Želkovice drezurní a zápřahové, hlavně plné frísů

9. 6. 2009 Karolína Fränkelová Autor fotek: Tereza Smetanová

První květnový víkend patřil v želkovické stáji Victory frísům a jejich zdokonalování pod sedlem i v zápřahu a vy si u nás dnes můžete přečíst nejen reportáž, ale také rozhovory s lektory Filipem Minaříkem, Josefem Išem a Luďkem Musilem na téma, jací vlastně ti frízové jsou a jak se s nimi pracuje…

Akci pořádala asociace CSFHO a jejím cílem je mimo jiné podpořit sport s frískými koňmi a ukázat majitelům, že jejich koně jsou univerzálně sportovně využitelní. Většina majitelů si z Holandska vozí březí klisny na chov, takže to bude běh na dlouhou trať.. Semináře se nakonec zúčastnilo celkem 10 koní. Účastníci se se svými koňmi mohli zapojit na jednom místě jak do drezurních, tak zápřahových lekcí, této možnosti nakonec využil ale pouze jeden hřebec. Součástí programu byla i přednáška a prezentace Karolíny Fränkelové o ustrojení jezdce a koně na závody nebo veřejné akce.

Vendula a PieterDrezurní část soustředění vedl akreditovaný trenér British Horse Society Filip Minařík. Po ukončení akce pana Minaříka krátce vyzpovídala Karolína Fränkelová - jak hodnotí jednotlivé účastníky, fríské koně obecně? Na čem je třeba pracovat? Přečtěte si Karolíny shrnutí a krátký rozhovor.

Karolína: Kromě mé maličkosti nastoupily k tréninku další čtyři dvojice, které měly možnost trénovat dvoufázově v sobotu i v neděli. Dalších osm majitelů fríských koní přihlíželo průběžně jednotlivým lekcím ze země.
U jednotlivých lekcí musím ocenit jejich pestrost. Každá lekce (absolvovala jsem s Fabiánem čtyři) byla zaměřena na jiný typ práce. První hodina byla o uvolňovací práci na dvou stopách, ohýbání a prostupnosti. Vzhledem k tomu, že již několik let jezdím víceméně bez dozoru, bylo potřeba usadit v některých cvicích i mne. Druhá lekce byla o změnách ruchu, zachování kmihu a opět hlavně o prostupnosti koně. K mému překvapení jsme přistoupili i k nácviku piaff. Třetí lekce byla zaměřena na správný cval, kontracval a přechody mezi nimi. Správný cval se ukázal jako největší problém většiny zúčastněných frísů. Čtvrtá lekce byla opakováním všeho, co jsme se během víkendu naučili. Nenásilná forma tréninku, schopnost vysvětlit jednotlivé cviky a individuální přístup pana Minaříka ke každému z koní umožňuje rozvinout jeho přirozený talent a nasměrovat jezdce k pokračování v cílevědomé práci doma. Ano, dostali jsme domácí úkol :o)

K.F.: Jak se vám soustředění líbilo?
F.M.: Soustředění bylo fajn. Počasí vyšlo nádherně a byla fajn atmosféra kolem lidí zapálených pro stejnou věc - frísy.

