Jezdectví a obecné užívání lesů - odpověď odborníka

V jednom z předcházejících čísel časopisu JEZDECTVÍ byl uveřejněn článek nadepsaný "Jezdectví a obecné užívání lesů". Na tento článek reagovalo několik čtenářů, na jejichž dopisy se pokusím alespoň stručně odpovědět, resp. původní článek na základě připomínek čtenářů doplnit.

Značný ohlas vyvolala zmínka o organizovaných nebo hromadných sportovních akcích v lese, jejichž konání spojuje ustanovení § 20 odst. 5 lesního zákona (zákon č. 289/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů) s povinností oznámit konání takové akce nejméně 30 dnů předem orgánu státní správy lesů, v daném případě místně příslušnému okresnímu úřadu a doložit souhlas vlastníka lesa, v němž se má akce konat. Je pravda, že aplikace tohoto zákonného ustanovení v praxi naráží na četné problémy, vyplývající z rozdílnosti názorů na to, co má být považováno za organizovanou nebo hromadnou sportovní akci. Tyto problémy vznikají zejména v případech, kdy je třeba řešit konkrétní situace, obvykle střety mezi těmi, kdo užívají les v rámci tzv. obecného užívání lesů, a vlastníkem lesa, nebo mezi různými skupinami návštěvníků lesů.

Orgánům státní správy lesů (nejen okresním úřadům, ale i Ministrestvu zemědělství, které je ústředním orgánem státní správy lesů) jsou adresovány četné stížnosti jak vlastníků lesů, tak i občanů, které směřují vůči různým neukázněným subjektům, v poslední době nejčastěji vůči jezdcům na terénních motocyklech, ale i vůči jezdcům na koních. Společným jmenovatelem těchto stížností je poukazování na poškozování lesního prostředí, zejména lesních cest apod. Osobně jsem přesvědčen o tom, že většina jezdců, kteří vjíždějí do lesa na koních, lesu, resp. lesnímu prostředí neškodí. Jsou však zdokumentovány případy, kdy soustavné či pravidelné vyjížďky většího počtu jezdců a koní do lesa zejména nezpevněné lesní cesty nebo stezky skutečně poškozují, nebo ohrožují či alespoň obtěžují jiné (např. pěší) návštěvníky lesa. To vedlo např. Magistrát města Brna k tomu, že v březnu letošního roku stanovil veřejnou vyhláškou na určitou dobu a ve vyjmenovaných katastrálních územích zákaz jízdy na koních po nezpevněných lesních cestách v příměstských lesích.

Je třeba vycházet ze skutečnosti, že účelem zmíněného i když zřejmě ne příliš šťastně formulovaného ustanovení § 20 odst. 5 lesního zákona, je chránit les cestou regulace konání hromadných, nebo organizovaných sportovních akcí v lese a možnosti vlastníka lesa dát nebo nedat ke konání takových akcí v lese jeho souhlas. Dojde-li k poškození lesních cest, je poškozeným nejen les samotný, ale i jeho vlastník, popř. i ostatní návštěvníci lesa. Obvyklá neochota těch, kteří svou činností poškození lesních cest způsobili, podílet se na nápravě, má logicky za následek negativní postoj většiny vlastníků lesa k povolování nebo tolerování výkonutěchto činností (mimo jiné tedy i jízdy na koních) v lese.

Jezdectví jako zájmová činnost nebo forma rekreační aktivity se v posledních letech trvale rozšiřuje. K tomu přistupuje také jezdectví jako součást podnikatelských činností např. v agroturistice. Využívání přírodního prostředí, tedy i lesa nebo volné krajiny k těmto činnostem musí být přiměřeně regulováno. Mají-li být respektovány jak oprávněné zájmy vlastníků nemovitostí (polí a lesů), tak i zájmy provozovatelů jezdectví, bude zřejmě nutno i s přihlédnutím k zahraničním zkušenostem cesty nebo trasy pro jezdectví v lesích i mimo les zvlášť vyznačovat. Předpokládám, že právě připravovaná novela lesního zákona přinese i v tomto směru potřebné zpřesnění.

