Jak žije a co nového v Rolince?

9. 10. 2007 Katka Lipinská

Koňský útulek Rolinka vyhořel 17. února letošního roku. Mediální kampaň vyvolala velkou donorskou odezvu institucí a veřejnosti, další existenci útulku se však média již nevěnují. Na cestu za aktuálním stavem zařízení a koní se tedy vydaly dvě výpravy v rozmezí dvou měsícu. S využitím dalších zdrojů pak zprávu připravil kolektiv ve složení Katka Lipinská (autorka seriálu "Vademecum začínajícího koňaře" a spoluautorka seriálu "Proč mi kůň nerozumí"), Milan Krejsa, Michaela Dvořáková a Marie Gruntová. Cílem reportáže není nikoho očerňovat, manipulovat ani vytvářet senzace, proto ji berte jako snahu o objektivní zprávu z „místa činu“.

Koňský útulek Rolinka vyhořel 17. února letošního roku. Mediální kampaň vyvolala velkou odezvu a spolu s finanční pomocí institucí, např. Krajského úřadu v Liberci a libereckého magistrátu, se vybrala téměř neuvěřitelná částka, oficiálně kolem 2,5 milionu, neoficiálně se mluví až o 4 milionech. Bylo zasláno i velké množství věcných darů a hlásili se dobrovolníci na pomoc při odstraňování škod po požáru. Není divu, že mnozí z těch, kteří podali pomocnou ruku, se zajímali o osud útulku i jednotlivých koní i nadále a v neposlední řadě je zajímala i investice vybraných financí. Ze strany provozovatelů útulku však nějak chyběla zpětná vazba. Rozhodli jsme se proto Rolinku navštívit a získané informace předat dál.

Před požárem bylo dle slečny Polákové v tomto domově důchodců umístěno 44 koní, z nichž několik patřilo soukromým majitelům, několik bylo hříbat narozených v útulku, ale většina koní zde byla na dožití. Požár nepřežilo 7 koní a několik jich bylo po požáru odvezeno. Medializace po tragédii měla za následek rozšíření povědomí lidí o existenci tohoto zařízení a přes mírnou fluktuaci se počet koní od té doby pohybuje kolem čísla 50. Slušné množství, uvážíme-li, že se o ně stará pouze jeden člověk, a ten jim má zajistit individuální péči, kterou koně, zejména staří a nemocní, bezesporu potřebují.

Novinky z července
Naše návštěva proběhla v červenci tohoto roku, tedy v době, kdy pastvina sice již není tak hojná jako na jaře, ale, je-li odpovídající rozlohy, jistě by neměla být vypasená natolik, aby koně trpěli nedostatkem. Výživný stav koní posuďte sami podle níže přiložených fotografií. V době naší návštěvy byl teplý letní den a nebyla nouze o obtížný hmyz. Dostatek vody a stín, případně přístřešek, v těchto podmínkách považujeme za standard péče o koně. Přesto jedno z několika stád muselo trávit svůj čas ve vypaseném výběhu na kopci, kde nejen nebyla možnost stínu či přístřešku, ale dokonce neměli k dispozici ani vodu!

Další stádo na tom bylo lépe. Jednalo se o klisny s hříbaty a březí, které byly umístěny na pastvině kolem potoka, takže s dostatkem stínu i vody. Dlužno dodat, že tito koně vypadali i podstatně lépe. Nespekulujme nad tím, jak je možné, že zařízení, které se má starat o nadbytečné koně, ještě produkuje další, zřejmě i docela kvalitní a kde bere inseminační dávky, ale raději se podívejme na individuální péči, kterou tato zvířata potřebují. Dle níže přiložené fotografie Satan's Lady je zřejmé, že její ranky a oděrky nebyly ošetřeny nějaký ten týden, tedy pravděpodobně od doby, kdy byla do útulku umístěna. Nicméně o individuální péči lze hovořit zcela jistě, protože klisna byla ihned po přivezení vyšetřena sonem a léčila se na zánět dělohy.

