V roce 2009, když jste poprvé vyhrál Velkou pardubickou s Tiumenem, se to kolem vás zase všechno začalo točit, bylo to ještě větší než kdysi se Železníkem?

„Abych pravdu řekl, já jsem to bral jako samozřejmost. Já jsem tomu koni tak věřil, on byl tak výjimečnej, svým způsobem jako Železník. Ten, kdyby neměl svého času smůlu, jakou měl, tak mohl Velkých pardubických vyhrát šest, sedm. Normálně by měl, v tu dobu byl nejlepší. Byl to typ ultravytrvalce, a inteligentního, protože s každým skokem věděl, co dělat, což je v Pardubicích taky velmi důležité. Zkušenost a hlava toho koně, která si poradí s každou překážkou a skáče ho tak, aby se co nejmíň unavil.“

Celý rozhovor přináší iSport.cz: Váňa o slávě i vztahu s Gottem: Nejdřív pěkný, ale pak se to zhatilo