Koňské útulky v ČR: SOS Život pro koně

17. 1. 2012 Blanka Schröpferová Autor fotek: webové stránky útulku

Koňské útulky, alespoň ty veřejně známé, byste v České republice spočítali na prstech. Rozhodli jsme se vám je proto postupně všechny představit – nejprve „krátkým“ dotazníkem, z něhož se prakticky vždy vyklubalo několikastránkové pojednání, kromě povídání ale plánujeme v nadcházející sezóně i osobní návštěvy daných zařízení.

Na úvod malé zamyšlení, protože bychom neradi, aby náš „seriál" inspiroval majitele k odkládání nepotřebných koní. Potřebujeme více útulků? Obávám se, že s útulky je to podobné jako se silnicemi ve velkých městech - vždycky jich bude méně, než by bylo potřeba. Kdykoli se vybuduje další, na chviličku se stav zlepší a v krátké době se zaplní a opět bude málo. Většině našich čtenářů nemusím popisovat, jak časově a finančně náročná je péče o koně ve srovnání s jinými zájmovými zvířaty. Zejména jedná-li se o koně zdravotně problematického, který nebude prosperovat na pastvině s přístřeškem. Kdo má tuto péči zajistit? Měl by to být majitel, který je za své zvíře zodpovědný. Ne útulek. Útulky by měly být k tomu, aby zajistily péči o zvířata, která své majitele nemají, nebo majitelé nejsou schopni se postarat. Případně aby bylo kam umístit koně, který je majiteli odebrán. Ovšem i v tomto případě by majiteli zvířete tato „nezodpovědnost" neměla projít. Reálně to bohužel ale funguje spíše tak, že útulky se ujímají zvířat, která již majitel nechce, vykupují koně zanedbané a týrané nebo poskytují náhradní péči koním, kteří se po zotavení často vracejí do rukou majitele, který je do žalostného stavu přivedl. O tom, jakým způsobem si zajišťují finanční prostředky, jak zvládají péči o své svěřence a o spoustě dalších věcí již budou vyprávět zástupci útulků v našem dotazníku.

Blanka Schröpferová: S.O.S. Život pro koně

Jak dlouho se zabýváte péčí o týrané/zanedbané/nechtěné/problémové koně?
S.O.S. Život pro koně - útulek pro staré a týrané koně vznikl 4. 8. 2004 a téměř okamžitě dorazili i první koně, takže péčí o týraná a zanedbaná zvířata se zabýváme sedm a půl roku.

Je vaše organizace oficiální útulek pro koně nebo má jiný název/zaměření/statut?
Ano, jsme útulek pro koně, jsme občanské sdružení.

Spolupracujete s KVS/obcemi/policií v případě řešení či zabavení koní kvůli týrání? Vědí o vás tyto instituce?
Ano spolupracujeme, vědí o nás, ale i tak je někdy umisťování odebraných zvířat složité, protože zákonem není ustanovena povinnost odebraná zvířata do těchto zařízení umístit. Takže už jsme se několikrát setkali (i v blízkém okolí) s tím, že odebraní koně byli umístěni k soukromému chovateli, kterému pak obecní či městský úřad platí za péči nesrovnatelně vyšší částky než v útulku.

Jak se prezentujete na veřejnosti, jak o sobě dáváte vědět veřejnosti a oficiálním institucím?
Propagace je nutná. Mimo jiné z hlediska rozšíření povědomí o možnostech řešení týrání zvířat: jak postupovat, kam se obrátit apod. Na mateřských, základních a středních školách děláme besedy o ochraně zvířat před týráním, do útulku pořádáme exkurze. Účastníme se velkého počtu různých akcí, na kterých s sebou máme vždy některé z našich koní a stánek s propagačními materiály. Chodíme na pravidelné návštěvy např. do Českého rozhlasu Plzeň, snažíme se prezentovat v různých časopisech, médiích, internetu, v TV.

minaKolik koní aktuálně máte?
13.

Je počet přiměřený vzhledem ke kapacitě (nebo máte nadstav či volno)?
Plný stav.

Jaké procento (či přesné číslo) je nějakým způsobem problematických, či vyžadujících speciální péči?
80 % koní vyžaduje zvýšenou péči.

