British Horse Society se představuje

16. 4. 2008 Katka Lipinská Autor fotek: Luboš Lipinský

Filip Minařík je jedním z mála instruktorů, licentovaných British Horse Society, který u nás působí. Inicioval založení a registraci prvního BHS centra u nás na Farmě Gex ve Všeticích. Po jeho zrušení nyní buduje vlastní areál nedaleko Neveklova a spolu se svou přítelkyní Katkou Bártovou se v omezené míře věnují přípravě drezurních koní podle britského vzoru. Oba absolvovali několik dlouhodobých pobytů ve Velké Británii, kam stále pravidelně dojíždějí a dál se vzdělávají u drezurních kapacit jako je David a Serena Pincus nebo Gisela Holstein. Tento rozhovor by Vám mohl představit myšlenky BHS a způsob trénování.

Co je vlastně BHS, čím se zabývá a kde a jak působí?

BHS je organizace, která angažuje v několika směrech. V první řadě se snaží zlepšit kvalitu péče o koně. Stable management je velmi důležitou součástí BHS. Stáje, akreditované BHS splňují vysoké standardy péče o koně, jsou registrované v seznamu a pravidelně kontrolované BHS instruktorem. Stáj se statusem BHS je v celém světě zárukou kvalitní a profesionální péče o koně. Což považuji za jeden z nejvýznamnějších benefitů této organizace pro jezdecky méně vyspělé země
Další podstatnou aktivitou BHS je propracovaný systém výcviku koní a výuky jezdců. BHS zastupuje všechny jezdecké disciplíny, od póla, přes drezuru a parkúr až po military. Má propracovaný systém vzdělávání, kde se klade velký důraz zejména na umění předat své poznatky a zkušenosti začínajícím a méně pokročilým jezdcům. Bezpečnost koní a jezdců je přitom na prvním místě.
Pole působnosti BHS je mnohem širší, například se zasazuje o zrušení transportu jatečních koní, apod., ale nejdůležitější oblasti jsou ty dvě výše.

Jak se člověk stane BHS instruktorem?

Možností studia je několik. Počínaje vystudováním školy, college v Anglii přes vzdělávání u akreditovaných trenérů v BHS centrech až po samostudium z knih. Důležité je absolvování zkoušky v Anglii. Vlastně těch zkoušek je několik, je to celá hierarchie vzdělávání. Nejprve jsou tři jezdecké zkoušky, po úspěšném absolvování následují dvě úrovně pedagogických testů. Každá z jezdeckých zkoušek zahrnuje jak ježdění, tak teoretickou část a také praktickou část ve stáji, v níž uchazeč musí prokázat přiměřené znalosti i dovednosti ohledně péče o koně a managementu. Nejvyšší úrovní je BHS fellowship.

Filip Minařík

Pojďme k ježdění a trénování, což je asi pro většinu lidí zajímavější. Co považuješ za základ celého trénování a ježdění a z čeho vycházíš?

Při výcviku je nejdůležitější znát základní potřeby a chování koně a to jak obecně, tak toho konkrétního, se kterým pracuji. Klíčové je pozorovat koně, odhadnout, co konkrétní kůň potřebuje a co si mohu dovolit a nejít proti jeho přirozenosti. Zejména u mladých koní je velmi důležité nejít do konfliktu. Jezdec i trenér si vždy musí ve výcviku stanovit priority. U mladého koně považuji za jednu z priorit právě vyvarovat se konfliktů.

Co ještě považuješ za důležité u mladého koně?

Velmi důležitá je všestrannost. Častou chybou je příliš brzká specializace koně. Spousta koní u nás má například jen skokový výcvik a na přiježdění se často zapomíná nebo se opomíjí, ale i spousta drezurních koní je příliš brzy specializovaných jen na drezuru. Já s mladými koňmi vedle práce na jízdárně chodím i do terénu, jednou týdně skáčou... já se hlavně snažím svým koním umožnit, aby zůstali koňmi, proto je-li to možné, chodí do výběhu, i na procházky na ruce.
Mladému koni je zapotřebí dopřát čas, trenér by měl být trpělivý a v začátcích dlouho dělat jednoduché věci a koně spíše šetřit.

Filip Minařík, instruktor BHS

Co když narazím na problém?

V případě problémů je potřeba slevit z nároků, vrátit se o krok zpět a hlavně, koně zbytečně netrestat. Samozřejmě, že koně se cvičí pomocí odměn a trestů, ale trestem by mělo být např. zpřísnění pomůcek, trest by se nikdy neměl zneužít. Kůň by měl být při lekcích relaxovaný a nepracovat pod stresem. Měl by být odměňován, dlouhou otěží, pochvalou a čím je mladší, tím více by mělo být pochval. 99% jezdců umí trestat, ale zapomíná chválit.

