Dilema: Výkonnostní sport

5. 10. 2012 Michaela Burdová Autor fotek: archiv autorky, google.com

Máme za sebou olympijské hry a vrcholné jezdecké výkony. Také čistý štít v oblasti dopingu, ale i rozpaky nad zarolovanými koňmi. Čeká nás Velká pardubická a deset minut napětí, ve kterých se může stát cokoliv. Ve vztahu welfare koní a výkonnostního sportu je stále mnoho kompromisů a dnes již vzdělanější jezdecká veřejnost je vnímá velice negativně. Co s tím?

Výkonnostní sport bez kompromisů?

Cílem výkonnostního sportu je dosáhnout maximální výkonnosti, soutěžit a vyhrát. Jezdectví se stalo průmyslem s ročním obratem bilionů dolarů a tam, kde vládnou peníze, se obvykle penězům podřizují zájmy lidí... a koní. Máme zákony na ochranu zvířat, etické kodexy a pravidla. V praxi ve výkonnostním sportu se často nedodržují, i když vrcholový sport je nucen se přece jen přizpůsobovat renesanci jezdeckého vzdělání a vědy. Je pod drobnohledem médií a antidopingových testů, závisí na sponzorech, kteří o skandály nestojí. Tlak veřejného mínění na základě osvěty a nových výzkumů (či oprášení již dávno objeveného) je hlavní tažnou silou, která může nedostatky v oblasti welfare koní změnit. Je však možné provozovat výkonnostní a vrcholové jezdectví bez kompromisů na přirozené nároky koní?
Otázkou dnešní doby není zda - ale jak, ale spíše jak velkých.

NEGATIVA

Život-neživot drahých sportovních koní

Před třemi lety - z rozhovoru pro Die Zeit s Dr. Karl Blobelem (bývalý veterinář reprezentačního týmu Německa):

Není vrcholový sport trápení koní? Velmi drazí koně se často nedostanou vůbec ven, místo toho se pohybují v chodicím pásu, aby se nezranili.

Dr.Blobel: Nemám nic proti chodicímu pásu v případě, že slouží k regeneraci po zranění kloubu, ale trénovat se na něm nedá. Strach pustit koně do výběhu se týká hlavně drezurních koní. Byl jsem jako znalec u osmi soudních případů reklamací mladých hřebců zakoupených v mezinárodních stájích a byly s nimi problémy. Každé zvíře stálo přes 200 tisíc euro a projevovali neurotické chování. Je to tím, že s těmito drahými zvířaty se zacházelo v rozporu s jejich potřebami. Postavili je do kolotoče, každé mělo svého ošetřovatele, který je čistil, ale nepoznala denní světlo, ani se nemohli volně proběhnout. Pohybovali se mezi kolotočem, jezdcem a boxem. Tito koně se pak častěji zraní, když je pustí do výběhu, protože s tou volností si neví rady. Je to hrubé zanedbání péče.

KolotočKoně trpí tiše. Jako lovné zvíře nemůže sténat ani při porodních bolestech, protože by mohl přirozený predátor snadno objevit svou oběť. „Kdyby koně mohli křičet, byly by haly plné křiku," prohlásil už před třiceti lety Karl Merschforman z Münsterlandu, oblasti proslulé chovem sportovních koní. Sám založil před 40 lety obchodní stáj. Uměl vyhledávat talentované koně, ale jejich trénování přenechal jiným. Zřejmě věděl proč.

Napříč disciplínami

Výkony na samé hranici - a v případě dopingu a nedovolených praktik - za hranicí fyzických schopností si vybírají svou daň nejen u lidských sportovců. Ti však mají právo se poškozovat, u koní je v tomto ohledu nulová tolerance (měla by být). Jen zdravý kůň může startovat.

Parkurové skákání

Podstatný rozdíl od ne-skokových disciplín je gravitace, kterou musí kůň překonávat při odskoku a kterou musí zvládnout při doskoku. Při překonání 60 cm vysoké překážky je každá přední noha velkého koně zatížena při doskoku přibližně 1431,5 kg a u skoku vysokého 120 cm musí každá přední noha odolat hmotnosti 2045,2 kg (Dr. Sheila Schils, Ph.D.). Kromě toho je kůň v okamžiku doskoku zatížen váhou jezdce za lopatkami, musí zvládat prudké obraty a rychlé změny tempa. Nápor na hrudní obratle při doskoku je enormní a při skákání velké intenzity může dojít k poranění hrudní páteře. Skokový kůň musí bleskově reagovat, což je možné jen v případě, že nervové dráhy jsou průchodné. V případě blokád dochází k poruše přenosu impulsů, koně mají problémy v obratech, v kombinacích spod. Pokud nemá kůň plnou kontrolu nad svým tělem, ztrácí jistotu i chuť skákat.

