A tak jsme po dvou letech na Vysočině naložili koně, který se měl v Praze spíše jen tréninkově okoukat, a do dalších aut nasedala devítka našich cvičenců. Dvě hlavní oblasti paravoltiže – pražské a brněnské kluby, spojuje dálnice D1. V neděli se D1 do hlavních zpráv naštěstí nepropracovala, takže na prezentaci a technickou schůzku jsme dorazili včas. Na rozdíl od jiných disciplín se na technické poradě v paravoltiži kromě obvyklých organizačních věcí řeší jisté úlevy a informace pro rozhodčí – který cvičenec má doskok s dopomocí, kdo nasedá na koně v zastavení, případně vedle které cvičenky-cvičence půjde doprovod kvůli bezpečnosti. K dispozici bylo 6 koní, někteří jako Besina z Epony nebo Valiska z TJ Drásov startovali víckrát. Dvojice a skupiny v této fázi sezóny ještě předváděly své sestavy na barelu.  

Ve čtvrt na 11 závody zahájila soutěž jednotlivců na koních povinnými sestavami. Krytou, otevřenou jízdárnu, parčík mezi stájemi a bohaté občerstvení pod jarním sluncem i stříbřitými břichy startujících letadel zaplnily dětské hlasy a hudba. Koně spořádaně a pravidelně kráčeli na kruhu, zatímco na jejich hřbetech probíhaly boje o nejlepší umístění. Výběr hudby stále ještě není tak sofistikovaný jako třeba v drezuře nebo ve vrcholové voltiži či krasobruslení, kde hudba akcentuje cvik a naopak. Každý cvičenec má svou oblíbenou písničku, což je pro něj samozřejmě prioritní kritérium, ale určitě se brzy dočkáme zajímavých mixů na míru každému cvičenci, cviku a chodu koně. Je totiž úžasné, když vidíte, jak někteří cvičenci hudbu opravdu prožívají.

Koně Valiska (TJ Lucky Drásov), Besina (Epona Brno), Call me Grand (TJ Orion), Landras (JK Briliant-Petrovice) a Druh (JK Voltiž Trojan) spolehlivě zastali roli živé „balanční plochy“ pro padesátku cvičenců, jen statný slezský norik Patron si přijel pouze tréninkově prohlédnout prostředí a do paravoltižních bojů v Orionu nezasáhl. Na závodech si svůj úkol naopak překvapivě splnil jiný patron – patron České hiporehabilitační společnosti, herec, tanečník motorkář i koňák Jan Révai. Pár obvyklých otázek se nabízelo...

Jaké dojmy si odnesete z dnešních paravoltižních závodů?

Úžasná, pohodová atmosféra, neuvěřitelné výkony.

Hodně se v dnešní době skloňuje slovo inkluze, integrace. Jak vidíte v tomto ohledu paravoltiž?

Přijde mi, že právě paravoltiž v tomhle ohledu funguje jako jedna velká, rovnocenná rodina. Jsou tu děti mentálně i tělesně postižené a pak ty, na kterých není vidět žádný handicap. A všichni jsou tu v jakési symbióze. Vládne tady soulad.

Co herec Jan Révai a koně?

Jezdíval jsem léta na Kladně na Sletišti, skákal jsem parkury. Moc mě to bavilo, ke koním mám pořád blízko a sám jich několik mám. Pořád ještě si sem tam zajezdím, i když jsem v posledních letech přesedlal spíš na motorky.

A co koně a herectví?

Musím přiznat, že se chystá projekt, kde bych měl okusit roli dostihového jezdce, což je velká změna, krátké pígle, jiný styl. A v jiném projektu bych si zase mohl vyzkoušet rytířské turnaje, ovládání koně s dřevcem v ruce nebo dokonce divokou buzkaši.

