Chápu, že se mnohým z vás nechce zatím nic dělat, vždyť ta zima je tak dlouhá. A všichni kdo mají koně jen jako hobby a ne jako zaměstnání, a tím pádem nejsou nuceni za každou cenu jít s nimi něco dělat, tak věřím, že takoví (a možná nejen oni) potřebují nějak „nakopnout". Prostě načerpat pozitivní energii a motivaci do tréninku. A k tomu je nejlepší prostředek zajít někam mezi ostatní koňáky, probrat plány a koňařské aktivity, které chcete stihnout za sezonu. Určitě vás potěší, že i ostatní mají podobné starosti a řeší nějaké obtíže, stejně jako vy.

Příležitost k takovému setkání a navíc možnost se něco naučit měli všichni milovníci koní právě minulý víkend - 13. a 14. února v jezdeckém areálu stáje Dvůr Židovice. Ing. Vladimíra Pospíšilová zde uspořádala kurs horsemanshipu pod vedením odborníka na slovo vzatého Václava Bořánka.

K dispozici byla krytá hala, takže všichni byli schovaní před rozmary zimního počasí. Naštěstí byl ale výjimečně krásný slunečný den, a tak se chvílemi zdálo, že venku by to bylo o něco příjemnější. V hale byly naštěstí pro účastníky připraveny teplé nápoje pro zahřátí, i židličky s dekami, aby člověku nebyla zima od spoda :-). Vydržet se tak dalo opravdu úplně s přehledem. No a ti, co byli v aréně s koňmi, snad tolik zahřát nepotřebovali, protože o to se postarali koníci a pohyb kolem nich.

Tím se dostáváme k tomu, že účast byla možná jak přihlížejícím, tak i několika nadšencům s vlastním koněm. Vzhledem k tomu že Židovice už jsou delší dobu centrem nejen kvalitních parkurových jezdců, ale je zde i silné westernové osazenstvo, bylo zde příkladné, jak při tomto stylu tréninku nezáleží na vašem „vyznání". Sešli se příznivci i jezdci obou jezdeckých směrů. Záběr kursu byl široký, proto byl rozdělen na dva dny.

Sobota:

První den se řešila práce ze země. Pan Bořánek měl příležitost vysvětlit i ukázat všem nejzákladnější principy své práce s koňmi, aby si to pak každý se svým koňským partnerem mohl vyzkoušet.

Jednalo se o cviky patřící do koňské „mateřské školky", jak pan Bořánek tuto fázi tréninku pojmenoval. To znamená základní prvky, které může zvládnout a používat se svým koněm úplně každý. Cviky, které vám umožní být se svým koněm více naladěni na jedné vlně - tedy být tam víc pro koně, než pro sebe, a získat jeho pozornost, respekt a zároveň důvěru. To jsou věci, bez kterých byste neměli pokračovat dále. Pokud vám totiž třeba jen jedna z věcí chybí, dříve nebo později se vyskytnou nějaké komplikace. Pro některé účastníky to byly úplně nové poznatky, pro jiné už známé a vyzkoušené pravdy, které si potřebovali jen ujasnit, či doplnit do pomyslné skládanky vědomostí. Nicméně několik nových poznatků si jistě odnesl každý.

Jedna z důležitých zásad práce s koněm, kterou je potřeba si neustále připomínat, je opravování koňských „chyb". Člověk má tendenci už předcházet koňské chybě tím, že ho neustále koriguje, aby ji neudělal. Lepší cesta je nechat koně chybu udělat a pak jí opravit. Vztahuje se to úplně na všechno - jak na neustálé pobízení při lonžování, aby nám kůň nepřešel do jiného chodu, nebo aby nezvětšoval či nezmenšoval kruh, neměnil směr. Stejně tak to platí v sedle, kdy si kolikrát člověk uvědomí, že koni dává znatelnější pobídky, aby mu na „oblíbeném" místě nevybočil, místo aby počkal, až kůň chybu udělá, a pak jí opravil. Taková maličkost a jak dá člověku zabrat, aby se mu automaticky ruka či noha nezačala hýbat už předem.

