Červená podkova na výstavě KŮŇ 2001

30. 10. 2001 Josef Malinovský

Během výstavy „Kůň 2001“ se již tradičně konalo v přednáškovém centru mnoho zajímavých debat na různá témata z oblasti jezdectví. Veliký ohlas mělo první setkání příznivců a pomocníků nově vznikajícího sdružení Červená podkova.

Součástí setkání bylo seznámení s programem a činností sdružení a zároveň informování o tom, co je a není považováno za týrání koní.

Úvodní slovo měla ing. Lenka Gotthardová, která toto setkání zprostředkovala. Po krátkém uvítání představila přítomné odborníky k dané tématice a debata mohla začít.

Jako první se slova ujal Dr. J. Dousek z Ústřední komise pro ochranu zvířat, který nejdříve seznámil přítomné s obsahem Zákona na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb.. Zdůraznil skutečnost, že týrání zvířete se nedopouštějí jen lidé bez citu a úcty k živému tvorovi, či z finančních důvodů, ale také z neznalosti. Mnoho z nich si zvíře pořídí bez rozmýšlení a poté se již o něj nedokáží postarat. Jednou z náplní příznivců sdružení Červená podkova by měl být podle Dr. Douska právě kontakt s majiteli týraných koní a informovat je o tom, že se dopouští něčeho špatného a nezákonného. Jedině prevencí se totiž dá předejít neúmyslnému ubližování koní. Jako příklad uvedl případ, kdy majitelé svého koně krmili pouze chlebem a divili se, že je stále hubený.

Pokud dochází k týrání zvířete i nadále, měli bychom kontaktovat okresní veterinární správu a upozornit ji nejlépe písemnou formou na daný problém. Okresní veterinární správa je povinna každý případ prošetřit a případně dát podnět obci, aby uložila pokutu a zajistila, aby zvíře nadále netrpělo. Krajní případ je i odebrání zvířete. Obec je povinna se o toto zvíře postarat a následně po majiteli, který zůstává nadále stejný (jedná se o odebrání, ne o vyvlastnění), vymáhat náklady na jeho péči. Nejlepší způsob jakým můžeme v dané situaci pomoci je účastnit se místního šetření osobně, což bohužel u nás zatím není běžné. Je to důležité hlavně proto, že všechny činy a zacházení se musí složitě dokazovat, přičemž by naše svědectví mohlo být nepostradatelné. Důležité je také, aby jsme o případu informovali včas.

V loňském roce bylo provedeno kolem devíti tisíc kontrol u hospodářských zvířat z toho asi u 500 koní, kde u každého patnáctého případu bylo třeba učinit nějaké opatření. Pouze ve dvou případech se jednalo o odebrání zvířete, z toho jeden případ nastal proto, že majitel koně umřel a dědicové se o něj odmítli starat.V této oblasti bylo zjištěno značné zlepšení. Ještě před osmi lety se vyskytly nedostatky u každého třetího případu.

Dalším velkým problémem je, kam s odebranými týranými koňmi. Dosud u nás neexistuje žádný státní útulek pro koně. Díky tomu je odebírání koní ještě složitější. Vytvoření takového útulku je také jedním z cílů Červené podkovy. Potencionální objekt, kde by mohl být tento útulek vybudován, je v píseckém hřebčíně. Podle Dr. Douska však vytvoření takového útulku nebude vůbec jednoduché a efektivnost tohoto řešení je nejistá. Pokud by vznikl centrální útulek pro koně, bude velice nákladné koně do daného místa pouze dopravit, nemluvě o nákladech na další péči. Stejný problém vznikne i pro případné zájemce o koně, kterým se prodraží již návštěva útulku a následná doprava koně do nového domova.

Mnohem lepším řešením by podle Dr. Douska bylo, kdyby se o koně starali v jednotlivých krajích určité organizace, kterým by stát (kraj) hradil výdaje spojené s péčí a následně sám vymáhal náklady na majiteli koně. Poněkud nešťastné řešení je v případě některých soukromých útulků, které se snaží získávat finanční prostředky na provoz využíváním těchto koní pro hipoterapii. K tomuto účelu musí mít kůň naprosto čisté chody, což v těchto případech mnohdy není. Vhodnějším způsobem využití by bylo pro agroturistiku, či odbornou přípravu mladých jezdců v jezdeckých klubech.

Zásadním problémem, co se týče ochrany koní a ostatních hospodářských zvířat, je také jejich přeprava. O této problematice informovali přítomné Dr. Bílková a Dr. Michalíčková z občanského sdružení Společnosti pro zvířata, které je v této problematice velice aktivní. Snaží se spolupracovat nejen s Ústřední komisí pro ochranu zvířat, ale i státní veterinární správou a všemi organizacemi, které by mohly přispět ke zlepšení přepravy zvířat určených na porážku.