Koně budou zjevně Jana Révaie dál provázet v mnoha oblastech a jeho slova na webu České hiporehabilitační společnosti vystihují zkušenost mnoha lidí, jejichž život pomohli koně „narovnat“ tam, kde bylo potřeba…

„Nevím proč, ale už jako malej kluk jsem si představoval, jak s koněm komunikuju, jak si rozumíme. Vnímal jsem charakter a nálady každého koně ve stáji a věděl, že se s každým domluvím. Když dnes přemýšlím nad svou vyrovnanou povahou, uvědomuju si, že největší podíl na tom mají právě koně.“

V neděli 8. května Jan Révai mohl spíše odpočívat a zhostit se role patrona při dekorování vítězů a umístěných v paravoltiži. Kteří to byli?

Vítězové a neporažení

Přestože výkonnost nasadila během posledních let laťku hodně vysoko (teprve před pár lety se řešilo, že by měli handicapovaní voltižéři cvičit i na krku koně, což je dnes samozřejmost) a dokonce „procvičením se“ někdy přecházejí cvičenci z kategorie těžšího do kategorie lehčího postižení. Ambice je relativní pojem, jak tomu u parasportů bývá. Závody jsou především obrovskou motivací. Férovost zajišťuje kategorizace podle míry postižení. Ne všem jde o medaile …

Nika

Přišla k nám na hiporehabilitaci asi jako tříletá. Downův syndrom. Temperamentní, pohybově šikovná – a poněkud svéhlavá. Když se rozhodla sesednout, pak bez varování a ihned. Na koně ano a za pět minut ne … A s přibývajícím časem se její přístup zlepšil, trpělivost maminky, která ji neúnavně roky vozila ke koním, se vyplatila. Navíc její sestra začala cvičit paravoltiž. Nikča ji napodobovala, pak jsme ji začali s sebou brát na závody a jen se dívala – a s vervou všem upřímně fandila. Další rok cvičila na barelu. Na jedněch závodech zacvičila, na dalších odmítla. Všechny cviky však dokázala v domácím prostředí předvést na koni. Kromě mlýnku – zatím jsme nepřekonali její strach otočit se zády k madlům. Přesto cvičí, má svou oblíbenou hudbu, na závody se těší. Při dekorování občas zaskočí „pomoci rozhodčím“ s gratulacemi, s každým si „plácne“. Bývá na posledním místě – ale pokud zvládne mlýnek, zcela jistě se posune výš. Nicméně – už teď je šťastná, když může zacvičit, ztrácí trému a dokáže ovládnout strach. V Orionu skončila na 7. místě, ale pro nás všechny to bylo vítězství, protože ve zdejším prostředí dokázala zacvičit poprvé. Viděla jsem, jak je nejistá, jakou má trému, ale už ji dokázala překonat. Její sestra, Boženka Habartová, v kategorii ZO vyhrála, ale všichni z našeho týmu jsme byli nadšení i z Niky. Dokázala to. Prostě zacvičila své sestavy. A zase se těší na každý trénink.

Výsledky

Kategorie ZO

V kategorii ZO (zdravotní oslabení) jsou vidět nižší akrobatické prvky a nároky jsou vyšší než v ostatních kategoriích. V Orionu si nejlépe vedla Božena Habartová (Sdružení AMBRA) na klisně Besina (Epona, lonžérka Vanda Casková). Jen o dvě setinky předběhla Sebastiána Lodina z JK Voltiž Trojan na 16letém polském ušlechtilém polokrevníkovi Druh. O pár dalších setinek skončila na třetím místě Dorota Kusá z TJJ LUCKY Drásov na 17leté klisně belgického sportovního koně Valiska de la Vaux alias Valiska. Výkony na medailových pozicích tedy byly velice vyrovnané.

Kategorie MP1

Dvousetinkovým náskokem zvítězila Nicole Košnářová z JK Voltiž Trojan na Druhovi před Zuzanou Filoušovou a Petrou Bartoňovou na třetím místě, obě z JK Fany Hostěnice na Besině. 

