Pohled na areál byl mnohem neutěšenější, než když jsem tam byla poprvé. Z části kravína, v němž mělo stádo v zimě 2007-8 volnou stáj, zbyly jen obvodové zdi. A v nich nová okna. Vnitřek byl zarostlý, střecha nikde, obraz zmaru. Slečna Poláková uvedla, že poté, co firma Sta-Zap převzala peníze a zakázku nezrealizovala, snažila se jednat s firmou Prefa na dodání panelů, aby bylo možno střechu zakrýt. Zpočátku to prý vypadalo nadějně, byl dohodnut splátkový kalendář, ale nakonec z celé realizace sešlo. Je zakryta pouze zadní část kravína, v němž byly po požáru vybudovány nové boxy. Ve dřevěném přístavku k ruinám slečna Poláková bydlí.

Momentálně je v Rolince umístěno dle slov Zuzany Polákové 46 koní. Vyjma několika boxů pobývají trvale venku na pastvinách, kde mají zbudované přístřešky. Chátrající kravín a absence střechy nad hlavou byl důvodem, proč v létě roku 2008 měla Rolinka ukončit činnost, resp. výrazně omezit počet koní. Více informací najdete v článku Rolinka končí. Situace se vyřešila přístřešky a dle slečny Polákové veterinární správa již žádné nedostatky neshledává.

Rolinko, Rolinko, kdo v tobě přebývá?
Komu unikla diskuze z června minulého roku zde na Equichannelu, asi bude překvapen, ale bývalému domovu důchodců nyní vládne mládí. V Rolince totiž skončilo 25 mladých westfálských koní z neslavně proslulého hřebčína Franz Ferdinand ve Chvojenu nedaleko Konopiště. Jak se tam dostali a komu patří? Majitelka je tam prý umístila na odchov před více než rokem se slibem, že si je před zimou odveze a zaplatí ustájení. Slečna Poláková o ní prý ale už neslyšela. Za pomoci právníka se jí prý podařilo dosáhnout toho, aby jí tito koně propadli do vlastnictví. Nyní by je ráda postupně prodala.

Jedná se o mladá zvířata vesměs mezi jedním a třemi lety. Osobně nezávidím člověku, který si tato původově zajímavá zvířata zakoupí. Ušlechtilé hlavy a inteligentní výraz je asi jediné, co westfálské plemeno připomíná. Hříbata sice už nejsou vyhublá, jako byla po příjezdu, ale úplně dobře nevypadají. Stále u většiny vidíte hubené krčky, znatelná žebra a velká břicha. Strádání se podepsalo i na malém vzrůstu, drobnosti a celkové tělesné stavbě. Například u jednoho „hříběte" slečna Poláková uvedla, že se má jednat o čtyřletého koně. Stavba těla, výška, ale i výraz svědčily spíše pro hříbě maximálně dvouleté. Vzhledem ke stavu, v němž byli koně dovezeni, prý zatím není možné je dostat do lepší kondice, odčervováni jsou čtyřikrát do roka... je pravda, že fotografie z doby po příjezdu jsou odstrašující, těžko říci, zda z nich mohou vyrůst zdraví koně.

Hřebčín Franz Ferdinand
Protože veškeré informace z veřejně přístupných míst již dávno zmizely a je problém dopátrat se i jmen majitelů, omluvte mou paměť, pokud někde selže. Na začátku stála myšlenka zřídit kvalitní hřebčín westfálských a hannoverských koní. Byly dovezeny kvalitní chovné klisny a jeden nebo dva hřebci. Majiteli jsou belgický právník a jeho česká žena Alexandra. Chov se rozrostl až k přibližně stovce koní v roce 2009. A to i přesto, že majitelé se již nejméně od roku 2007 potýkali s problémy, jak stádo vůbec uživit. Přesněji řečeno, od roku 2007 byla situace taková, že se o koně zajímala i Státní veterinární správa. A všichni víme, v jakém stavu koně musejí být, aby se začala zajímat...

Veterinární správa situaci řešila v letech 2007, 2008 i 2009 a výsledkem bylo uložení stotisícové pokuty. Ta ovšem nebyla zaplacena a situace utichla. Stádo i hřebčín se postupně vytrácelo z povědomí lidí a koně tiše mizeli, někteří byli odprodáni. A 25 kusů tedy loni skončilo v Rolince a postupně se dostalo do majetku Zuzany Polákové.