Jaké koně přijímáte? Jaká jsou kritéria a podmínky přijetí?
Hlavním kritériem je volné místo, což je téměř neustálý problém. Jinak žádné specifické podmínky nemáme. Samozřejmě přednost mají vždy případy týrání třeba před důchodci.

Vykupujete zanedbané/nechtěné koně?
To je velký problém. Samozřejmě záleží na volném místě a na stavu financí a na daném případu. Pokud je kůň nechtěný, ale jinak bezproblémový, radíme majitelům klasický prodej nebo pomůžeme s hledáním zájemce. V případech týrání je to složitější, snažíme se zapojit příslušné státní orgány, ale stejně to většinou dopadne tak, že koně musíme vykoupit. Poslední dobou se začaly množit případy vydírání - zavolají zájemci o umístění koně s tím, že mají koně takového či makového a z nějakého důvodu už ho nechtějí (většinou stáří či nemoc koně) a ať ho za takovou a takovou částku odkoupíme a odvezeme. Nejlépe včera, protože na pozítří už má objednaný náklaďák na jatka. Protože útulek má primárně sloužit pro týraná zvířata a neustále se potýkáme s chybějícím místem a financemi, snažíme se tyto majitele přemluvit, aby počkali, že v nějakém rozumném termínu pro jejich koníka seženeme zájemce. Bohužel ale musím říct, že apelování se nám moc nedaří a většinou už jsou tito lidé stejně rozhodnuti a v útulku to jen zkouší, co kdyby to vyšlo a dostali víc peněz než na jatkách.

Umisťujete koně? Pokud ano, za jakých podmínek?
Samozřejmě umisťujeme - stáje nejsou nafukovací a finanční prostředky také ne. Takže pokud je kůň už fit a je vhodný k odchodu, hledáme zájemce. Jako dvě hlavní podmínky máme to, že to musí být lidé se zkušenostmi s chovem koní a kůň musí mít alespoň jednoho dalšího koníka k sobě jako parťáka - nedáváme do samoty. Pak už to záleží na tom, jak si nový majitel s vybraným koněm „sedne". Už jsme např. odmítli zájemce, který si chtěl vzít jedině jednoho určitého koně, ale ten na něho reagoval naprosto stresově a agresivně a bylo jasné, že se k sobě prostě nehodí. Pán ale jiného nechtěl, takže musel jít hledat jinam. Také se občas stává, že i přes všechny výběry, sžívání atd., kdy se vše zdá v pořádku a koník se přestěhuje, že to v novém bydlišti prostě nějak nejde a tak se někteří koně vracejí. Některé se podaří umístit třeba až napodruhé nebo napotřetí. Snažíme se vyjít zájemcům vstříc, ale důležitější je pro nás to, aby se ten člověk také zamlouval tomu danému koni, nejen obráceně.

Jaká je kapacita vašeho zařízení?
13 míst a karanténa. Tu se snažíme nechávat volnou právě z důvodu náhlého nutného odběru.

Jakým způsobem jsou koně ustájeni?
Všichni naši koně chodí na noc do stáje, venku nezůstávají. Z důvodu nutnosti pravidelné kontroly zdravotního stavu, kontroly příjmu potravy, podávání léků, mastiček, zábalů apod. A také z důvodu množství krádeží koní v našem regionu. Někteří koně mají boxy, někteří jsou na vazném ustájení. Každý den po ranním krmení a kontrole pádí do výběhu a večer zpět. Výjimkou je silná nepřízeň počasí nebo probíhající léčba.

Kolik máte k dispozici boxů/přístřešků/prostoru ve volné stáji?
8 boxů, 5 vazných míst + oddělená karanténa.

Jaká je rozloha využívaných výběhů/pastvin?
Bohužel menší než bychom potřebovali, na metry to přesně nevím.

Čím krmíte?
Seno vlastní, které mají k dispozici bez omezení. Ráno a večer dostávají mix složený z vojtěškových úsušků, cukrovarských řízků, granulí, jablečných úsušků, soji, slunečnice, řepkové pokrutiny, sladového květu, ječmene, otrub a kukuřice. Každý z koní dostává příslušné vitamíny, které potřebuje + tvrdé pečivo nebo jablka a mrkev (podle možností).

Jakým způsobem je organizováno krmení, napájení?
Ráno krmení mezi 7-8 h, napojení, odchod do výběhu, večer zpět do stájí, první večeře ve 20 h - granule a ve 22 hodin seno na dobrou noc :-). Napájení podle potřeby a podle počasí, v zimě 3x denně, v létě podle potřeby a počasí.

