Jméno Sýkora je spjato se začátky jezdeckého sportu ve městě, kterému se kdysi přezdívalo Šakalov. Josef Sýkora s několika dalšími nadšenci zde v roce 1957 připravili půdu pro budoucí velká jména českého jezdectví, jako např. Jana Kutěje, Tomáše Černého nebo legendární klisny Ráchel.

Pořadatelství memoriálu se v sobotu 26. června již po sedmé s přehledem zhostil Jezdecký klub Na Ranči sídlící v Hamrech nad Sázavou, štědrými sponzory byli již tradičně přátelé Dalibora Sýkory. Závodní den začal hobby parkurem do 80 cm. Ocenila jsem stavitelský cit Ing. Kutěje, že neobětoval kurz vrcholných soutěží krkolomnému parkuru pro „jen" osmdesátkáře, ale dopřál těm méně zkušeným možnost plynule cválat, příjemné obraty a profily skoků, byť na mírách odpovídajících obtížnosti, což je ke cti i technickému delegátovi (Ing. Studenec). Jak to v hobby parkurech bývá, pár rutinovaných jezdců si zde zatrénovalo s mladými koňmi, jiní zde slavili závodní premiéru. Zvítězila zkušená jezdkyně Romana Kocourková s klisnou Hvězda 6 z Pony clubu Přibyslav a její výkon byl jen další indicií v otázce prospěšnosti pony jezdectví, ze kterého těží ve svých současných jezdeckých úspěších i ve vyšších soutěžích.

Startku stupně Z zakončilo číslo 42, což je na Vysočinu „dost", jinde pohodové číslo. Do následného rozeskakování postoupilo 17 jezdců, které rasantním výkonem v sedle Ulina předjela jezdkyně Zuzana Tomanová z JS Klofáč. Profesionální jezdecký výkon předvedla také Jana Žáková na pětiletém hřebci Ebonit 2 (SK Horses Bohemia Breeding), tato dvojice skončila na druhém místě, a trojici nejúspěšnějších zakončila pohlednou jízdou Andrea Nahodilová na Falbala N ze stáje Ital CE.KA.

Po rychlé přestavbě do ZL s následným rozeskakováním nastoupilo 36 dvojic a od této chvíle jezdci již mohli jen sekundovat profesionálním výkonům reprezentanta Kamila Papouška (JO Srnín), který zvítězil se Sally 2 a druhé místo si zajistil na klisně Libie 1. Mnozí z nich však byli důstojnými soupeři - o vteřinu pomalejším časem v rozeskakování si vybojovala třetí místo Andrea Nahodilová (Ital Ce.Ka) s koněm Lacjum.

Přestavba parkuru do L byla poněkud zdlouhavá, leč produktivní - výsledkem byl korektní, ale náročný a zajímavý kurz soutěže dvouhvězdičkového L. Náročnost se zdála po prvních jízdách nepřekonatelná, problémy dělal nájezd na krátký dvojskok po změně směru a také nesmírně padavý kolmý skok ze třech žlutobílých bariér. Skok nevýrazný a poněkud mdle zarámovaný, nicméně prostě kolmý skok sto dvacet centimetrů vysoký, nic víc, nic míň, nebyl proti sluníčku, nájezd dostatečný. Jezdci však zhusta spekulovali, následkem čehož nebylo nic jiného, než zbytečné shození. Naštěstí se karta se vstupem ostřílenějších jezdců na kolbiště obrátila a diváci mohli ocenit sedm bezchybných jízd - vedle Kamila Papouška s Liteou a Casanova Z výborným výkonem nepřekvapili Radka Dvořáková s Fleshem, Zdeněk Hrnčíř s Arecou, Nikola Bieliková se Zimbou a sympatický výkon předvedla také Markéta Váňová s plnokrevným Vistem. V rozeskakování si bezchybný výkon zopakoval jen Kamil Papoušek s Liteou (JO Srnín) a o sedm a půl vteřiny pomalejší Nikola Bieliková se Zimbou (JK Žďár nad Sázavou), Radka Dvořáková s Flesh (JK Cavalier Rynárec) se musela spokojit se třetím místem.

„Jezdím sem rád, protože zde mám přátele a jsou zde i slušné finanční odměny," Kamil Papoušek

Do dvouhvězdičkového S nastoupilo devět dvojic. Kamil Papoušek sedlal tři koně a se dvěma předvedl jediné dva bezchybné výkony (Sally 17, Crazy in Love). Sally 17 byla také nejrychlejším a tedy vítězným koněm. Kdyby nešťastně nepadla Litea v obratu, zřejmě by Kamil Papoušek obsadil první tři místa. Takto se na třetí místo dostal nejrychlejší ze „čtyřkařů" Zdeněk Hrnčíř s Areou (JK Proseč pod Křemešníkem), na čtvrté místo dosáhla Nikola Bieliková s Caleri-II (JK Žďár nad Sázavou) a pozadu svým pátým místem ani výkonem nezůstala Markéta Váňova s Vistem (Sportovní stáj Váňa Morešice). Kamil Papoušek si v S odvezl za první a druhé místo celkem devět tisíc korun. A jeho dojmy?
„Jezdím sem rád, protože zde mám přátele a jsou zde i slušné finanční odměny," prohlásil o své pravidelné účasti na těchto závodech. Zajímalo mě, jak zde vidí obtížnost parkurů.
„Parkury pan Kutěje rozhodně nepatří k lehkým, jsou korektní, ale náročné."

Kolbiště (jezdecký areál Dr. Kinského)je příjemně zarámované stromy, hrází Bránského rybníka a tribunami. Z opracoviště jezdci musí do kolbiště přejít přes brod (Sázava - šířka cca 4 m) nebo po dřevěném můstku. Opracoviště je cca hektar rovné louky, na které se běžně nejezdí a nebývá zde ani tvrdo ani hluboko. Organizace závodů je tradičně plynulá a pohodová, nicméně prohřešky se nepromíjejí - ani když slunce přitvrdí. Na dekorování sako musí být, a tak neúnavný hlasatel Jaroslav Röhrich přátelsky, ale nekompromisně poslal pár jezdců převléknout.
Pokud zavítáte na osmý ročník Memoriálu Dalibora Sýkory v příštím roce, očekávejte kvalitní oblastní závody s dobrou organizací, příjemné přírodní prostředí i tu nejtěžší konkurenci a přiměřené počty startujících. Žádný „Šakalov", ale závody, které pomáhají jezdcům a koním růst.