Pomocné otěže 2: Vyvázání koně, vyvázání jezdce

18. 2. 2011 Theresa Sandin Autor fotek: archiv autorky

Pokračujeme s představením různých pomocných otěží a "vyvazovátek", jejichž úkolem je především držet koni hlavu dole. Dnes se podíváme na další zástupce: různé lonžovací postroje a martingaly. Ale tím to nekončí. Theresa Sandin jako protiklad umělého stahování hlavu koně na kolmici uvádí i příklad účinného cviku ze země. A na závěr představuje i pár vyvazovátek pro jezdce.

Kůň si škube v hubě pohybem svých vlastních zadních nohouLonžovací postroj Pessoa

V době, kdy mezi parkurovými jezdci kralovali Pessoovi, tedy v 80. a 90. letech minulého století, vyšlo z jejich stáje hodně „vynálezů". Ve článku o udidlech už jsem zmínila tzv. „Pessoa gag bit", čili sněhuláka (viz Uždění a udidla 3: Gag, fuga a jak vlastně udidlo působí), který je kombinací vozatajského udidla a gagu. Pak to byl tzv. "Pessoa training system", čili lonžovací postroj Pessoa používaný k lonžování koní. Tento postroj by měl koně přimět natáhnout se dolů a zároveň zaktivovat záď, aby zadní nohy vykračovaly směrem dopředu, takže by měl být dobrý pro koňský hřbet. Viděla jsem ho v akci několikrát, a zatímco skutečně dostal hlavu koně dolů, nejvýraznější efekt tohoto výmyslu bylo to, že se mu podařilo škubnout koni v hubě vždy, když se odrážel zadní nohou.

lonžovací postroj Pessoa zapnutý dolelonžovací postroj Pessoa zapnutý výšJedná se o poměrně složitý kladkový systém, který prostřednictvím obřišníku spojuje záď (stehna) s hubou koně. Předpokládám, že ona provazová smyčka okolo stehen má koně podpořit v tom, aby vyšlapoval zadníma nohama více dopředu, když na ně tlačí zezadu, a zároveň má omezovat zvedání hlavy. Ale co je citlivější - kůže na stehnech nebo huba!? Podpoří to koně v zarolování hlavy dolů, nikoli v tom, aby se natahoval za udidlem, protože udidlo mu s každým krokem škubne hubou. Pokud nic jiného nepůsobí mechanicky, pak tento postroj ano!

Nikdy jsem ani neviděla, že by se s tímto postrojem skutečně u nějakého koně zaktivovala záď, pouze padl na předek a zaroloval se za kolmici. Postroj lze zapnout do nižší pozice (pro lepší vytažení) a do vyšší pozice (pro shromáždění), ale nezdá se, že by to mělo tento účinek.

postroj "hock hobble"Postroj „Hock Hobbles"

Některé z těchto vynálezů jsou tak sprosté k hubě koně, že nemohu ani pomyslet na to, že existují. Pokud někdo použije postroj zvaný „hock hobbles", který spojuje hlezna koně s udidlem, musí tak učinit s úmyslem vyškubat koně v hubě. Je to jedna z westernových výcvikových pomůcek, ale je třeba se o ní zmínit, protože dříve nebo později stejně prosákne do hlavního jezdeckého proudu.

Postroj „Abbot-Davies Balancing Rein"

Abbot-Davies Balancing ReinDalší verzí těchto postrojů je tzv. "Abbot-Davies Balancing Rein", který spojuje udidlo koně s ocasem. Nevím, jestli někdo tento výmysl používá, nebo jestli to někdo někdy na někom viděl. Ve skutečnosti je to pevný martingal, který táhne ocas mezi stehna. Někdo si možná myslí, že díky tomuto tahu kůň podsadí záď mezi zadní nohy, ale já si to nemyslím. Koně je třeba pobízet, aby zadníma nohama došlapoval více dopředu pod své tělo a podsadil záď. Největší působení to stejně bude mít na hubu koně, když celé to řemení pod břichem začne poskakovat s každým krokem. Také to nedovolí koni, aby natáhl krk dopředu-dolů-před kolmici, může ho pouze zarolovat ke karpům.

