Když nás náhle všechny opustila již v roce 2006, bylo jí teprve 63 let. V tom roce jsem napsala následující článek:

„Od této chvíle budeme životem kráčet pozorněji, budeme vstřícnější a vlídnější a v každém bližním, který Miládku Barešovou kdy viděl či slyšel, budeme hledat kousíček její duše a jejího poselství. Ona byla velkou a laskavou osobností, zcela oddanou koním, jezdcům, chovatelům a všem přátelům koní.

Pro ně žila, pro ně dýchala, pro nás všechny neúnavně brázdila naši krásnou zemi a činila ji ještě krásnější… s ní jsme mohli být šťastní a hrdí na naše národní plemena koní, díky ní jsme se mohli těšit ze sportovních jezdeckých výsledků dvojnásob, neboť ona dokázala každého jezdce úžasně pochválit, s ní se mohli radovat i ti, kteří závody prohráli, protože ona uměla ocenit snahu i toho posledního jezdce a vřelými slovy ho povzbudit – již nikdy nás nikdo nepochválí tak krásně a upřímně jako Miládka.

Paní Ing. Milada Barešová se narodila 15. února 1943 v Turnově, svůj svátek slavívala o několik dní dříve 8. února. Základní školu navštěvovala v Rovensku pod Troskami a střední pak ekonomickou v Turnově. Po studiu přijala práci na umístěnku ve Skloexportu v Liberci.

Už jako dítě se zamilovala do koní a tato láska jí vydržela po celý – ovšem příliš krátký – život. V poválečném období vyhledávala každou příležitost, jak se přiblížit ke koním, ať už to byl koníček ve stájích na statku či orající na poli. Na opravdovou jízdárnu se dostala až v Liberci. Tam se také časem dozvěděla o možnosti přihlášky na dlouhodobý trenérský kurz na Albertovci. Určitě nevěděla, že se její tamní pobyt prodlouží na 12 let.

Nejdříve pracovala ve výcvikové stáji – ošetřovala a jezdila mladé koně. Spolupracovala s takovými osobnostmi, jako byl Ing. Karel Lamich nebo Erich Režnar, s nimi jezdívala na závody, svědomitě se starala o jejich koně, s nimi se těšila z jejich sportovních výkonů…

V roce 1977 se Miládka Barešová rozhodla pro dálkové studium na Vysoké škole zemědělské v Brně a její diplomová práce nesla název: Vliv a uplatnění hřebce Quoniam na polokrevné stádo. Již během studia přešla Miládka pracovat na plemenářskou správu. Důvodem byl její zdravotní stav. Nakonec musela Albertovec opustit a vrátila se domů. Podstoupila řadu složitých operací a v polovině 80. let musela přejít do invalidního důchodu.

Se svou obětavou maminkou pak žila skromným životem ve vzájemné péči a starostlivosti. V roce 1982 moderovala paní Barešová své první závody v Sobotce a netušila, že jí tato činnost posléze téměř pohltí a ona s odborným, pečlivým a laskavým moderováním prožije téměř čtvrt století.

Tak komentovala například mnoho závodů v JK Mira Hnanice, kde byla dlouholetou členkou tamního oddílu. Nejlépe však Miládku známe z výstavy v Lysé nad Labem, z Císařského ostrova v Praze, z Pardubic (splnil se jí sen hlásit i v rámci VP), známe ji ze Slavností koní Kinských z Chlumce nad Cidlinou, z Jezdeckých dnů z Kladrub nad Labem a ze Slatiňan, z Humpolce a to nejen ze závodů, ale i ze slavnostních galavečerů, ze závodů z Koles, Nové Ameriky, Liberce, z Přední Kopaniny, ze Všemil, z Kolína, z Nového Jičína, z Bělé pod Bezdězem, ze Svatováclavských slavností z Hradce Králové či z Náchodské přehlídky v Bělovsi, kde si velmi cenila čestného členství v Náchodském svazu. Známe ji zkrátka ze stovek akcí…

Řadu let byla členkou východočeského oblastního výboru ČJF, od roku 2003 i členkou předsednictva Svazu chovatelů českého teplokrevníka, kde měla na starosti propagaci, protože kromě toho, že výborně komentovala, ještě stíhala psát velké množství článků do Jezdectví, Jezdce, Koní, Našeho miláčka a jistě do řady dalších. Za svou neúnavnou činnost byla časopisem Jezdectví v roce 1994 vyhodnocena jako osobnost roku a v roce 2001 byla oceněna právě EQUICHANNELem a vstoupila do dvorany slávy.

Miládka si nikdy nepotrpěla na žádné okázalosti. I po všech těch oceněních jí udělalo stejně největší radost, když za ní někdo přišel, stiskl jí ruku a poděkoval slovy: „Paní Barešová, vy jste to všechno o tom našem koni řekla tak krásně.“ A to jí bylo největší odměnou. Když cokoliv Miládka uváděla, všichni jsme se cítili velmi bezpečně pod jejími ochrannými křídly dobrotivosti a lásky. Její hlas na nás působil jako důvěrné maminčino pohlazení. Paní Barešová byla andělem již tady na zemi…“

LG, 2006

Zavzpomínejme tedy v letošním roce na vynikající paní hlasatelku, na její fundované komentáře a citlivou duši, jejíž život byl zcela oddán koním a lidem kolem nich.