Rychle a čistě, jen tak se dá vyhrát. Někteří koně nejsou rození pozorní skokani, ale místo očividného barování se dnes používají např. zátěžové kamaše na přední nohy, stahovací na zadní. Podle jedné studie zátěžové kamaše eliminují kolem 30 % chyb shození překážky.

Hypersenzitivita - zcitlivění nohou je dalším fenoménem moderního skákání a FEI systematicky monitoruje tento prohřešek od roku 2005. Zkuste si namazat holeň mastí obsahující capsaicin a pak o něco zavadit. Budete zpívat a na místě koně byste zvedali nohy nad překážku hodně vysoko.
V minulosti jsem se řídil heslem „Co není vidět, je dovoleno", neslavný výrok Ludgera Beerbauma rok po dopingové smršti v Pekingu zapůsobil jako bomba. Beerbaum však jen vyslovil to, co bylo léta veřejným tajemstvím - a jako hodnotu tedy měly dosavadní mezinárodní úspěchy? Vysloužil si zákaz startu v poháru národů do odvolání a v podstatě ze dne na den byl rozpuštěn reprezentační tým. Otázkou je, zda představitelé FEI a národních federací žili v nějakém vakuu a neměli o nepovolených praktikách ani tušení, nebo zatím neměli zapotřebí razantně jednat dříve. Vždyť medaile přibývaly. Další otázkou je, jak mohou koně na vrcholných soutěžích podávat špičkové výkony po 3,4 dny, aniž by pocítili nějakou bolest, když mají tak omezené možnosti úlevy. Moc prostoru pro kompromisy mezi výkonem koně a jeho welfare v parkurech není. Adaptabilita koně v rukou zkušených jezdců je však ohromující a úspěšní skokoví koně se dožívají i kmetského věku.

Drezura

Ač by měli být drezurní koně ideálem krásy pohybu a těla, potýkají se s následky urychleného výcviku, hyperflexe, monotónního prostředí. Dokáží rozlišit mnoho různých nejjemnějších signálů jezdce, ale často znají jen jeden druh terénu, obdélník a halu - viz výše rozhovor s Dr. Blobelem. Špičkovým drezurním koním je podle nedávné studie přiřknuta nejmenší inteligence - pochopitelně ne z důvodů genetických, ale z důvodů pro minimální možnost koně samostatně rozhodovat nebo bleskově ve spolupráci s jezdcem řešit různé situace. Drezurní specialisté nezvládli ani ty nejjednodušší testy (Hausberger M, Bruderer C, Le Scolan N, et al. Interplay between environmental and genetic factors in temperament/personality traits in horses (Equus caballus). J Comp Psychol 2004; 118:434-446.) Předpokládá se, že tito koně jsou omezeni v možnosti učení a generalizace.

Výčet negativních vlivů výkonnostního a vrcholového jezdectví na welfare koně může být mnohem delší. Podívejme se na to pozitivní, co nám sportování s koňmi přináší.

POZITIVA výkonnostního sportu

Tvrdit v dnešní době, že nebýt sportovního jezdectví, tak se budeme na koně chodit dívat do zoologické zahrady, je zcela mimo realitu. Obrovský boom rekreačního jezdectví ruku v ruce se zvýšeným zájmem o „rekreační plemena" je zárukou, že koně z našich životů nezmizí. Z podhoubí rekreačního jezdectví roste i profesionální a poloprofesionální sport. Rekreační a výkonnostní jezdectví jsou spojené nádoby a výkonnostní sport má důležitou roli z několika důvodů:

  • Je regulován (welfare koní) - organizace zabývající se welfare koní jako je World Horse Welfare sama nemůže nic nařizovat ani kontrolovat, proto spolupracuje s FEI.
  • Finanční zázemí dovolující profesionální péči využívající nejnovějších poznatků k udržení tělesného zdraví koně.
  • Rozvoj farmacie, výživářství a výzkumu, veterinárních věd. Výzkum týkající se jezdectví kvete. Letos se konala již osmá mezinárodní konference pod hlavičkou International Society for Euitation Science (ISES), což je nezisková organizace podporující výzkum v oblasti trénování koní s ohledem na welfare a vztahu jezdec-kůň. Vědecky je možné změřit vše - tah nebo tlak při působení různé výstroje a související např. tepová frekvence nebo hladina kortizolu. Problém je, že kůň je mimořádně přizpůsobivé zvíře, a pokud je např. na silnou ruku nebo boxové ustájení přivyklý, nemusí jevit žádné známky diskomfortu.
  • Zpětná vazba ve výcviku, porovnávání s ostatními jezdci.
  • Prověřování chovatelské práce.
  • Propagace jezdectví.
  • Práce s mnoha koňmi od nejnižší po nejvyšší stupeň úrovňe produkuje zkušené trenéry, jezdce, odborníky.
  • Výchovný vliv u mladých jezdců - výkonnostní jezdectví klade vyšší nároky na vlastnosti, které si mladí jezdci mohou převzít do dalšího života - zodpovědnost, sebeovládání, disciplína, odvaha, práce v týmu, umění přijímat výhry i prohry.
  • Ekonomika - pracovní místa, výrobci, obchodníci.
  • Příznivý vliv na zdraví člověka - přece jen je práce s koněm ve výkonnostním sportu intenzivnější a pravidelnější než v ryze rekreačním ježdění. Je tahounem zdraví nejen pro tělo, ale i pro psychiku. Německá jezdecká federace má propagaci jezdectví jako zdravého sportu ve svém programu již deset let.

Výčet pozitiv, která výkonnostní sport přináší, by mohl být delší, ale co na to koně?

Výkonnostní sportNejstarší jezdkyně mezinárodní všestrannosti ověnčená olympijskými medailemi Mary King v rozhovoru pro The Time:

Jak poznáte koně, který by mohl dosáhnout až na olympiádu?
Dost brzy. Jako když jede několik prvních závodů. Tváří se „Jupí, už jsem zase tady!" nebo „Bože, už zase?!"
A baví je to?
„Dobří koně to milují. Když je strojíte a vedete k přepravníku, tváří se, jako kdyby šli na párty."

Mary King se drží na výsluní mezinárodní všestrannosti celá desetiletí. Jak to dělá? Možná se drží osvědčené a tisíckrát napsané rady v různých obměnách:
Výcvik koně by měl být systematický, postupuje od jednoduchého k obtížnějšímu, je metodicky správně sestavený, kontinuální, pestrý, srozumitelný a důsledný, bez nekontrolovaných emocí jezdce, s přihlédnutím k individualitě každého koně s cílem dosažení vnitřní i vnější rovnováhy koně i jezdce.

Den za dnem vrcholového sportovce

Trénink trvá jen malou část dne. Koně mezitím žijí životy vrcholových sportovců. Podívejme se, jak vypadá denní režim sportovních koní např. v drezuře u úspěšného olympijského jezdce a trenéra Carla Hestera:

  • 6.30 Ranní krmení, půl hodiny klidu na krmení
  • 7.00 Místování, sundavání dek podle potřeby, příprava prvních koní do kolotoče, což znamená výměna dek a kamaše - to trvá do cca půl deváté, než Carl začne jezdit. Před jízdou koně dostávají magnetickou deku Activo Med pro zahřátí a stimulaci svalů před prací, deku zase dostanou po práci kvůli uvolnění svalů.
  • 9-14.00 Trénink, Carl si sedá na koně pohybované v kolotoči, po práci se zase vykrokují.
  • 14-15.00 Čas oběda, plnění a vyndavání dek z pračky.
  • 15-16.00 Péče o koně, kteří nejezdili, venkovní deky, odvádění ven k senu nebo do kolotoče.
  • 17.00 Večerní krmení, příprava krmení na ráno, úklid dvora a ponechání koní v klidu.
  • 21.30 Poslední kontrola ve stáji.

Týdenní režim Carlových koní:

  • Pondělí, úterý, čtvrtek a pátek - viz výše
  • Středa a sobota - hodinová vyjížďka

Přes tento "syntetický" život ve stájích Carla Hestera si koně drží výbornou výkonnost a mohou mít před sebou dlouhá léta spokojeného života a tím jsem u otázky dnešního „dilema" - je možné provozovat výkonnostní sport na úrovni GP bez kompromisů směrem k welfare a přirozeným potřebám koní? Myslím, že ne. Otázkou spíš je, od jakého stupně obtížnosti soutěží se dá s koněm zacházet více „normálně"?

Podobné články

ČJF v reakci na článek na portálu jezdci.cz vydává toto oficiální vyjádření:

Program závěrečného mítinku sezóny je pestrý, nabízí trio rovinových dostihů, které následuje pětice překážkových klání. Ta jsou tvořena trojicí…