikem seznámen.

Můžete také vyvést předek koně natolik dovnitř, že přední kopyta se pohybují po stopách vedle stop zadních kopyt - strmá dovnitř plec. To vyžaduje po koni trochu víc, buď se natolik ohne, že záď zůstane rovná na stěně na hlavní stopě a tělo se výrazně ohne dovnitř, takže půjde po samostatné vnitřní stopě. Nebo kůň nebude mít záď rovně na hlavní stopě, ale bude se pohybovat trochu jako při ustupování na holeň, kdy zadní končetiny se budou také křížit. Okolo toho panuje stále velká debata, zda je toto korektně nebo ne, ale zůstává faktem, že člověk, který ve skutečnosti zavedl do výcviku dovnitř plec (De la Gueriniere), ji popsal velmi zřetelně jako křížení vzadu. Později se toto provedení dovnitř plece pozměnilo na německou striktní dovnitř plec s rovnou zádí a vnitřním zadním kopytem pohybujícím se ve stejné stopě, jako vnější přední - možná aby lépe vyhovovalo jejich typům koní.

Říkám „vnitřní", ale to neznamená vždy „ta uvnitř jízdárny". Kůň na schématu nahoře provádí dovnitř plec doprava, je ohnutý doprava a vnitřní je strana, na kterou je ohnutý. Na takovém obrázku je jednoduché si představit, že stěna jízdárny je levý okraj obrázku. Ale klidně by mohla být i vpravo, pouze by jezdec musel dát pozor, aby hlavu koně neotočil do stěny. Ve skutečnosti je zezačátku jednodušší použít stěnu jako zábranu, aby záď koně neuhnula ven, protože kůň se může pohybovat s rovným tělem do strany - což je ustupování na holeň. Je to také vizuálně jednodušší pro jezdce, který tak dobře vidí před sebou, jak moc je plec koně uvnitř ve srovnání s běžnou stopou podél stěny.

Nejdůležitější věcí je, vedle rytmického kráčení koně dopředu a pěkného přilnutí, aby se kůň ohnul. Míra křížení jeho končetin či umístění jednotlivých částí jeho těla do prostoru nemá žádný význam, pokud nepřimějete svého koně se ohnout. Je velmi, zdůrazňuji VELMI běžné, že koně provádějící dovnitř plec jdou ve skutečnosti v postavení, které by se dalo nazvat „ven plec". Je to proto, že jezdec se soustředí na sestavení hlavy koně dovnitř, a během toho koně zalomí v kohoutku, takže dovnitř se dostane pouze jeho krk. Plec koně jde ve skutečnosti ven.

Říká se, že kůň se má ohnout rovnoměrně od týlu po záď a že tělo má představovat rovnoměrný oblouk jako část kružnice. To je ale jen napůl pravda. Kůň se ve skutečnosti nedokáže ohnout rovnoměrně po celém svém těle. Kůň by se měl sestavit dovnitř, což znamená uvolnit čelist a ohnout ve druhém meziobratlovém kloubu tak, že se bude dívat dovnitř. Pak by měl rovnoměrně ohnout krk podle poloměru kružnice. Jeho hrudník by se také měl ohnout podél kružnice, ale zvláštní pozornost by se měla věnovat kloubu mezi krční a hrudní částí páteře. Tato oblast se nesmí ohnout více, než krk a hrudník. Oblast od druhého meziobratlového kloubu až po sedlo by měla být rovnoměrně ohnutá.

Oblast za sedlem se nemůže ohnout do strany. Páteř má zde tuhé výběžky do stran, které tomu brání. V této oblasti musí kůň kompenzovat tuto tuhost snížením vnitřní kyčle a ohnutím horních kloubů zádě (křížo-bederního/kyčelního/kolenního) vertikálně, takže se vnitřní kyčel dostane ve skutečnosti trochu dopředu. To je shromažďující část cviku dovnitř plec, nesmírně důležitá pro udržení aktivity. Bez toho je dovnitř plec pouze něco jako ustupování na holeň, což je v tom nejlepším cvik na zlepšování pružnosti.

Pak je tady ocas. Ocas je poslední součást páteře koně, která se musí ohnout. Není žádný zvláštní důvod, proč by se měl ocas ohýbat. Za ocas se netáhne, aby se ohýbal dovnitř, pokud se tedy neučíte být koňským fyzioterapeutem. Není žádný důvod. Ocas by se měl ohnout dovnitř pouze jako indikátor toho, že kůň je celý ohnutý, po celé délce páteře, a že není někde ztuhlý nebo zablokovaný. Všímejte si ocasu!

Takže snížení vnitřní kyčle a ohnutí horních kloubů zádě na této straně je jedním z předpokladů dovnitř plece. Dalším předpokladem je to, že kůň má natáhnout vnější stranu, takže ji prodlouží, nikoli zkrátit vnitřní. To posílí svaly jeho horní linie a zlepší přilnutí tím, že se kůň natáhne za udidlem. Toto natáhnutí za udidlem na vnější straně je bod, prostřednictvím kterého může jezdec regulovat shromáždění, tempo i úhel pohybu koně.

Kůň pracuje spíš jako kolečko, podepírá ho předek a tlačí se zezadu. Hlavním účelem dovnitř plece je, aby kůň více zatížil vnitřní zadní končetinu a zároveň s ní více sunul tuto zátěž dopředu. Na našem schématu je to pravá zadní končetina. V této pozici pravá zadní končetina došlapuje přesně za těžiště koně. Vnější zadní končetina je poněkud odlehčená, ale ne moc. Ve skutečnosti je nejvíce odlehčená vnitřní přední končetina.

Nezvyšuje se pouze posun, ale tento cvik podporuje i nesení. Zatížení a s ním nesení vnitřní zadní končetiny se zvýší už jen tím, že si jezdec sedne více na vnitřní sedací kost. Pěkné je na dovnitř pleci to, že je téměř nevyhnutelné, že kůň více zatěžuje vnitřní zadní končetinu, ať už to chce nebo ne. Když vnitřní končetina došlápne, ohne se, a protože vnější zadní se přitom zvedá, musí ta vnitřní prostě pracovat. Fakt, že musí pracovat vždy jen jedna zadní končetina, brání zpomalení koně, ke kterému by došlo v případě, že by druhá zadní končetina ztuhla. Pokud byste chtěli, aby se kůň najednou natáhl do obou otěží a najednou ohnul horní klouby obou zadních končetin, pravděpodobně by zpomalil a začal se pomůckám bránit.

Při cviku dovnitř plec se ale neposiluje pouze záď. Svaly, které hýbou předními končetinami do strany ke střední linii těla, tedy prsní a hrudní svaly, musí překřížit přední končetiny a zároveň v této překřížené pozici podepřít tělo. Musí se také naučit posunout tělo dopředu a ven. Druhá (vnitřní) přední končetina musí dělat opak, tedy došlápnout daleko vedle těla a přitáhnout tělo tak, aby se dostala pod něho. Naštěstí přední končetiny jsou trochu odlehčené aktivní zádí a pracují v přiměřené rychlosti, aspoň na začátku nácviku tohoto pohybu. Lopatky a jejich pojivová tkáň a svaly se musí přizpůsobit této práci, když se pohybují nahoru a dolů po ploše hrudníku. Když vnější přední končetina došlapuje daleko dopředu a ven, její lopatka je tažená nahoru. Když pak přitahuje tělo nad sebe a tím ho přes sebe sune, lopatka se trochu sníží a díky tomu může tato přední končetina stát šikmo ke středové linii těla.

Příště budeme pokračovat a vysvětlíme si, jak vypadají a proč se rocvičují další cviky na dvou stopách čili stranové pohyby.