Jaký mají koně denní režim?
K předchozímu někdy přibývají vyjížďky či vycházky nebo akce, kterých se účastníme.

Kolik lidí se stará o vaše koně a areál? Jedná se o stálé/dlouhodobé pracovníky nebo to jsou brigádníci/dočasní pomocníci?
Vše musíme zvládat i s další prací ve třech lidech. Nejvíce času zabere shánění financí. Dříve chodili pomáhat dobrovolníci, většinou děti a mládež (od 12 let), ale v současné době je zájem mladých téměř nulový (práce bolí, víte :-)), pokud zájem je, tak jen o ježdění.

vatKdo sestavuje krmné dávky koní a na základě čeho?
Šéfová útulku, tudíž já :-). Na základě porady s veterinářem a zkušeností. U koní, co jsou v útulku dlouhodobě, se to většinou nemění, u nového koně po posouzení zdravotního stavu. Tam jsou většinou krmné dávky rozložené po menších částech na víc dávek denně. Zvíře, které trpí podvýživou a strádalo, se nemůže nakrmit plnou krmnou dávkou jako normálního, zvyklého koně. Takže pomaloučku, polehoučku, opatrně.

Z jakých zdrojů zařízení financujete?
V první řadě sponzoři - neustále je sháníme a hledáme. Dále píšeme žádosti o granty (se střídavým výsledkem) - to je vždy příjem velmi nejistý. Na dalším místě je naše vlastní činnost - na statku jsme udělali Muzeum venkovských řemesel, jsou možné návštěvy útulku a seznámení se zvířaty (vstupné dobrovolné), po dohodě možnost krátkých lehkých vyjížděk či spíš procházek na koních (samozřejmě jen na těch uzdravených), výrobou a prodejem spousty věciček - např. pískované sklo s motivy koní, malovaná dětská trička, vánoční i nevánoční zboží vlastní výroby prodáváme na adventních trzích, výrobky drátované, paličkované, háčkované, šité, pletené z pedigu, podmalba na skle a další věci. Také máme na statku k dispozici 2 pokoje a kuchyňku pro zájemce o pobyt na statku mezi zvířátky. Není to žádný Hilton, ale k nám se jezdí za zvířátky a ne pro luxus.

Jedná se o stabilní nebo nárazové příjmy?
Většinou nárazové, ale samozřejmě máme stabilní sponzory či příjmy z tradičních akcí, kterých se účastníme a ty jsou s odřenýma ušima schopny pokrýt nejdůležitější náklady, tzn. krmení a veterinu.

Jsou tyto prostředky dostačující?
Stačí s odřenýma ušima na krmení a veterinu, už ne na opravy a rekonstrukce stájí a další nutné opravy a úpravy na statku, který je přes 100 let starý. Někdy máme i finanční problém při výkupu koní, takže se pak většinou obracíme buď na sponzory nebo prostřednictvím médií na veřejnost. Ale obecně platí, že finančních prostředků je trvalý nedostatek a tak někdy (tedy spíš častěji než někdy) prostě pracujeme jen za jídlo, protože na plat už finance nestačí.

Máte nějaké finanční rezervy?
Měli bychom mít a snažíme se, ale někdy také nemáme. Lepší je obobí kolem Vánoc a koncem roku, ale začátkem roku pak nic, takže je nutné hospodařit tak, aby bylo na to potřebné a důležité. Ostatní počká nebo musí počkat.

