Je o přístupu, znalostech i filosofii - PROČ a JAK koně chovat přirozeným způsobem - nejen ho přirozeně ustájit, ale také s ním tak zacházet, krmit ho a také znát některé alternativní způsoby léčení, které mohou vhodně doplnit veterinární léčbu.

Autorkou je zkušená Jo Bird, hezké jméno na atraktivní obálce celkem výpravné publikace trochu kazí výmysl českého přechylování. V anglickém originále i v německém překladu je jako &-spoluautor uveden Pat Parelli a ne bezdůvodně.

Sympatické je autorčino věnování knihy její 34leté klisně Fleur. Jo Bird chová koně prakticky celý život, je poradkyní firmy vyrábějící jezdecké potřeby a její recept na výbornou kondici a dlouhověkost koní zní: „Na všechno se dívejte z hlediska koně".

Předmluva

Pat Parelli se v obsáhlé předmluvě neodchyluje od svého učení a jeho názory a rady se prolínají celou knihou. Nejsem ortodoxní „parelliofil", ale s mnoha jeho myšlenkami se nelze než ztotožnit bez ohledu na to, jaký byznys z toho PP plyne (a do kterého mi nakonec nic není).

Stať Dejte koni deset tisíc akrů vyjadřuje potřebu koní mít dostatek podnětů - sociálních, duševních, citových. Pokud pro svého koně nemáme zmíněných deset tisíc akrů (PP si prostě potrpí na čísla), měli bychom mu tento nedostatek nějak vynahradit. V opačném případě je frustrovaný a propadá zlozvykům. V jeho mozku se uvolňují chemické látky působící jako sedativum a umožňující mu unikat z problémů.

V předmluvě nechybí otázka rovnováhy lásky, autority a řeči. Nakonec je položená kdykoliv vejdeme do stáje nebo se vyhoupneme do sedla. Podle PP i náročný sport mohou koně vykonávat s radostí, když víme, jak jejich výcvik přizpůsobit jejich povaze. Kůň přetrénovaný, donucený se podřizovat, ztrácí svou osobnost. Má člověka plné zuby, v lepším případě je mu lhostejný. Takových do sebe zahleděných strojů na skákání nebo polykání kilometrů každý z nás jistě vidí kolem sebe dost.

Líbí se mi, že PP fandí ženám pro jejich schopnost empatie a citu (ač by se divil, co křehké pohlaví někdy dokáže napáchat). Názor o předpokládaném vlivu elektromagnetického pole koní na hormonální rovnováhu žen v období dospívání a v pozdějším věku mi ovšem přijde jak vystřižený z Blesku.

Pat Parelli se dívá do budoucnosti s optimizmem. Osvěta se šíří, koně mají šanci mít se lépe, protože se více přihlíží k jejich přirozeným potřebám.

Kniha má 8 kapitol.

Vztahy mezi koňmi. Obsahem jsou rady a informace z oblasti etologie s přihlédnutím k chovu v zajetí. Oceňuji detailnější a přehlednou stať o stádu vytvořeném člověkem, kde se často koním zbytečně ubližuje ve jménu rčení „ať si to mezi sebou vyříkají". Jo Bird (Pat Parelli) radí, jak tuto choulostivou záležitost řešit s citem a ohledy. Zmiňuje také problém sociálně nešikovných zvířat. Následují podkapitoly zabývající se smysly koní ve vztahu k ustájení, chováním a vzájemné komunikaci. Ad inteligence - kůň má mozek ve srovnání se stejně velkými býložravci poměrně velký.

Vztah člověka a koně. Zajímavé čtení pro každého, kdo nechce být jen „užitkovým jezdcem" a kdo tíhne k filosofii Pata Parelliho. Vedle praktických informací a rad z oblasti psychologie, komunikace (a co dělat, když komunikace selže) zaujme stať, jak koni usnadnit navykání na nový domov a stádo.

