Pravděpodobně nestojí jen tak na místě. Poletuje sem a tam, vyhazuje, vzpíná se, hází hlavou a poskakuje, doslova pro radost. Protože to je jedna z věcí, kterou koně prostě dělají.

Coby zvířata, která se v přirozeném prostředí mohou stát kořistí, mají jako nejlepší obranný mechanismus vrozený instinkt utíkat. Koně jsou rození běžci, umějí cválat už několik hodin po narození. A zdá se, že cválají rádi. Pokud nejsou zranění, nemocní nebo vyčerpaní, zjevně milují rychlý cval pastvinou, po kterém často následuje vzrušený postoj s pohledem upřeným za horizont, s vysoko vztyčenou hlavou, nastraženýma ušima a rozšířenými nozdrami. Zadýchaní, zpocení a plní adrenalinu vypadají, jako by z námahy čerpali energii a cítili se o to lépe.

Jestli ale koně tak rádi běhají a skáčou, znamená to, že to rádi dělají i pro nás?

Podle odborníků si to skutečně mohou užívat. Ovšem na druhou stranu možná také ne…

Stejně jako u lidí se zdá, že se vše odvíjí od individuality jedince a pracovního zařazení. Ne každý má svou práci rád: někdy je příliš nudná, příliš stresující nebo omezující či příliš vzdálená přirozenému talentu. A pokud koně něco bolí, a přesto bude nucen pracovat, znelíbí se mu jeho práce pravděpodobně ještě víc.

Má váš kůň svou práci rád? Zeptejte se ho! 

Vzhledem k tomu, že se množí diskuse o etice jízdy na koni a soutěžení a objevují se tvrzení, že koně nemusí pracovat rádi, odborníci konstatují, že lidé se musí k získání odpovědi obrátit přímo na samotné koně. 

„Není na nás, abychom říkali, zda koně rádi pracují nebo ne; musíme se zeptat přímo jich,“ říká Léa Lansade, výzkumná pracovnice francouzského Institutu pro koně a jezdectví (IFCE) a vědeckého oddělení Národního ústavu pro výzkum zemědělství (INRA).

„Odpověď pak závisí na každém jednotlivém koni,” pokračuje Léa Lansade.

Jak se ale zeptat koně, jestli má svou práci rád? Vlastně je to hrozně jednoduché. Stačí mu naslouchat, věnovat pozornost řeči jeho těla a mimice. Takže ve skutečnosti ani není třeba se ptát, protože koně své odpovědi sdělují prakticky nepřetržitě. 

„Koně mají způsob, jak se třeba ohánět ocasem, když nejsou spokojeni, a umějí používat mimiku, která prozrazuje pozitivní i negativní emoce,“ vysvětluje Léa Lansade. „Stejně tak mají konkrétní pózy a chování, kterými vyjadřují strach. Všichni jezdci a ošetřovatelé by rozhodně měli vědět, jak rozpoznat náznaky toho, jak se kůň cítí.“

Pravdou je, že vědci mají lepší představu o tom, kdy jsou koně nešťastní, než o tom, že jsou šťastní. Například britský tým nedávno určil 24 různých způsobů chování jezdeckých koní (Rhoped Horse Pain Ethogram – RHpE), u nichž je prokázáno, že souvisí s bolestmi pohybového aparátu.

„Koně, kteří považují práci za bolestivou, si ji s největší pravděpodobností neužívají,“ říká Sue Dyson, bývalá vedoucí klinické ortopedie v Centru pro zdraví zvířat v anglickém Newmarketu. „Řeč těla a mimika poskytují mnoho informací o tom, jak kůň svou práci vnímá,“ dodává. Tyto faktory však musí být brány v úvahu jako celek – momentky nejsou spolehlivým odrazem toho, jak koně vidí svou práci. „Jsem si jistá, že i lidští sportovci, kteří se soustředí, se mohou podivně tvářit a takový výraz nemusí nutně znamenat například bolest,“ dodává.

A koně by některé aspekty práce mohly bavit více a jiné méně. To je další oblast, kde se seznam RHpE může hodit: kromě celkového vnímání zážitku z jízdy může odhalit i krátké momentální nepohodlí.

Bohužel RHpE nefunguje u disciplín, jako je třeba dostih. „Když dva koně cválají bok po boku, je to velmi odlišná situace,“ vysvětluje Dyson. „Tito koně budou mít často uši dozadu, zatímco kůň cválající sám na kolbišti má obvykle uši dopředu.“

I přesto se zdá, že si koně závody užívají, a to z různých důvodů. „Je snazší běžet rychle a skákat přes překážky, než trénovat na menším prostoru či jezdit v malých kruzích. S pomocí uvolňujících se endorfinů a adrenalinu dochází dokonce i k potlačení případné bolesti,“ říká Dyson. „Opravdu věřím, že mnoho koní si parkur a skákání užívá.“

Vědci také zkoumají vodítka, která naznačují, že kůň při práci nejen že netrpí bolestí, ale že si ji skutečně užívá. Mathilde Stomp, Ph.D., z francouzské univerzity v Rennes nedávno zjistila, že šťastní koně pofrkávají a pofrkávání (nikoli výrazné funění) prozradí, že si kůň užívá to, co právě dělá.

Podle Léy Lansade lze jednoduchým testem zjistit, jestli se koni líbí práce, která je od něj požadována. V jedné části opracoviště nebo haly dělejte jeden druh cvičení, v jiné části odlišný. Pak už jen nechte koně, aby vás vedl. Kam se vydá? Jeho volba může hodně napovědět o tom, jak se při různých druzích tréninku cítí.

Její týmová kolegyně z francouzského Institutu pro koně a jezdectví Alice Ruet, Ph.D., navrhuje udělat si čas a pozorovat koně ve stáji před a po práci. Jejich postoje ve stáji mohou hodně prozradit, jaké mají pocity z jízdy (a pravděpodobně i jiných druhů práce).

Správná práce pro správného koně

Vědci mají důkazy, že někteří koně jsou fyzicky vhodnější na určitý druh práce než jiní – což určitě není žádné překvapení, vzhledem ke generacím chovatelských snah o vyšlechtění vhodných koní pro drezuru, reining, vytrvalost nebo do tahu. Ale fyzická zdatnost je jen jedním z aspektů práce. Stále chybí výzkum týkající se témat, jak by individualita koně nebo vztah mezi koněm a člověkem mohly pomoci určit tu správnou činnost.

Takže i pokud děláte vše „správně“ – počínaje tréninkem přes ustájení a krmení s ohledem na pohodu a zdraví koně – nutně se mu práce, kterou pro vás vykonává, nemusí líbit.

Vše se vrací zpět k vám, protože vy – jako jakýsi „personální poradce“ – vedete se svým koněm řeč o tom, co by se mu mohlo nejvíce líbit. 

„Věřím, že někteří koně chtějí pracovat, někteří zatím nenarazili na tu správnou práci a někteří možná nejsou tak motivovaní," říká Karen Waite, MS, Ph.D., specialistka z Katedry věd o zvířatech univerzity v americkém Michiganu. „Myslím si ale, že pro každého se něco najde.“

Jak tedy najít pro koně tu správnou práci? Je to opravdu jednoduché. Musíte se jen zeptat… a pochopit odpověď. 

„Musíte je jen a jen poslouchat,“ říká Waite. „Protože každý kůň je individuální osobnost.“