Když jsi nakousl ty chyby, co považuješ za nejčastější problémy nebo chyby jezdců, myslím hlavně těch českých?

Častý je problém v sedu, přičemž sed je základ. Mnoho jezdců bylo učeno se držet koleny, nejsou pak schopni uvolněného sedu a správného působení na koně. S tím souvisí, že neumějí dostat koně "před holeň". Mnoho jezdců má také zlozvyk ježdění na příliš dlouhých otěžích, v domnění, že tak působí na koně jemněji. Potřebují-li ale pak provést zádrž, nemohou použít jemnou vibraci prstů, ale působí lokty či celým tělem. Výsledkem je nejen nepřesné provedení, ale někdy až hrubé působení na koňskou hubu.

Jsou čeští jezdci v něčem dobří ve srovnání třeba s těmi anglickými?

Zdá se mi, že čeští jezdci mají přirozený talent pro skákání a velkou schopnost následovat pohyb koně. Líbí se mi také, že je u nás spousta lidí, kteří se chtějí učit.

Nyní k tvému trénování. Máš nějaké specifika třeba ve vedení hodin nebo jak obecně postupuješ?

Struktura mých lekcí je standardní. V první řadě se s koněm a jezdcem seznámím. Kromě informací o koni, jeho věku, úrovni, specifikách mě zajímají zkušenosti a představy jezdce. Co vlastně s koněm chce dělat, jaké má ambice, co od lekcí očekává. Na začátku samotné hodiny je nejprve potřeba koně zahřát. Následuje přivádění koně na pomůcky, výsledkem by měl být kůň reaktivní na holeň a jdoucí na otěži. S tím přichází i pravidelný rytmus a uvolnění. Poté je možné začít pracovat na něčem novém, tedy hlavní náplň lekce. U mladých nebo špatně ježděných koní ale může být hlavní náplní lekce i samotné přivedení koně na pomůcky. Před koncem hodiny se kůň "zchladí" něčím známým a méně náročným, např. prací v klusu v hezkém tvaru. Na začátku a na konci hodiny samozřejmě jezdci koně důkladně okrokují koně na dlouhé otěži. Přestávky a odměnění koně dlouhou otěží zařazuji i během lekce, jak by mělo být zvykem.
Struktura mých lekcí zůstává víceméně stejná, ale cviky jako prostředky k dosažení cílů, "šiju" na míru každému koni.

Filip Minařík, instruktor BHS

Sedáš si na koně klientů?

Jedno z doporučení BHS zní, že instruktor má být vždy v jezdeckém úboru, aby byl připraven si na koně kdykoli v případě potřeby sednout a daný cvik žákovi předvést. Takže ano, je-li to potřeba.

Pověz mi ještě, co považuješ za důležité pro výuku jezdce a máš-li nějaké doporučení...

Bezpečnost koně a jezdce při tréningu kladu na první místo. Mimoto by jezdec, který se učí, měl mít vhodného, nepříliš těžce jezditelného a dobře přiježděného koně, schoolmastera. Kůň musí umět jezdce dobře vzít na hřbet a umět chodit na otěži, aby dal jezdci možnost zažít pocit ze správného ježdění. Důležitý je výcvik v sedu na lonži a kombinovat ježdění se třmeny i bez nich.
Chce-li být člověk dobrým jezdcem, je potřeba spojit teorii ježdění, znalost historie a zároveň tréning pod zkušeným trenérem, který umožní co nejlépe zvládnout praxi. Zejména znalost historie je věc, která se neprávem opomíjí, ale skutečně člověku pomůže znát slavné jezdce z historie, vědět kdo byl Baucher nebo Caprilli, jak se sami jezdecky vyvíjeli a co nového do jezdeckého sportu přinesli.

A měl bys ještě nějaké zajímavé doporučení na závěr?

Mít otevřenou hlavu, nebránit se novým poznatkům a metodám, o věcech přemýšlet a a priori nic neodsuzovat bez podrobné znalosti. A snažit se získávat informace z dobrých zdrojů, které jsou zejména u nás ještě dost omezené.

Podobné články

Česká jezdecká federace ve spolupráci s programem FEI Solidarity zve majitele/manažery stájí, ošetřovatele, trenéry a jezdce k účasti na FEI…

Ve dnech 15. až 16. března 2025 se bude konat jedinečný vzdělávací workshop pod vedením dlouholetého úspěšného jezdce spřežení Wernera Ulricha. Tento…