Akce byla čtyřdenní, od čtvrtka do neděle, přičemž drezurní mistrovství, které jsme shlédli, bylo dvoukolové a probíhalo v pátek a v sobotu dopoledne. Původně jsem tedy plánovala zůstat i na skoky, ale rudnoucí odkryté tělesné partie a lehce přehřátý mozek mě přesvědčily, že to není dobrý nápad, proto je moje reportáž pouze z drezurní části, zbytek Kateřina Návojová a Josef Malinovský.:-) Opravdu jsme to těm dětem vůbec nezáviděli. Po poměrně chladném období se na dny mistrovství „zadařilo" opravdu krásné letní počasí, tedy výheň jako v pekle a stín kolem obdélníku a opracovistě nebyl ani pro diváky natož pro startující. Děti i koně to nesli neuvěřitelně statečně a snažili se ze všech sil. Jako poměrně nešikovné se mi jevilo organizační uspořádání, kdy dvoukolové drezurní soutěže končily v sobotu, ale dekorování probíhalo až v neděli, což znamenalo, že i ti, kteří se neúčastnili i skákání tam přesto s koňmi museli zůstat do neděle. Jinak ovšem zázemí bylo skvělé, povrchy perfektní a kuchyně bezchybná, jako vždy ve Zduchovicích.

Děti soutěžily ve třech kategoriích dle věku a kohoutkové výšky poníků jak ve drezuře, tak ve skákání. První kategorií byly děti ve věku 8-12 let na ponících do 135 cm kohoutkové výšky. Druhá kategorie se lišila pouze kohoutkovou výškou ponyho, která byla v rozmezí 136-148 cm. Třetí kategorie byla pro děti 13-16 let na ponících opět 136-148 cm. Ve drezurní části se ty mladší utkaly nejprve v drezurní úloze P4 a posléze P5 (pokud netušíte obtížnost, vězte, že je na úrovni Z úloh pro velké koně). Úlohy se jely stejné, ale skupiny byly dvě dle kohoutkové výšky poníků. Starší děti soutěžily již na obtížnosti L v úlohách DD a DJ.

Mezi nejmenšími poníky po oba dva dny suverénně kralovala Tereza Markusková s Limetree Aracornem. Což nebylo žádné překvapení, Tereza je zkušená a ostřílená závodnice, s Aracornem soutěží od roku 2010, aktuálně již na úrovni L a ve stejné kategorii zvítězili i loni. Získala lehce přes 71% a před stříbrnou Terezií Daňkovou s Dorinkou vedla o více než 7%. I Terezii můžeme na obdélnících vídat od roku 2010. Terezie předvedla hezkou páteční jízdu, za kterou získala přes 65%, v sobotu si trochu pohoršila, nicméně stříbrnou příčku uhájila. Zuzana Baloušková s Baby byla v sobotu úspěšnější, ale přesto na ni „zbyla" až třetí příčka. I ona je již zkušená, závodí od roku 2009 a letos jezdí závody na stupni L.

Ve stejné věkové kategorii, ale na větších ponících byla situace mnohem napínavější. V pátek totiž dojely dvě jezdkyně s naprosto stejným procentuálním výsledkem. Anna Hrudková i Alžběta Vyštajnová dosáhly shodně 65,087%! Sobota rozhodla, obě dívky sice zajely moc hezké úlohy, ale nakonec s celkovým výsledkem 65,377% zvítězila Alžběta s líbivým Dollom Moonlightem. Vlastně žádné překvapení, protože jen obhájila loňský titul. Anně s Elshofs Reinout se bohužel nevydařil střední klus a nechtěné nacválání ji odsunulo na druhé místo s 64,627%. Pro Zuzanu Balouškovou s mladou klisnou Lipton Samba pak znovu zbyla bronzová medaile. Na dalších místech se umístily v předchozí kategorii tak úspěšné Terezie Daňková a Tereza Markusková.

Mezi „dětmi" (které již asi toto označení skoro urazí :-) 13-16 let bylo také nač se dívat. O titul bojovaly Barbora Kamírová a Kateřina Rosická, které se spolu také utkaly i vloni a také spolu reprezentovaly Českou republiku na Mistrovství Evropy v polském Jaszkowu. Na rozdíl od Barbory, která se opět představila se svým zkušeným Lipton Sinajem ale Katka Rosická již nesedlala Emila-R (ten se zúčastnil předchozí soutěže se svou novou jezdkyní Sárou Vingrálkovou), nýbrž talentovaného Cherokeeho, který ovšem závodí teprve první sezónu. I když se Cherokee, který zaujal pěkným pohybem i neobvyklým zbarvením, opravdu snažil, jeho menší zkušenost se projevila hlavně v sobotní úloze DJ a prvenství s přehledem získala Barbora Kamírová s celkovými 67,2%. Kateřina Rosická a Cherokee vybojovali 64,4% a třetí Alexandra Hanáčková s Grenadierem dosáhla 63,2%.