Nejtíživější jsou problémy u přepravy mezinárodní. Jedná se však o celoevropský problém, který nelze řešit jinak, než společně s ostatními státy, přes které se tyto transporty pohybují. Jenom přes naše území je ročně převezeno kolem 380 tisíc koní z Litvy, či Polska určených na jatka do Itálie. Zde je totiž veliký zájem o dovoz živých zvířat a to většinou z čistě ekonomických důvodů.

Přítomným byl promítnut dokumentární film, který zachycuje drastický způsob přepravy hospodářských zvířat, včetně koní, ze států jako jsou Velká Británie a Polsko do Itálie a Řecka. Tyto amatérské záběry natočené většinou skrytou kamerou, při kterých se mnohým přítomným dívkám draly do očí slzy, se opravdu jen těžko popisují. Zvířata byla přepravována v nesnesitelném horku v kamionech bez ventilace a možnosti napájení. Mnohým se stal osudný nedostatek kyslíku, jíní zase byli ušlapáni. Koni, který se zachytl nohou do kovové konstrukce kamionu a způsobil si otevřenou zlomeninu, byla noha nejdříve za plného vědomí páčena ven a až po několika marných pokusech byl utracen.

Těm co se ale podařilo cestu dlouhou více jak 2500 kilometrů a trvající až 95 hodin přežít, rozhodně utrpení neskončilo. Způsoby, jakými byla zvířata usmrcována, jsou naprosto nepochopitelné. Ovce byli do porážkové místnosti dovlečeny za zazní nohy a před zraky ostatních byli za plného vědomí podřezávány. Podobným způsobem usmrcovali i krávy, které však nejdříve násilně sráželo k zemi pět mužů. Lidé, kteří pracovali na jatkách, se v zabíjení doslova vyžívali.

Po shlédnutí tohoto filmu nás však Dr. Michalčíková uklidnila, že od chvíle, kdy byl natočen tento film se naštěstí mnohé změnilo k lepšímu. V Evropské unii již musí mít kamiony ventilaci. U nás a v Polsku se mohou zvířata rovnou porážet a převáží se pouze maso. Transporty jedoucí přes naše území musí nejdéle po osmi hodinách zastavit, zvířata vyložit a umožnit jim odpočinout (k tomuto účelu slouží odpočinková stanice v Zebřichovicích). Podobné stanice se specielně vyškolenými pracovníky fungují i v ostatních státech jako jsou např. Maďarsko a Slovinsko. Na slovinsko-italských hraničních přechodech již odbavují kamiony i o víkendech.

Tato opatření mají však i své stinné stránky. Některé kamiony naši republiku objíždějí přes východoevropské země, kde tato opatření zatím nejsou zavedena a utrpení zvířat se prodlužuje o další dva dny. Nezbývá nám tedy nic jiného než apelovat na naše zákonodárce a doufat, že mezinárodní přeprava koní a ostatních hospodářských zvířat určených k porážce bude maximálně omezena a ve zbývajících případech budou alespoň dodržovány podmínky jejich přepravy. Viz. Podmínky přepravy koní. Vybrané zásady ochrany koní v ČR.

A co vy? Setkali jste se někdy osobně s případem týrání zvířat? Jak jste se v daném případě zachovali? Napište nám na info@equichannel.cz .

Pokud v současné době víte o nějakém týraném zvířeti (a nemusí se jednat pouze o koně), můžete kontaktovat následující organizace, kde vám taktéž odpoví na následující dotazy.

Společnost pro zvířata
P. O. BOX 121, 140 21 Praha 4
Tel.: 02/41433425
e-mail: s.pro.společnost@ecn.cz
www.spolecnostprozvirata.cz .

Ústřední komise pro ochranu zvířat
Těšnov 17, 110 00 Praha 1
Tel.: 02/21812339, 02/21812326
e-mail: dousek@icsvscr.cz nebo ukos@mze.cz

Zákon na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb.

