Dotaz

S dovolením bych navázala na dotaz o vymýšlejícím si koni. Co dělat v případě, kdy se kůň už přehoupnul přes situaci, kdy "jen" nespolupracuje a přejde o level dál, tedy že se začne jezdce účelově zbavovat, protože prostě proto?

Kamarádka si koupila valacha haflinga, jako začátečník ho obsedla, šťastná jak kůň funguje. Valachovi ve stádě narostlo sebevědomí a posléze toto sebevědomí začal používat i proti jezdkyni. Nejdřív jen občas neposlechl, pak občas nenaklusal, pak občas nezatočil. Když nastoupila "trenérka", použila párkrát bič, valach začal vyhazovat. Vystřídalo se na něm několik "napravovatelů" a valach je v současnosti ve stavu, že dokáže vyloženě účelově, bez zjevného signálu sejmout jezdce vyloženě na hulváta, sprostě a hnusně. Majitelka na něm jezdí pouze doma v kruhovce - už i jízdárna je moc velký prostor. Je v tomto případě ještě nějaká cesta? (Pokud ho pošlou na "opravu", tak do měsíce po návratu je kůň opět tam, kde byl, tj. když má náladu, je hodný, pokud ji nemá, je to nejezditelný "hajzlík"). Prodat ho nechce, protože ho miluje, sílu na něj také nemá, do trenérů už nasypala šílené peníze a efekt je stejně nulový.

Děkuji za reakci.

Odpověď

Dobrý den všem. Přes velmi omezené informace zkusím reagovat. V dotazu se píše prakticky jen velmi neobjektivní pohled na koně, nepopisují se prakticky žádné postupy výcviku a samozřejmě chybí zpětná vazba, jak to celé vidí kůň. Což je klasická potíž poradny na dálku. Co bych tedy předeslala - bez fundovaného dohledu to raději nezkoušejte, protože se jedná o vážný a nebezpečný problém. Dohledem je v tomto případě člověk, který se zabývá koňskou psychologií, což nemusí být sportovní trenér. Pro laika je výběr takové osoby skutečně těžký, pokud totiž náhodou nenarazí na toho pravého hned v začátku, většinou netuší, podle jakých kritérií zhodnotit, jestli je to ten pravý. Moje odpověď by tedy měla především pomoci utřídit si myšlenky, nastínit postup a pomoci rozeznat vhodného člověka. Nevhodných již zjevně valach několik poznal.

K informacím v dotazu

Žádný kůň se jezdce nezbavuje „prostě proto". Před tím je většinou dlouhá cesta k nechuti koně spolupracovat. A pár situací, kde se koni podaří „vyhrát" svůj cíl (dejte mi pokoj) náhodně. Obvykle tak, že jezdce setřese a je vyděšeným jezdcem odveden zpět do své komfortní zóny - do stáje nebo do výběhu. Tím si upevní tento návyk a je hotovo. Koně dělají jen to, co je pro ně v danou chvíli výhodné. Bude potřeba v tomto případě kritéria a motivaci pro koně stanovit tak, aby pro něj bylo výhodné jezdce nosit, ne shazovat.

Problém nevznikl, jak je předesíláno, tím, že valachovi narostlo sebevědomí ve stádě. Každý kůň se dřív nebo později zeptá: „Mám důvod tě respektovat? Jsi pro mě autorita? Můžu se s tebou cítit v bezpečí?" Odpovědi na tyto otázky jsou především v osobnosti majitele a jen on sám si může odpovědět, zda se k němu výše zmíněným způsobem chová jen jeho kůň. Dá se říct, že pokud člověk nebude chtít zpracovat svou osobnost, není z toho cesta ven - proto také nefunguje nechat koně někde vycvičit. To by byla cesta, pokud by se tak postupovalo již před obsedáním, při obsedání a majitel se současně s koněm dále vzdělával.

Jak psala Katka Lipinská v předešlém článku, čím více platných pokusů kůň „vyhraje", tím více se utvrzuje v tom, že je to tak v pořádku. Jak dalece je situace vážná, pak od toho přímo odvisí.

Jak začít?

Nechte si zkontrolovat výstroj. Pokud by měl kůň nepadnoucí sedlo, je pravděpodobné, že se brání bolesti. Pak nemůžete očekávat ochotnou spolupráci.
Nechte zkontrolovat zdravotní stav koně. Nebolí ho záda? Jak se chová u sedlání, nastupování jezdce?