Co vás k této náročné a prodělečné činnosti motivuje? :-)
Tak to se taky ptám :-). Je to asi radost z práce se zvířaty, hlavně z toho, když vidíte jakého pašáka jste z té chudinky ztýrané hajtřičky pak udělala a jak se jim pak zase znovu líbí být na světě a mají radost ze života. Oni vám to vrátí. Ne v lidském slova smyslu, vracejí to po svém. Obrovsky náš těší, když kůň, který měl už být dávno v salámu kvůli tomu, že je agresivní a nezvladatelný, za vámi pak chodí po dvoře jako pejsek, dá vám hlavu na rameno, dožaduje se mazlení a hlazení, když před životem v útulku vykopal všechny lidi ze stáje. Nebo koník, který přijel bojácný s panickou hrůzou z člověka kvůli špatnému zacházení, teď za vámi chodí a chce si hrát. Co může potěšit víc, než změna z vyhaslé apatické koňské trosky bez chuti do života, na koně ponoukajícího ke hraní a lumpárnám, ze kterého sálá chuť žít a užívat si a nejlíp s vámi. Pravda, u každého z nich se to projevuje jinak. Všichni sborově mě ráno po příchodu do stáje pozdraví zařehtáním. Třeba Maxík dává přízeň najevo tím, že ode mne odhání ostatní koně a chce mě mít jen pro sebe. Vat by zase byl nejraději s námi pořád a tak klidně oželí běhání ve výběhu a vymění to za „pomoc" při úklidu stájí. Ovšem z jeho pomoci jsme na mrtvici, protože Vat pomáhá stylem - zakousnu se do hrabiček a pádím s nima do pryč; když dáváme hnůj do kolečka, tak Vat to musí překontrolovat, takže půlku zase vyhodí; jak někde někdo něco položí, Vaťas už už se třese, aby se toho zmocnil a běžel se chlubit, cože to zase ukořistil. Nedávno se mu podařilo shodit mi ve stáji z okna odložený hrneček s kafem, dostal vyhubováno a tak krásně se styděl :-). Za chvíli pak přišel, dloubne do vás hlavou a říká „hele, tak už se nezlob, já nerad, odpusť."

Kazym pomáhá tím způsobem, že se chudinka obětuje a ochutná třeba z naší večeře (v létě když je možnost být venku), jestli to náhodou není otrávené. Je mu úplně fuk, jestli ochutnává palačinky (s Vatem jich jednou spráskli plný talíř a nám nechali jenom drobečky) nebo řízek či špagety. Rony má tendenci nás neustále chodit navštěvovat až do domu a ovečka Amálka se pořád snaží nacpat se do kuchyně, kde v zimě jako maličká vyrůstala. A protože je Amálka starostlivá a leží jí na srdci i naše zdraví, tak už se několikrát obětovala a zdlábla všechny manželovy cigarety z krabičky odložené na schodech. Ježci Pepíčci nám to ulehčují tím, že se ve spíži nasoukají do několika igelitových pytlíků a tašek v pytli na separovaný odpad a soutěží v tom, kdo bude zakuklený ve větším počtu sáčků. Což v praxi znamená, že než jdeme vyhodit odpadky do popelnic na tříděný odpad, musím pytel vysypat, prohlédnout, vykvartýrovat Pepíčky, nafrněné, že jim zase kazím bejvák, a pak teprve jít odpad vyhodit. Jak milé je přivítání u vrat, když se někde zdržíme déle, než je plánováno, a sotva otevřeme, tak se na nás vrhne naše husí letka s pronikavým nadáváním - a že to umí!
Tak pro tohle to děláme.