Dvoudílný lonžovací postroj s chambonem

Pokud nutně potřebujte dát něco na svého koně, aby se vytáhl dopředu a dolů, použijte, prosím, jemnější a levnější pomůcku, než je lonžovací postroj Pessoa nebo The Abbot Davies. Pamatujte, že vlastníci patentu vydělávají na vašem zoufalství a prodávají klubko provazu za 150 dolarů i víc. Ty peníze, které zaplatíte, nebudou vašemu koni k žádnému užitku. Vyrobte si místo toho levnou a citlivou pomůcku a za ušetřené peníze pozvěte ke svému koni chiropraktika, nebo si zaplaťte lekci práce na dlouhých otěžích.

Chambon vyvíjí tlak na týl a hubuChambon povolí svůj tlak, když se kůň vytáhneVepředu použijte chambon a okolo stehen jednoduše dejte „gumy" ("gumový chambon") a připevněte ho z obou stran k obřišníku. Garantuji, že kůň bude dostatečně cítit svůj zadní konec, ale chambon bude k jeho hubě milosrdný a dovolí mu naplno se vytáhnout dopředu-dolů-před kolmici!

Pamatujte si také to, že je to právě přirozený pohon vpřed pocházející ze zádě, který vyrobí ono natažení a bude učit koně, aby šel dopředu svižně, ale nespěchal.

Tie-down připevněná ze strany za účelem „měkkého“ ohnutíWesternová „drezurní" vyvazovací otěž

Eitan Beth Halachmy nazývá svůj jezdecký styl „cowboy dressage" (kovbojská drezura), protože ze všeho nejdříve „se hodně naučil o disciplíně a drezuře od maďarského důstojníka jezdecké kavalerie". Všimněte si, že jako první zmiňuje disciplínu. Také má rád americké kovboje, takže skloubil obojí. Zjistil, že je nezbytné spojit ze strany udidlo s ocasem, aby koně přiměl se ohnout a být poslušným. Disciplína, bez debat. Nebo mučení.

Martingaly a vyvazovací otěže „tie-down"

Existuje několik různých více či méně složitých pomocných otěží, které omezují výšku hlavy koně. Nejjednodušší z nich je známá pod anglickým názvem „tie-down" (pozn. překl.: u nás se používá i výraz nárazová otěž a má princip tzv. pevného martingalu), která jde od uzdečky k hrudníku koně a je zapnutá do podbřišníku nebo obřišníku. Některé tyto pomocné otěže se zapínají do kroužků udidla, jiné do nánosníku a někdy jsou prostřednictvím volných kroužků spojené s otěžemi. V tomto případě se pak nazývají volný martingal.

volný martingalVolný martingal často používají skokoví jezdci a stal se více či méně standardní součástí jezdecké výstroje koně. V různých situacích na parkuru je skutečně užitečný, především v případě, kdy kůň má tendenci vyhnout se pomůckám otěží, když najíždí na skok.

Vznětliví nebo tvrdohlaví koně někdy házejí hlavou nahoru, mám na mysli skutečné švihnutí hlavou nahoru. Ne jenom něco jako „nad otěží", které je známo v drezurním ježdění, ale jedná se o chvíle, kdy je nos koně skutečně nejvyšším bodem a kůň se nezadržitelně rozbíhá vpřed. A sportovní plemena koní jsou stále vznětlivější. Výhodou volného martingalu je to, že, pokud se nastaví správně, začne působit až tehdy, kdy je to třeba. Když se otěže zvednou nad určitou úroveň, kroužky je drží zpátky. Díky tomu také táhnou otěže dolů a nikoli dozadu.

Když kůň hodí hlavou skutečně vysoko, může jezdec zatáhnout za otěže pouze směrem k uším koně (hlava je vodorovně) a cokoli, co s otěžemi působícími v tomto úhlu provedete, se mine účinkem. Pokud má kůň hlavu v normálnější pozici, řemení volného martingalu je prověšené a nijak nepůsobí. Zároveň brání tomu, aby se otěže dostaly přes hlavu koně a aby si kůň do nich šlápl, pokud jezdec z koně spadne.

irský martingalirský martingal v akciIrský martingal má stejnou funkci. Je to zároveň jednoduché zařízení. Provléknete otěže kroužky tohoto martingalu tak, aby řemínek martingalu zůstal pod krkem. Díky tomu bude působit proti dolní straně krku, pokud kůň zvedne hlavu, a také tam se kroužky martingalu vzepřou. Když se kůň chová korektně, martingal nepůsobí. Je jen jeden problém...