K.F.: Co si jako kvalifikovaný drezurní trenér myslíte o vhodnosti fríského koně k drezúře jako sportu?
F.M.: Kromě zúčastněných koní nemám bližší zkušenost s frísy. Nikdy jsem nejezdil jedince, kteří zůstávají v Holandsku a proto nejsem ani osoba kompetentní k přímému hodnocení fríských koní. Mé názory jsou čistě z hlediska drezurního jezdce a platí pouze v případě zde zúčastněných koní. Frísští koně mají úžasné charisma, expresivní výraz a pohyb, což je pro drezuru nezbytné. Mám za to, že drezura by měla být pro každého koně a nikoliv pouze pro zažitý model teplokrevníka. Díky předsudkům jsou bohužel některými rozhodčími u nás
a-priori odsuzována plemena poníků či jiných extravagantních koní. Líbí se mi, že v Anglii proti sobě závodí např. poníci, španělští koně i německá teplokrevná plemena a že vyhraje opravdu ten nejlepší. Ovšem v Anglii je kvalita rozhodčích velmi dobrá a málokdy se tam setkáte s předsudky proti odlišným plemenům. Osobně nevidím důvod proč nevzít na drerezurní závody i fríse. Drezura je tu pro koně, aby zlepšovala jeho ovladatelnost a kooperaci s jezdcem. Nejde jen o docílení nejvyššího stupně, ale jde o zvýšení jezditelnosti koní na maximum jejich individuálních schopností. Sice ne každý se stane vrcholovým sportovcem, ale není důvod, aby se neúčastnil aktivně závodů nižší nebo střední úrovně. A ti, kteří mají štěstí a talent mohou docílit Grand Prix. Fríské koně nevyjímaje. Obecně bych řekl, že na mezinárodních závodech mohou být frísové handicapováni svou extravagancí. Nicméně to je specifikum tohoto plemene, a proto je mají lidé také rádi. Pro srovnání- líbí se mi kuráž španělských jezdců při nedávných olympiádách, kdy se svými andalusany předvedli sice extravagantní, ale dokonalý Grand Prix test. Přeju i frísům, aby mohli takto zazářit na nejvyšší metě. Proč ne?

K.F.: Pokud jezdec uvažuje o koupi fríse a chce se věnovat drezúře, co by měl jeho kůň splňovat, podle čeho vybrat vhodného koně?
F.M.: Z hlediska drezury bude asi velký počet frísů handicapován nedokonalým cvalem a nižší schopností "spojit se" přes hřbet. Jezdec by se měl podívat, zda má kůň dobrý krok a cval. Neměl by se hned nechat zaslepit okázalým klusem, který mnozí frísové tak nabízejí. Okázalý klus není tak důležitý. Dobrý jezdec může většinou i z velmi obyčejného klusu postupem tréninku udělat okázalý a prostorný chod. Dokonce si troufám říct, že koně, kteří se dopracují okázalého klusu, v něm budou později lepší, než ti jedinci, které obdařila příroda. Tito koně se vlastně již narodili v maximální dovednost a nemohou jít dál. Velmi málo však může jezdec napravit nekvalitní cval či krok. Takto neobdařený kůň bude mít problémy s přechody a později např. přeskoky či piruetami. Samozřejmě je i mezi frískými koňmi mnoho nevhodných (jako ostatně u jiných plemen také) jedinců, ale i na víkendovém soustředění jsem se setkal i s těmi vhodnějšími a myslím si, že stáli za to! Jezdcům doporučuji tedy hledat kvalitu kroku a cvalu a ochotu koní spolupracovat. Mezi frískými koňmi je jistě mnoho takových také.

K.F.: Mohl byste v kostce zhodnotit jednotlivé dvojice účastníků, jejich slabiny, silné stránky, pokrok mezi jednotlivými lekcemi?
F.M.: Vendula s Pieterem byla velmi snaživá dvojice. Pracovali jsme na uvolnění sedu v pracovních chodech a zjemnění kontaktu a myslím si, že tato dvojice docílila úspěchu, přestože zažili i těžké momenty. Hřebec je velmi atraktivní, jezdkyně elegantní a efektivní. Pietrovou slabou stránkou je nesladění pohybu předních vůči zadním nohám, což jej činí zatim velmi nepohodlným. Jezdkyně byla zpočátku handicapována ztuhlostí a krátkými třmeny. Nicméně se mi s oběma pracovalo moc dobře a progres se dostavil.

Karolína s Fabiánem byli doslova okrasou soustředění. Dvojice již pominula trápení koňových let mladých. Velmi divácky atraktivní byla jejich společná příprava a práce na piaff. Kůň občas působí moc krátkým dojmem a jezdkyně měla zpočátku problémy s pozicí loktů a holení.