Zakazuje:

a) nutit zvíře k výkonům, které neodpovídají jeho fyzickému stavu a biologickým schopnostem a prokazatelně překračují jeho síly
b) podrobit zvíře výcviku nebo je použít k veřejnému vystoupení či podobným účelům, pokud je pro ně spojeno s bolestí, utrpením nebo poškozením
c) z jiných než zdravotních nebo pokusných důvodů - omezovat výživu zvířete včetně jeho napájení, nestanoví-li zvláštní předpis jinak
- podávat zvířeti potravu obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej poškozují jinak
- omezovat bez nutnosti svobodu pohybu nutnou pro zvíře určitého druhu, pokud by omezování způsobilo utrpení zvířete

Přikazuje

d) vydat slabé, nevyléčitelně nemocné vyčerpané nebo staré zvíře, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením, k jinému účelu než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení

Zakazuje

e) podávat zvířeti dopingové látky a jiné látky poškozující organismus s cílem změnit jeho výkon nebo vzhled

f) cvičit nebo zkoušet zvíře na jiném živém zvířeti, používat živých zvířat jako lákadel, štvát zvířata proti sobě, aniž by to vyžadoval lov anebo příprava zvířete k jeho vypuštění do volné přírody

Vybrané zásady ochrany koní v ČR

Zásady ochrany koní vychází ze zásad Evropské dohody o ochraně zvířat pro hospodářské účely (Řada evropských smluv č. 87/1976 (dále jen „RE“), ve vztahu k Evropskému společenství (dále jen“ES“) respektuje směrnice Rady ES (Směrnice Rady č. 98/58/EC o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, a směrnice Rady č. 91/628/EEC o ochraně zvířat během přepravy a pozměňující směrnice 90/425/EEC a 92/496/EEC.

V ČR jsou upraveny zákonem 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat, zákonem ČNR č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání v platném znění, zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon) v platném znění.

Zájmová sdružení, chovatelská sdružení a pověřené organizace přijímají v souladu s platnými předpisy „Řády chovu a zkoušek“ v nichž jejich členové, kteří jsou členy dobrovolnými se zavazují dodržovat tímto způsobem stanovené podmínky. Obvykle před konáním akce stvrzují podpisem dohodu, že byli seznámeni s podmínkami, které budou dodržovat. Řády schvaluje ÚKOZ.

Příklady řádů – výňatky:

Dostihový řád
Asociace chovatelů plnokrevných arabských koní České republiky

Dostihový řád, pravidla a ustanovení, jak jsou psána, schválila Asociace chovatelů plnokrevných arabských koní České republiky (dále jen ACHPAK) v souladu se zákonem 154/2000 Sb. o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat, zákonem ČNR č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání v platném znění, zákonem č. 166/1999 Sb. o veterinární péči v platném znění.
Dostihový řád se zavazují dodržovat členové ACHPAK – účastnící se dostihů, podáním žádosti o „Potvrzení ACHPAK ČR pro dostihové koně“. Stejným způsobem se k jejich dodržování musí zavázat a splnit základní podmínku účasti v dostizích majitelé reprezentující kluby, spolky nebo i jednotlivci, kteří se soutěží zúčastní pouze jako hosté ACHPAK. Tato pravidla se nevztahují na orgány vykonávající dozor podle zvláštních předpisů. Dostihový řád je platný od 1. července 1999.

Trenér ACHPAK – osoba, která obdržela od ACHPAK ČR povolení trénovat pouze plnokrevné arabské koně v ČR. Toto povolení mohou získat osoby, které byly přezkoušeny se znalostí tohoto řádu a souvisejících základních předpisů (Zákona na ochranu zvířat – 246/1992 Sb., Zákona o šlechtění a plemenitbě – 240/1991 Sb. a Veterinárního zákona – 166/1999 Sb.)

Přezkoušení bude provedeno Dostihovou radou za účasti nestranné osoby odborně způsobilé (obvykle zástupce Ústřední komise na ochranu zvířat, dále jen ÚKOZ) dle paragrafu 26 zákona 246/1992 v platném znění.

Majitelé koní, případně soutěžící, se účastnící v dostizích ACHPAK zavazují a prohlašují, že se stanovenými podmínkami dostihů souhlasí a že se na vyzvání podrobí kontrole stanovené pořadatelem, veterinárním lékařem, rozhodčím nebo orgánem státního dozoru, zejména kontrole zdravotního stavu zvířat, výstroje koní a jezdců a taktéž dopingu. Pořadatel bude jejich chování v tomto směru kontrolovat.

