Je ocún jesenní pro koně bezpečný?

13. 1. 2023 Gabriela Rotová Autor fotek: Pixabay, Facebook

Prudce jedovatý ocún jesenní (Colchicum autumnale L., čeleď: Colchicaceae) je rostlinným druhem běžně se vyskytujícím na extenzivně využívaných travních plochách a není proto ničím výjimečným, že jeho listy a tobolky nacházíme v seně. To, zda kontaminované seno představuje pro koně nebezpečí, je tedy častým předmětem diskusí…

Ačkoli bylo pozorováno, že koně se při pastvě ocúnům vyhýbají, hlášení týkající se vyhýbavého chování koní vůči ocúnem kontaminovanému senu nejsou jednoznačná. Část chovatelů uvádí, že jejich koně se těmto rostlinám v senu vyhýbají, a ocún proto za závažný problém nepovažují. Na stranu druhou ale existuje množství případových studií, které otravy senem kontaminovaným ocúnem jesenním dokládají. Můžeme tedy seno, ve kterém je ocún, krmit, nebo raději ne? Vodítkem nám mohou být výsledky nedávno publikované studie, kterou uskutečnil tým vědců z Fakulty veterinárního lékařství v Lipsku.

Ocún jesenní (Colchicum autumnale L., čeleď: Colchicaceae)

Ocún jesenní je vytrvalá, obvykle 10–20, někdy ale až 40 cm vysoká jedovatá bylina s deset až patnáct centimetrů hluboko uloženou podzemní hlízou, patřící do čeledi liliovitých (Liliaceae). Roste téměř v celé Evropě, u nás především v severních a východních částech republiky. Jeho biotopem jsou primárně vlhké podhorské louky a lužní lesy. Setkat se s ním ale můžeme i na náspech a na trvale zamokřených slatiništích, a to od nížin až do hor. V teplých nížinách vyhledává polostín, v horách slunná stanoviště.

autumn-crocus-5605747-960-720.jpg

Výskyt rostliny na plochách zaznamenáme obvykle jen v době květu, tedy od srpna až do listopadu. Nadzemní část květu dosahuje průměrně 15 cm, je narůžovělá až tmavě fialová, s dlouhou bělavou trubkou. Asi 15–20 cm trubky je skryto pod zemí – ocún má proto nejdelší květ ze všech v Evropě se vyskytujících rostlin. Květ má 6 tyčinek, trojpouzdrý semeník je skryt v zemi. Plodem je tobolka, která je po přezimování pod zemí vynesena silnou lodyhou nad zem, kde dozrává. Listy jsou přízemní, souběžně žilnaté a široce kopinaté a vyrůstají na jaře spolu se zrající tobolkou. Mohou být dlouhé i přes 40 cm, jejich obvyklá délka je však 20–30 cm. V době kvetení nemá rostlina žádné zelené orgány, a proto mnoho z nás ani neví, jak zelené orgány této rostliny vlastně vypadají, a to přestože na přihnojovaných a sečených loukách roste ocún jesenní běžně a ve vlhkých biotopech někdy až invazivně. Mnoho lokalit jeho výskytu ovšem zaniklo v důsledku odvodňování, výstavby či v důsledku cílené likvidace, aby se předešlo otravám zvířat během pastvy.

Jedovatý krokus nebo slepičí jed

Ocún je svojí jedovatostí znám od starověku. A již ve starověkém Římě byly zmiňovány případy otrav lidí mlékem koz, které ocún spásly. I české lidové pověry považovaly ocún za jedovaté čarodějné býlí. Věřilo se, že čarodějnice chodí o filipojakubské noci na louky, sbírají ocúny a připravují z nich čarodějný salát, kterým pak tráví zvířata a lidi. Bez ohledu na pověry je rostlina dobře známa v souvislosti s otravami hospodářských a domácích zvířat, včetně koní, a to po celé Evropě, a ne nadarmo je lidově nazývána „jedovatý krokus“ nebo „slepičí jed“.

Ocún jesenní obsahuje více než 20 alkaloidů, z nichž nejnebezpečnější je kolchicin a jeho deriváty. Nejvíce kolchicinu je obsaženo v semenech (až 1,3 %) a v květech (asi 0,8 %). Kolchicin je vysoce účinný kapilární a buněčný/mitotický jed, který napadá mikrotubuly dělicího vřeténka, a tak narušuje správný rozchod chromozomů při mitóze. Proto se dnes v genetice využívá pro umělé navození genomových mutací. Kolchicin inhibuje mnoho důležitých dějů uvnitř buňky, jako je přenos signálů, transport vezikul, pohyb a segregace chromozomů během metafáze mitotického dělení. Antimitotický efekt je patrný zejména u rychle se dělících buněk, například ve střevě, kůži nebo kostní dřeni.