Vzhledem k počasí a otravným mouchám to tedy pravděpodobně „vyhrálo“ pár koní, kteří byli umístěni v chladné stáji. Jednalo se o pony hřebce, klisnu Nelu (nebo Nellu?), která měla být připuštěna, kontroverzní Johanku a slepého valacha Sám Čert. Stáj nejeví nikde známky velikého požáru, jak by se mohlo zdát podle informací z webu útulku o kompletně shořelé stáji. Pravda, jedná se o ruinu, ale ne dílem požáru. Objekt, který vyhořel, se nacházel o kus dál a dle slov majitelky se jeho obnova neplánuje. Ve stojící stáji se budují nové boxy, což nám vzhledem ke stavu budovy, do níž mj. silně zatéká, nepřipadá jako optimální řešení. Ke stáji byl přistavěn nový přístavek, takže ošetřovatelka již nemusí denně dojíždět a může mít potřebné koně pod stálým dohledem.

Pastviny byly na náš vkus zanedbané a rozlohou nedostačující. Zdálky se zdály pěkně zelené, při pohledu zblízka se však alespoň u spodních výběhů jednalo o plevel, na kterém se koně nepasou. Celý areál působil neudržovaným a velmi zanedbaným dojmem, jako koneckonců i samotní koně. Možná, kdyby se čas, finance a energie, vložené do léčby neléčitelného a odchovu hříbat, investovaly tímto směrem, celému projektu by to prospělo.

Fotografie z července:





Novinky ze září
Rolinka nás uvítala pošmourným deštivým dnem a nic veselejšího nás pod Ještědem ten den už potkat ani nemělo. Měli jsme možnost vidět tři skupinky koní, v dáli byl vidět ještě jeden výběh, identifikovatelný mezi okolními loukami dle vypasení. Nejvíce koní bylo ve svažitém výběhu, který zřejmě pastvinou nikdy nebyl, na téměř vypasené trávě bylo vidět, že to opravdu kvalitní pastva nemohla být ani v době, kdy ještě rostla. Zde se pohybovala skupinka koní, většině z nich se dala počítat žebra, část z nich byla ale i v dobrém výživném stavu, vybavuji si dva chladnokrevníky, kteří vypadali dobře. Ve výběhu nebylo vidět ani stromy, ani přístřešek.

Ve vedlejším relativně malém výběhu bylo koní opravdu jen pár, slepý kůň s neošetřeným granulomem byl opět na kost vyhublý, kolem se motající poník byl ve stavu dobrém. Tito koně měli senný příkrm. V dalším výběhu byly klisny s hříbaty, hříbátka vypadala pěkně, jejich vysáté matky už o poznání hůř, tam se opět dala žebra počítat. Pravda, nejednalo se o chodící kostry, takže něco by se dalo svést na chybějící svaly.

Vcházíme dovnitř stáje, spíše stodoly v dezolátním stavu. Volná stáj není příliš velká, je čerstvě vyvezená, nakladačem byla odstraněna hluboká podestýlka po zimě. Jakmile nás uslyší u svého dřevěného boxu, jde za našimi hlasy slepý Sám Čert a ochotně se nechává mazlit. Velmi milý kůň. Slečna Poláková o něm hezky nemluví, protože takový kůň je jí prý k ničemu. Koně se zřejmě dávají do útulku, aby zde byli k něčemu, možná jako další položka, na kterou se dají brát dotace na vypásání? V jiném boxu je ve stáji ještě bílý pony hřebec, v dobrém stavu. Ve stáji jsou připravena dvě kolečka s vojtěškovými granulemi, příkrm pro koně „na pastvině“. Senný příkrm nemají, mají přece pastvu. Ještě měsíc se budou „pást“. Při dotazu na živou ránu u slepého koně (viz foto níže) se dozvídáme, že jak je slepý, pořád se mu něco děje, a že se to tedy možná začne zasypávat hypermanganem.

Foto září 2007:
Stav některých koní vzhledem k nadcházející zimě začíná být na pováženou. Koně na fotografiích nejsou ti nejhubenější:





Malá úvaha o malé Johance
Volně po neuklizeném areálu se během naší návštěvy motala Johanka, která po třech nohou chodí jakž takž, u čtvrté chodí po kopytní stěně a korunce. Jaký význam mají investice do koupě a léčby takového koně se nám všem zřejmě honí hlavou naráz. Kopyta nevypadají nic moc, ale ve srovnání s počátečním stavem je vidět velké zlepšení. To ale nic neříká o stavu kostí a kloubů, který je uvnitř. Nechce se věřit, že by po téměř dvou letech takového tvaru kopyt a nefyziologického zatěžování zůstaly klouby a kosti nedeformované a nepoškozené. Nechceme být špatnými proroky jako v případě Čerta, ale odhadujeme, že po pár letech léčení se dojde k názoru, že klouby byly natolik poškozené a kosti deformované, že se klisnička bude muset uspat. Toto je ale jen laický názor. Velmi alarmující nám ale připadá tvrzení veterináře, prezentované útulkem, že klisna nemá bolesti. Ale možná kulhá jen ze zvyku a i držení těla, které vypadá na chronickou bolest, je jen prožitkem z minula.

