Od roku 2017 vede Zemský hřebčinec Moritzburg paní dr. Kati Schöpke, která se stará o vzornou prezentaci všech plemenných hřebců na řadě důležitých chovatelských či sportovních akcích, včetně výše uvedené přehlídky hřebců. Tato oblíbená podívaná bude slavit v příštím roce sté jubileum konání. Akce je chovatelsky i divácky velmi ceněná, protože plemenní hřebci německého sportovního koně, těžkých teplokrevníků, jihoněmeckých chladnokrevníků, haflingů či dalších plemen jsou prezentováni pod sedlem, v zápřeži, na ruce či ve volnosti, vždy s popisem původu, charakteru a s nejvýznamnějšími úspěchy. 

Hřebčinec je aktivní chovatelské centrum pro celé Sasko a velkou část Duryňska. Ve správě má i velmi známý duryňský hřebčín Graditz.

Historie

Místo nese jméno svého zakladatele Moritze. Ten zde v 16. století vybudoval tvrz. Později byl na jejím místě postaven skvostný vodní zámek se stájemi pro koně na parforsní hony, které byly při zámku založeny již v roce 1733. 

Složitým obdobím si prošlo Sasko po napoleonských válkách, což vyústilo v rozdělení této země v roce 1815. Král Antonín Dobrotivý (Anton der Gütige) založil hřebčinec v roce 1828 a nechal do původních stájí dovézt kolem čtyřiceti hřebců.  

Na začátku podléhala skladba plemenných hřebců módním vlivům a v prvních desetiletích existence hřebčince se využívali k chovu koně lehčího typu, stejně tak například ve vzdáleném hřebčinci v Redefinu (leží při cestě do Hamburku). Od počátku 70. let 19. století se zájem saských chovatelů intenzivně orientoval na oldenburské koně. První importy těchto koní započaly již v roce 1871, rovněž u nás v Čechách začal ke konci 19. století stoupat zájem o těžké teplokrevné koně. O tehdejší zvelebení chovu se velmi zasloužil ředitel hřebčince Georg hrabě Monster, který nechal zřídit plemenné knihy a koně dostávali výžehy poprvé při přehlídkách klisen a hříbat v roce 1886.

Vliv chladnokrevníků a těžkých teplokrevných plemen

Na přelomu 19. a 20. století začala do hřebčince pronikat i chladnokrevná plemena, především norici, peršerovni a z belgických koní hlavně ráz brabantský. Mezi první a druhou světovou válkou kvalita chovu koní v Moritzburgu stoupla, ale za druhé světové války utrpěl chov velké ztráty. Pod ruským vedením v roce 1945 musel hřebčinec opustit poslední saský ředitel hřebčince Ernst Bilke, který byl posléze velmi úspěšný v Bádensku-Würtembersku v chovu arabských koní.

Po roce 1945 byl v moritzburském hřebčinci cíleně zvyšován stav teplokrevných a chladnokrevných koní, aby byli po válečných ztrátách dostatečně zabezpečení zemědělci, kteří získali pozemky díky poválečným pozemkovým reformám. 

V 60. letech začal těžký zemědělský kůň ztrácet na významu, a tak byl těžký teplokrevník zušlechťován anglickým plnokrevníkem.

V letech 1962–1985 vedla hřebčinec ředitelka dr. Herta Steiner, které se podařilo nejenom zachovat linie těžkých teplokrevníků, ale i úspěšně převést chov původních teplokrevníků na moderního jezdeckého koně. Mimochodem dr. Steiner má své kořeny původu v severovýchodních Čechách nedaleko Teplic nad Metují. V roce 2020 oslavila 95. narozeniny a stále se zajímá o dění ve hřebčinci. Byla zřejmě první ženou v Německu, která vedla státní chovatelský ústav, nejprve v Redefinu a potom zde. 

Do chovu teplokrevných sportovních koní se dostalo hodně koní s původem trakénským a hannoverským. Od roku 1956 jsou v Moritzburgu chováni haflingové.

Nová doba

Po roce 1990 nastala řada změn v politice a v organizaci a uspořádání chovatelských středisek. Lidovým hlasováním se Duryňsko připojilo k Sasku a tím pádem připadl i hřebčín Graditz pod saskou správu. 1. dubna 1992 se obě chovatelské instituce sloučily, což jim v rámci německého posametového „treuhandu“ zaručilo další existenci. Do roku 2003 patřily pod saské ministerstvo zemědělství, od roku 2004 jsou jako Saská hřebčínská správa hospodářským podnikem Svobodného státu Sasko. 

           

        Zahajovací ceremoniál Hengstparade 2023 s hudbou a bubeníkem.

Plemenné zastoupení a akce

V současné době je v hřebčinci k dispozici okolo stovky plemeníků – nejpočetněji jsou zastoupeni teplokrevní hřebci německého jezdeckého koně (včetně koní trakénských, holštýnských, westfálských a dalších) a to okolo padesáti, dále těžcí teplokrevníci – okolo třiceti, chladnokrevníci a haflingové – přibližně po deseti a najdeme zde i několik jezdeckých poníků. 

