Evropské zlato pro český chov - ME chladnokrevníků, Klokočov, září 2007

15. 11. 2007 Helena Görnerová Autor fotek: Helena Görnerová

Měla to být chladnokrevná událost roku. Po měsících dlouhých příprav a po prvním ročníku, kdy na Slovensku získal první evropské zlato český kočí, Jan Blizňák, se konečně i v Čechách uskutečnilo na sklonku září mistrovství Evropy v trojboji chladnokrevných koní. Za Česko nastoupilo 6 nejlepších z celoroční kvalifikace, 2 divoké karty navíc dostal pořadatel a pořádající země.

Ouvertura

Kombinovaná soutěž (trojboj) v sobě zahrnuje hned tři disciplíny, které musí každý kůň absolvovat bez vyjímky všechny, aby prokázal svou všestrannost. Nejrazantnější z nich je „vozatajský parkur“, kdy je dvojspřeží velkých koní, zapřažené ve voze, vedeno náročnou tratí plnou překážek, valů, slalomů a mnohdy též vodou. Nejblíže ke každodenní praxi má disciplína „ovladatelnost v kládě“, kdy koně táhnou kmen předepsaných parametrů mezi překážkami a simulují tak reálnou práci v lese, kterou málokdo z nás kdy ve skutečnosti uvidí. Divácky nejatraktivnější disciplínou pak bývá „těžký tah“ (zvaný též „absolutní“), kdy na určené dráze táhnou koně naložené kovové saně a postupně je jim přidávána zátěž až do maxima.

Z původně přihlášených pěti zemí (Česko, Slovensko, Německo, Polsko, Itálie) se sice nakonec do hřebčína Klokočov – Francův Dvůr sjely „pouze“ tři prvně jmenované, avšak v počtu 12 párů a tak bylo srovnání výkonů a stylů skutečně pestré. V průběhu obou dní se navíc na přítomné snášely vydatné proudy vody, což v kombinaci se silným větrem přispělo k dramatické náladě na kolbišti. Jako by počasí samo naznačilo, že míra v poháru fair-play právě přetéká.

Formanská jízda - Jan Blizňák (CZE) - 2868 Nacho Salazar-ZV a 2952 Brys slezský

Formanská jízda - Petr Novák (CZE) – Import a Iron

Thomas Müller (DE) -Bubi a Batzy


Moravská Sibiř

14 překážek se postavilo do cesty dvanácti vozům v zahajovacím 1. kole vozatajské jízdy. Kolbiště bylo kolem dokola obsypané dvěma tisícovkami diváků, které vytvářely povzbuzující kulisu i přes kolem poletující deštníky... Nejzajímavějšími momenty trati byl pěkný vodní příkop a couvání, tentokrát zalomené do zatáčky a náročné pro delší vozy. Koně se až do poslední překážky směli pohybovat maximálně klusem. Bezchybnou jízdu předvedl a první pozici v prvním kole získal Vladimír Hajtmar se slezským norikem 71/882 Rigo a norickým hřebcem 54/16 Rainer. Druhý nejlepší čas, též bez penalizace, zajel obhájce loňského titulu, Jan Blizňák s plemennými slezskonorickými hřebci, šestiletým 2868 Nacho Salazarem-ZV a tříletým 2952 Brysem slezským, třetí se umístila pára slovenského reprezentanta, Pavola Chobora, startujícího s čtyřletým norickým hřebcem Eliášem a osmiletým valachem Fukso. Velmi pěknou jízdu předvedl s párou bavorských noriků - Bubi a Batzy - pan Thomase Müller z Německa, který předem upozorňoval diváky, že koně, které má k soutěžení vypůjčené, normálně nepracují, praxi nemají a couvat neumí. Pravdou je, že do vodního příkopu lezl náruční hřebec po břehu a pod tlakem, ale couvání, jaké pára vystřihla bez jediného zaváhání, bylo vzorem i našim „profíkům“. Jelikož jinak kurz trati nijak náročný nebyl, jedinou, u nás neobvyklou penalizací, byly body pro Slováka Viliama Gregu za jízdu bez biče.

V podvečerních hodinách se všichni soutěžící vydali mezi 8 překážek tradiční „klády“, tedy soutěže v ovladatelnosti. A „kláda“ byla opravdu kládou. Silný kmen, časté couvání, z nichž jedno bylo nutné zakončit postupným shozením míčků hned ze dvou kuželů a situace, přibližující se skutečné praxi v lese. Nejlépe se zadařilo páře pana Václava Mišáka ve složení jedenáctiletý valach ČMB 61/686 Standa a sedmiletá norička 54/490 Majka. Právě v prvním kole ovladatelnosti se ale opět projevila potřeba naprosto jasných pravidel a především jejich nezpochybnitelného výkladu (či dodržování). Český týmový duch se zcela vytratil v okamžiku, kdy – dosud výborně postupující - pan Hajtmar při nájezdu na předposlední překážku nevědomky projel číslo 3, překážku již jednou překonanou. K velké debatě došlo ne hned (neboť ani hlavní rozhodčí nepovažoval dané za chybu a jak sám poznamenal, soutěžící se sám potrestal vlastní časovou ztrátou), nýbrž až na věži a pod věží rozhodčích. Po skončení soutěže tak byl pan Hajtmar dodatečně penalizován tak, aby jeho výsledný čas byl nejhorší a byl tak v ovladatelnosti posunut z hypotetického 5. na 12. místo. Ani sbor rozhodčích, pracující ve složení Ĺubomir Kamas (SVK, hlavní rozhodčí), Blahoslav Políček (CZE – ASCHK ČR) a František Nedbálek (CZE), nebyl při řešení situace v názoru zajedno a tak byl názor „nepenalizovat“, vyjádřený zástupcem chovatelské organizace ve sboru, přehlasován a penalizace udělena. Poněkud tristní situace tím pak vypukla ještě při počítání výsledků, které premiérově zpracovával Dalibor Prokop, ochotná duše Českého skokového poháru. Ten den již podruhé totiž dostal od sboru nejasné pokyny a tak na slova „přidej mu tak, aby byl poslední“ ještě dlouho nemohl souvisle zareagovat…

Vladimír Hajtmar (CZE) - 71/882 Rigo a 54/16 Rainer

(SK)


Bič a pryč

Sobotní ráno přivítalo dvojnásobný počet diváků (odhady hovoří o 4.000 lidí) slunečnou oblohou a následky noční vichřice, které byly nejvíce viditelné na rozlámaných konstrukcích stánků s občerstvením. Jejich oprava stála časně zjitra hodně lidí mnoho sil, přesto sobotní návštěvníci, situace neznalí, kritizovali nedostatečnou organizátorskou práci. Jak ale podotkli mnozí, kovaní např. ze skokových soutěží i na mezinárodní úrovni, množství stánků a možností občerstvení, speciální pivní a Red-Bull stany i noční koncert a disko mohli tento víkend příznivci koní teplokrevných všem na Klokočově jen závidět. Naštěstí tribuny i světelná tabule s výsledky obvyklé klokočovské počasí vydržely a tak mistrovství pokračovalo druhým kolem vozatajské jízdy, které se od prvního lišilo jen minimálně a především v něm byl povolen libovolný chod spřežení. Většina kočích tak vedla koně ve cvalu a nejlepšího času se sovu párou dosáhl zkušený Jan Blizňák, Na co ovšem nejsme v Čechách zvyklí jsou penalizace za nadměrné použití biče. Ty udělil sbor rozhodčí hned třem soutěžícím, Jana nevyjímaje. Stejný postih přišel i na druhého v pořadí, Jaroslava Petřeka, jenž zapřáhl březí klisny slezského norika sedmiletou 72/484 Sasanku a šestiletou 72/521 Rulu i na posledního v poli, Stanislava Mauriče, s plemennými hřebci, pětiletým slezským norikem 2885 Steiman a tříletým českomoravským belgikem 2954 Baron ze Zubří. (Kromě této zbytečné hrubosti poukazovali navíc diváci i sami ostatní kočí opět na nedobrý výživný stav Steinmana, který ovšem jeho kočí a majitel shodně prohlašují za nutný s ohledem na hřebcův charakter.) Již při „vozárně“ se mezi diváky nesly nelibé poznámky k chování některých kočí vůči koním a s přibývajícími hodinami a vypětím všech zúčastněných se situace začala zhoršovat.

