Jemně se dotýkala srsti téměř černého koně a měla pocit, že nikdy nic krásnějšího nezažila. Z krátkého setkání se rozvinulo přátelství na celý život. Člověk a kůň - jak prosté.

Od této chvíle chodívala pravidelně. Naučila se o koně pečovat, vodit je a nakonec se odhodlala a nasedla. Byl to pro ni úžasný zážitek. Nejkrásnější na tom všem bylo, že paní byla velmi zvídavá a jakmile se objevila, nekonečné dotazy neustále doléhaly na personál. Zakoupila si nějaké knihy, aby se co nejdůkladněji připravila na další setkání s koňmi, kteří se pro ni stali doslova posedlostí. Rodina tuto skutečnost přijala kladně a postupně si zvykli, že babička chodí trénovat. Naučila se ovládat koně ve všech chodech a chuť překonávat pomyslné překážky ji už neopustila.

Dozrál čas k tomu, aby zkusila své první hobby závody. Bylo až neuvěřitelné, že obsadila první místo. Od této chvíle ji už zdravá soutěživost neopustila. Přišly první oblastní závody pro jezdce se zdravotním znevýhodněním a první místo na sebe nenechalo dlouho čekat. Úspěchy však provází občas i beznaděj a zoufalství, to když se v běžném životě nedaří a schází síla zvládat (i pro zdravého člověka) běžné úkony. Ale když je třeba jet ke koním, vše se překoná. Jsou pro ni tak velkým magnetem, že by její život bez koní už neměl smysl. Na otázku, co ji ke koním přitahuje, odpoví: „Já vím, že jsem na svůj věk v tomhle zvláštní, ale nemohu si pomoct. Je to silnější než já."

Vstávání je prý vždy veselejší, když se jede ke koním - a že je to nějaké cestování, než za koníky dojede. Cestuje více jak hodinu vlakem, potom místní dopravou, ať svítí sluníčko, nebo pálí mráz a je chumelenice. Paní to neodrazuje ani v nejmenším. Vzpomínám si na jednu komickou příhodu, když jela vlakem s velkou cestovní taškou na své první velké závody. V nádražní hale upoutala pozornost staršího muže jezdeckým bičíkem vykukujícím z tašky. Začal si ji velmi přísným pohledem přeměřovat. Asi si myslel něco jiného, než že tato dáma v babičkovském věku jede na koňské závody. Když jsme se spolu sešly, moc jsme se této historce nasmály.

Přišel čas zúročit několikaleté ježdění na koni, proto jsme paní postupně připravovali na MČR v paradrezuře. Pocit, kdy stála na krásném druhém místě, byl ten nejúžasnější na světě. Samozřejmě i pro ostatní personál našeho Zookoutku, který neúnavně plní sny a touhy těm, kterým se občas polámou křídla.

Paní B. je 56 let. Její diagnóza se nazývá pervazivní depresivní porucha, která trvá nepřetržitě již několik let. Její zdravotní stav je korigován léky, je pod neustálým odborným dohledem a v současné době je již několik let bez hospitalizací - dochází pouze ambulantně. Do Zookoutku v PL Jihlava dojíždí pravidelně 3x týdně již 6,5 roku, jednak na rekondiční ježdění (pro udržení fyzické i duševní pohody) a od jara do podzimu se každoročně připravuje na paradrezurní závody (v závislosti na jejím zdravotním stavu i dle možností střediska).

Yvonna Horská
terapeutka a cvičitelka
Zookoutek PL Jihlava