PS: A kdo u nás bydlí a jak se k nám dostal?
Ester - 23 let, americký klusák, po úrazu na dostihové dráze (kdy měla proraženou lebku a přetrhané oční nervy) oslepla. Povahově naprostá beruška, ale z důvodu tohoto hendikepu je nutný zvýšený dozor.
Vat - téměř 9letý A1/1, odkoupen v 18 měsících, po týrání má trvalé následky. Přijel s těžkou podvýživou, vývojově o rok opožděný, zlomená a špatně srostlá zlomenina levé zadní nohy v hlezně, zkřivená pánev a kyčle, měl chronické neléčené záněty na všech kloubech, po léčbě zůstala špatná pravá přední spěnka - překlubování. Měl vyhřezlý konečník (20 cm), byla nutná okamžitá operace. Nejezditelný, povahově velké hříbě, ale milý, kamarádský a moc hodný rošťáček, co miluje lidi a děti. Nutná zvýšená péče kvůli špatným nohám, velký přísun vitamínů.
Kazym - 23 let, ruský buďonovský kůň, bývalý drezurní kůň, 6 let trpí flegmonou na pravé zadní noze. Onemocnění je neléčitelné, vyžaduje zvýšenou péči. Koník je jinak naprosto fit a povahově zlatíčko.
Jurášek - 13 let, norik, jediný ze 13 útulkových koní byl úředně odebrán pro týrání, jinak jsme ostatní koně týrané a zubožené museli vykupovat. Úřední odběry podle zákona prostě téměř nefungují. Přijel agresivní, ale dnes je Jura v pořádku, jen trochu lekavý a hodně problematický při péči o kopyta. Což vzhledem k jeho současné váze překračující tunu je někdy trochu problém. Krom péče o kopyta je po převýchově typický flegmatický brontosaurus:-)
Mikeš - 19 let, ČT, bývalý TT parkurák, trpící po dlouhodobé vysoké zátěži artrozou. Výjimečně měl rozumného majitele, který mu chtěl po dlouhých sportovních letech dopřát klidný a pohodový důchod. Nutný zvýšený přísun vitaminových preparátů, povahově naprosto bezproblémový „ťuňťa".
maxMax - 13 let, ČT, bývalý parkurák, útulek Maxe odkupoval od handlíře s obrovským rakovinným nádorem na pravé tváři. Léčba a veterinář se sháněli velice špatně, protože nádor byl větší než lidská hlava a už neoperabilní. Všichni oslovení veterináři a kliniky Maxe poslali na jatka, protože něco takového prý na koni nikdy nikdo nejen že neléčil, ale ani neviděl. Nakonec se podařilo najít MVDr. Jana Chvátala z Prahy, který se do léčení ve spolupráci s liverpoolskou veterinární klinikou pustil. V Liverpoolu pro Maxe vymysleli a vyráběli speciální vakcínu a MVDr. Chvátal měl na starosti praktickou část léčby. Léčení trvalo přes rok, stálo hodně peněz, ale Maxovi po obludném nádoru zbyla na tváři jen malá jizva a je naprosto fit. Nutná je zvýšená pravidelná kontrola zdravotního stavu, zvýšený přísun vitamínů. Povahově je trochu rošťák a poťouchlík, který neodolá příležitosti někoho ozobávat, a strašlivý žárlivka na projevenou větší přízeň jiným koním ze strany šéfové útulku.
Ben - téměř 9letý slezský norik, byl odkoupen po týrání. Jediný z 5 koní který přežil „péči" svého majitele. Útulek ho vykoupil jako 18měsíčního silně agresivního a nesocializovaného hřebce. Trpěl silnou podvýživou, téměř neuměl chodit, protože celý život žil přivázaný na řetězu u žlabu. Po zlepšení zdravotního stavu byl vykastrován a prošel převýchovou. Je z něho bezproblémový koník, který s námi jezdí na spoustu akcí, můžou se na něm vozit děti a pomáhá při hipoterapii pro děti s kombinovaným postižením. Ben po vyléčení z útulku 2x odešel, ale musel se opět vrátit, protože v jakémkoliv jiném prostředí a s jinými lidmi dojde k obnovení silné agrese a Ben bezdůvodně napadá lidi a zle útočí. Nutné je důsledné vedení a výchova, ale jinak je pohodář, který má prostě v útulku domov a jinde odmítá žít.
Ricci - 17letá A1/1, po dostizích a po špatném zacházení. Útulek ji vykupoval ve špatném zdravotním stavu, silně nedůvěřivou k lidem, ba až s panickou hrůzou z lidí. Pomalu se psychický i fyzický stav zlepšuje. Nutný je zvýšený přísun vitaminů, preparátů na artrozu a hodně klidný a vyrovnaný přístup. Kobylka je lekavá a pak nastupuje poplašná a zbrklá reakce.