U zvířat je letální dávka (dávka, která způsobí uhynutí 50 % jedinců v pokusném souboru zvířat) obecně 1 mg kolchicinu na kg živé hmotnosti. Některými zdroji je pro koně uváděna jako střední smrtná dávka 20 mg kolchicinu, 0,6 g kolchicinového extraktu nebo 6 g semene ocúnu. Vůči kolchicinu jsou koně a skot vnímavější než například ovce a kozy. Ohroženi intoxikací jsou více hříbata a mladí koně, kteří se na rozdíl od starších ocúnu při pastvě nevyhýbají. Vysoké riziko pro všechny kategorie představuje seno kontaminované ocúnem, protože kolchicin sušením neztrácí na toxicitě.

321117681-564733852181483-5798910679562177160-n.jpg

Ocún jesenní v seně

Klinické příznaky otravy

Akutní příznaky otravy obvykle nastupují do 48 hodin od pozření. V organismu se kolchicin musí nejprve změnit na oxydikolchicin, což vysvětluje několikahodinové období latence. Při akutních případech otravy se objevuje abdominální bolestivost (bolest v oblasti břicha), křeče, pocení, dyspnoe (dušnost), tachykardie, salivace (nadměrné slinění), silný průjem (často i s příměsí krve), slabost až kolaps. Stav končí často fatálně rozvojem kardiogenního šoku či sepsí a multiorgánovým selháním.

Při dlouhodobém příjmu kolchicinu v nižších dávkách dochází k rozvoji méně specifických příznaků chronické otravy (nespecifické poruchy GIT, celkové neprospívání, přidružená infekční onemocnění). Typická je malabsorbce (malabsorpční syndrom) – je narušeno vstřebávání živin z potravy v zažívacím ústrojí – která se často projevuje průjmy a je provázena hubnutím, slabostí, únavou, sníženou imunitou, anémií (chudokrevností), postižením kosterní a nervové soustavy. Kolchicin také poškozuje vývoj plodu. Prognóza je při akutní otravě nepříznivá, u chronického průběhu – při odstranění zdroje otravy – je  prognóza z hlediska vyléčení poměrně dobrá.

Můžeme u koní očekávat vyhýbavé chování v souvislosti s příjmem sena kontaminovaného ocúnem jesenním?

Odpověď na tuto otázku nabízí výsledky nedávno publikované studie, kterou uskutečnil tým vědců z Fakulty veterinárního lékařství v Lipsku.

Testovaní koně – šest dospělých teplokrevných valachů – byli ustájeni v samostatných boxech s každodenním několikahodinovým přístupem do výběhu. Po celou dobu experimentu měli koně volný přístup ke kvalitnímu senu a dostávali minerální doplněk. V rámci experimentu bylo koním ručně nabízeno seno kontaminované ocúnem jesenním, a to v množství 1 % nebo 2 %. Souběžně byla zaznamenávána míra jejich odmítavého chování, a to za pomoci videozáznamů. Pokud kůň požil více než dvě rostliny ocúnu během jednoho testu – test probíhal jedenkrát denně po dobu maximálně jedné hodiny – byl test okamžitě zastaven a opakován až následující den. Jestliže musela být v průběhu experimentu testovací jednotka přerušena dvakrát, byl kůň z experimentu vyloučen. Předpokládalo se, že ukončení testu po opakovaném příjmu rostliny je schopno zajistit, že nedojde k intoxikaci. Krevní parametry před a po experimentu byly u všech koní v normálním fyziologickém rozmezí.

Colchicum-autumnale-050505.jpg

Znepokojivý výsledek experimentu

Pět koní ze šesti zkonzumovalo suché rostliny ocúnu jesenního ihned poté, co jim bylo kontaminované seno nabídnuto – pět koní ze šesti tedy nevykazovalo žádné vyhýbavé chování. Jeden kůň v úvodu studie odmítal listy a tobolky. Při zahájení sedmé testovací jednotky své chování ale změnil a opakovaně kontaminované seno přijal.

Důvodem příjmu kontaminovaného sena s vysokou mírou pravděpodobnosti nebyl hlad, protože koně měli přístup ke kvalitnímu senu ad libitum. Čtyři koně dali v rámci experimentu dokonce přednost kontaminovanému senu před senem kvalitním – nevykazovali žádné vyhýbavé chování. Z toho důvodu nelze vyloučit možnost intoxikace ani pokud koně mají neomezený přístup k objemovému krmivu – což chovatelé často uvádí jako dostatečnou prevenci otravy. Důvody nepřítomnosti vyhýbavého chování koní studie neobjasnila a je proto nutný další výzkum.