Hřebčinec Moritzburg pořádá řadu akcí – zkoušky výkonnosti hřebců a klisen, přehlídky klisen a hříbat, jezdecké závody, ale hlavně už zmíněnou Hengstparade. Od 90. let pořádá také německé šampionáty pro těžké teplokrevníky. 

        Prezentace vícespřeží na Hengstparade 2023 v Moritzburgu.

Renovace a opravy

Od roku 1985 byl velmi svědomitým ředitelem hřebčince dr. Matthias Görbert, a to dlouhých dvaatřicet let. Dr. Kati Schöpke převzala otěže v roce 2017. Hřebčinec Moritzburg byl v průběhu posledních let velmi pěkně opraven, většinou z finančních prostředků saského státu. K dispozici má zrenovované boxové ustájení pro plemenné hřebce (přestavěna jsou všechna původní stání), dále byla opravena stará krytá jízdárna, zcela bylo zrenovováno předvadiště pro koně a tribuny a celé zázemí hřebčince. V současné době je budována nová krytá hala pro chovatelské akce, jakými jsou prezentace hřebců hlavně v prosinci a dále v lednu či únoru před připouštěcí sezonou.

        Součástí areálu je unikátní historická krytá jízdárna.

Lovecký zámek a Popelka

Naproti hřebčinci je nádherný, původně pozdně renesanční a později barokně přestavěný zámek, který sloužil jako lovecké zázemí saským kurfiřtům, kteří sídlili v Drážďanech. V Čechách je známý především díky pohádce Tři oříšky pro Popelku, která se zde v roce 1973 natáčela. Několik desetiletí se pohádce nevěnovala téměř žádná pozornost a ani zámek nebyl uvnitř nijak hezký (navštívila jsem ho už v 80. letech a zaujal mě opravdu jen zvenku). Až po roce 2000 se koprodukční pohádka stala zcela kultovní záležitostí a v průběhu roku, hlavně před Vánocemi, sem jezdí davy návštěvníků, aby si vyzkoušeli Popelčin střevíček nebo navštívili expozicí připomínající tento film. 

Hřebčín Graditz

Součástí Zemského hřebčince Moritzburg je od roku 1994 hřebčín Graditz. Jeho vznik je datován rokem 1686 a zakladatelem byl kurfiřt Johann Georg III., který okolo Torgau založil více dalších hřebčínů (např. Repitz, Kreyschau).

V roce 1721 převzal hřebčín kurfiřt Friedrich August I. a nechal zbudovat nové stáje a další budovy, včetně barokního zámku. Vše je dnes krásně opravené. Tehdejším stavitelem byl M. Daniel Pöppelmann, který byl také dvorním saským stavitelem. 

Po dělení země po napoleonských válkách v roce 1815 připadl kraj Torgau k Prusku. Graditz tak nesl název Královský pruský hřebčín Graditz. Byli zde chováni hlavně angličtí polokrevníci, kteří sloužili pro remontování hřebců.

Od roku 1866 sem byl soustředěn chov anglických plnokrevníků v pruském císařství. Dokonce zde byl pro tento chov vybudován naprosto originální systém ustájení, který připomínal domečky v ulici. V každém domečku byly dva prostorné boxy, ve kterých byly ustájeny klisny s hříbaty. V případě nepřízně počasí, horšího zdravotního stavu či z jiných důvodů, mohla matka s hříbětem trávit čas „v zahrádce“. To byl malý výběh pouze pro individuální potřebu obyvatel příslušného boxu. Když bylo vše v pořádku, mohly být klisny s hříbaty vypuštěny přes zahrádku na velké pastviny, kde spolu bývalo zpravidla okolo deseti klisen s hříbaty.

Chov anglického plnokrevníka v Graditzi pokračoval i ve 20. století, i v dobách socialismu. Po roce 1989 došlo ke sloučení hřebčince Moritzburgu a hřebčína v Graditzi v jeden podnik, část Graditze je od počátku 90. let pronajata soukromému chovateli koní, větší část je využívána hřebčincem – slouží k chovu a odchovu státních koní. Od roku 2020 je ředitelkou hřebčína paní Antje Kerber, která předtím řadu let vzorně vedla Zemský hřebčinec v Redefinu a už několikrát navštívila Českou republiku a Kladruby nad Labem.  

Moritzburg 2023

Poslední, 99. ročník Hengstparade, se v saském hřebčinci konal 9. září letošního roku a program byl jako obvykle velmi pestrý.

        Ukázka využití chladnokrevných koní v rámci Hengstparade 2023 v Moritzburgu.

Kdo nestihl první letošní slavnosti v Moritzburgu, má možnost se tam jet podívat ještě v neděli 17. nebo v sobotu 23. září. Je to krásná ukázka kvalitní chovatelské práce, výborné jezdecké přípravy a precizní organizace.