Ustájení z pohledu koně. Na straně 54 se konečně dostáváme k hlavnímu tématu. Není jen o tom, jak postavit přístřešek a mít koně 24/7 venku. Autorka je zjevně nohama na zemi a uvádí kompromisní řešení, jak řešit přirozené potřeby koně i v „méně přirozeném" prostředí. Ve smyslu - udělejte pro něj aspoň něco, nabízí 7 kroků k odstranění nudy. Jiným řešením je postavit koni obydlí splňující jeho potřeby. Škoda, že následný výčet zákonů a předpisů týkající se stavby otevřeného ustájení v Česku neplatí, ale na tyto nedostatky překladové literatury je český čtenář zvyklý. Nicméně upozornění na skutečnost, že je třeba se vejít do určité zákonné hranice, není na škodu. Kapitolu zdobí četné fotografie a nákresy, ale neřeší problémy, které má běžný český majitel koně v 24/7. Tuto část považuji za slabinu knihy, přitom bych od ní čekala nejvíce. Místo toho, jak se vypořádat s bahnem, holomrazy a jinými strastmi, přemýšlím nad fotografií dvou koní zahalených v dekách, kterak se na sluníčku ráchají v rybníku. Na druhou stranu mě zaujala informace o standardním rozměru boxu pro velkého koně ve Velké Británii, který je 3,6x3,6m. Podle posledních pokynů ministerstva vnitra a veterinární inspekce je však tento rozměr dostatečný pouze pro koně s výškou do 125 cm.

Požadavky na výběh a pastvinu. Autorka se zabývá otázkou, jak sladit požadavky zvířat s vlastnostmi pozemku. Ze své praxe ví, že neomezená pastvina patří u běžného majitele koní spíše do kategorie zbožných přání. Přesto klade důraz spíš na kvantitu než kvalitu - tedy na větší plochu. Dnes se již ví, že koně mohou prospívat i na chudších pastvinách. Není vhodné je sytit příliš výživnou pastvou a nepotřebnými krmnými doplňky. Pro praxi je užitečná část týkající se péče o travní porost, rozboru půdy, boje proti plevelům a naopak podpory užitečných rostlin. Co s rostlinami nebezpečnými - rada "ihned odstraňte rostliny jedovaté" mě při pomyšlení na letošní frontální útok pryskyřníku spíše pobavila. Když je pastvina ok, zajímá nás problém závislých koní nebo šikany ve stádě, aklimatizace na pobyt v režimu 24/7 a zásady péče o koně chované venku.

Péče o koně během celého jeho života. Každý věk koně odráží různé požadavky na ošetřování. Jiné nároky má hříbě, jiné kůň na vrcholu sil. Jo Bird pokračuje etapami života koně až do věku nad 25 let. Varuje před odsouzením důchodce k úplné nečinnosti, což přináší úplný fyzický a psychický rozpad osobnosti. Kapitolu uzavírá záležitost veskrze nepříjemná - euthanasie a její finanční a praktické okolnosti.

Výstroj, udidla a doplňky. Výstroj by se měla nakupovat v zájmu zvýšení bezpečnosti a pomoci při komunikaci - ne pro donucování. Nechybí poučení o správném bandážování, dekování, stříhání. Zda okovat či neokovat? Autorka neupřednostňuje ani jedno ani druhé. Je třeba zvážit individuální situaci každého koně.

Přirozená výživa koně. Kapitolu uvádí otázka, zda si skutečně potřebujeme komplikovat život výživou koně, když i po tisíciletích domestikace je stále přizpůsoben prospívat především z trávy. Kapitola shrnuje aktuální výživářské minimum.

Hojení a přírodní léčba. Kapitola obsahuje základní rady týkající se péče o zdraví, vakcinace, odčervení, kdy volat veta, nouzového ošetření před jeho příchodem. A chov koní přirozeným způsobem samozřejmě zahrnuje i alternativní a doplňkové prostředky - bylinky, aromaterapie, homeopatika, kineziologie, čakry, reiki a další.

Téma knihy je vysoce aktuální. I když její rozsah nedovolí zabývat se detailněji každým aspektem chovu koní, je výbornou a inspirativní publikací pro každého, kdo chce chov koně co nejvíce přiblížit jeho přirozeným potřebám. U nás ve stáji se po její „konzumaci" porůznu suší bylinky, koně ve výběhu dostali nové hračky, náš nejstarší důchodce se těší zvýšenému zájmu, vyrobila se kostivalová mast...

Kniha se také dobře čte, je srozumitelná i pro školou povinné koňařky - a oslovení nové generace majitelů koní je skvělý důsledek tohoto literárního počinu.

Vydalo: Nakladatelství Slovart 2010
Překlad: Doc. Ing. Jiří Cibulka DrSc.

Na internetu se dá sehnat v ceně cca 320,- Kč.