Začnu tím, že uvedu na pravou míru jeden mýtus. Totiž ten, že kůň nesmí zjistit, že utíkat před člověkem lze, a tudíž je nutné jej za každou cenu vždy chytit, třeba i po zlém. Koně se často považují za vcelku hloupá zvířata a to z jednoho prostého důvodu - většinu svých potíží se snaží řešit útěkem. Díky tomu v běžných testech inteligence (postavených na řešení problémů) žalostně selhávají. Ne tak ale v utíkání. Nikdo je nemusí učit, že před čímkoli lze utéct a to včetně nás, od přírody vědí, že utéci můžou. Že to zpravidla nedělají, je díky tomu, že jsou na to celkem pohodlní - prioritou těchto zvířat je vyhledávat klid a šetřit energií. A mimoto koně jsou zvířata zvyku, zvyknou si i na těžkou a monotónní práci a pokud jim nepůsobíme bolest nebo stres, navyknou si a toto zpestření i vyhledávají.

Pokud se tedy kůň rozhodne nenechat se chytit a plýtvat energií na útěk, zpravidla k tomu má dost pádné důvody. Jako při většině problémů s koňmi, i k utíkání se můžeme postavit různě. Buďto se můžeme snažit koně k poslušnosti donutit nebo ho nějak obelstít, anebo si dáme práci zjistit, co mu vadí a pokusíme se to odstranit.

Nejčastějšími příčinami bývají:

• Přemíra energie, málo pobytu ve výběhu
• Vědomí toho, že to, co ho čeká, je natolik zlé, že se vyplatí utéci
• Strach z člověka a odchytu samotného, traumatický zážitek z pohledu koně
• Vliv stáda a ostatních koní včetně silné závislosti na nich

Zpravidla to bývá tak, že příčin je více a i když odstraníme jednu, nemusí to stačit. Navíc bývalé zkušenosti nelze přepsat hned. Proto nebuďte frustrovaní, že jste něco změnili a ono to nepomohlo, ale vydržte a hledejte a snažte se dál. Není jistě třeba zdůrazňovat, že každý kůň je jiný a jinak tolerantní, takže zatímco jeden se nechá dobromyslně odvést, u jiného se stejným managementem a přístupem nemáme šanci.

Malý klíč příčin

Sice jsem napsala, že koňskou přirozeností je energií šetřit, ale když se budeme snažit, můžeme se dostat do situace, kdy to bude naopak - kůň bude mít tolik energie, že ji naopak bude potřebovat vyventilovat. Stačí k tomu hodně výživné krmení a pohybové restrikce. Kdo by se divil, že kůň, který chodí do výběhu ke koním na dvě, tři hodiny denně a zbytek dne se smí pohybovat leda na prostoru 3 x 3 metry, má potřebu se protáhnout a domů se mu nechce. A není to jen o energii, koně nejsou jeskynní zvířata, mají rádi prostor, rozhled a kontakt s ostatními, o zelené trávě nemluvě. Takže když koně po nějaké době v boxu (třeba z důvodu zranění) pustíte opět do výběhu, nezlobte se, že se mu nechce domů. Nekažte si vzájemný vztah unáhleným donucováním a buďte trpěliví. Pokud v tomto jeskynním režimu kůň žije trvale a dává vám takto najevo, že mu to nevyhovuje (jsou tací, kteří se přizpůsobí), zauvažujte, jestli by nebyl spokojenější (a vy také), kdyby se režim změnil.

Nechuť nechat se chytit často vidíme u koní starších, provozních nebo sportovních. Ti s oddělením od koní nemají problém a přesně vědí, co od člověka čekat. Bohužel to pro ně nebývá nic dobrého, takže udělají všechno pro to, aby pryč od stáda nemuseli. Člověka se nebojí, často ho nechají se přiblížit, leckdy třeba i přijdou a nechají se podrbat nebo si vezmou pamlsek, ale jak vidí ohlávku, nechytíte je. Nebo se nechávají chytit jen těmi, kteří po nich nic nechtějí. A umějí to dobře rozeznat. Co teď? Tady rychlá rada není. Pouze mravenčí práce na odstranění škod, které lidé (a nemuseli jste to být vy) napáchali. Nemusí se jednat o ubližování a násilí, přetěžování udělá taky svoje stejně jako nepadnoucí výstroj nebo věčně nespokojený a špatně naladěný jezdec například. Často se takto chovají koně, kteří chodí pod sedlo nepravidelně - několik dnů mají úplné volno, pak přijde jezdec a jde si vše vynahradit. Není divu, že si kůň pak příchod člověka spojí s dlouhou, únavnou prací, zatímco dny, kdy tam člověk není, s klidem a pohodou. Koním může vadit i nejistota - je to s podivem, ale kůň, který byl celý život zvyklý na stálé přilnutí na krátké otěži a diktující pomůcky jezdce, bude nejistý a frustrovaný, když najednou toto pevné vedení ztratí. Nestálé přilnutí a překvapivé, pro koně nesrozumitelné pomůcky také vedou k nejistotě a nechuti k práci. Koně jsou v jádru spolupracující zvířata a hodně věcí nám odpustí. Pokud pro ně budeme předvídatelní, nebudeme jim působit bolest a poskytneme jim klid a jistotu, rádi zapomenou na to zlé, co s námi lidmi zažili a opět budou spolupracovat. Ale musí na to nejprve přijít. A my je nesmíme nutit přes jejich odpor, ale ukázat jim, že spolupráce může být i příjemná.

Někdy je to ale z našeho pohledu úplná „blbost", která koně přiměje, aby před námi ve výběhu utíkal jako před sedmou morovou ránou. Párkrát koně, bojícího se spreje, ve výběhu postříkejte repelentem nebo mu nešetrně přetáhněte ohlávku přes uši rozkousané od muchniček a bude se vám vyhýbat jako čert kříži. A co teprve, pokud mu někdy někdo chytrý vyprášil kožich, když k němu přišel do výběhu. Takový kůň, citlivý a přirozeně opatrný, bude už navždycky hledět na přicházejícího člověka s nedůvěrou a budete muset být hodně obezřetní. Tam je potřeba opravdu při přístupu ke koni vážit každý krok, jak bude podrobněji popsáno dále. To platí i u koně, který se bojí lidí obecně. Obrovský vliv na koně mají ostatní koně ve stádě. Pokud hříbě odmala vidí, že matka před člověkem odchází nebo dokonce utíká, osvojí si toto chování jako nejrozumnější a bude mnohem obtížnější ho přesvědčit, že s člověkem je to vlastně príma. Stejně tak i jeho kolegové třeba na hříbárně.

Někdy se ale může stát, že kůň, který až dosud měl lidi rád a třeba je i vyhledával, před námi začne z ničeho nic utíkat. Zrevidujeme vše, co jsme s ním dělali a nenajdeme důvod. Přesto i pod sedlem spěchá z vyjížďky, řehtá po koních... a člověk si říká, co se s tím starým pardálem děje. S ním se nemusí dít nic, ale může se zrovna něco dít ve stádě. Možná po zimě poprvé začaly říjet klisny a i valach je z toho celý paf, nebo do stáda přišla nová klisna a ta naše má velký strach, aby ji nevystrnadila z jejího místa v hierarchickém žebříčku. Takže pokud náhle máte problém s lapením koně, sedněte na trávu a zkuste sledovat dynamiku stáda. Možná tam najdete odpověď na otázku „proč".

Jestliže koně stěhujete do nového stáda, nechte mu prvních pár dnů na seznámení a vyjasnění pozic. Neodvádějte ho, nebo alespoň ne na dlouho. I starý zkušený kůň bude nervózní a zbytečně si tak budete jen koledovat o potíže. Důvodem, proč se vám váš kůň vyhýbá, může být i strach z ostatních koní ve stádě. Submisivní kůň se může bát přiblížit, pokud se poblíž vyskytují koně, ze kterých má respekt. Když v takovém případě ukážete svému koni, že vy jste vyšší páni a dominantní koně decentně odeženete, v jeho očích velice stoupnete.

Závislost na dalších koních, zejména u koně, který byl nějakou dobu mimo stádo nebo dokonce sám, je dalším z častých důvodů, proč se kůň nechce nechat chytit. I u takového koně zpravidla vidíte, že se vás nebojí, možná i přijde, ale vyhýbá se nasazení ohlávky a odchodu. Někdy nemá problém s odchytem, ale při snaze o odvedení se vytrhne a uteče za ostatními koňmi. V takovém případě je řešení trochu zdlouhavější. Předně by bylo dobré vymazat koni z hlavy spojení přijdu = jde se pryč od koní. Věnujte se mu ve výběhu, třeba ho tam čistěte, pomazlete, popracujte ze země... vždy tak, aby se s vámi cítil klidně a spokojeně. Odvádějte ho jen tak daleko, aby nebyl příliš stresován. To ale nestačí. Kůň se musí naučit najít u vás klid a podporu, kterou mu až dosud dodávalo stádo. Popisovat, jak pracovat s koněm, abyste vybudovali tento vztah důvěry je jednak mimo rámec tohoto článku (to by bylo na hodně dlouho) a za druhé je to dovednost, kterou nelze získat po přečtení článku. Pokud ve vaší přítomnosti není kůň klidný a nedůvěřuje vám, je to známkou, že něco děláte zásadně špatně a nejlepší radou je sehnat si výpomoc někoho zkušeného, ať už se jedná o klasického trenéra, nebo citlivého horsemana.

Fígle a „fígle"

Pokusy koně přelstít a problém vyřešit „hlavně rychle" jsou cestou do pekla. Zůstane-li příčina neodstraněna, kůň pořád nebude chtít s vámi spolupracovat a jen se to projeví jinak a jinde. Anebo váš fígl prokoukne a příště ho k sobě nenalákáte ani na kbelík s ovsem. Nicméně jsou věci, kterými si pomoci můžete. Předně, kůň, který se špatně chytá, by měl mít ohlávku. Nejen proto, aby se odchytával snáze, ale i proto, že některým skutečně vadí její nasazování a jiné ponouká k útěku, když vidí, že ji nesete v ruce. Pokud se obáváte, že by se kůň za ohlávku mohl někde zachytit, je potřeba buďto použít ohlávku slabou či starou, která v případě potřeby povolí, nebo do normální ohlávky všijte slabý proužek. (Viděla jsem i jednoduché řešení, kdy se nánosník přeřízl a poté slepil lepenkou a plnilo to účel docela dobře).

Zapracujte na svém způsobu, jak ke koni přicházíte. Když se budete chovat, jako by byl lovná zvěř, stane se jí. A protože my jsme svým založením predátoři, můžeme tak působit i nevědomky. Jdete pěkně zpříma, svižně, narovnaní s úsměvem přímo ke svému koni a díváte se přímo na něj? Bázlivý nebo na lidi málo zvyklý kůň to vyhodnotí jako „predátor se dívá přímo na mě, má vyceněné zuby (úsměv) a rychle se ke mně blíží. Raději se odsunu do bezpečné vzdálenosti." U bázlivého koně se proto vyplatí postupovat úplně opačně. Pomalu se pohybovat, vyvarovat se přímého očního kontaktu a celé držení těla musí vyjadřovat nekonfliktnost a pokoru. Tedy pohled upřený k zemi, uvolněné držení těla, svěšená ramena. Asi jako kdybyste byli kolega kůň, kterého zajímá, jen do kterého trsu trávy se zakousnout. Spíše než přímo ke koni je lepší jít obloukem a ke koni se točit ramenem. Vodítko strčte do kapsy nebo se jím přepásejte, ať vám nikde nevlaje.

I když musíte vypadat, že se vůůůbec nedíváte, koně pečlivě sledujte. Velmi pravděpodobně se na vás ostražitě zadívá a bude hodnotit vaši potenciální nebezpečnost. V takovou chvíli zvolněte a tvařte se, že tam vůbec nejste a vlastně jdete úplně jiným směrem. Pokud se začne opět pást nebo uvolní držení těla a uší, je vše v pořádku a můžete se přibližovat. Jestliže se ale bude napětí stupňovat, je lepší zpomalit, natočit se víc stranou, pohladit jiného koně, nebo třeba i zastavit nebo kousek couvnout. U zvlášť problematických koní je nejlepší si na přibližování vybrat příjemný slunečný den, přibrat si časopis a pak dlouho se potloukat výběhem nebo se uvelebit ke čtení, až vám kůň nebude vůbec věnovat pozornost. Spíše naopak, až se přijde podívat, co to tam provádíte.

Pár slov k honění koní
Funguje to. Ano. A troufnu si říct, že je to pořád menší zlo, než nechat koně zavřeného v boxu. Pokud ale tímto způsobem koně lovíte, myslete na několik věcí. Předně, kolem vás jsou (většinou) další koně. Když budete běhat a mávat čímkoli, jednak je budete stresovat, za druhé jim tak můžete vštípit nedůvěru k lidem, kteří přicházejí s vodítkem do výběhu. Může se pak stát, že vy si sice honíte svého koně, ale trpí tím koně ostatní a majitel některého pak neví, proč najednou přišel do výběhu a jeho kůň, který mu vždy chodil naproti, se najednou klidí... takže honit ve stádě v žádném případě. Můžete použít jemnější metodu „otravování". Decentně a pomalu svého svěřence oddělujte od stáda a znemožněte mu jak se k němu přiblížit, tak se zastavit a pást. Nenuťte ho běhat, pouze neustále hýbat nohama. Bude to z vaší strany chtít dost trpělivosti a výdrže, musíte vydržet skutečně do té doby, než to koně přestane bavit a zastaví se. Má to i další pozitivum, než jen klidný zbytek stáda. Kůň se nestresuje (a stresovaný kůň se neučí, to už víme!), naopak má dost času přemýšlet o tom, že tohle je dost otrava a jestli mu to stojí za to, když mu nedáte pokoj. Příště ten boj vzdá možná o chvíli dříve a tyhle chvíle se budou zkracovat (pokud jak jsem psala výše, nemá kůň takovou hrůzu z toho, co ho čeká, že bude bojovat až do posledního dechu nebo přebytek temperamentu). Honění koní má háček jinde. Je to vytloukání klínu klínem, nebo chcete-li přebíjíte u koně jedno zlo (pobyt s vámi, ježdění) zlem větším. Asi tak, jako když se kůň bojí překážky a vy se postaráte, aby se bál ještě víc vás, a proto ji raději překonal. Je moudré budovat svůj vztah s koněm takto?

Prostě být spolu

Ať už jste koně ulovili jakkoli, je velkou chybou ho hned drapnout a odvést od stáda pracovat, to by ho jen přesvědčilo, že musí být příště obezřetnější. Naopak byste měli ke koni stokrát přijít (nebo ještě lépe on k vám), pohladit, poplácat, možná podstrčit něco dobrého a nechat být. Pokud sto vašich příchodů bude znamenat něco příjemného a jeden z nich odchod za prací, garantuji vám, že vás kůň bude už zdálky vyhlížet.

Když už jsem nakousla pamlsky. Minulý týden jsme psali, že koně ve stádě se nekrmí. Neznamená to, že svému koni nemůžete rychle a nenápadně podstrčit pamlsek, pokud je na to zvyklý, ovšem je třeba dávat pozor na koně ostatní, ti by si toho pokud možno vůbec neměli všimnout. Mimo jiné proto, že vám koně, které se pracně snažíte přesvědčit, že u vás je to fajn, mohou napadnout nebo odehnat. Kbelík nebo igelitová taška jsou tedy zcela nevhodné. Mnoho lidí včetně zkušených horsemanů je proti pamlskům zaujato a jsou přesvědčeni, že koně kazí, učí zlozvyky a vůbec, kůň potom nemiluje vás, ale vaše kapsy. Ne že by na tom nic nebylo. Jestliže máte problém s dominancí nebo nevychovaností koně, na pamlsky rozhodně zapomeňte, to by vaši pozici jen oslabilo. Pokud máte pocit, že musíte bojovat o lásku svého koně a pamlsky jsou vaším soupeřem („on nemá rád mě, jen tu mrkev, co mu nosím!"), pak je taky lepší je nepoužívat. Jestli se bojíte, že bez pamlsků vás kůň přestane poslouchat.... vlastně pokud se bojíte čehokoli ve spojení s pamlsky, prostě je nedávejte.

Jestliže ale máte v tomhle všem jasno, nevidím důvod, proč koníkovi občas jablkem neosladit život. Když v krásném slunečném odpoledni namísto ježdění musím sedět a pracovat, také si to často zpříjemňuji kávičkou nebo něčím dobrým na zub a podobně vnímám i toto. Soudě podle chování mého koně, vidí to podobně. Pamlsek je příjemné zpestření, někdy pomůže pochopit nebo upevnit nový požadavek, ale toť vše. Dobrý sluha, ale špatný pán. Další možností, jak koni zpříjemnit odchod z výběhu, je nachystat mu svačinku buďto doma do žlabu, nebo do kbelíku před výběh (ale dost daleko, aby se u východu nesrotili dominantní koně ze stáda a nebránili vašemu odejít).

Je jasné, že většina lidí má koně především k ježdění. Jenže nejen prací živ je člověk a pro koně to platí dvojnásob. Nesmíte znamenat pro koně jen práci, měli byste být parťákem, se kterým je mu dobře. Na to je snadné v chvatu všedního dne zapomenout. Pokud vám to tedy kůň připomene tímto způsobem, nezlobte se na něj. Zapomeňte na chvíli na ježdění a nechte to, ať se s vámi „jen" cítí dobře. Pokud si zlomíte nohu, také budete mít napřed klidový režim a pak opatrně stupňovat zátěž a rehabilitovat. Rány na duši, ať lidské nebo koňské, se hojí úplně stejně. Jestliže koni jediný pohled na vás stačí k tomu, aby se klidil, není to banalita, je to rána na duši zatraceně velká. Nejprve se tedy musí odstranit všechno špatné a potom se musí nechat rána zahojit.