Typickými tělesnými znaky jsou v porovnání se zdravými dětmi menší hlava, šikmo posazené oči s kožní řasou ve vnitřním koutku oka, celkově menší vzrůst se sklony k obezitě, hyperflexibilita kloubů a celková svalová hypotonie. Rozumové schopnosti jsou rozdílné, u některých jedinců byl naměřen intelekt nepříliš vzdálený od normy, u menšiny se hodnota pohybuje v pásmu těžké až hluboké mentální retardace, ale průměrná hodnota IQ odpovídá lehké až střední mentální retardaci. V oblasti pohybového vývoje existují mezi jednotlivci velké rozdíly, vývoj motoriky obecně postupuje v typickém sledu jako u ostatních dětí, je však skoro o polovinu pomalejší proti vrstevníkům, lze jej však pozitivně ovlivnit systematickou rehabilitací.

Petra je aktivní 13letá dívka s Downovým syndromem. Výrazněji se u ní projevuje vada řeči, nosí brýle, které ani na ježdění nesundává, a rozumové schopnosti byly v psychologických testech ohodnoceny jako IQ 50. Klientka pochází z velmi podnětného prostředí, oba rodiče jsou vysokoškoláci, maminka si po narození dcery doplnila vzdělání v oboru speciální pedagogika a své zkušenosti předává v „Klubu rodičů dětí s Downovým syndromem". Dívka navštěvuje základní školu s osobní asistencí.

Petra začala chodit na hipoterapii ve svých 6 letech, kdy cílem bylo stimulování svalového napětí, rytmizace a celková motivace. Koně miluje a pobyt na jízdárně jí viditelně zlepšuje pohybové a komunikační schopnosti. Také ráda zpívá. Po dosažení terapeutických cílů postupně přecházela od klasické hipoterapie k aktivitám s využitím koní (AVK), kde dlouhodobým plánem je posílení osového svalstva a rytmizace, navození a udržení korektního sedu, zlepšení orientace v prostoru, koordinace pohybu s koněm, odhad vzdálenosti a celkové zklidnění.

Dívka se na koně vždy těší, pamatuje si den v týdnu, kdy se jezdí, a již od rána chodí s helmou v ruce nebo na hlavě. Koně si vybírá sama (ze 3 koní) a podle toho instruktorka sestaví obsah lekce. Korektní sed na koni zvládá i s jednoduchými cviky, je samostatnější a nevyžaduje podporu jištění. Petře chybí „pud sebezáchovy", na koni neklidně dovádí, proto během lekce jsou zařazovány do rytmu koně říkanky a písničky pro zklidnění a soustředění.

Průběh lekce

Petra přijíždí s tatínkem a radostně běží do jízdárny, se všemi se vítá a zdraví. Dnes si jako koně vybrala Bublinku (jedná se o klidnou chladnokrevnou klisnu plemene slezský norik s širším pružným hřbetem, v klusu výrazně stimulujícím). Nasedá sama z rampy, zavelí „Jedééém!" a vyráží s vodičem koně a terapeutkou na trasu do lesa. Než se zklidní, stále vypráví, co dělala ve škole a jak se těší na výlet s maminkou. Pozornost upoutáme písničkou - oblíbenou je „Já mám koně, vrané koně".

Následuje cvičení na rovnováhu - domeček - stromeček - hříbeček a letadlo, které střídavě zatáčí na strany podle povelu. Po procvičení je schopná jet v poloze „letadlo" i se zavřenýma očima a opakovat cviky. Jako relaxaci si vybrala písničku „Cib, cib cibulečka" a do rytmu koně zpívá a naznačuje trupem taneček.

Přichází nácvik koordinace: Petra mění střídavě polohy na pomalu jdoucím koni jako při cvičení voltiže, nejraději má leh na zádi s oporou o širokou Bublinčinu záď a jízdu pozpátku. Po návratu na jízdárnu většinou za odměnu pomalu zaklusáme s koněm vedeným na ruce. Pro klientku je to největší radost a odměna.

Lidé s mentálním postižením mají stejné základní potřeby jako lidé bez postižení - chodit do školy se svými vrstevníky, mít smysluplnou práci, bezpečný domov, rodinu a přátele, cítit svobodu v rozhodování... K naplnění svých potřeb potřebují tito lidé také podporu a otevřenost společnosti. Podpora a služby by měly být poskytovány také otevřeně - v běžném prostředí, mezi lidmi bez znevýhodnění - nikoli v uzavřeném prostředí ústavů či speciálních škol. Otevřenost je o integraci - jde o přijetí lidí s mentálním postižením do každodenního života, jejich rodinou, známými, sousedy, učiteli, zaměstnavateli, každým z nás.