Honza s Nienke Reina ze Slovenska sice nikdy předtím na jízdárně nejezdil a neznal základní pojmy na obdélníku, nicméně jezdí již dlouho a má dobrou rovnováhu a vše si osvojil rychle. Ke konci lekce si dokonce zajel celý drezurní test. Kobylku zvládl dobře. Myslím si, že se klisna přibližuje mé představě o ideálním drezurním -závodním koni nejvíce ze zúčastněných koní.

Karel na Paale byl velmi dobrý. Kladně hodnotím elegantní sed jezdce i pobídky. Kůň je velmi expresivní, nicméně si myslím, že mu vyhovují kratší lekce, neboť po půl hodině již začíná lehce nespolupracovat. Potřebuje čas. V neděli byl ježděn jezdkyní Danou, která s ním dobře navázala na předešlou lekci a pracovala na cvalu a přechodech. Byla však také po lekci vyčerpána, neboť Paale není zkušený, což jej činí relativně obtížným v otázkách ochoty spolupracovat.

Zuzana na Reinovi měla zpočátku problémy se zvládnutím jeho temperamentu a své ztuhlosti. Na lonži se pak oba více uvolnili a bylo to lepší. Kůň se musí učit více akceptovat jezdcovy pomůcky a chodit po liniích. Mám dojem, že v druhé části lekce se začal tomuto požadavku podvolovat. Nicméně měli pouze jednu lekci. Po dvou by možná měli větší benefit.

K.F.: Je nějaká společná vlastnost, chyba, nedostatek, který vidíte u všech frísů, kteří prošli vaší lekcí ať jednotlivě či v rámci tohoto soustředění?
F.M.: Nemohu říci vyloženě nějakou společnou vlastnost. Všichni jsou individua, snad jen méně ochoty ve cvalu a slabý hřbet. To je však záležitostí dlouhodobějšího tréninku a žádný kůň (snad až na Fabiana) nebyl zatím tak daleko. Nicméně všichni koně byli schopni plnit požadavky jezdců. A mám pocit, že fríští koně chtějí své jezdce také potěšit a mají snahu. To vidím jako nejdůležitější faktor, neboť ten je potom rozhodující.

zapřaháníSouběžně s drezúrou se na jiném místě želkovického areálu frísové pro změnu zapřahali. Josef Iš a Luděk Musil jich dostali do ruky postupně 5 různého věku i stupně výcviku, včetně „syrové" klisny, která dosud neměla se zápřahem (ani s přípravou na lonži) žádnou zkušenost. Diváci se na různých koních mohli přiučit, jak s koňským začátečníkem pracovat a jaké principy dodržovat, aby byla práce bezpečná pro člověka i pro koně. Nejprve se kůň pouze nauzdil, Luděk Musil vodil u hlavy a p. Iš držel opratě. Když to kůň zvládl a zůstal v klidu, následovalo vedení na opratích bez pomocníka u hlavy, dále postrojení, návyk na pohyb postrojů kolem nohou koně a zapřažení staré pneumatiky (která je dostatečně těžká, aby ji kůň cítil za sebou, ale v případě uskočení koně nebo nárazu do nohou nezpůsobí žádné zranění). Zájemci dostali do ruky opratě a vyzkoušeli si, jak je správně držet, jak koně ovládat a jak se za ním pohybovat. Zkušenější koně potom pokračovali prací v terénu zapřažení do páry. Oba pánové nyní působí ve Dvoře „Terezov" v Terezín u Čejče, okr. Hodonín.

Během semináře a po něm si povídala s Josefem Išem a Luďkem Musilem Zuzana Slavíková (a přeložila z moravského nářečí do češtiny :o):

Z.S.: Jak dlouho vlastně pracujete s frískými koňmi?
J.I.: Asi tak 8 let, pár desítek mi jich už rukama prošlo..

