Spravedlnost v podání ČJF

14. 11. 2005 JUDr. Ing. Jaroslav Staněk, CSc.

V loňském roce časopis Jezdectví /XI/04/ otiskl můj článek týkající se nového disciplinárního řádu. V tomto článku jsem tento disciplinární řád zhodnotil jako v mnoha směrech chybný, jdoucí proti zásadám českého právního řádu a i v některých bodech jako přímo protiprávní.

I když se vedoucí představitelé ČJF na poslední konferenci vyjádřili, že tento článek nečetli, a proto necítí potřebu na něj reagovat, a zájem o tuto problematiku neprojevili ani delegáti konference, ozvalo se mi několik členů ČJF, kteří se cítili postupem disciplinárních orgánů poškozeni. Při bližším seznámení se s průběhem a výsledky některých disciplinárních řízení musím konstatovat, že pocit nespravedlivosti je u těchto "odsouzených" oprávněný.

Pro ilustraci vraťme se ještě jednou k případu odnětí medaile J. Perníčkové, který byl poměrně hojně publikován /naposledy Jezdectví VI/05/. Problém zde byl v údajném nesplnění kvalifikačních kritérií pro start na mistrovství. Podnět k disciplinárnímu řízení byl podán po několika měsících po daném mistrovství. Disciplinární komise podnět zamítla.. Stěžovatel se však proti tomuto rozhodnutí odvolal k VV ČJF a ten tomuto odvolání vyhověl. Medaile tak byla J. Perníčkové rozhodnutím VV v únoru t. r. odebrána.

VV však tímto svým rozhodnutím zcela ignoroval ustanovení čl. 167 Všeobecných pravidel, který mj. říká, že "námitky týkající se kvalifikace soutěžících mohou být uplatněny nejpozději 30 min. před zahájením příslušné soutěže." Toto ustanovení je zcela jednoznačné bez jakýchkoliv složitých právních formulací, kterým by mohl někdo nesprávně rozumět. Zřejmě by aplikaci tohoto ustanovení zvládlo i odrostlejší dítě. Ne však VV ČJF. Ten tomuto zcela zřejmému a srozumitelnému ustanovení pravidel dal náš specificky český výklad, jak vyplývá ze zápisu z daného disciplinárního řízení. VV tedy nejen že nerespektoval znění pravidel /přitom jednou z hlavních procesních zásad je, že "soud zná zákon"/, ale především projevil naprosté nepochopení toho, co měl zákonodárce tímto textem na mysli /tedy duch zákona/. Jsem přesvědčen, že zákonodárce byl veden snahou o to, aby jsou-li pochybnosti o oprávněnosti ke startu v soutěži, pak nechť jsou tyto pochybnosti odstraněny dříve, než se jezdec a kůň podrobí náročnosti a riziku soutěže. Pokud však je již dvojice ke startu v soutěži připuštěna, tedy je-li podrobena náročnosti a riziku soutěže, pak nechť o výsledku nerozhodují jiná než sportovní kritéria.

VV tímto rozhodnutím nejen že prokázal neznalost pravidel, ale i nesprávnost jejich aplikace na konkrétní případ. Mnohem závažnější je však skutečnost, že tímto rozhodnutím VV se i na naše kolbiště přenesl jeden z hlavních problémů jezdectví ve světě v poslední době, a tím je přehodnocování výsledků dosažených na kolbištích s odstupem dlouhé doby u tzv. zelených stolů /viz Olympiáda 2004/. Za této situace si jezdci nemohou být jisti platností dosažených výsledků, ale především diváci jsou znejistěni, zda tleskají skutečně těm nejlepším.

Dalším příkladem je případ pí. Pánkové ze Žlutic, které byla v r. 2001 udělena FEI pokuta za nález nedovolených látek na závodech v Polsku. V té době však u nás nebyly k dispozici veterinární pravidla FEI, a proto jezdkyně jednala v dobré víře. Disciplinární komise a po odvolání i VV však jezdkyni odsoudily k úhradě pokuty /přes 50 tis. Kč/, a protože ona tuto pokutu nezaplatila, byla jí zastavena činnost /od r. 2003/. Zde samozřejmě platí zásada trestního práva "žádný trestný čin bez zákona" a pokud v té době takový zákon /veterinární pravidla/ nebyl u nás k dispozici, nemohlo být takové jednání u nás trestné. Pro uvedenou jezdkyni je tato situace zcela neřešitelná. VV však svým rozhodnutím také nic nezískal /peníze zaplaceny nebudou/, pouze se uvedené jezdkyni, která jednala v dobré víře, pomstil. Ale za co? Za své vlastní nedostatky, protože zajistit dostupnost pravidel je úkolem jeho, nikoliv jezdců.

Tak taková je tedy spravedlnost v podání VV ČJF. Pro jezdeckou veřejnost to jsou možná zajímavé případy, pro konkrétní postižené to je však osobní tragédie. Pouze VV dál žije v gloriole své neomylnosti.

Co se s tím dá však dělat? Mnoho ne, neboť nadřízeným orgánem VV je pouze konference. Ta však má o právní problematiku pramalý zájem a o činnost disciplinárních orgánů už zřejmě vůbec žádný. Důkazem nezájmu o právní problematiku jsou na čtyřikrát projednávané stanovy, kdy jsem vždy na konferenci poukazoval na jejich nesprávnost, avšak delegáti vždy prakticky jednomyslně návrh stanov předložený VV schválili. A se stejnou samozřejmostí na další konferenci schválili jiný návrh stanov předložený VV /který již částečně připomínky zohledňoval/, a tak po čtyřikrát.

Důkazem nezájmu delegátů o činnost disciplinárních orgánů je třeba odmítnutí zabývat se stížností pí. Pejosové na činnost disciplinárních orgánů adresovanou konferenci nebo i mými připomínkami k disciplinárnímu řádu na poslední konferenci.

Za této situace zbývá těm, kterým tento stav legislativy v ČJF vadí, pouze na tuto skutečnost rezignovat, a těm, kteří jsou činností disciplinárních orgánů poškozeni, zbývá pouze pocit bezmocnosti a beznaděje. Ano. V některých společenstvích je pocit beznaděje jediným, co zbývá. Ale tak by tomu nemělo být ve společenství, které o sobě tvrdí, že je demokratickou organizací.

Příbuzné články: