Adélo, dosáhla jste v sedle Chestertona ve všestrannosti mimořádných výsledků. Jak vaše společná cesta začala a jak se vám s ním pracuje?

Chestera jsem dostala do výcviku když mu bylo asi tři a půl roku. Byl tou dobou neosahaný, neznal ani ohlávku, neměl upravovaná kopyta. Už  naložit ho a přivézt k nám byl docela oříšek. Nejprve po nás kopal, když jsme se ho snažili chytit, brzy ale přišel na to, že lidé mu neublíží a rychle se naučil slušnému chování. Jen to chytání ve výběhu je občas složitější, to mu zůstalo z mládí, třeba za tmy to moc nejde, to prostě ví, že se někam pojede. Od začátku ukazoval ohromnou chuť skákat, byl perfektně soustředěný na skoky a odvážný, s všestranností začal rovnou na stupni ZL. Při práci je snaživý, chce vyhovět. Nejvíc ho ale baví krosová zkouška, kde se může pořádně proběhnout a mám pocit, že i ty těžké úkoly, jako jsou různé kombinace v krosu, ho vysloveně baví.

Očekáváte, že se spolu v letošní sezoně posunete výkonnostně ještě výš?

Letos bychom rádi zkusili startovat ve 4* všestrannosti. Tříhvězdové krosy chodí bez zaváhání, tak uvidíme, jak se popasuje s vyšší úrovní.

        Chesterton a CCI3-S ve Strzegomi

Jaký je management koně na dané výkonnostní úrovni?

Máme všechny koně neustále venku, 24/7, v létě na rozlehlých kopcovitých pastvinách, v zimě v zimovišti s přístřeškem a zpevněnou plochou. Sportovní koně žijí společně s ostatními (hříbaty, mladými koňmi, koňmi na výcvik a staršími důchodci) ve velkém stádu okolo 30–40 koní. Tento způsob odchovu se projevuje dobře nejen na psychice, protože koním je s kamarády zkrátka dobře, ale i po fyzické stránce, protože jsou pořád přirozeně v pohybu, což pomáhá budovat kondici a předcházet zdravotním problémům. S koňmi pracuji třikrát týdně, střídám drezuru, skoky a kondiční cválání po okolních loukách. Máme pískovou jízdárnu, takže většinu roku na ní lze pracovat (když zrovna neprší a nefouká tolik, že koně musejí chodit nakřivo aby neupadli, přeci jen jsme na horách). Přes zimu mají koně pár měsíců pauzu a chodí jen na vyjížďky, na začátku února s nimi začnu jezdit na tréninky do haly a první závody máme na začátku dubna. Koně si tak zvládnou odpočinout a na jaře se na práci a skákání moc těší.

Potřebuje kůň v tak náročné disciplíně speciální péči a výživu?

Management moji sportovní koně žádný speciální koně nemají, vyhovuje jim to, co ostatním, co nejvíce času s kamarády ve výběhu. Co se týká výživy, mají k dispozici v létě kvalitní pastvu a v zimě dobré seno a senáž. Jádrem je krmím jen po práci, takže třikrát týdně, dostávají sportovní müsli, ječný šrot a oves, případně různé další doplňky a vitaminy. Už druhý rok krmím doplňky od Global Medics (energy booster, elektrolyty, kloubní doplňky,...) a jsem s nimi moc spokojená. Loni měli někteří koně zdravotní problémy, přeci jen už jsou ve vysokém sportu několik sezon a často bývá v létě hodně tvrdo, tak jsme začali spolupracovat s předním ortopedem z belgické kliniky Equitom, který do ČR pravidelně dojíždí a koním to moc pomohlo. Máme také výborného kováře.

Kde své koně pro všestrannost připravujete, jaké máte tréninkové podmínky?

Naše farma se nachází na Šumavě nedaleko Železné rudy, 850 m. n. m., máme asi 40 ha pastvin a momentálně tu je devadesát koní. Zimy tu jsou většinou se sněhem a v létě je tu příjemněji a vlhčeji než v nížinách. Máme pískovou jízdárnu 25×60 metrů a kruhovku a skvělé kopcovité terény na kondiční přípravu.

        Jízdárna obklopená pastvinami

Čím to, že u vás vyhrála právě všestrannost? Přece jen je to jedna z nejnáročnějších jezdeckých disciplín.

Všestrannost mě lákala asi od doby, kdy jsem si udělala jezdeckou licenci a začala závodit v parkurech. Kros byl prostě jiný adrenalin a přišlo mi úžasné, jak si koně a jezdci zvládnou poradit s různými výskoky a seskoky a různými kombinacemi. Zároveň mě i víc lákala jízda v přírodě, mimo ohrazené kolbiště. Až časem člověk přišel na to, co to všechno obnáší a o co přesně ve všestrannosti jde. Doteď si pamatuji, když jsem začínala závodit ve všestrannosti na úrovni Z, ZL, s jakým respektem jsem koukala na jezdce startující ve Zlaté podkově (úroveň S2*) a říkala si, že takové skoky nemůžu nikdy zvládnout.

A jak to celé začalo?

Nejsem z koňařské rodiny, pocházím z Prahy. Ale i tak jsem se o koně zajímala od mládí. V mých jedenácti letech už rodiče nevydrželi to věčné povídání a snění o koních a domluvili mi jízdy v Hucul klubu na Zmrzlíku. Brzy poté jsem začala docházet do stáje pana Kotvy v Loděnici u Berouna, kde mi po pár letech rodiče koupili mého prvního koně, pony klisnu Greisy, kterou máme dodnes, je jí už 31 let. Moje sestra na ní získala několik medailí z mistrovství ČR v parkuru dětí na pony. Po pár letech jsem se dostala k polokrevné klisně Agátě, na které jsem si udělala jezdeckou licenci a po parkurech začala i s všestranností. Při studiu na vysoké škole jsme se s přítelem postupně začali koňmi živit, časem koupili pozemky na Šumavě a vybudovali farmu a zázemí na zelené louce. A sport na vyšší úrovni přišel postupně s kvalitními koňmi, ať už našimi a z našeho chovu, nebo ve výcviku. No a mezinárodní závody začaly díky naší klisně Amaně, která se v šesti letech jevila hodně schopně, takže jsme chtěli zkusit se kvalifikovat na mistrovství světa mladých koní do Lion D'Angers. Což se povedlo a závod jsme dokázali dokončit. Vzhledem k tomu, že to byly moje druhé mezinárodní závody, tak to považuji za úspěch a ohromnou zkušenost.

        Agáta, první klisna se kterou začala Adéla závodit

Jak se změnila všestrannost, úroveň koní i celého odvětví tohoto sportu v průběhu vaší aktivní kariéry?

Já osobně jsem už nezažila formát soutěže, kdy byla kromě krosu ještě steeplechase a klusové úseky. Ale určitě se za tu dobu změnil styl stavby krosu a stupně obtížnosti. Když jsem začínala závodit, tak kolikrát nejnižší soutěž na závodech byla ZL, obtížností to byla dnešní L. Takže pro mladé koně či začínající jezdce nic moc. Celkově se změnil styl tratí krosu, nižší soutěže jsou stavěny příjemně a jednoduše, aby jezdci i koně zvládli soutěž dokončit a měli z toho dobrý pocit. Zároveň soutěže vyšší obtížnosti jsou určitě více technické než dřív. Určitě se zvedla úroveň jezdců a koní a jejich přípravy, dnes dost dvojic předvede drezuru za 70%, to dříve nebývalo.

        Baloo a CCI3-S ve Strzegomi

Stále se hovoří o tom, že zvyšující se požadavky v drezurní a skokové části všestrannosti ovlivňují bezpečnost koní v krosu. Potřebuje kůň v terénní části soutěže i samostatné myšlení?

Myslím si, že je to o přípravě koně, o tom jak je trénovaný. Když je vedený k samostatnému myšlení, tak ho bude určitě schopen. Já své koně trénuji tak, aby si uměli se skoky poradit sami a je fajn, když v krosu něco nevyjde a kůň se z toho umí dostat.

Mimo všestrannost jste se zaměřila na obsedání, výcvik a re-výcvik mladých koní. Logicky se tedy nabízí otázka, proč se věnujete právě práci s mladými koňmi? Poháry a kokardy za tohle neviditelné čarování nikdo nedostává!