Když už filosofujeme o Johance, nelze nezmínit jednu zákulisní informaci. Ex-majitelé Johanky nezaháleli a pravděpodobně za peníze, stržené za vykoupení Johanky, si hbitě pořídili nového koně. Ano, skutečně zaslouží v tomto případě „lynčovat“ spíše oni než slečna Poláková, ale opravdu bylo ku prospěchu věci koně vykoupit místo zaslání veterinární kontroly?


Areál aneb co na to brigádníci?
Celý areál působí dojmem velké zanedbanosti. Spáleniště je uklizené, ale v okolí se válí hromady haraburdí, bez ladu a skladu se tu povaluje pár balíků slámy, o kus dál stoh 200 balíků sena (jako zásoba pro 49 koní na zimu zřejmě ne úplně adekvátní). Před stájí stojí „zaparkovaný“ člun, různě poházený stavební materiál, ve výběhu neuklizené hromady větví stromů. Pastvina je ohrazená ohradníkem, za naší červencové návštěvy ale buďto proud nebyl zapnutý nebo bylo vedení poškozené. Jeden výběh má k dispozici stromy, jeden přístřešek, další, kde bylo během naší návštěvy nejvíce koní, je bez stínu a bez vody (!). O pastvině nelze mluvit, porost v horních výbězích je vypasený, zeleň ve spodních výbězích, která tam za naší návštěvy byla, byl pro koně nepoživatelný plevel.

V dezolátním stavu se nachází rovněž budova bývalého kravína, na rekonstrukci střechy by prý měly být použity peníze ze sbírky. Nikdo ale neslíbil kdy, možná až se na účtě trochu zúročí? Uvnitř je pár konstrukcí boxů, nakoupených z finančních darů. Ve střeše kravína jsou obrovské díry, její rekonstrukce nutná bezesporu je, ovšem dezolátní stav vůbec nesouvisí s proběhlým požárem.

Kontaktoval nás jeden z brigádníků, kteří přijeli pomoci útulku po požáru. Prohlédl si zářijové fotografie kravína a chtěl se ujistit, zda nedošlo k nějakému omylu a nejedná se o fotografie pořízené na jaře, v období brigád po požáru.

Dle jeho vlastních slov: „Na střeše kravína je stále stejná díra, která je pouze překrytá plachtou, stejně zatlučené díry ve zdi štítu stodoly, tak jak jsme je zatloukali s kolegou, dokonce i zapřené prknem, kterým jsem to provizorně jistil. Díry v dřevěném štítu štítu pod střechou jsou pořád stejné, uvnitř plachta proti průvanu, tu jsme tam taky dávali tehdy a v oknech pořád plachty, které jsme natloukali na příčná prkna. A to jsme tam byli 24. února. To je fakt neuvěřitelné, že se od té doby pro ty koně v podstatě nic nezměnilo ".

A dojmy z brigády ? Požár zlikvidoval pouze starou, podle jeho soudu počtu koní kapacitně nevyhovující stodolu, nic víc. To okolo s požárem nesouviselo - koně v rozbahněné ohradě (bahno v ní rozhodně nebylo následkem hašení), způsob krmení- vysypání na hromadu do bahna, velmi nekvalitní seno, prazvláštní přístup slečny Polákové ke koním, jehož byl svědkem...

Foto areálu - září 2007:





Plány slečny Polákové do budoucna? Zažádat o grant u EU, nad stájí by se dalo udělat ubytování a mohly by sem jezdit školy v přírodě. Smělé představy, uvážíme-li, že tato má na krku 49 koní, kteří si mohou o proklamované individuální péči nechat jen zdát, a že by ji většina z nich opravdu potřebovala.

Není naším záměrem daný útulek ani slečnu Polákovou soudit ani odsuzovat. Doufáme, že její motivace je upřímná a nezištná a pouze neodhadla své možnosti. Otázkou ale je, nakolik je pro koně umístění v podobném zařízení záchranou a zda by nebylo ohleduplnější uspat koně, kteří zjevně trpí, zavést poplatek za přijetí koně do útulku, omezit množství a ponechat jen tolik koní, aby vystačily kapacity útulku a skutečně jim mohla být věnována individuální péče.