Z.S.: Jak dlouho průměrně trvá výcvik koně, který k vám přijde do stáje „syrový", rovnou z pastvy?
J.I.: Aby se něco naučil, je potřeba alespoň 3 měsíce intenzivní práce.

Z.S.: Kolik je potřeba lidí na práci s mladým nezatahaným koněm? Je nutné mít pomocníky? Z vlastní zkušenosti - já jsem svoji klisnu učila tahat jen tak sama, bez pomoci, protože jsem jednoduše žádného pomocníka neměla k dispozici..
L.M.: To je velice nebezpečné a rozhodně to takhle neděláme. Může se stát cokoliv, kůň se lekne, uteče, může Vás pošlapat, zamotá se do postrojů.. Navíc s pomocníkem, který koně zkraje drží u hlavy, kůň i lépe pochopí, co se od něj chce a zbytečně se nenervuje tím, co se najednou děje za ním.

Z.S.: Jak se Vám pracovalo s koňmi, které jste tady v Želkovicích dostal do ruky? Zaujal Vás nějaký z koní?
J.I.: Pracovalo se celkem dobře, měli jsme tu koně jak syrové, tak i otahané a předtím již zapřahané nebo se zkušenostmi z lonžování. Zaujala mě jedna klisna, která předtím neměla zkušenosti se zápřahem, byla velice chápavá a komunikativní, dalo se s ní za půl hodinky udělat to, co s jiným koněm za několik dní.

Z.S.: Jaká jsou specifika fríských koní oproti jiným plemenům, se kterými máte zkušenosti?
J.I.: Každé plemeno je něčím výjimečné. Jednotliví koně jsou stejně jako lidi individuality. Obecně lze ale říct, že jsou frísové chápaví při výcviku a velmi komunikativní. Dostanou se snadno na kolmici a drží přirozené přilnutí, v podstatě jim dáte udidlo a ona jim „spadne" hlava na správné místo sama.. Třeba teplokrevníkům trvá nacvičit správné držení krku a hlavy na kolmici i několik let..
L.M.: Mají přirozené držení krku, dokážou se „zaklapnout", což ale může být někdy na škodu - viděli jsme tu před chvílí klisnu, která tak ohnula krk, že se si o něj úplně zapřela hlavu a zakousla se do udidla. S takovým koně pak nemáte šanci nic udělat, protože nereaguje na udidlo a není jak ho vést, natož zastavit..

Z.S.: Když se vrátím k té jejich komunikativnosti a snadnému výcviku - často se lze dočíst, že frís je kůň pro začátečníky - jak to vidíte Vy?
J.I.: Tak to rozhodně ne. Pokud máte představu, co s koněm chcete dělat a víte, jak na to, frís vám to usnadní, protože rychle a v klidu pochopí, co po něm žádáte. Ale nejdřív to musí umět ten člověk!

Z.S.: No a jak tedy dlouho trvá, než se to naučí ten člověk?
J.I.: Jak u těch koní - každý je individualita. Já se učím celý život... (smích)

Z.S.: Mají frísové i nějaká negativa, se kterými se běžně při výcviku setkáváte?
J.I.: Oproti jiným koním, co mám ve výcviku, jsou frísové lekavější, nebo i hledají, čeho by se mohli leknout, všeho se bojí, nepostojí na místě..

CSFHO bude určitě v podpoře sportu s frísy pokračovat. Nejbližší akcí, kde mohou majitelé zúročit hodiny tréninku, je říjnový svod fríských koní, jehož součástí budou výkonnostní zkoušky jak v drezúře, tak v zápřahu.

Podobné články

Ve dnech 15. až 16. března 2025 se bude konat jedinečný vzdělávací workshop pod vedením dlouholetého úspěšného jezdce spřežení Wernera Ulricha. Tento…

Česká jezdecká federace vás zve na třetí webinář v rámci projektu Paravaulting Worldwide, tentokrát na téma: Sportovní trénink pro osoby se…