Křížem krážem světem koní – v nejslavnějších obrazech

Když se cesty lidí a koní před tisíci lety spojily, stal se kůň nejen pomocníkem, ale také vděčným a častým námětem umělecké tvorby. Pokud jde o nejslavnější obrazy koní, pak se na čelních místech autoři žebříčků většinou shodují. Která díla to jsou?
Pořadí je samozřejmě ošemetné, nicméně jej lze brát nikoliv jako žebříček, ale spíš seznam.
1 Whistlejacket – George Stubbs (1762)
Umění se nerodí na plátně, ale v myšlenkách, prachu cest, rušných uličkách i mezi mrtvými těly. Znalec anatomie a malíř George Stubbs (psali jsme o něm ZDE) z nevábného, páchnoucího materiálu vytěžil drahokamy v podobě dokonalých obrazů. Tím nejznámějším je Whistlejacket.
Kůň v dokonalé rovnováze při levádě po nás blýskne očima z ohromného plátna o rozměrech 296 x 248 cm, které je s jednobarevným pozadím vyhrazeno pouze jemu – jeho kráse, dokonalosti, ušlechtilosti. Současníci Stubbse podezírali, že svou zakázku pro druhého markýze z Rockinghamu prostě nedokončil, nicméně toto bylo později vyvráceno.
Whistlejacket (mrkněte na původ) se narodil roku 1749. Jméno je název léčivého moku z trnkového ginu a karamelizovaného cukru. Jeho životním údělem byla dostihová dráha a proslavil se vítězstvím v dostihu na 4 míle v roku 1759 (všimněte si – bylo mu deset let) v Yorku, kde svému majiteli přinesl 2000 guineí. Jeho dostihová kariéra trvala 6 let a údajně platil za poněkud divokého a obtížně zvladatelného koně. Tři roky po svém vítězství v Yorku získal daleko větší slávu a nesmrtelnost v obraze, který v roce 1996 získala Národní galerie v Londýně za 18 milionů liber.
2 Kůň napadený lvem – George Stubbs (1769)
Ani tento obraz ve výčtu top ten nechybí. Na téma koně versus šelma namaloval Stubbs několik obrazů. Nejznámější je ten, kde šelma do těla koně zarývá své zuby. Syrová a krutá scéna je věrohodná, ale např. obraz koně vyděšeného z přítomnosti číhajícího lva je zvláštní, protože kůň by se pravděpodobně ve volnosti nezdržoval ani zlomek vteřiny, ale zvolil by útěk. George Stubbs „údajně“ strávil nějakou dobu v Africe, kde viděl útok lva na koně a tento zážitek pak zpracoval ve svých obrazech. Podle výzkumu z roku 1965 však Stubbs v žádné Africe nepobýval a skutečnou inspirací mu byla antická socha koně a lva, kterou viděl v roce 1754 v Římě.
3 Napoleon při přechodu Alp – Jacques-Louis David (1801)
Velmi působivý obraz může poněkud kalit znalost reality – Napoleon se přes Alpy trmácel na mule, kterou mu vedli. Nicméně, pokud by si měl člověk zvolit do velmi obtížného, hornatého terénu zvíře čeledi koňovitých, pak mula je skutečně chytrá volba. Zasněžené vrcholky hor také nesedí – Napoleon překračoval Alpy roku 1800 v létě. Nic to nemění na tom, že Napoleon možná nebyl kultivovaný jezdec, avšak velmi odvážný. Jeho koňským avatarem byl arabský kůň Marengo.
Na obraze Napoleon překonává divoký terén Alp v silném větru na majestátním a ohnivém koni, v pozadí jeho jednotky, kterým velí, na skále na spodní části obrazu je vytesáno jeho jméno zřetelně, zatímco Hanibalovo o něco níže už ostré kontury ztrácí stejně jako jméno Karel Veliký. Drsná krajina, vichr a bujný, majestátní oř výrazně kontrastují s klidem a sebejistotou Napoleona. David tak vykresluje odvahu a vnitřní sílu vojevůdce. Propaganda, kterou Napoleon brilantně využíval.