Mína - 21letá norička, po špatném zacházení a dlouholeté těžké práci v lese. Útulek ji kupoval těsně před odjezdem na jatka jako nepotřebnou a neprodejnou kvůli silné agresi. Trpěla silnou podvýživou, měla zdevastovaný krk od špatného chomoutu, kopyta ve špatném stavu, pokračující měsíční slepota na pravém oku. Dnes je Mína celkem pohodářka, jen ostatních koní se trochu bojí, a proto kamarádí téměř výhradně jen s Vatem a Jurou. Opatrnější přístup je nutný zvláště z pravé strany, kde na oko přestala vidět. Vyžaduje zvýšený přísun vitamínů pro koně v seniorském věku, ale jinak jí zdravíčko slouží.
Cortina - 18 let, A1/1 po dostihové a chovné kariéře. Útulek ji odkupoval v 9. měsíci březosti ve špatném zdravotním stavu. Přední nohy poničené po dlouholeté dostihové kariéře a vysoké zátěži, v době výkupu měla na hlavně vážný úraz, rentgen potvrdil zlomeninu lebeční kosti pravděpodobně následkem úderu tupým předmětem. Psychicky je klisna trochu labilní, ale hodná, individualistka. Hodně často ji trápí záhadné a neobjasnitelné choroby, ať jde o náhlé kulhání bez příčiny téměř na všechny nohy, které po 14 dnech zase přejde; jednoho dne začala na některých místech silně línat, příčina neobjasněna, po 3 týdnech srst opět narostla. V této chvíli ji trápí další záhadné onemocnění, kdy klisna silně zhubla, přidává se občasný silný třes jedné či druhé přední nohy popřípadě plecí. Potravu přijímá bez problémů ve zvýšeném množství, alergie žádná, odčervena. Je pod neustálým zvýšeným zdravotním dohledem, provádějí se laboratorní vyšetření krve i moči, ale stále vše negativní. Pomalu se začínáme přiklánět k verzi psychických potíží způsobených dlouholetou aktivní sportovní kariérou, vysokou zátěží a nevhodným chováním dřívějších majitelů.
Polly - polokrevná, téměř 6letá, dcera Cortiny, narozena v útulku. Je zdravá jako řípa, paličatá a tvrdohlavá jak mezek. Nutný důsledný přístup a důsledná výchova. Jinak bezproblémová, hodná.
Linda - 16 let, ČT, bývalá vozatajská klisna, v zápřahu utrpěla těžký úraz, kdy po klopýtnutí spadla pod vůz a splašené spřežení ji velký kus vláčelo pod vozem. Utrpěla vážný úraz levé přední nohy a lopatky. Po úspěšné operaci vše zahojeno. Kromě velkých jizev bez následků. Kobylka hodná a klidná, pomáhá při hipoterapii pro postižené děti a jezdí s námi na akce.
Rony - 11 let, shetlandský pony. Roníka si jako ročního hřebečka koupila rodina s dětmi, ale protože neměli zkušenosti, tak jim Roník velice brzy přerostl přes hlavu a nastolil v rodině vlastní krutovládu. Po 5 letech rodině došla trpělivost a poté, co se zkoušeli s Roníkem domluvit a výsledkem byla dědečkova několikadenní hospitalizace v nemocnici, dostal Rony ultimátum. Buď ho koupí útulek, nebo odjezd na jatka. Takže útulek koupil 6letého drzého, vzteklého, paličatého a rozmazleného poníka. Dnes je Rony valášek a po převýchově je naprosto ok. Dětské jezdce ale potřebuje už se zkušenostmi, protože je hodně vitální. Povahově hodný, ale vychytralý vyčuránek, který otevře jakékoliv dveře, kliku, zámek, petlici, prostě cokoliv co není zamčené.
Kromě koní nacházejí v útulku nový domov i další zvířata - např. ovečka Amálka zachráněná jako novorozené jehňátko při požáru a vypiplaná na lahvi, kozlík Oskar zachráněný před podříznutím a upečením. Ježek Pepíček a ježková Pepíčková, zachránění jako malinká ježátka a za záchranu se nám každoročně odměňují vrhem 3 až 5 Pepčat, kterými zásobujeme CHKO Sedmihoří. Kačer Adolf, který nás adoptoval - jednoho dne nakráčel do vrat statku a od té doby s námi bydlí. Je to pravděpodobně jediný kačer v ČR, který je ortodoxní neplavec a vodu bere jako úhlavního nepřítele. V rybníce se topí! Pak ještě útulek oplývá voříškem Albertem z plzeňského útulku a jezevčicí Sárou, kterou jsme našli jako měsíční štěňátko v krabici pod kontejnerem v Horšovském Týně. Tito se o hlídání statku dělí s naší Rychlou rotou, což je trojice hus českých bílých, proti kterým je RAF a tlupa pitbulů jen slabý odvar :-). Ty jediné jsou koupené.

Více informací o útulku a koňských příběhů si můžete přečíst na webu útulku: http://www.soszivotprokone.wz.cz/

Podobné články

Hasiči přijeli v sobotu do obce Nosislav na Brněnsku. Kůň ležel uvnitř stáje na zemi a nemohl se několik hodin zvednout.

Deník

Zanedbané a podvyživené psy, koně a další zvířata odvezli koncem letošního srpna z Křižovatky na Chebsku od jejich majitelky Lenky Spáčilové zástupci…