Závěr

Z diskusí na sociálních sítích je jasně patrné, že se mezi námi najde mnoho těch, kteří seno kontaminované ocúnem jesenním zkrmují. Samozřejmě – je na zvážení každého, aby potenciální rizika vyhodnotil a dále s nimi pracoval. Rozhodně ale není dobrou volbou doporučovat zkrmování kontaminovaného sena méně zkušeným chovatelům. Nelze se totiž spoléhat na to, že koně se budou ocúnu vyhýbat, a to ani pokud mají k dispozici i jinou – kvalitní a bezpečnou – alternativu.

Stěžejní by tato informace měla být i pro producenty sena. Louky, na nichž se vyskytují ocúny jesenní, by neměly být využívány pro produkci sena a senáže a producenti by proto měli být dokonale seznámeni s druhovou diverzitou porostů, které obhospodařují. Majitelé koní, kteří produkci kupují a krmí, totiž nemusí být schopni jedovaté rostliny – a je jich celá řada – ve slisovaném suchém stavu identifikovat. V sousedním Německu toto ošetřuje zákon, což se jeví jako dobrá idea.

autumn-crocus-1904731-960-720.jpg

Pozor!

Ocún jesenní (Colchicum autumnale L.) může být – v suchém stavu a po slisování v utažených balících – zaměněn za:

  • Šafrán (Crocus) – rod jednoděložných rostlin z čeledi kosatcovité (Iridaceae). V ČR rostou přirozeně dva druhy šafránu. Jde o šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus), a o šafrán karpatský neboli šafrán Heuffelův (Crocus heuffelianus). Setkat se ve volné přírodě ale můžeme i se šafránem setým (Crocus sativus), který byl v minulosti v ČR pěstován jako koření a vzácně zplaňoval, a s okrasnými druhy šafránů. Jde například o fialově kvetoucí šafrán neapolský (Crocus napolitanus) nebo žlutě kvetoucí druhy šafrán žlutý (Crocus flavus) a šafrán zlatý (Crocus chrysanthus) a další. Šafrány mají na rozdíl od ocúnů listy úzké, připomínající trávu, dlouhé až 15 cm a objevují se brzy na jaře společně s květem. Okrasné šafrány jsou mírně toxické, obsahují hlavně saponiny. Ostatní šafrány, jako je šafrán setý, jsou toxičtější a obsahují i glykosidická barviva (protokrocin) a silice. Jedovaté jsou i tyto rostliny jak pro všechny druhy zvířat, tak i pro člověka, zvířata se ale rostlinám skutečně obvykle vyhýbají z důvodu organoleptické vlastnosti saponinů, jako je štiplavá chuť, a rostliny proto nepředstavují takové nebezpečí jako ocún jesenní. Toxická dávka šafránu je 5–10 g sušených blizen pro člověka.
  • Česnek medvědí (Allium ursinum); lidově lesní česnek, je druh vytrvalé jednoděložné rostliny z čeledi amarylkovitých. Jedná se o převážně evropský druh, který je rozšířený v celé západní a střední Evropě. Česnek medvědí není nebezpečný, je používán jako léčivá rostlina. Seno s jeho příměsí tedy nelze považovat za nekvalitní. V malém množství koním neškodí. Typická je pro česnek medvědí silná česneková vůně, kterou si rostlina uchovává i v suchém stavu.

800px-Illustration-Colchicum-autumnale0.jpg

Použité zdroje:

  • Nejčastější otravy koní rostlinami na území České republiky. Projekt IVA VETUNI 2021. MVDr. Tereza Novotná; Prof. MVDr. Zdeňka Svobodová, DrSc.; MVDr. Petr Jahn, CSc.
  • „Clara Mueller, Louisa Sroka, Marie-Lena Hass, Sabine Aboling, Anja These and Ingrid Vervuert“: „Rejection behaviour of horses for hay contaminated with meadow saffron (Colchicum autumnale L.), 18. Okt. 2021, Journal of Animal Physiology and Animal Nutrition.
  • Svobodová Z., Modrá H. a kol. Veterinární toxikologie v klinické praxi. 2. vydání. Praha: Profi Press s.r.o., 2017. ISBN: 978-80-86726-83-0.
  • TOMAN, Jan; HÍSEK, Květoslav. Naší přírodou krok za krokem. Rostliny. Praha: Albatros, 1994. 191 s.
Podobné články

Toxiny obsažené v některých vyšších rostlinách dělaly chovatelům těžkou hlavu od nepaměti. Nedávný prudký nárůst fatálních otrav v důsledku…

Máte ve výbězích vzrostlé duby? Pasete v jejich majestátním stínu? Pak máte s podzimní nádherou zase o jednu starost navíc. Ideálně byste totiž měli…