Kategorie MP2

JK Fany Hostěnice si připsalo další dvě umístění na bedně – zvítězila Eliška Andresíková, na druhém místě s malou ztrátou Tereza Huynhová, Petra Mikuláštíková z Epony obsadila třetí místo. Všechny tři cvičily na Besině s lonžérkou Vandou Caskovou.

Kategorie TP1

Lucie Putnová z TJJ LUCKY Drásov na klisně Valiska v povinné sestavě na Barboru Ševčíkovou ztratila pár desetinek, ale ve volné sestavě se jí podařilo dosáhnout skóre 7,94 a zvítězit. Barbora Ševčíková z JK Voltiž Trojan tedy 2. místo, na třetím místě Jan Novák na norikovi Landras z JK Briliant Petrovice.

Kategorie TP2

Pavla Tetaurová z JO TJ Orion Praha na Call me Grand zvítězila (6,56) před Michalem Jančíkem z JK Fany Hostěnice na Besině (6,39) a jen o setinku níže se umístila na třetím místě Dominika Pánková z JK Briliant Petrovice na koni Landras.

Kategorie LPP

Hana Šimečková, Štěpán Švarc, to jsou jména cvičenců, která se objevují pravidelně na medailových pozicích i na mistrovství republiky. Také dnes si ve vyrovnaných výkonech rozdělili první dvě místa, zvítězila Hana Šimečková z TJJ Lucky Drásov na Valisce (7,48), na druhém místě domácí z TJ Orion Štěpán Švarc (7,36) a Magdaléna Knížová na třetí pozici (7,14), kteří cvičili na Call me Grand, hannoverském koni (po Cranach).

Kategorie LPT

V poslední době nejméně obsazená kategorie. Tentokrát šlo o souboj sester Lenky a Elišky Rychteckých. Lenka je přece jen zkušenější, do volné sestavy zařadila těžší cviky a vyhrála (6,94). Nicméně se u obou projevila delší pauza v závodění, vídali jsme lepší výkony a skóre. Jistě nás na dalších závodech překvapí a úroveň LPT opět zvednou.

Dvojice

Tentokrát se sešly na startu tři dvojice. S vynikajícím skóre 8,31 zvítězila domácí dvojice Knížová/Švarc, druhé místo Lodin/Ševčíková z JK Voltiž Trojan (7,91) a na třetím místě Lenka a Eliška Rychtecké ze Sdružení AMBRA (7,10).

Skupiny

Zlatý hřeb závodů poněkud zapadl tím, že soutěž skupin probíhala na barelu, kde si na druhé straně mohou cvičenci vyzkoušet i náročnější variace. Nejvíce se rozhodčím líbila sestava tříčlenné skupiny TJJ LUCKY Drásov, kde se výběr hudby velmi příjemně doplňuje s volnou sestavou a tomu odpovídá i skóre nad 8 (8,31). Cvičily Lucie Putnová, Hana Šimečková a Dorota Kusá. Na druhém místě se skóre 7,96 se umístila skupina JK FANY Hostěnice 1 ve složení Zuzana Filoušová, Michal Jančík a Eliška Vrbková. Výsledná známka 7,82 posunula na třetí místo skupinu z JK Voltiž Trojan – Sebastián Lodin, Barbora Ševčíková a Nicole Košnářová.

Na závodech v Orionu jsme strávili příjemnou neděli, děti byly spokojené. Organizace pod vedením Ing. Nory Hořické šlapala hladce, triu rozhodčích Jakub Weingärtner, Markéta Švábenská a MUDr. Martina Jansová výsledky „odsejpaly“ a na zpáteční cestě se D1 opět chovala slušně.

Další paravoltižní závody z letošního kalendáře si můžeme odškrtnout a chystat se na další – letní hobby závody Stáj Bonanza Trojanovice 15. července, následují tradiční závody na Podmitrově (Epona Brno) 5. srpna, pak už třetí ročník závodů v Drásově (TJJ Lucky Drásov) 10. září a sezónu 10. října završí národní šampionát na VFU v Brně.