Většinou nejsou martingaly dost dlouhé nebo s dostatečně oddělenými vidlicemi, aby umožnily „otevřenou" pomůcku otěží. To nemusí vadit při skákání, ale pro drezurní ježdění to je katastrofální. Irské martingaly nedovolí skoro žádný pohyb otěží do strany a někdy mohou dokonce držet otěže ještě blíže k sobě, než by jezdec měl v neutrální pozici. Jsou tedy vhodné pro skákání a nikoli pro základní jízdárenský výcvik.

Pevný martingal zapnutý do nánosníkuExistuje celá řada pomocných otěží pracujících na principu pevného martingalu. Některé jsou známé pod anglickým pojmem „tie-down". Jedná se o řemen s pevně nastavenou délkou, který jde od hlavy k hrudníku. Tzv. nárazová otěž (angl. tie-down nebo harbridge rein) je jedním z nich. Připíná se buď k nánosníku, jako jakýkoli jiný pevný martingal. To zní poměrně nevinně a ve skutečnosti to není tak zlé. Skutečnou nevýhodou je, že nemá žádnou pružnou část, takže když začne působit, může to být dost silné škubnutí.

Nárazová otěže zapnutá do udidla.Pokud se použije na koně s nebezpečnými zlozvyky jako stavění se na zadní, může být životu nebezpečná. Stále mu totiž poskytuje dostatek prostoru pro švihnutí krkem, a když se náhle napne, kůň se může rozrušit, vzepnout a přepadnout dozadu. Děsivé.

Díky jednoduchému doplňku lze pevný martingal zapnout i do kroužků udidla. To je samozřejmě mnohem tvrdší a může dojít ke stejným problémům, jaké byly popsány výše u korektně zapnutého pevného martingalu. A pokud je zapnutý do udidla, je to ještě horší - kroužky udidla jsou tažené dolů a k sobě, vzniká louskáčkový efekt a kloub jednou lomeného udítka jde přímo nahoru proti tvrdému patru koně. Pokud nic jiného, pak právě toto způsobí, že se kůň vzepne nebo s jezdcem uteče.

Alliance Back Lift

Našla jsem konečně anglickou verzi webových stránek popisujících toto zařízení. Už mě to mate výrazně méně.

Postroj Alliance Back LiftStále jsem ho ještě nevyzkoušela, ale něco už k němu mohu říct.

  • Zdá se, že ovlivňuje správnou část předku koně - zvedá základnu krku.
  • Není připevněný k hubě a zdá se, že nenutí koně se zarolovat za kolmici.
  • Je to stále statický vynález, který MŮŽE být použít k silovému stažení hlavy dolů, místo k tomu, aby „požádal" koně o natažení.
  • Více se dočtete na http://www.alliancebacklift.freesurf.fr/mraffit/uindex.htm.

    Pokud jste dočetli až sem, jistě jste zjistili, že všechny tyto vynálezy se soustřeďují okolo jedné konkrétní části koňského těla - hlavy.

    Místo všech udělátek

    A teď jsem na misi.

    Hledám ztracené „sestavování" týlu. Kamkoli jdu, cokoli čtu, všude je to o ohýbání, klenutí, přilnutí, aktivitě, dopředu-dopředu-dopředu atd. Ale nikde se neobjevuje ten starý koncept sestavení koně v oblasti týlu. Myslím, že je zcela zapomenutý.

    A zároveň neustále sleduji, čemu Paula Kierkegaard (americká rozhodčí a trenérka) říká ukvapené vyklenutí, taky tomu lze říct předčasné vyklenutí nebo přímé vyklenutí. Přímé svislé vyklenutí hlavy, které ho donutí takzvaně přijít na otěž. Když jsem byla jako dítě v jezdecké škole, NEMĚLI JSME DOVOLENO střídavě tahat za otěže, abychom koně dostali do nějaké pozice. Neměli jsme dovoleno ani silně zkracovat otěže a pobízet, dokud koně nedostaneme „do pozice". Vůbec po nás nechtěli mít koně v nějaké pozici. Žádný učitel jezdectví se vůbec nezmínil o pojmu „na otěži". Pouze po nás chtěli, abychom projížděli rohy opatrně, sestavili koně v týlu těsně před rohem, opatrně ho ohnuli při projíždění rohem a trochu mu po projetí rohu povolili. V každém rohu. To stejné platilo pro velké či malé kruhy, obraty okolo zádě či předku. Dokonce i pro obávané ustupování na holeň.