Nesmí startovat kůň

a) který je nemocný nebo podezřelý z onemocnění, které by ovlivnili jeho výkon nebo mu způsobilo bolest, utrpení nebo poškození zdravotního stavu.
b) který je pod vlivem zakázaných látek (doping – dle seznamu vydaného Státní veterinární správou ČR) nebo jeho jezdec (majitel) ho odmítl podrobit vyšetření, které bylo požadováno k zjištění těchto látek. V případě pozitivního nálezu bude jezdec s koněm diskvalifikován a majitel uhradí náklady spojené s antidopingovým vyšetřením.
c) který má poruchu zraku na obou očích nebo je slepý na jedno oko, takový kůň může startovat jen, jestliže byla tato skutečnost prošetřena veterinárním lékařem a výsledek vyšetření byl s odborným doporučením oznámen rozhodčím a ti nevyslovili nesouhlas s účastí.
d) který má výstroj a pomůcky, které neodpovídají těmto pravidlům nebo nebyl na vyžádání rozhodčích předveden ke kontrole k zjištění skutečností v tomto bodě uvedených.
e) který byl podroben neurektomii (přetětí nervu) na končetině nebo jinému chirurgickému zákroku, jehož následkem je snížena citlivost.
f) je ve stavu, kdy výkon neodpovídá jeho fyzickému stavu a schopnostem (je vyčerpaný, přehřátý apod.).
g) který nesplňuje podmínky stanovené těmito pravidly.

Výstroj a výzbroj.

1. Ve všech dostizích je závazně předepsána.
2. Uzdění přípustné v dostizích: pouze kroužkové udidlo a kůň musí být veden oběma rukama. (Kroužkové udidlo: je hladké s děleným udítkem a kroužky, polokroužky nebo „D“ kroužky, které nesmí být větší než 10 cm v průměru – mohou být spojené pod bradou řemínkem, který nesmí být utažen (min. na dva prsty mezi řemínkem a bradou koně).
3. Při všech dostizích musí být použito dostihové sedlo za jehož stav, jakož i za ostatní výstroj odpovídá jezdec i trenér koně. Stanoveným typem dostihového sedla je sedlo „anglického typu“ umožňující koni co nejpřirozenější způsob pohybu a nepůsobící koni bolest, utrpení nebo jiné poškození.

Povolená přídavná výstroj:

a) Irský martingal – 15 cm dlouhý řemínek, který je na obou stranách ukončen kroužkem. Tento martingal zabraňuje tomu, aby si kůň při startu přehodil otěže přes hlavu.
b) Bičík – pro dostihy tříletých koní je jakýkoliv bičík zakázán. Pro dostihy koní starších je povoleno použít bičíku o maximální celkové délce 40 cm.
V každém případě je zakázáno používat bičíku a jakýchkoliv jiných pomůcek k pobízení koně zbytečně, nevhodně nebo nadměrně.

Zakázaná výstroj:

a) Ohlávka z drátu nebo vše z drátu. Je jedno, jakým materiálem a jak silnou vrstvou a způsobem je drát obalen.
b) Podbradní řemínek (řetízek), který je užší než 1 cm a s ostrými hranami.
c) Hadicové, zcela gumové otěže.
d) Dvojité uzdění.
e) Elektrošok, elektrický poháněč.
f) Ostruhy či jejich napodobeniny.

Vzhledem k charakteru plemene musí být koně podkováni na předních končetinách. Zadní končetiny dle uvážení majitele. Kopyta však nesmí vykazovat klinické znaky onemocnění – o posouzení rozhoduje službu konající veterinární lékař.
Po dostihu provádí rozhodčí kontrolu, zda nedošlo k poranění koní. Při výskytu klinicky zjevného poranění způsobeného použitím nedovolených pomůcek nebo chováním jezdce odporujího zákonu na ochranu zvířat proti týrání nebo těmto pravidlům je jezdec diskvalifikován – to nevylučuje jeho postih podle zvláštních předpisů.

Podmínky přepravy koní:

Při přepravě musí být dodrženy dále uvedené parametry:
a) Silniční přeprava:
Dospělí koně: 1,75 m2 (0,7 x 2,5 m)
Uvedené hodnoty se mohou u dospělých koní a pony odlišovat nejvýše o 10% a u mladých koní a hříbat o 20% v závislosti nejen na hmotnosti a vzrůstu, ale i na tělesném stavu, povětrnostních podmínkách a předpokládané délce cesty.
Mladí koně: (6 - 24 měsíců) (délka cesty 48 hodin) 2,40 m2 (1,2 x 2,0 m)
Poníci: (výška

Podobné články
Deník

Zanedbané a podvyživené psy, koně a další zvířata odvezli koncem letošního srpna z Křižovatky na Chebsku od jejich majitelky Lenky Spáčilové zástupci…

Idnes.cz

Pomůcky pro strojírenství, stavebnictví i automobilový průmysl dnes už celkem běžně vznikají za pomoci 3D tisku. Jakub Ševčík na 3D tiskárně vyrábí…