Jelikož se snažím držet těchto zásad, celé jaro jsem závodila v zahraničí. MČR je však něco jiného, podle mě by to měly být ty nejprestižnější české závody. Vyrazila jsem tedy do Ostravy, jelikož účast na MČR považuji za něco extra.

Když jsem přijela ve čtvrtek večer do Ostravy, měla jsem sto chutí to ihned otočit a jet domů. Pak jsem si však řekla, že to zkusím, když už jsem tady. S autem jsem na louku, kde stály boxy, ani nezajížděla, zapadla bych jako mnoho ostatních hned u vjezdu. Vyložila jsem koně a probrodila se loužemi do stáje. V boxech bylo trochu pilin, ale ty již byly nacucané vodou. K dispozici byla sláma, a tak jsem tedy nastlala box co to šlo, aby byl Conťa v suchu. Ráno jsem však zjistila, že mohu nastýlat jak chci a kůň bude stejně stát ve vodě.


Pohled na stáje...

Další rozčarování nastalo při warm upu. Nejdříve opět každoroční diskuse, zda v korektním úboru či v pracovním. Vzhledem k počasí, blátu a také k faktu, že i před týdnem na ME J/Y všichni jezdili v tréninkovém oblečení, by bylo logické pracovní oblečení. Ale rozkaz zněl jasně - korektní úbor! Na základě intervencí mnoha jezdců a trenérů to nakonec bylo změněno. Ale nestálo by za to již konečně stanovit pevné pravidlo, abychom zase za rok nemuseli diskutovat o oblečení pro warm up?

Když jsem tedy věděla, co na sebe, řekla jsem si, že se na opracoviště a kolbiště podívám, abych se neukvapila v rozhodnutí nestartovat. Zkusila jsem opracovat, ale kde? Louka za stájemi byla křivá a plná děr, to jsem nechtěla riskovat. Pískové opracoviště byla jedna velká louže a navíc nevidělo traktor hodně dlouho. V rohu například byla vyježděná jízdárna z denních tréninků domácích jezdců. Travnaté opracoviště vedle kolbiště bylo taktéž nepoužitelné, jedna velká louže a navíc s jakýmsi příkopem. To jsem si ještě říkala, že nebudu primadona a zkusím kolbiště. Po těch pár koních to bylo pěkně klouzavé oraniště, před skoky to vypadalo hrůzně. V ten moment jsem se rozhodla, jedu domů. Svého koně mám opravdu ráda a byť by bylo krásné s ním bojovat o medaili, nestojí mi to za jeho zranění. A jak říká můj trenér Jarda Jindra, takoví koně nerostou na stromech.


Co dodat? Když prší....

Jasná věc je, že nepřízeň počasí nemůže nikdo klást nikomu za vinu. Když se však stane něco takového, jako že prší, je potřeba se podle toho zachovat. Vůbec se nezlobím na pořadatele za déšť, za to přece nemohou. Ale neviděla jsem naprosto žádnou snahu alespoň zlepšit podmínky pro koně.
Proč nikdo nevláčel pískové opracoviště?
Proč se nikdo nesnažil uválcovat kolbiště?
Proč koně nesměli pracovat v hale, když neustále pršelo? (mimochodem na tuto otázku jsme dostali odpověď, že v hale je parkoviště VIP)
Když už jsem u těch otázek, proč vlastně bylo MČR zrušeno tak pozdě, když ostravské kolbiště je známo tím, že je pod vodou již za jeden den deště - a že teď pršelo celý týden?

MČR je prestižní záležitostí, na kterou si jezdci berou své nejlepší koně. Většina českých jezdů má jednoho špičkového koně, kterého si musí šetřit. Nejenže stojí tito koně i jejich příprava mnoho peněz, ale také za ně není náhrada. Proč tedy vystavovat jezdce a koně podmínkám, ve kterých hrozí jejich zranění? To si jistě nezaslouží. Nebyla Ostrava takovým varováním, že by se diskuse o místech konání MČR měla začít brát vážně? Na území ČR je již několik kolbišť, které odpovídají evropskému standardu a jsou schopny unést organizaci mezinárodních závodů. Nemělo by MČR mít stejné podmínky jako mezinárodní závody? Sama moc dobře vím, jak je těžké pořádat závody a kolik je to práce. Nechci shazovat ničí práci, ale někdy je potřeba se na věc podívat s odstupem a přiznat si, že ač je historie pěkná věc, není možné se řídit jen podle ní. Náš sport se stále vyvíjí a je v něm stále více peněz. Stále více majitelů a sponzorů si pořizuje koně a chce je vidět závodit. Ale pokud pošlou své koně na vrcholný český podnik a kůň tam musí závodit v nedůstojných podmínkách a je ohroženo jeho zdraví, nepojedou zase raději do zahraničí? Nebyla by to škoda?

Pořádejme MČR ne podle klíče, že teď je na řadě tento pořadatel a za rok ten druhý, ale podle toho, kde na to jsou podmínky!

Klára Damborská


Gabriela Staňová na Santa Cruz.


Kateřina Veselovská s Donou.