Když jsem před odjezdem do Zduchovic zmínila, kam se chystám, několikrát jsem zaslechla upozornění, že úroveň nebývá vysoká, tak abych nebyla překvapená. Nicméně překvapená jsem byla - právě pěknými výkony. Jistě, na mistrovství republiky by měli být ti nejlepší, přesto šikovnost a samozřejmost, s jakou i nejmenší děti zvládaly své poníky, zaslouží přinejmenším pochvalu. Nelze pochopitelně čekat, že vcelku málo zkušené a nevyježděné dítě zvíře „projezdí", uvolní a shromáždí jako dospělý, ale v Z úloze to není to nejdůležitější. Překvapila mě v první řadě preciznost, s jakou děti úlohy předváděly. Ve většině případů (alespoň z těch, které jsem viděla, což nebyly všechny) byly kruhy kulaté, rovné čáry rovné, cviky v písmenech a úlohy naučené tak, že by jim je leckterý dospělý mohl závidět (ano, třeba já :-). Neméně překvapivé bylo, jak děti seděly. Navzdory tomu, že na poníkovi (obzvláště té menší kategorie) sedět není žádný med, byla vidět pečlivá výuka v sedu. Což je asi to nejdůležitější, co se jezdeckému embryu může dát do vínku. Děti kategorie 13-16 let již byly ještě úplně „jinde", mnoho z nich je vyježděných tak, jako málokterý dospělý.

Velmi příjemné bylo korektní chování ke koním, klid a pohoda, které celou dobu panovaly. Ze znalosti jízdárenských zásad a ukázněnosti dětí na opracovišti by si mohl vzít příklad kdejaký „ostřílený závodník". Svou roli možná sehrálo, že mnoho dětí bylo doprovázeno a připravováno zkušenými trenéry, na opracovišti nechyběla třeba zkušená Jana Rosická nebo Daniela Křemenová. Což mi připadá úžasné. Mnoho lidí je toho názoru, že dokud člověk nebo dítě málo umí, nepotřebuje trenéra zvučného jména a často se i ostýchá ho oslovit. Opak je pravdou, právě dobré základy jsou to, co u nás nejvíce chybí a pokud se zde něco zanedbá nebo špatně naučí, vznikají zlozvyky, kterých se člověk po letech velmi těžko zbavuje. Jediným stínem na vydařeném sportovním zážitku tak byly kritické a nezasloužené poznámky na vrub některých startujících, které člověk sem tam zaslechl. Je velká škoda, že nedobré vztahy a „čecháčkovství", kterými je proslulá „velká" drezura se dostávají prostřednictvím dospělých i mezi děti. Umění, které u nás stále chybí, není jen dobře jezdit na koni, ale také sportovní chování, férovost a schopnost přát úspěch ostatním.

Jaké poučení jsem si odnesla jako maminka možná budoucí závodnice? V první řadě jsem si potvrdila, že opravdu není kam spěchat. Správný sed je základ a čím déle se bude pilovat na lonži, tím lépe. Úroveň pony jezdců se (naštěstí) u nás rok od roku zvyšuje a fakt, že dítě poníka „nějak" nakluše, nacválá, zastaví a zatočí, už na mistrovství přestává stačit. Mimoto jsem si ověřila, jak velice důležité pro jeho závodní začátky je zvolit dítěti vhodného poníka. Což ve Zduchovicích velmi dobře ilustroval fakt, že mnoho poníků byli „staří známí" z dřívějších mistrovství a posloužili již více dětem. V několika případech bylo možné vidět i celkem šikovné děti na nevhodných ponících a myslím, že je to zbytečně poškodilo. Ovšem vybrat a zaplatit kvalitní zvíře není jednoduché a nelze říci, že by u nás byl velký výběr.