Místo závěru jeden dojemný koňský příběh: Sám Čert
Narodil se v roce 2000 klisně Satan's Lady. Po krátké dostihové kariéře byl vykastrován a prodán do sportu. Tři roky chodil parkúry, než následkem měsíční slepoty oslepl postupně na obě oči. Do poslední chvíle u své bývalé majitelky, i když prakticky slepý, skákal a chodil pod sedlo i do menšího pevného výběhu. Po převozu do Rolinky byl vypuštěn do stáda.

Vzhledem k tomu, že byl až do té doby zvyklý na malý, pevný výběh, který důvěrně znal a svou energii vybíjel v tréningu pod sedlem, změna režimu spolu se stěhováním ho velmi vykolejila. Není tedy až tak neočekávatelné, že při vypuštění do stáda proběhl elektrickým ohradníkem a utekl. Při jeho odchytu asistovali veterináři i policie a musel být zklidněn foukačkou. Po této zkušenosti byl v Rolince zavřen do stodoly, kde přebýval po mnoho týdnů. K jeho smůle nutno dodat, že nebyl příliš snášenlivý k ostatním koním, proto se pro něj těžko hledal vodič. V červenci jsme se pokoušeli domluvit se slečnou Polákovou na zbudování malé pevné ohrady nebo pohybování na lonži. Nabízeli jsme, že koně na lonž vezmeme, ale bylo to odmítnuto s tím, že nikde není vhodný terén a že v případě útěku nehodlá opět mobilizovat veterináře. Ostatně, postoj slečny Polákové k Čertovi měl k laskavosti a empatii daleko a nepublikovatelné výrazy, jimiž ho častovala, dávaly tušit, že jí velmi komplikuje život.

Odjížděli jsme z Rolinky s jistotou, že Čerta už živého neuvidíme. Nebyl nikdo, kdo by byl ochoten zajistit mu individuální péči a věnovat se mu. Smutná sázka zněla jen, jestli vydrží do vánoc, nebo až do dalších prázdnin. Bohužel se nám v tomto směru nepodařilo nic udělat a zpráva, že Sám Čert už není mezi živými, brzy poté nás ani příliš nepřekvapila. Je paradoxní, že to byl jeden z mála koní v útulku, který měl šanci na téměř plnohodnotný život bez utrpení.



Valach Soprán
Na webových stránkách Rolinky se opakuje povídání o tom, jak koníci přišli do útulku ve špatném stavu, ale již vypadají lépe. Nepochybně tomu tak i některých bylo. Srovnejte ale fotografie valacha Soprána ze stránek útulku poté, co byl přivezen, a fotografie, které jsme pořídili my asi o měsíc později. Velká část zodpovědnosti za jeho stav jistě leží na jeho bývalých majitelích a vzhledem k vysokému věku nám jejich jednání připadá velmi neetické. V září jsme již tohoto valacha v útulku nenašli. Pevně doufáme, že byl uspán, protože to pro něho podle našeho názoru znamenalo vysvobození.




Satan’s Lady
Jedná se o sympatickou, téměř černou plnokrevnou klisnu, narozenou v roce 1989. Klisna byla dovezena do Rolinky koncem června letošního roku, předtím pobývala dlouhou dobu na pastvinách v jižních Čechách, byla tedy na pobyt venku a pastvu zvyklá. Neměla žádné zdravotní problémy, které by souvisely s její kondicí. Přikládáme její fotografie od původní majitelky, z konce července a ze září.
Satan’s Lady

Satan's Lady koncem července. Kromě pohublosti, která může být na vrub přesunu do nového stáda, nás zarazily spíše šrámy a ranky, které měla klisna po těle a které byly evidentně delší dobu neošetřované.
Aktuální fotografii Satan's Lady ze září 2007 můžete vidět na níže zmíněných stránkách Livie Exnerové, 10. foto.

Autoři textu: Kateřina Lipinská, Milan Krejsa, Michaela Dvořáková a Marie Gruntová.
Autoři fotografií: Kateřina Lipinská, Milan Krejsa, Petra Heinrichová, Lenka Šrailová

Podobné články

Hasiči přijeli v sobotu do obce Nosislav na Brněnsku. Kůň ležel uvnitř stáje na zemi a nemohl se několik hodin zvednout.

Deník

Zanedbané a podvyživené psy, koně a další zvířata odvezli koncem letošního srpna z Křižovatky na Chebsku od jejich majitelky Lenky Spáčilové zástupci…