Kde se zrodil nápad chovat malé koně plemena falabella?
Bylo to úplně jednoduché. My jsme původně chovali pouze velké koně, ale manžel byl po operaci páteře a nemohl jezdit. V tu chvíli hledal nějakou alternativu a nechtěl poníky. Chtěl něco, co se podobá koni nejen myšlenkově ale i vzhledově. Zamiloval se do tohoto plemena, které pochází z Argentiny. To základní stádo, které tady vidíte, pochází přímo z ranče v Argentině, místa vzniku tohoto plemene.

Kolik těchto koní máte?
V současné době jich máme patnáct, plus jednoho minihorse, který u nás zůstal po převýchově a protože by si těžko zvykal na nové prostředí, nechali jsme si ho. Jeho problém byl, že ho lidé vychovávali jako psa a když povyrostl a začal si prosazovat to svoje, bylo to pro majitele nepřijatelné.

V čem vlastně lidé nejvíce chybují, když si chtějí pořídit miniaturní koně?
Nejčastěji si myslí, že je to hračka pro děti. Spousta lidí je přesvědčena, že to tak úplně není kůň. Pokud by děti měli s tímto zvířetem sportovat, musí si uvědomit, že v tu chvíli jsou tým. To dítě se musí stát vedoucím elementem, mělo by vědět, co se má dělat. Kůň to neví. Vést dvojici musí člověk, ale pořád je to o spolupráci jich obou. Například při překonávání parkurové překážky, kůň tuší že ji má přeskočit. Neví ale kterou. To musí určit vodič. Dítě, aby mohlo zvíře vést, musí nad ním mít mentální převahu. To vesměs děti nemají. Proto dnes na parkurech mají úspěch dospělí, kteří se nestydí pohybovat se po závodišti s malým koněm. Lidé si také minikoně pořizují jako,, sekačku na trávu“ a pak jsou překvapeni, co zvíře s terénem udělá.

Celý článek přináší i60.cz: Kůň není žádné sportovní náčiní, říká Hedvika Hejhalová, chovatelka vzácného plemene falabella