Několik zbylých koňských důchodců a klisen s hříbaty od slečny Polákové vypadalo podstatně lépe. Poníci až příliš blahobytně. Vyjma jednoho jménem Filip. Krom vyhublosti a požehnaného věku, který byl evidentní, měl také evidentně chronicky schvácená kopyta - viz foto. Byl jediný, který nepřišel na zavolání - vlastně jsem ho viděla udělat s bídou dva kroky. Slečna Poláková uvedla, že krom několika dnů po vystrouhání prý nemá problémy. Já si to představit moc neumím. Mimo výše uvedené koně je v Rolince ještě tříletý plemenný hřebec paint horse, taktéž v majetku slečny Polákové. Jím připouští plnokrevné klisny. Hříbata jsou tedy čistokrevná.

Protože jsem nenašla žádné známé tváře z minula (ale pravda je, že jsem si jich pamatovala jen několik), zeptala jsem se alespoň na ty dvě nejznámější. Plnokrevnou Satan's Lady a kontroverzní Johanku. Obě jsou již na věčných pastvinách. Satan's Lady se do Rolinky dostala v létě 2007. Její celoživotní smůlou byly vleklé záněty, kvůli nimž nemohla dávat hříbata. Tyto záněty prý byly i důvodem, proč ji slečna Poláková, jak říká, „nechala utratit". Příběh Johanky je známý - téměř dvouletá klisna byla odkoupena s ošklivými deformitami kopyt. Prodělala několik operací a dlouhou léčbu, nad níž jsme všichni kroutili hlavami. V jednom z minulých článků jsme uvedli: „Nechceme být špatnými proroky jako v případě Čerta, ale odhadujeme, že po pár letech léčení se dojde k názoru, že klouby byly natolik poškozené a kosti deformované, že se klisnička bude muset uspat." Stejně jako v případě Sám Čerta, jediné, v čem jsme se spletli, byla doba. Tři nohy prý byly už v pořádku...

Zeptala jsem se také, z čeho i s koňmi žije. Peníze ze sbírky na opravu kravína byly odevzdány stavební firmě, která je v konkurzu. Pět útulkových koní je prý adoptovaných - na ty je tedy přispíváno. Dalších pět koní je prý soukromých a platba za ustájení je prý důležitý příjem. Dotace z pozemků údajně nestačí ani na zaplacení sena.

Co říci závěrem? Je profesionální zde ventilovat své, mimochodem velmi rozporné pocity? Zdá se, že se v Rolince přece jen něco změnilo. Zatímco areál stárne a chátrá, koně omlazují. Mladým či bezproblémovým a dostatečně otužilým zvířatům pobyt venku pouze s přístřešky nevadí, spíše naopak a nevyžadují příliš individuální péče. Slečna Poláková se tak může věnovat tomu, co ji pravděpodobně nejvíc baví - chovu. Koní je stále dostatek. Peníze sice nejsou, veřejnost moc nepřispívá, ale stádo hlady nestrádá. A nestrádá ani žízní a nepřízní počasí, základní potřeby koní jsou uspokojeny a přístřešky odpovídají zákonným normám.

Peníze ze sbírky zmizely - stavební firma Sta-Zap, které bylo zaplaceno 1 300 000 Kč, je v konkurzu, opravovaná budova s novými okny i boxy se postupně stává ruinou. Naštěstí to ale slečna Poláková, narozdíl od dárců, bere s humorem: „co vám zbývá, když tu denně jste, nemůžete pořád bědovat." Nad věcí zůstává i v případě nabytí dalších koní, které sice vůbec nechtěla, ale co se dá dělat. Snad se prodají. Mimochodem, nechcete náhodou mladého westfálského teplokrevníka?

PS:
A abych nezapomněla, údajná otrava z prosince 2007 se neprokázala, protože nebylo co pitvat. Uhynulý kůň, určený k pitvě, se nešťastnou náhodou dostal v kafilerii do pece. Další dva, kteří přežili, „byli utraceni" nedlouho nato kvůli problémům s ledvinami. Nezjistil se dosud ani pachatel tehdejšího únorového požáru a pravděpodobně se ani nezjistí.

Kompletní fotodokumentaci z mé návštěvy najdete zde: http://galerie.lupi.cz/rolinka_1007