Po vozatajské – formance – nastoupily páry k druhému kolu ovladatelnosti. To ovšem přineslo divákům velké překvapení v podobě soutěžní trati – žádné překážky, jen v mírném sklonu kolbiště rozmístěné 3 kmeny o součtu zhruba 1,5 kubíku. Místo ukázky šikovnosti tak vsadil stavitel „trati“ na taktiku kočích, jejichž úkolem bylo kmeny libovolným způsobem dopravit do cíle a pouze odhadnout sílu svých koní a délku řetězu. Na druhou stranu i zde byla k vidění zkušenost jednotlivých soutěžících, protože krátký řetěz si jich vzalo hned několik. Taktizovat bylo třeba i proto, aby kočí správně rozvrstvil síly své páry do poslední soutěže dne, následující po kládě. I s ohledem na věk koní či na jejich aktuální kondici tak vzalo všechny kmeny v jednom svazku pouze 6 párů, které se také umístily na prvních šesti místech. Bezkonkurenčně nejrychlejší z nich byli zástupci Německa pod vedením Thomase Müllera.

Těžký trh aneb uřvi co můžeš

Zatím co po prvním dni nebyly mezi soutěžícími až tak enormně velké bodové rozdíly, po předposlední disciplíně tak bylo v podstatě jasné, kdo – nepřijde-li nějaký zásah shůry – v celém klání zvítězí. Jelikož podle pravidel ME se smí soutěžit s koňmi od věku tří let (na rozdíl od soutěže národní, kde v této disciplíně startují koně až pětiletí), nastoupilo k těžkému tahu všech 12 soutěžních párů. Bohužel místo ukázky ochoty a jedinečného stylu pracovních koní jsme se vzrůstající nevolí sledovali směšnou alegorii na těžký tah, které se lépe vyjímá označení „těžký trh“. Zatímco v běžných soutěžích na regionální úrovni musí kůň překonat dráhu dvaceti metrů maximálně s jedním zastavením, kterým zároveň ukazuje, že i přes zátěž je ochoten se opět rozejít a zabrat, pravidla Mistrovství Evropy postavila soutěž do časového limitu 1 minuta stylem „urvi co můžeš“. Na vrcholných místech jsme tak viděli chraptící, řvoucí vodiče koní, švihající opratěmi, natvrdo vyvázané řetězy u silnějšího koně v páru či vedle koní pochodující pomocníky, taktéž řvoucí a máchající vším, co bylo po ruce… Že má takový vodič, v Čechách nezakázaný, ale opravdu neobvyklý (a hlavně dosud zbytečný), svůj jasný podíl na výkonu koně, asi není třeba lidem z praxe dvakrát vysvětlovat. Bohužel si toto jednání neodpustil ani majitel německých koní Bubi a Batzy, kteří nakonec jako jediní přemístili zátěž o hmotnosti 2.900 kg přes celou dráhu a soutěž v těžkém tahu vyhráli. Druhé místo slovenských zástupců Pavol Chobor – Eliáš a Fukso, doprovázených také mohutným druhovodičem, tak také díky stylu nezískalo sympatie diváků a ve finále ani třetí místo českého zástupce, jinak zkušeného matadora těchto soutěží, pana Miroslava Košťála s hřebci Heraklit a Hiszpan, nezůstalo zcela bez poskvrny, když sbor rozhodčích špatně odpočítal danou minutu a „nadělil“ panu Košťálovi dobré 2 vteřiny k dobru. Ve světle těchto skutečností pak téměř zapadly světlé momenty, soutěže, kdy např. pan Petřek pošetřil své březí klisny hned na úvodní váze nebo kdy pan Hajtmar, startující s teprve tříletými koňmi, také ukončil jejich práci na rozumné hmotnosti. Zbytečnou a nepěknou dohrou se naopak stal návrat do stájí u soutěžících ze Slovenska, kdy jedna z klisen pana Gregy (mimochodem nejstaršího aktivního slovenského formana) skončila pro naprosté vyčerpání na zemi klokočovské maštale a bylo nutné k ní zavolat veterináře. Otázek na rozhodčí je v tomto případě mnoho a víme, že minimálně někteří z celého pořadatelského sboru sami považovali těžký trh již za neúnosný. Proč ovšem v daný moment podpořili celou situaci a nechávají stále více touhu kočích po úspěchu směřovat ke stylu „západnímu“, zůstává mnoha lidem velkým otazníkem. Opravdu chceme i my měřit ochotu našich koní pouze čísly? Opravdu chceme místo stylu neochotné, otrávené a pomalu nezvladatelné koně, stojící ve svíčkách mezi diváky?? Opravdu budeme snášet kopání do koní, kteří neprošli trať dle představ svého vodiče??? Doufejme, že se rozum vrátí na naše kolbiště a při školení rozhodčích, kteří na sebe prostě už musí vzít břímě nepříjemného rozhodnutí padni komu padni, bude napříště na prvním a nezpochybnitelném místě pohoda koní. Ne pro paragrafy, ne pro Ligu zvířat, ale pro ta zvířata samotná. To, co v posledním roce předvádějí někteří kočí, my, diváci, už prostě sledovat nechceme.