Obraz „Napoleon franchissant les Alpes“ najdeme v Národním muzeu zámku Malmaison na levém břehu Seiny, cca 15 km od centra Paříže. Je velký – 260–220 cm. Výjev měl 5 stejně velkých verzí.
4 Epsomské derby – Théodore Géricault, 1821
Malíř samouk, kterého od mládí fascinovali koně svou krásou. Dokonce krátkou dobu pracoval v královských stájích ve Versailles. Inspiroval se u různých malířů, nejvíce ho ovlivnil Eugene Delacroix. Obraz The Derby Epsom nás praští do očí nohosledem cválajících koní. Obě přední a obě zadní jdou současně a jsou natažené, což má zdůraznit maximální rychlost koní. V 19. století bylo takové ztvárnění cvalu u koní běžné až do roku 1878, kdy Eadward Muybridgen díky fotografii, která „zastavila“ koně ve cvalu, ukázal skutečný nohosled. Zajímavé je, že se realita cvalu lidem nelíbila a horlivě se o tom debatovalo ještě o sto let dále. Dokonce se hovořilo o tzv. výtvarné metafoře (Kennedy, 1982) – když může existovat literární metafora, proč by nemohla existovat ve výtvarném umění? Metafora rychlosti? Z Géricaultových obrazů, kterých zas tak mnoho nebylo, zaujme člověka od koní, možná více než Epsomské derby, obraz koně v bouřce. Postoj koně geniálně vyjadřuje skryté napětí, kterému už jen chybí zvukový efekt dechu, který si jistě v duchu doplníme.
Ironií osudu je příčina smrti tohoto velkého malíře a milovníka koní – jeden z objektů jeho zájmu ho shodil a Géricault na následky pádu zemřel.
5 Koňský trh – Rosa Bonheur, 1853
Věhlasná francouzská malířka chodila dvakrát týdně po dobu roku a půl na koňské trhy v Paříži. Když pak roku 1853 pařížské výstavě představila své nedokončené dílo Le Marché aux Chevaus, byla to senzace. Už v té době byla proslulá svými dokonale realistickými obrazy zvířat, ale velkoformátová olejomalba (244,5 x 506,7 cm) kritiky uchvátila. Podruhé byl obraz vystaven na světové výstavě roku 1855. Koně, které si vybrala jako model, jsou percheroni vedení na trh. Je jich plný obraz v dynamickém pojetí – v klusu, ve cvalu, vzpínající se, s vojáky na hřbetě. Obraz je ve sbírce Metropolitního umění v New Yorku, ale pokud za ním nechcete cestovat tak daleko, jeho reprodukci můžete vidět na zámku ve Slatiňanech. Rosa Bonheur byla na svou dobu velmi emancipovaná, finančně nezávislá, oblékala se jako muž, kouřila doutníky a s první partnerkou žila 40 let.
6 Kůň vyděšený z bouřky – Eugène Delacroix, 1829
Hlavní představitel romantismu úžasně propojil emotivní náboj krajiny a zvířete. Bouřková obloha nad nedozírnou plání oslňuje koně mihotajícím bleskem, zarudlé oči a rozšířené nozdry prozrazují paniku. Pohyby jsou prudké, vichr mu zvedá hřívu, ocas zvedá do opačného směru. Kůň v očích romantiků představuje sílu, ušlechtilost, vášeň a emoce. A přesně takový je tento obraz, byť se nám na první pohled může zdát bělouš nepřirozeně rozhozený, jakoby v agónii. Mnohem subtilnější Géricaultovo ztvárnění strachu koně z bouřky je možná působivější.
Připomněla bych ještě jeden obraz tohoto malíře, který se v obvyklých žebříčcích nevyskytuje. Je to Souboj arabských hřebců ve stáji z roku 1860. Na své cestě po Maroku byl svědkem půtky hřebců a tento výjev ho natolik uchvátil, že vzniklo dílo, ze kterého mrazí.