    Vůbec si nepamatuju, že by se někdy mluvilo o „na otěži", když jsem byla dítě a dorostenec. Ale byla jsem malá a samozřejmě si nepamatuju všechno. Ale vím, že díky tomu, že jsme ty cviky projížděli s pečlivým sestavováním koně, kůň skutečně změkl a sedělo se na něm pohodlně. Jezdila jsem koně jménem Jino, bála se jeho chodů a klusu, který bylo těžké vysedět. Byl skutečně moc dobrý. Byl tam jeden bývalý závodní kůň, kterého škola koupila. Nikdy se mi nepodařilo na něm jezdit dobře, vysedět jeho klus, protože rohy a figury nikdy nefungovaly v tom, aby ho změkčily a zlepšily jeho pohodlnost. Byl ztuhlý a měl zatnutý hřbet. Myslím si, že byl obětí předčasného, přímého svislého vyklenutí ve své předchozí kariéře, když byl závodním koněm.

    Šíjový vaz je natažitelný vaz, který jde od zadní strany lebky ke kohoutkuKoně, kteří jsou „přinuceni" se vyklenout tím, že jsou jejich nosy taženy za kolmici nebo hlavy taženy dolů, se vyklenou za 2. obratlem. Mezi týlem a 2. obratlem ztuhnou v sebeobraně. Správné sestavování s ohnutím mezi 1. a 2. obratlem a povolením vnější otěže uvolní jejich zatnutí u týlu a vytáhne jejich krk před kolmici. Pokud se vám podaří přimět jejich vnitřní zadní nohu, aby došlapovala více pod tělo a více ke střední linii trupu (směrem k vnější přední noze), uvolnění přijde od pánve a kyčle, půjde skrze hřbet a do huby a bude se jednat o zralé vyklenutí (opak předčasného vyklenutí).

    Byla jsem na své misi ve Finsku brzy na jaře roku 2005. Předtím jsem tam nikdy nebyla a neznala jsem jezdce ani koně. Ani oni mě neznali. Při teorii jsme probrali biomechaniku cviku „dovnitř plec na kruhu", jak koně natáhnout a jak střídat pracovní držení těla koně s natažením. Všichni s teorií souhlasili a pochopili ji.

    Potom jsme šli na jízdárnu. Převést teorii do praxe bylo těžší, než by koho napadlo, a to vše především kvůli jedné věci. Jezdci byli zhrozeni, že by měli otevřít vnitřní otěž. Možná se na ně řvalo, když to někdy udělali, nebo jim opakovaně někdo říkal, že toto je zakázáno. A nyní jsem po nich chtěla, aby tuto zakázanou věc udělali...

    Dalším problémem bylo skutečně povolit otěže dopředu, když se kůň začal natahovat. Mnoho jezdců mělo velmi vyvinutý reflex ihned stáhnout otěže dozadu, jakmile je trošinku povolili. Možná proto, že dříve jim po nich chtěli, aby otěže zkrátili!

    Praxe byla úspěšná, a i když většina jezdců nebyla ještě tak dokonalá, začali vnímat, jak je cítit hřbet koně, který se uvolní do natažení. Koule se „rozkoulela". Bylo to pro všechny těžké, protože ježdění je tolik o získání správné sady zvyků a jejich kultivaci, aby tyto zvyky fungovaly bez toho, že byste museli neustále myslet na detaily. Pak to změňte... Ano, dařilo se jim.

    Téměř všichni koně reagovali na sestavování týlu a křížení zadních nohou. Pracovala jsem s poníky s extrémně tlustými krky, u kterých bylo opravdu těžké dosáhnout nejdříve laterální flexe na správném místě a pak je uvolnit do natažení. A byl to jejich exteriér i to, jakým způsobem je nevzdělané děti jezdily na ostrém pelhamu předešlých 10 let. A stejně se výborně uvolnili, když jejich jezdci získali koordinaci a naučili se vše správně načasovat.

    Vyvazovátka pro jezdce?

    Ano, je to tak. Použijeme řemeny a různá udělátka, abychom jezdce přiměli dát jednotlivé části jejich těla tam, kde by měly být. Je to jen a jen fér.