Vyhledejte pomoc, další oči s velkými zkušenostmi s problémovým chováním koní. Tento člověk by měl též umět začátečníkovi pomoci s rovnováhou a uvolněním, aby koni nevadil, když jezdí.

Zamyslete se nad motivací koně. Proč by měl pro mě dělat to, co chci, a proč by neměl dělat to, co nechci - co je v situaci nastaveno špatně. Co je pro koně odměnou. Zejména si dejte pozor na výše zmíněný vzorec „kůň mě shodí, je odměněn koncem práce a odvedením domů" a pokuste se ho postavit naopak. Když kůň ochotně spolupracuje, požadujte málo a brzy odměňte (dřív, než se to zvrtne). Pokud už se stane, že dojde k nežádoucímu chování, je potřeba, aby po něm nenásledovalo nic příjemného. Tedy nemá-li jezdkyně jezdecky na to pokračovat v práci ze sedla, je potřeba být připraven pokračovat v práci ze země, například na lonži.

Naučte se včas a v nejlepším skončit. Chtějte zpočátku opravdu málo, třeba jen dvě kolečka v kroku. A postupným pozorováním koně by měl být jezdec/trenér schopný odhadnout, kdy se schyluje k problému a kolik si může dovolit, aby k němu nedošlo, ale zároveň postupně posouvat meze komfortní zóny. To ale už vyžaduje výše zmíněný zkušený dohled.

Vyřešte vlastní poměr strach-sebevědomí-jistota ve prospěch jistoty. Doporučuji spravit celý vztah vůči jezdci už z úrovně ze země. Pokud je to ze sedla takto špatné, je nepravděpodobné, že ze země bude vše v pořádku. Vybudovat tak nejdříve vlastní postavení v hierarchii. Pokud je člověk slabší článek dvojice, kůň nemusí mít chuť plýtvat časem a energií v práci pro slabého jedince. U mladých koní je to velmi obvyklé. Proto se mladí koně začátečníkům bez odborné pomoci nedoporučují.

Současně se důslednou přípravou ze země dají opravit povely, které ze sedla nefungují. Člověk i kůň si lépe uvědomí účel pomůcky a načasování reakce.

Naučte se pracovat s tlakem. Jeho intenzitou, načasováním na straně jedné, s jeho uvolněním, pochvalou a motivací na straně druhé.

Dejte sobě i koni dostatek času pochopit se navzájem.

Z vlastní zkušenosti s problémovým chováním vím, že to, co člověk považuje za „zlobení", je jen vrcholek ledovce. Potíže vznikají mnohem dříve, ovšem člověk je buďto ani nevnímá, nebo považuje za tolik banální, že jim nepřikládá důležitost. Ale tam je potřeba také začít řešit. Když už se situace takto zvrhne, nezbývá než sebrat odvahu a vrátit se zpět, stavět základy vztahu. V tomto případě díky chybějícím základům spadla celá „stavba", pravděpodobně ve chvíli, kdy se na koně zatlačilo. Problém byl však zřejmě mnohem dříve.

Zuzka Prokopová je známá mezi koňskou veřejností jako úspěšná „zaříkávačka koní". V profesionální sféře činnosti má za sebou již více než 10 let praxe. Jejími klienty se stávají majitelé koní, kteří se chtějí svému čtyřnohému příteli stát partnerem nejen ve fyzické, ale především psychické rovině. Motivovat koně do „práce" i komplikovaných situací, ve sportovní sféře přidat nadšení a impuls k lepší spolupráci i uvolnění. V rekreačním ježdění navodit klidnou atmosféru vzájemné důvěry, v práci ze země od úplných základů až po pokročilý výcvik ve volnosti. Zpracování pomůcek na maximální jemnost a dynamiku, nebo i pomoc s problémovým chováním. Zuzka ve své práci postupuje komplexně na principech motivace, vyvážení důvěry i respektu na ideální rovinu pro každou dvojici. Její práce je velmi individuální podle potřeby koně i člověka a jejich cíle. Kromě individuálních lekcí u klientů a kolektivních seminářů, v domovské stáji na Moravě též pracuje s koňmi ve výcviku, připravuje a obsedá mladé koně a pomáhá najít si cestu k sobě majitelům i jejich koním.

Své dotazy nám můžete posílat na redakční e-mail info@equichannel.cz.