7 Dva jezdci na pláži – Max Liebermann, 1901
Obraz německého impresionisty patřil mezi tisíce děl ukradených nacisty během 2. světové války. V roce 2012 německá policie v domě syna Hildebranda Gulritta, známého jako Hitlerova obchodníka s uměním, zajistila i toto vzácné dílo a obraz byl navrácen rodině Liebermannových, která se ho rozhodla prodat. V roce 2015 byl vydražen za 2,9 milionů liber. Pro nás dnes představuje toto dílo i zajímavý vhled na vývoj jezdectví v průběhu času. Oba koně jsou pod kontrolou spíš silného působení otěží, což v podstatě ilustruje stav jezdectví s nástupem průmyslové revoluce a vzniku bohaté vrstvy lidí, kteří v jízdě na koni viděli spíše sport než umění. Ruku v ruce s popularitou dostihových koní technika holeň-otěž posloužila pro rychlý výcvik a možnost oddávat se zážitkům na hřbetě koně bez dlouholetého školení mistry jezdeckého umění a vysoce vzdělaných školních koní.
8 Žena s koněm – Jean Metzinger, 1912
A máme tu představitele kubismu, „divných kostek“. Obraz Metzinger rozložil na fasety (plošky), které jsou ztvárněné z různých úhlů pohledu. Co na obraze vidíte? To podle autora záleží na „kreativní intuici“ pozorovatele. Někdo může vidět ženu jedoucí na koni, jiný ji vidí vedle koně a další nemusí koně vidět vůbec.
„Existuje tolik obrazů daného předmětu, kolik očí se na něj dívá. Existuje tolik variant obrazu, kolik je myslí, které ho dokážou pochopit.“
Obraz o rozměrech 160 x 130,5 cm najdeme v Národním muzeu umění v Coppenhagenu.
9 Start v Newmarketu – Sir Alfred Munnings, 1937
Když koně a umění, pak nemůže chybět jméno Munnings. O tomto umělci jsme již psali v obsáhlém článku, zde jen do první desítky slavných obrazů doplníme dokonalé ztvárnění atmosféry na startu dostihu. Dokázal zachytit nervozitu i výbušnou energii, kterou jezdci drží před startem jako nataženou gumu praku, jejíž napětí pak vystřelí kámen do dálky. Obraz je v soukromé sbírce a jeho odhadovaná hodnota je asi 750 000 liber.
10 Franz Mark – Blue Horse I
Nenáviděl válku a násilí, přesto umírá roku 1916 v bitvě u Verdunu. Před smrtí řekl své ženě, že jeho obraz byl předzvěstí války. Maloval srnce a koně. Nezaměřoval se na perfektní ztvárnění jejich exteriéru, ale zajímala ho psychologie, stav mysli a emocí. Považoval zvířata za bytosti, které jsou s přírodou a vesmírem spjaty více než lidé. Jeho díla reprezentují expresionismus, kdy umělec vyjadřuje především své vlastní prožitky, nikoli dojmy a realitu jako jiné směry. Nacisté, kteří naopak preferovali realistický, monumentální směr, považovali expresionismus za degenerované umění, a dokonce uspořádali putovní výstavu zvrhlého umění „Entartete Kunst“. Výstava putovala po celém Německu a Rakousku, což ovšem učinilo expresionismu nemalou reklamu.
Modrá barva koně vyjadřuje mír a klidný stav mysli koně. Obraz Franz Mark vytvořil roku 1911, ve stejném roce, kdy založil skupinu Der Blaue Reiter. Proč modrá? Ve svém dopise z roku 1910 vysvětluje: „Modrá ztělesňuje mužský princip, spiritualitu. Žlutá představuje mírnost, cit a radost. Červená barva je brutální a těžká, které se musí ty dvě ubránit a překonat ji.“
Seznam by mohl pokračovat, protože koně byli, jsou a budou inspirací pro uměleckou tvorbu. A na mém „wish listu“ na Amazonu je kniha TheHorse: 30 000 Yearsof the |Horse in Art (TamsinkPickeral, 2009).
Galerie





Po stopách tichého majestátu I.

Jezdecké sochy ztělesňují moc i zásluhy, oslavují vládce, válečníky, svaté. Na mnoha náměstích napříč všemi kontinenty se nějaký jezdecký pomník…
Po stopách tichého majestátu II.

Dnes navštívíme Petrohrad, kde car na vzpínajícím se koni připomíná významné období ruské historie, pokud sem zavítáte, váš fotoaparát tento skvost…