S obsedáním jsem vlastně začínala, protože jsem ještě neměla výsledky ve sportu a o obsedání byl velký zájem a ne každý to chce dělat. Za ty roky jsem si vyvinula funkční systém, který většinu problémů eliminuje už v začátcích při práci ze země. I když různých pádů bylo za ty roky mnoho. Každý kůň je jiný a stále mě baví pozorovat, jak se s prací a požadavky koně vyrovnávají různě. Je radost, když to jde jednoduše a rychle, ale zároveň je dobrý pocit, když i zvíře, které vypadá, že nikdy na hřbetě jezdce nesnese, se nakonec nechá jezdit.

        Amana v CCI2-L ve Strzegomi

Máte pocit, že majitelé podceňují základní výcvik hříbat nebo je většina koní, které k vám přijdou, dobře „vychovaná“?

Mám zkušenost, že méně je někdy více a nejdůležitější pro mladého koně je život ve stádě s vrstevníky. Kolikrát je jednodušší práce s koněm netknutým z pastvin, než s koněm, co byl doma na dvorku a své lidi si vychoval on. Takže obecně je lepší když mladý kůň nic neumí, než když už má spoustu špatných návyků.

Kolik času obvykle potřebujete, než svěřence s klidným svědomím pošlete domů? Jsou majitelé trpěliví?

Obsedání a základní výcvik většinou trvá tři až čtyři měsíce, ale je to hodně individuální. Zároveň zkušenější majitel si poradí i s koněm, který se naučil pouze základy, takže je u nás třeba jen dva měsíce. Většina majitelů je trpělivá a nechá si poradit, kolik práce kůň potřebuje. U všech koní děláme před odchodem domů video, abychom měli důkaz, jak se tu kůň choval a co umí, protože se nám už stalo, že si po několika měsících majitel ztěžoval, že se tu kůň nic nenaučil, přitom ho ale osobně viděl pod sedlem, než si ho bral domů. Takže pro jistotu to dokumentujeme.

Jak s mladými koňmi začínáte? Někdo rád koně dlouho a hodně lonžuje, jiný preferuje sedlo. Jaký postup volíte vy?

Začínám s nimi prací ze země, přirozenou komunikací, vycházím z Parelliho sedmi her. Nechám je zvyknout jak na sedlo tak udidlo a ještě ze země je naučím na působení udidla, jak zastavit, jak zatočit. Zastavení a klidnému stání při nastupování dávám velký důraz. Obsedám většinu koní sama, takže se je snažím na vše zvyknout, aby pak nebyl problém, když se objevím v sedle. Nejprve s koňmi couvám, než začnu jezdit dopředu. Je to pro ně v začátcích jednodušší a zároveň si už zvykají na pohyb člověka na hřbetě.

Věnujete se i re-obsedání. Co je nejčastější příčina toho, že koně mají problém?

Častý důvod je nevyhovující životní styl. Nedostatek kamarádů a pohybu ve výběhu. Spousta problémových koní se stane normálními, když je vypustíte do stáda mezi ostatní. A pak to, že majitelé nezvládli koni vysvětlit, že oni jsou v hierarchii výš než on. Když je člověk pro koně šéf, tak kůň sice musí poslouchat, zároveň ale zodpovědnost za to, že ho za rohem nesežere bubák, má člověk, takže se kůň cítí bezpečněji a je při práci víc v klidu. Takže lze říct, že často z rozmazlenosti plyne bázlivost a strach.

        Baloo - 3. Místo v CCI3-L v maďarském Kaposváru

Vztah člověk & kůň – co je podle vás důležité a co nejdůležitější?

Nechat koně být koněm. I sportovní kůň bude nejspokojenější s kamarády na pastvinách. Důraz na hierarchii, aby koně respektovali člověka jako šéfa. V našich stádech, kde je najednou i čtyřicet koní včetně mladých hřebců, se lze beze strachu pohybovat, žádný vás nekopne a ani ve vaší přítomnosti nevyjede po jiném koni.

Máte v souvislosti s všestranností nebo svým životem s koňmi nějaký sen?

Částečně svůj sen vlastně už žiju, protože se živím tím, co mě baví, mám vlastní areál v krásném prostředí na horách a zvládám ufinancovat sport s koňmi na mezinárodní úrovni. Ale určitě bych ráda dosahovala ještě lepších výsledků v mezinárodních soutěžích a moc ráda bych se zase jednou zúčastnila mistrovství světa mladých koní. A dobudovala náš areál, protože zlepšovat můžete pořád něco.