Kromě toho přišla na řadu také otázka lekavosti koně a našich reakcí. Lidská reakce totiž mnohdy spíš jeho lekavost zhoršuje a je kontraproduktivní. Ideální stav by byl koňské leknutí ignnorovat, ignorovat věc, které se lekl, a nenutit ho se s tím „strašákem" seznamovat. Jedině tak se s námi kůň může cítit bezpečně, protože ho nevystavujeme zbytečně stresovým situacím. A časem si takových míst přestane všímat právě proto, že se s námi bude cítit v bezpečí. Takových zdánlivých maličkostí, které vám umožní s koněm lépe vycházet, bylo samozřejmě na programu více.

Neděle:

Další den pokračoval stále „mateřskou školkou", tentokráte ale ze sedla. Řešili se základní cviky na uvolněnost a prostupnost koně. Dokud totiž koně nemáte uvolněného, nemůžete pak od něj čekat pohotové a hlavně pohodové reakce. A uvolněním se nemyslí jen vyklusat kolem jízdárny, až se rozdýchá a zahřeje, ale je tím myšlena celková uvolněnost psychická i fyzická. Kůň by měl po opracování nadlehčit předek a veškerá energie pak bude vycházet od jeho zádi. To by mělo být cílem všech jezdců, ať už mají sportovní ambice, či si jen rádi občas zatrénují. Je to totiž další z klíčů k získání pohodového dobře reagujícího koně.

Při uvolňování koně bylo hodně zdůrazňováno ohýbání koně, což se dá procvičit již ze země, takže s tímto cvikem pan Bořánek vlastně navázal na předchozí výukový den. Také se věnoval tématu udržení směru a rytmu - což jsou prakticky jediné dvě věci, které má na starosti váš kůň. Nacvičovalo se v kroku i klusu a i tady se uplatnilo pravidlo z předešlého dne: „neupravuj, ale opravuj", o kterém jsem se již zmínila, kdy jezdec neustále nepobízí v konkrétním chodu, nehlídá nohama přímost pohybu koně, ale opraví vždy až vzniklou chybu.

Další důležitou věcí, která následovala a která má zásadní vliv na uvolnění koně, je správné couvání. Aby člověk naučil koně uvolněně couvat, musí mu umožnit protáhnout krk dopředu a dolů. Pokud kůň zvedá hlavu sám od sebe, je to známka jeho krečovitosti a ztuhlosti. Pokud mu jí zvedáme přílišným taháním za otěže, je to ještě horší, protože ho vlastně ztuhlosti sami učíme. Právě u tohoto cviku je velmi důležitá souhra a jemnost našich pobídek.

Účastníci měli možnost si vyzkoušet ještě několik dalších cviků, které jsou součástí základní práce s koněm, a pan Bořánek vše srozumitelně a trpělivě vysvětloval, aby měli možnost pochopit i na koních nesedící diváci. Informací a typů k lepší spolupráci s koněm bylo hodně, a tak měli účastníci jistě hlavu i zápisníky plné nových poznatků.

Další výukový den rychle uběhl, přesto zbyl ještě čas na konkrétní dotazy a ukázku práce na lonži s koníky, kteří své pánečky trošku zlobili. Pan Bořánek ochotně vyzkoušel s koníkem, co bylo nutné, a vysvětlil, na co se zaměřit, aby lépe spolupracoval. Myslím, že všichni měli o čem přemýšlet a také získali novou chuť a motivaci pro nadcházející sezonu - jak svému koni spolupráci s námi maximálně zpříjemnit.

Co říct závěrem. Snad jen, že mě samotnou svrběl zadek a kdybych nebyla v sedmém měsíci těhotenství, jistě bych motivovaná z tohoto kursíku na svého koníka hned doma po návratu vylezla a zkoušela, jak by nám to šlo. Ale nedá se nic dělat, na tohle si musím ještě nějaký ten pátek počkat. Většině z vás ale nic nebrání v tom se pokusit najít si ke koni tu lepší cestu. Kdo takový kurz ještě neabsolvoval, vřele doporučuji, protože i když třeba máte pocit, že z knížek toho víte dost, takto ucelený kurs vám pomůže pospojovat si všechny ty střípky informací krásně dohromady a posune vás zase o kousek dál.