Cesta do Atén aneb jak to vidí Jarda Hatla

28. 10. 2003 Josef Malinovský Autor fotek: H.A. Radimovice

O snaze Jardy Hatly a celého Logica CMG The Dream Teamu, kvalifikovat se na Olympijské hry v Aténách 2004, vás pravidelně informujeme již více jak čtvrt roku. Během něj absolvoval J.Hatla tréninkový pobyt v Británii, zúčastnil se kvalifikačních závodů v Blair Castle a Boekelo a v polovině října dorazil na zimu zpět do České republiky.

Jak vlastně probíhal váš pobyt v Anglii?

Bylo to dost rozfázované. Nejdříve jsem byl v Anglii na čtyři dny v únoru, aby si mne anglický trenér vyzkoušel, zda vůbec mám na to účastnit se vyšších soutěží. Později jsme tam jeli kupovat koně a poté až začátkem června, kdy jsme po čtrnáctidenním tréninku jeli s „Berrym“ na první tříhvězdičkové závody do Německa. V červenci jsem se vydal do Anglie na deset dní, abych zde absolvoval závodně dva víkendy. V srpnu jsem odjel do Británie i s Amicusem-K a zůstal jsem tam dva u půl měsíce.

Co považujete za největší přínos tohoto zahraničního pobytu?

V Anglii jsou nastěhovaní všichni nejlepší jezdci světa ve všestrannosti, jelikož se tam koná každý týden strašně moc závodů. Když se nějaký závod nepodaří, tak hned můžete startovat na dalším. Pro mne mělo velký význam právě to, že jsem se mohl srovnávat s celou světovou špičkou.
Tady v Radimovicích mám sice srovnatelné podmínky k tréninku jako v Anglii, ale bohužel v České republice je těch závodů strašně málo a dojíždět odtud na závody např. do Francie, či do Itálie není jednoduché.

Jak dlouho vám trvalo než jste se s „Berrym“ (Kyrenejennalla´s Boyem) sehráli?

Když jsme ho vybírali, tak se mi až tak moc nelíbil, jelikož na tom nebyl drezurně moc dobře. Ale jelikož nás tlačil čas, tak jsme vsadili na radu anglického trenéra, který byl od začátku přesvědčen, že to je kůň na olympiádu.
Když jsem viděl, že ten kůň není až tak dobře přiježděnej, tak jsem z toho byl dost nervózní, protože byl před námi velký úkol a sponzoři očekávali, že vše půjde jednoduše. Myslím, že i proto ten první závod nedopadl dobře. Čím častěji jsem Berryho jezdil, tím víc jsem si uvědomoval, že trenér měl pravdu, jelikož po závodech v Německu neudělal jedinou chybu. Teď bych toho koně za nic nevyměnil a myslím, že je to fantastické zvíře.

Jak probíhal takový běžný „anglický“ tréninkový den?

S těmito koňmi, kteří jezdí těžší soutěže, se pracuje dvoufázově. Většinou jsme s nimi ráno trénovali a odpoledne šli ještě na procházku nebo na kolotoč. S ježděním na vyjížďky to bylo složité, jelikož jsou všude soukromé pozemky a nikam se moc nesmí. Na cvalové tréninky jsme jezdili půl hodiny autem na dráhu dlouhou asi tisíc metrů s velice kvalitním povrchem.

Vraťme se ale ke kvalifikačním závodům v Blair Castle a Boekelo. Která soutěž byla pro vás obtížnější?

V Blair Castle a v Boekelo byly úplně odlišné tratě. Blair Castle se odehrávalo přímo v členitém terénu, na rovině byl jen start a cíl. Na trati byly dvě překážky s úzkým průčelím, kde nebyla žádná varianta a kůň musel jít přímo. V tomhle byl ten závod těžší. Boekelo bylo těžké hlavně v tom, že tam startovala daleko větší konkurence.

V Boekelu se vám prý moc nedařilo v drezúře?

Já si myslím, že drezúra byla lepší než v Blair Casle, ale tady jsem trochu doplatil na to, že rozhodčí vědí, jak jsou na tom čeští jezdci drezurně. Myslím, že tam nebyl až takový rozdíl od ostatních a i hodně zahraničních jezdců říkalo, že to nebylo až tak špatné. Jeli jsme dál a nenechali se rozhodit. Berry naštěstí nemá problém s výškou a nerad chybuje. Pokud tedy neudělám chybu na parkuru já, jdeme čistě.
Co se týče té drezúry, je velká výhoda, že trénuji s Karolínou Chelbergovou, takže máme celou zimu na to, abychom se s Berrym mohli ještě více zlepšit.

Kvalifikační standard máte tedy splněný, na kterém místě se nyní pohybujete ve FEI žebříku?

Teď jsem momentálně čtyřicátý, ale v olympijském žebříku jsem na 174 místě. Z tohoto čísla se však odpočítávají jezdci, kteří se olympiády budou účastnit za družstva. Ve skutečnosti jsem tedy dvacátý první na zbývajících osmnáct postupových míst. Je tam velice malý bodový rozdíl, takže si myslím, že by se to mohlo povést.
V naší kvalifikační skupině jsem druhý, ale Chorvat Pepo Puch, který je momentálně na první pozici, si vybral velice dobře závody CCI*** v Rumunsku, kde nasbíral tolik bodů, že touto cestou již asi pro mne není šance postoupit. Mnohem reálnější je dostat se mezi těchto osmnáct jezdců, kteří postupují na olympiádu jako doplnění volných míst do počtu 75 jezdců a koní.

Kam se chystáte příští rok?

Chceme do Portugalska, Itálie a Rumunska. Zda budeme cestovat odtud, či z Anglie ještě uvidíme, jelikož teď probíhají jednání v Anglii, že by nám na příští rok půjčili ještě jednoho „tříhvězdičkového“ koně, abychom mohli Berryho trochu pošetřit a připravovat ho hlavně na ty Atény. Pokud tedy jednání dopadnou dobře, tak budu cestovat opět z Anglie.

Počítáte s účastí na tuzemských závodech?

Jestli ano, tak to bude hodně málo. Uvidím, zda budu v Čechách, či v Británii. Berry a ti lepší koně budou ale startovat pouze v zahraničí.

Jaké jsou plány s vaším druhým koněm, Amicusem-K?

Když jsme se vrátili z Blair Castle, tak si v boxe, či ve výběhu udělal zranění a bylo nám doporučeno, abychom s ním raději příští sezónu vynechali, jelikož je to velice nadějný kůň, který by se v budoucnu mohl účastnit i čtyřhvězdičkových závodů. V příštím roce bude tedy převážně odpočívat.

Jak jste na tom v současné době s Angličtinou?

Než jsem odjel do Anglie, tak to byla tragédie, měl jsem problém normálně komunikovat. Po těch dvou a půl měsících se již dokážu domluvit, ale přes zimu na sobě musím i v tomto ohledu pořádně pracovat.

Příbuzné články: