Arthur Kottas-Heldenberg na Panské Líše

9. 3. 2011 Katka Lipinská Autor fotek: Diana Šilhánová

Ve dnech 5. - 6.3. proběhlo již druhé soustředění s rakouským mistrem v České republice. Organizace se spolu s Julianne Weinberg-Lessing zhostila Ema Jančářová, setkání proběhlo v Brně na Panské Líše. Zúčastnila jsem se tentokrát bez koně, ale přesto přináším alespoň krátkou reportáž s fotografiemi ze sobotního odpoledne.

Julianne WLZa krásného slunečného odpoledne se vystřídalo pět dvojic na úrovni S-T a pan reitmeister se všem věnoval s obvyklou profesionalitou, umem a trpělivostí. Jako první po obědě nastoupila dlouholetá baronova žačka Julianne Weinberg-Lessing s nádherným kladrubským hřebcem Joe Black. Měli jsme tedy příležitost vidět, kam dlouholetý trénink tohoto mistra vede, a osobně mohu říci, že se mi jejich předvedení moc líbilo. Pracovali na T úrovni, mají prý již nějaké zkušenosti z IM1 a plánem je postup výše. Měli jsme možnost vidět kromě klasické ohýbací práce - polovičních překroků a dovnitř plecí ve všech chodech i přechody do a z piafy na stěně a na vlnovce a především přeskoky a přeskokové řady, jimž se v hodině nejvíce věnovali. Cílem výuky bylo, aby kůň prováděl přeskoky rovný.

 

 

Lucie SoustružníkováDalší dvojicí byla Lucie Soustružníková s mladou klisnou jménem Fieela. Klisna byla opravdu krásná, ale v tomto prostředí působila poněkud vznětlivým dojmem. Hned při úvodním představení proto pan reitmeister upozornil, že drezurní kůň nemá předvádět jen energické chody a být dynamický, ale že je nutná i velmi dobrá poslušnost koně, tedy v tomto případě zůstat klidně stát, když to jezdec vyžaduje. Pak již došlo na samotnou práci, po ohýbání se dvojice věnovala zejména práci na přechodech, při nichž klisna měla tendenci nechávat záď trochu za sebou. Jednou z rad pana reitmeistera bylo, aby, pokud jezdkyně cítí, že kůň není dobře pod sebou, nejprve zlepšila stav v rámci chodu, tedy zaktivněním pohybu a následnou poloviční zádrží, než se pustí do přechodu. Při přechodech ze cvalu do kroku pak dvojice prováděla malé kruhy, které opět pomohly klisnu shromáždit a na přechod připravit. Vyskytla se drobná kolize, v určitém okamžiku Fieela došla nejspíš k názoru, že už toho má dost - ať už jí vadilo publikum, cval na malých kruzích nebo ostruha - a rozhodla se místo přechodu do kroku raději kozlovat. Co na to pan mistr? „Nech toho! Nebuď hloupá,..." opakoval. Posléze ještě přidal „... nebo půjdeš tahat do lesa." Nevím, zda zabrala tato rada nebo odebrání ostruh jezdkyni (na začátku lekce přišla i o bič), ale klisna se umoudřila a předvedla ještě několik pěkných přechodů cval-krok.

Filip MinaříkNásledovala „chlapská dvojice" - Filip Minařík a jeho Storm. Přestože i tato dvojice již úspěšně soutěžila na úrovni S, pracovalo se zde na úplně jiných věcech - především na srovnání pozice jezdce a jeho ruky, která nebyla úplně optimální. Také na uvolnění Storma, který sice většinu času činil dojem koně „na otěži", ale pouze kvůli ohnutému krku, hřbet byl tuhý a prohnutý. Velká část práce proto spočívala v uvolňování a vytahování koně do otěže v pozici dopředu a dolů v klusu i ve cvalu. Hodně času pan baron věnoval opravování pozice jezdce - zejména vzpřímení horní části těla a posunu ruky dopředu před sedlo - a vysvětlování, jak by měl jezdec na koně působit a co by měl dělat, aby umožnil koni korektní práci.

 

 

Hana RechováPo Filipovi Minaříkovi nastoupila Hana Rechová s krásným ryzákem Valátem. Jednalo se evidentně o velmi zkušeného a výborně přiježděného koně také na úrovni minimálně S. Pro což svědčila i plná uzda. Krom méně aktivní zádi nebylo koni příliš co vytknout, pan reitmeister se proto i zde věnoval především sedu jezdkyně - shledal jej jako málo uvolněný zejména v oblasti pánve a beder. Ztuhlost potom přecházela i výše až do ruky, což v kombinaci s plnou uzdou nebylo úplně to pravé ořechové. Pracovalo se na dvou stopách a bylo zařazeno i hodně cvalové práce, ve cvalu se jezdkyně evidentně cítila lépe. Prospělo i ježdění bez třmenů, které mistr naordinoval. Pan reitmeister radil využít každé příležitosti ke cvičení, která pomůže uvolnit oblast beder a pánve, a to nejen na koni. Doporučoval například cvičební obruč, tzv. hula-hop. Toto doporučení se samozřejmě netýkalo jen zmíněné jezdkyně, ale bylo směřováno i k publiku.