Jaký by měl být ideální poník pro závodní začátky? Samozřejmě v první řadě hodný a dostatečně vyrovnaný, aby byl schopný spolupracovat a předvádět se i v rušném prostředí závodů. Měl by umět dítě „podržet", pokud udělá chybu a ne ho naopak „zkoupat". Jezditelnost je důležitou vlastností. Děti nedisponují sílou ani vypracovaným „grifem", takže potřebují koně, který se bude dobře ovládat. Půjde přiměřeně dopředu, aby nedřely co krok (to mimo jiné i hodně kazí sed), ale zároveň je nikam neodveze a bude reagovat na pomůcky dostatečně přesně, aby mohla být úloha zajetá precizně. Mimoto by poník neměl „drobit" - zejména pro mladší dítě nemusí mít žádný úžasný pohyb, ale měl by se pohybovat tak, aby se na něm dalo uvolněně sedět a působit sedovou pomůckou. Opět jsem si ověřila, že kůň s dobrým pohybem není to nejdůležitější a v případě méně zkušeného závodníka je to spíš komplikace. Bylo k vidění několik opravdu pohybově zajímavých koní a bylo také vidět, jak těžké je pro mladé závodníky tyto koně korektně zpracovat. V tomto ohledu na tom byli mnohem lépe jezdci „obyčejnějších" koní, ovšem natolik dobře stavěných, že „přirozeně" nabízeli správný pohyb. Takže pro mě jednoznačné poselství: jemný a dobře stavěný kůň je pro dítě (nemluvím o zkušeném a vyježděném pubescentovi, co dorůstá maminku:-) mnohem vhodnější než drezurní talent.

Celkově z mého pohledu diváka se mi drezurní část závodů zdála příjemná a vydařená, povrchy i zázemí ve Zduchovicích jsou pochopitelně skvělé a jen doufám, že se skoková část vydařila podobně, bez úrazů a kolapsů z vedra.

Zde přinášíme alespoň tiskovou zprávu ze skokové části:
Na skokové jezdce čekaly tři kola od pátku do neděle. Všichni zlatí medailisté zajeli daná tři kola bezchybně, rozdílné byly pouze počty rozeskakujících se o medaile. Nejvíce se pořadí zamíchalo v nejstarší kategorii 13 - 16 let. Po dvou kolech stupně SPB (100 cm) se finálové kolo odjelo na úrovni STPB (110 cm) a rozdíl 10 cm byl pro některé dvojice příliš velkým oříškem. Z původní šestice bezchybných zbyli pouze dva, kteří se utkali o zlato v rozeskakování. Marie Hrudková v sedle Pegase 12 měla nevýhodnou první startovní pozici do rozeskakování. Nakonec ho však zajela nejen bezchybně, ale také v lepším čase než druhý dokončivší Petr Dajbych s Top Deja Vue. Ten je však stejně jako čtvrtá umístěná Kateřina Kučerová nováčkem starší kategorie a oba mají ještě tři roky na zlepšení. „Jsem z toho moc nadšená. V rozeskakování jsem Pegasovi věřila a on mě nezklamal. Všechny dny šel moc dobře, i závěrečný techničtější parkur stupně STPB," zhodnotila vítězka Marie Hrudková.

I v mladší věkové kategorii jezdců 8 - 12 let se rozeskakovalo o medaile. Mezi pony A zvítězil Tomáš Plšek v sedle Samary 1. Ten měl vůbec nejjednodušší rozeskakování, protože Barbora Vídeňská byla po pádu vyloučena a stačilo tak parkur dokončit. Mnohem napínavější bylo rozeskakování Michaely Klugarové a Anny Julie Skřivánkové s pony výškové kategorie B. První jedoucí Michaela v sedle Leona 16 zvolila rychlejší jízdu a dokončila bezchybně. Naopak druhá jezdkyně více zkracovala nájezdy a obraty. Až chyba na jednom skoku rozhodla o konečné stříbrné medaili a zlatu pro Michaelu.

V rámci mistrovského podniku se uskutečnilo i poslední kolo Styl šampionátu, v němž německý rozhodčí Friedrich Rudofl Hagendorn společně s českým rozhodčím hodnotil vedení, působení a sed jezdce společně s celkovým dojmem. Druhou stylovou soutěží byla nemistrovská soutěž Šampionát nadějí pro jezdce 8 - 12 let na pony kategorie „S" (do 125 cm). Zde se jednalo o kombinovanou drezurní a skokovou zkoušku.

„S průběhem závodů jsem spokojený. Děkuji všem zúčastněným i příchozím a budu doufat, že se zde opět příští rok uvidíme," zhodnotil mistrovský podnik ředitel závodů Ladislav Krulich. Jednalo se celkově již o dvanácté mistrovství České republiky pro pony jezdce a čtvrté v řadě konající se ve Zduchovicích. Další podrobnosti najdete na www.zavody-zduchovice.cz.