Manželé Šubrovi, kočí lesní těžby: Je to o důvěře. Kůň vám musí věřit a pak jde tam, kam ho pošlete

8. 6. 2025 Jakub Schmidt , baj Zdroj: Český rozhlas URL zdroje: hradec.rozhlas.cz

Počet fotografií: 60

Český rozhlas

Představíme vám Kristýnu a Karla Šubrovi, manžele z Lázní Bělohradu. Obě jejich křestní jména začínají na K, což je i symbolické, protože jejich velkou společnou láskou jsou koně, se kterými pracují v lese. Stahují s nimi dřevo z nejtěžších a nejnáročnějších terénů tak, jak se to dělalo po staletí.

Jak dlouho už patří koně do vašeho života?
Karel Šubr: Celý život, prostě od dětství. Taťka dělal v lese a koně se tam normálně dříve prostě pohybovali, protože to bylo neodmyslitelné pro tu práci. Nebyly žádný harvestory, vyvážečky, lanovky. Takže koně připravovali do lesa. Tam začala ta celoživotní láska.
Kristýna Šubrová: A mě to byla vlastně také tak. Ale já jsem na koních i jezdila. Manžel vlastně také, oba dva jsme jezdili. A jezdíme pořád.
Karel Šubr: Chladnokrevníci z lesa mě dostali k tomu, že jsem začal jezdit. Nějaký čas jsem jezdil sportovně nebo na lehkých koních, ale táhlo mne to k lesu, ta práce tam byla odjakživa pro mě, dělali jsme tam vždy celá rodina. Tak jsem se vrátil k těžkým koňům a děláme s nimi v lese.

A jak jste se dali dohromady vy dva?
Karel Šubr: Přes koně samozřejmě.
Kristýna Šubrová: Dá se říct, že přes koně. A je to asi pět let.
Karel Šubr: Já jsem předtím dělal s pilou v lese a traktorem jsem přibližoval dřevo. Pak jsem si řekl, že to chci dělat jinak a koupil jsem koně. Ale právě v našem okolí nebyla úplně práce situovaná pro koně, hlavně harvestory jely, takže jsem odjel na Jeseníky. Měl jsem ještě jednu kobylu a potřeboval ji někam dát. Tak jsem ji dal pást ke Kristýnce pod barák, se dá říci.

Celý rozhovor přináší Český rozhlas: Manželé Šubrovi, kočí lesní těžby: Je to o důvěře. Kůň vám musí věřit a pak jde tam, kam ho pošlete