 

Michal KnoflíčekPosledním sobotním „pánem na holení" byl Michal Knoflíček s koněm Clipp. Dvojice soutěží na úrovni ST a oku lahodil zejména opravdu krásný sed jezdce. Nikoli poprvé jsem si povzdechla, že by pro ježdění možná bylo príma být chlapem.:-) Tato dvojice ukazovala v zásadě dva problémy - poněkud neklidné přilnutí, kůň sice nezvedal hlavu ani se nijak zásadně nebránil, ale poklepával jí (na jednu ruku více), takže chvílemi působil dojmem, že pokulhává. Pan baron také komentoval, že by se mohlo stát, že za toto bude na závodech vyloučen pro kulhání. Mimoto mi připadalo, že byl trochu „dlouhý vzadu" a nebylo to dáno jen stavbou těla koně. Nejprve se trenér snažil koně co nejlépe uvolnit s důrazem na naprosto klidnou ruku jezdce: „nesmíš otěž stále nabízet a zase zkracovat, to vyprodukuje toto pokyvování. Ruka musí zůstat klidná a na místě." Problém ale nezmizel. Pracovalo se také na školním kroku - velmi klidném, pomalém, shromážděném a čtyřdobém kroku, posléze na malých kruzích a přechodech. Předpokládám, že cílem bylo kromě uvolnění koně i snaha lépe shromáždit záď a koně „spojit". Pan reitmeister ale podotkl, že tento problém během jedné hodiny zcela jistě nevyřeší.

Při tomto soustředění jsem zjistila, že jízdu po středové čáře (kterou mě pan reitmeister tak potrápil minule ve Slatiňanech) používá rád a často a i tentokrát jí testoval všechny zúčastněné. Tak trochu mě potěšilo, že v tom nejsem sama, že i zde se našlo hned několik jezdců, kteří s ní měli problém. Pan Kottas se dokonce několikrát optal, kde že je tady u nás ta středová čára. Takže cvik „ze středu", malé kruhy a překroky ze středové čáry jsou u nás zřejmě obecně opomíjené. Stejně jako doplňková cvičení mimo koně a rozcvičování před ježděním, což prý jezdci snad jako jediní sportovci k velkému podivu pana reitmeistera nepraktikují.

Během celého soustředění se pan baron věnoval nejen trénovaným dvojicím, ale i divákům, opakovaně zjišťoval a zodpovídal dotazy, týkající se nejen trénovaných koní, ale i témat, se soustředěním nesouvisejících. Například vlastních problémů diváků s jejich koňmi. Z mého pohledu se tedy jednalo o přínosně i velmi příjemně strávený čas, nemluvě o bezchybné organizaci a příjemně vyhřáté hospůdce s výborným punčem.:-)

 

PS: Trošičku zpožděně mi dorazily dojmy organizátorky a účastnice Emy Jančářové, dovolím si je proto po vyjití článku přidat jako (další) PS: "Když jsem se od Julianne dozvěděla o možnosti tréninku s Arthurem, byl to pro mě splněný sen. Účastnila jsem se jeho předchozího semináře v Kladrubech a musím říct, že tehdy potvrdil, že to, co jsem doposud jen četla, je pravda: je to skutečně mistr. Na lokalitě Panská Lícha jsme se dohodli zejména kvůli příjemnému prostředí, zázemí pro jezdce i diváky a dobré dojezdové vzdálenosti z Vídně. Trénink se od klasických soustředění lišil hlavně tím, že se neúčastnili pouze jezdci, ale i diváci. Tato účast byla velmi interaktivní a diváci se v průběhu kliniky měli možnost se neustále ptát na jednotlivá cvičení či vlastní příbuzné problémy. Jedinou nevýhodou bylo, že lekce trvala pouze půl hodiny, takže mi strašně rychle utekla:-)"

PPS: Touto krátkou reportáží toto přínosné soustředění neodbudu - další díl Tváří současné drezury bude věnován právě Arthurovi Kottas-Heldenbergovi a dvě z výše uvedených dvojic rozebereme detailně včetně konkrétních rad pana reitmeistera. Takže zůstaňte s námi.:-)

PPPPPS: Omluvte prosím nižší kvalitu fotografií, v hale nebyly optimální fotografické podmínky.

Podobné články

Semináře Jak na přepravu a nakládání koní a Manipulace s koňmi v krizových situacích se budou konat ve dnech 13. – 14. ledna 2024 v areálu Q Ranch…

Asociace chovatelů miniaturních koní pořádá v sobotu 1. dubna 2023 od 9:00 hodin vozatajský seminář s mistrem opratí Ladislavem Jirgalou.