Někteří čtenáři poukazují na to, že mnozí vlastníci lesa nebo subjekty, které v lese hospodaří (např. provádějí těžbu, přibližování a odvoz dříví), působí v lese škody mnohem větší než jezdci na koních. To je jistě pravda, a je na orgánech státní správy lesů, aby tam, kde k tomu dochází, přiměly vlastníka lesa nebo jiný subjekt, který škodu způsobí, k nápravě. Zákon o lesích jim k tomu dává potřebné nástroje, je však zřejmé, že orgány státní správy lesů objektivně nemohou postihnout všechny případy.

Používání koní při práci v lese (zejména při přibližování dřeva) je v současné době omezeno nejen proto, že není dostatek vhodných a kvalitních koní, ale zejména proto, že je to finančně nákladnější, než např. přibližování dřeva traktorem. Protože přibližování dříví koňmi je k lesu a lesnímu prostředí citlivější než přibližování traktory, je používání koní k této práci Ministerstvem zemědělství za určitých podmínek dotováno.

Z dopisů čtenářů také vyplynulo, že na některých místech dochází ke kolizím jezdců na koních s myslivci. V této souvislosti je třeba na jedné straně jistě odsoudit chování takových myslivců, kteří na setkání s jezdci na koních v honitbě reagují nadávkami či dokonce střelbou nad hlavy jezdců a koní. Takové jednání je nepřípustné a bude-li v konkrétním případě prokázáno, může být důvodem pro cílený postih myslivce, např. pro odnětí zbrojního průkazu podle ustanovení § 49 odst. 1, písm. b) nebo c) zákona č. 288/1995 Sb., zákona o střelných zbraních a střelivu.

Na druhé straně je však třeba pochopit i oprávněný zájem myslivců na výkonu práva myslivosti. Součástí výkonu práva myslivosti není podle zákona o myslivosti (zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů) jen lov zvěře, ale také chov a ochrana zvěře. Oprávněnou nelibost myslivců vzbudí např. vyjížďky koní a jezdců, doprovázených často i volně pobíhajícím psem po loukách nebo pastvinách v době hnízdění ptactva (např. koroptví nebo bažantů), nebo v době kladení mláďat zvěře.

Také samotný lov zvěře může být jezdectvím narušen, zejména půjde-li o vyjížďky po polích nebo cestách kolem okrajů lesů v pozdních odpoledních hodinách nebo v podvečer.

Obě strany, tedy jak jezdci tak i myslivci, by měli mít zájem na tom, aby si při výkonu své zájmové nebo profesní činnosti nepřekáželi. Je-li k tomu dobrá vůle, je možno se vždy dohodnout na době nebo místech, kdy a kde nebudou obě činnosti vykonávány současně. Není-li taková dohoda možná, zřejmě uživateli honitby (myslivcům) nezbude než s odkazem na ustanovení § 22 odst. 2 zákona o myslivosti požádat orgán místní samosprávy, tzn. příslušný obecní úřad. aby v době hnízdění a kladení mláďat nebo i v době lovu zvěře omezil vstup do honitby nebo jejích částí. Takové omezení se pak bude vztahovat i na jezdce na koních.

S laskavým svolením redakce pro web zpracoval Equichannel.cz.


A zde jsou opět Vaše reakce:

27.11. 2000, Mgr. Jana Jandusová
Vážení,
v říjnu jsem Vám zaslala moji polemickou reakci na článek dr. Staňka o obecném užívání lesů, publikovaný v červnovém Jezdectví. V listopadovém Jezdectví byla tato moje polemická reakce uveřejněna i s odpovědí dr. Staňka. Myslím si však, že dr. Staněk v "Odpovědi odborníka", jak je jeho článek nazván, na námitky a skutečnosti vznesené v mém dopise i v druhém zveřejněném dopise neodpověděl, a proto jsem si dovolila vyslovit k tomuto jeho článku několik poznámek, které posílám do redakce Jezdectví a současně i Vám, aby, pokud budete mít zájem, mohly být tyto poznámky zveřejněny co nejdříve po uveřejnění odpovědi dr. Staňka na mou polemiku.
S pozdravem všem, kdo se podílejí na Equichannelu
Jana Jandusová
     Celý článek si můžete přečíst zde »»
 

Podobné články

BRNO, ZNOJMO – Policisté na jižní Moravě se zaměřují na kontroly zazimovaných rekreačních chat. Vzhledem k mnohdy špatně přístupnému terénu do akcí…

Seznam zprávy

Na hřbitovech v Pardubicích teď hlídkují také policisté na koních, v období svátků zemřelých tam jezdí velké množství lidí, což může lákat zloděje.