    Skoro jsem spadla ze židle smíchy, když jsem po internetu hledala aspoň jednu z těchto věcí...

    Řemen k upevnění sedu (seat strap)

    Řemen k upevnění sedu Znám hodně jezdců, kteří mají problém dobře sedět, především v klusu a na dobře se pohybujícím teplokrevníkovi s velkými chody. A co uděláte, když se nedokážete naučit správně sedět a zároveň cítíte, že je mnohem jednodušší, když se stáhnete do sedla rukou přidržující se řemínku u přední rozsochy? Uvědomíte si, že potřebujete "jezdecký opasek". Potom jeden takový profesionálně ušijete a prodáte svým následovníkům, jezdcům se stejným problémem. A ve srovnání se snahou najít jednoho z milionů cvičitelů, který vám skutečně pomůže získat dobrý, adhezivní sed, vypadá těchto pár řemínků jako levné řešení.

    Ve skutečnosti nejsem úplně proti tomuto opatření. Nemůžete s ním vyjet na závody a neustále si s rozpaky uvědomujete svůj nedostatek, když ho nosíte. To není jako průvlečky, které „jsou OK v rukou odborníka" - a protože jsou ve vašich rukách, vy jste tím odborníkem. Toto je pro neodborníky. Takže vy to nebudete chtít nosit neustále místo toho, abyste se naučili na koni sedět. Budete to nosit, dokud se nenaučíte sedět. A tady je druhá část toho, proč nejsem až tak proti tomu.

    Skutečnost, že tento řemen zastaví vaše poskakování a propůjčí vám pocit bezpečí, vám možná pomůže se uvolnit a dostat se hlouběji do sedla. Většina toho svírání, které charakterizuje méně zdatně sedící jezdce, vzniká jen proto, že chtějí zůstat na koni, nebo proto, že si myslí, že to potřebují, aby se na koni udrželi. Tento řemen jim možná pomůže trochu se od toho zlozvyku oprostit a najít si uvolněný sed.

    svázání rukou za zádyStabilizátor rukou


    Tak dobře. Můžete ho použít. Přinejmenším vám zabrání ztuhle tisknout lokty k bokům, abyste je udrželi na místě. Můžete se nyní soustředit na své ruce a vnímání otěží, abyste udrželi dobré přilnutí, a řemeny okolo vašeho pasu a nad lokty se vám budou připomínat pokaždé, když se odchýlíte od svislice nebo vytočíte lokty od těla. A budete vypadat jako úředník z filmu pro pamětníky!

    přivázání holení k podbřišníkuStabilizátor holení

    Existují také poněkud drahé řemínky, které si můžete koupit, abyste na určitou vzdálenost fixovali třmeny k podbřišníku. Tedy „stabilizovali pozici holení". To je naprosto absurdní. Tyto řemínky vám zabrání v tom, abyste přiložili holeň více vzadu, když chcete dát pobídku do strany. Jen těžko vám pomohou udržet pozici holení, protože 99 % problémů souvisejících s pozicí holení jsou holeně příliš vepředu - a tyto řemínky pouze omezují odchylku držení holeně dozadu, pokud je tedy nemáte na pleci koně. Volnost pohybu holení je nutná k tomu, aby se zjistilo, zda nohy visí volně a neposkakují kvůli vzniklému napětí, nebo nejsou tlačené dopředu kvůli nevybalancovanému sedu, nebo nejsou stažené dozadu, protože jezdec mačká koně jak citrón.

    Další součásti výstroje

    Existuje hodně dalších malých drobností, které jezdci na koních používají a které neovlivní způsob pohybu koní ani lidí. Tyto drobnosti jsou obvykle neškodné vůči koni, pouze poněkud nadbytečné ve vaší sedlovně. Mohou však představovat prodloužení vašich pomůcek nebo jsou výbornou mentální podporou.

    Podobné články

    Jak dosáhnout shromáždění... Mluvili jsme o kruhu pomůcek, polovičních zádržích a nyní si musíme něco říct i o sestavení koně. Co to vlastně je, jak…

    Vyhrávají nejvyšší drezurní soutěže koně, kteří jsou skutečně shromážděni? Výzkumy zjistily, že ne. Ale proč to tak je - proč rozhodčí dají nejvíce…