Součtem umístění ve všech 5 kolech bylo tedy po dvou dnech určeno pořadí mistrovství Evropy následovně:

První místo a titul Mistra Evropy obhájil Jan Blizňák (CZE) s plemennými hřebci slezského norika 2868 Nacho Salazar-ZV a 2952 Brys slezský. Stříbro získal slovenský tým Pavol Chobor s Eliášem a Fuksem a bronzovou trofej si odvezl další Čech, pan Miroslav Košťál s Heraklitem a Hiszpanem.

Další pořadí:

4) Thomas Miller (GER) – Bubi a Bajzy

5) Václav Mišák (CZE) – Standa a Majka

6) Jaroslav Petřek (CZE) – Rula a Sasanka

7) Vladimír Hajtmar (CZE) – Rigo a Rainer

8) Patrik Játy (SVK) – Edgar a Bandy

9) Viliam Grega (SVK) – Berta a Silva

10) Stanislav Maurič (CZE) – Steiman a Baron ze Zubří

11) Pavel Reichl (CZE) – Savana a Xena

12) Petr Novák (CZE) – Import a Iron

Chladnokrevníci v Čechách tak mají svůj sport se vším všudy a před jejich činovníky stojí úkoly, se kterými by se měli se ctí poprat. Musí být rozhodčími v pravém slova smyslu a musí umět přijmout i nevoli nebo intriky, které je možná za kárné rozhodnutí čekají. Rádi v redakci uvítáme i vaše reakce k tématu.

Podobné články
Český rozhlas

Přesuňme se o 65 let zpět, do doby, kdy byl kladenský revír významným dodavatelem uhlí u nás. V dole Mayrau tehdy ukončili svoji pracovní kariéru…

Deník

Říká se, že řemeslo nenahradíš. V moderní době, kdy lidskou činnost již z velké části zastávají stroje, se toto pořekadlo zdá jako přežitek. V…